odkazy
No Comments » to “Images tagged "glamour"”
kniha týdne
dívka týdne
anketa
Nahrávání ...
Nahrávání ...
Nahrávání ...
Prodám knihu Miloslavy Ledvinové Den bez lásky. Cena Kč 80,-. Knihu zašlu. Tel. 377 52 68 12.
Pěkný 🙂
Milý Ivo Fencle, ne že by se mi Henleinova povídka o domečku nelíbila, ale víte že mě strašívá v snech ? Bloudím po neznámém domě a když už si připadám, že to tady znám, propadnu se jinam. Mimořádně působivé
Já mám tu povídku nejradši z Karavany Vlak do pekla, četl jsem ji např. i synovi, ale musím říct, že já se jí nikdy nebál. U mne vzbuzuje JEN scifistický pocit úžasu. Ivo
Komentuji vlastní články?
Ano, ale s mírou. Každý si to může najít. Spíš jde o výjimky. Fencl
Ale jen komentujte, aspoň si počteme. Mimochodem, co říkáte na Sojkovu knihu?
Co mi k tomu napsal spisovatel Petiška:
Děkují za skvělé řádky…
Říkám, že není náhoda, je Logika Boží….
Vydal jsem čtyři knížky příběhů o takových „výhybkách“, které přehazují naše životy, poslední předminulý měsíc u Karmelitánů, to jsou Andělské dopisy, / na Vánoce mi u nich má vyjít pátá, kterou tu pentalogii uzavřu, jmenuje se Schody do ráje /, žijeme vlastně obklopeni osloveními, kterými oslovují tajemství… je Řád tajemství a když má člověk tu milost, abych ho chápal, tak se může byhýbat trageidiím… Těším se na setkání… Krásné léto přeje M.P.
Věk čtenářek opravuji a snižuji: 12 až ? let
Kůpře, z dobře informovaného zdroje vím, že pan Ef nemůže Sojkovi přijít na jméno.
Není zase tak nenormální, že sebe žárlíme, co se týká úspěchů u žen a někdy i literárně. Honta píše v mnoha směrech líp než já, navíc umí poezii, já ne. IF
Nicméně nežárlím.. jsem chtěl dodat. Nebo jen výjimeně. Omluva za chyby.
Ale ale, úspěchy u žen, to nás zajímá. Chceme nechutné detaily!
v podstatě tyto detaily jen ve vymyšl.příběhu Styky s Jorykou
Údajné následky knihy dle lit.časopisu Tvar:
JEDNA OTÁZKA PRO IVA FENCLA
(převzato ze silvestrovského čísla obtýdeníku Tvar)
Redaktor Michal Škrabal se ptá: Nedávno jsi vydal knihu povídek s názvem Zabiju Putina v Karlových Varech. Všiml sis od té doby zvýšeného zájmu ruských bezpečnostních orgánů o tvou osobu?
Ivo Fencl: Mé nakladatelství má ve Varech významnou prodejnu, která je chloubou jeho majitele ing. Oty Rubnera. Vzal mne tam letos v listopadu svým rudým Ferrari (anebo snad trabantem?), abych si pár sám kousků prodal. Uměl bych to? Nestačil jsem si ověřit. Hned první hezká zákaznice totiž poprosila o věnování. „Jak se jmenujete?“ povídám.
„Putinová.“
Ou! Zvedl jsem oči a zírám do zornic její ochranky. Dva mafiáni s vizážemi Dolpha Lundgrena a Grigorije Rasputina mne vyvlekli na ojíněnou kolonádu, kde jsem se jim ale bystře vytrhl a jako vítr pádil groteskovým stylem knihkupce Vrány z filmu Vrchní prchni alias Bustera Keatona – a pryč a pryč. Dostali mě ovšem v cuku letu, už u Vřídla, prohledali mne, našli po kapsách hotový arzenál a navíc i DVD s filmem Taxíkář. Tak mě ostražitě vezli lázněmi se zavázanýma očima. Když mi strhli pásku, spatřil jsem Vladimíra osobně (byl tam ovšem inkognito), jak mi zadumaně podává plakát Zbyňka Drdy a propisku. Vzápětí ucukl. „Bastardi, to není on.“
Tak mě vyhodili z Pupu na dlažbu a žádný z oligarchů se o mne od té doby nezajímá. Po právu. Zpívat neumím, Mrazíka neimituji a literaturu oni mají až totalitně u prdele.
Serióznější klip o Bradburym vč. ukázky z filmu dle povídky:
http://www.youtube.com/watch?v=YlYAhSffEDM
(Ukázka z povídky Jezero, vůbec první, kterou za války napsal ve stylu, který už nezměnil skoro 70 let.)
Tak nám to , pane Ef, ještě přeložte 🙂
Reference od Mirka Sígla:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-erotika-v-ceske-literature-jeste-jinak-fm7-/p_kultura.asp?c=A100825_181613_p_kultura_wag
Reference od Iva Fencla:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-babicka-vulgaris-a-jine-di0-/p_kultura.asp?c=A100728_211527_p_kultura_wag
Je nadějí vědět, že mezi námi žije takto nadaný tvůrce.
Snad s Odcházením, Vladimíre, ne? Ivo F.
Opraveno.
Tak pan Ef bude číst pozorněji a my (tlachající pseudokritici) si to s vámi (nepochopenými umělci) vyřídíme na poli za městem jako velký kluci.
K tomu bych jen zdůraznil, že jsem jako čtenář samozřejmě nepochyboval, že Sklíčko je taky Malinou. Jedno alter ego V. Maliny je vypravěč knihy, druhé Sklíčko,o kterém vypravěč knihy vypráví ve 3. osobě. Lze se právem domnívat, že rozlišení by mělo mít účel. Jestli bylo jen věcí rozmaru, je ale nakonec jedno, jednou je a nehodnotím intence tvůrce, ale výhrafně to, co čtu, a proto zastávám názor, že bylo oba přístuy na místě vyčlenit a vyhodnotit zvlášť. Plus zvlášť i jedinou kapitolu v přítomném čase. I kdyby to celé vzniklo z rozmaru autorova, domnívám se, že hodnotit a interpretovat musíme „vyšší zájem přírody“ (řečeno ateisticky), a tedy, co je čteno. A nikdo nenajde v knize místo, kde jsou alter ega ztotožněna, ani titulní kapitola to nedělá. Ani ty obrázky ne, k popiskům pod obrázky navíc hodnotitel textu stěží může přihlížet. Opakuji, že bylo na místě se domnívat, že jako Sklíčko se Malina může stylizovat (byť v dobrém) o píď víc než jako nejmenovaný vypravěč, a že to mohl být buď autorský záměr (regulérně nevyslovený) nebo to mohlo být i nevědomé, zkoumatelné ale v obou případech.
Teda pozurážet čtenáře za to, že na ně Vaše knížka zapůsobila jinak, než jste zamýšlel, je fakt hustý.
ČT ještě nevytvořila máchovskému večera vlastní stránku, jednotlivé pořady najdete v programu ČT2 od 20h http://www.ceskatelevize.cz/tv-program/14.11.2010/
Kvůli fotografii dr. No s vlaječkou http://olser.blog.idnes.cz/c/164597/Jak-znesvetit-Machovu-svatyni-sexem-aneb-Co-mravnostni-policie.html (fotka není v článku, ale na hl. stránce blogu)
Pravda. Hlavně ta striptýzová scéna matky s dcerami! To mě bude stát alespoň jedno sezení s psychoanalytikem.
🙂 tak to mě pobavilo. Dobrý to je. No, mohlo by být vtipné, kdyby každý pisálek, třeba vrámci Plže napsal, jak píše on (ona).Každý má jiný zvyklosti. Mě se teď třeba stává, že jdu po ulici, třeba z oběda a najednou mě něco napadne. Ale kruciš – kde mám propisku, tužku apod.? A kde mám papír? A kde mám stůl? 🙂 Tak se snažim tu myšlenku udržet až do kanceláře a někdy se mi to i daří. Pokud nejdu zrovna do knihovny, protože tam se snadno stane, že tu myšlenku zapomenu v nějakém regálu. Dále mě zaujalo – Koniáš. Promiň, mi moji neznalost, ale on pálil knihy? To je zajimavý. Jak to, že se teda databáze Měst.knihovny v Praze jmenuje Koniáš? Divný. Momentálně mám napsat na 5 stránek jakousi seminárku o vkusu pro kamaráda a vůbec nevim, co tam budu psát. S psaním vlastních textů je to mnohem snazší a když mě zrovna nic nenapadá, tak nečekám, až mě něco napadne. Že bych vysedávala u PC, na to spíš nemám čas. Psací náčiní – u tužky je navíc dobrý to, že se dá gumovat. Z kritiků bych si nedělala hlavu… oni tomu nerozumí, tak kritizují. 🙂
Nu jo, Lůco, my tomu sice nerozumíme, ale Koniáše známe.
To by bylo úžasný stát se spisovatelem, ale jak zde bylo řečeno,nesměl by člověk, tedy já, nic číst, protože všecho už bylo opravdu řečeno a nic nového pod sluncem. Přestože stále tvrdím, že jsem optimista, co se týče psaní, mám přece jen kapku pochybností. Papír prý snese všechno, možná i textový editor, ale příroda je mocná a tak nakonec ten papír zetlí,shoří nebo se rozmočí ve vodě i s tím co je na něm napsáno. To už nemluvím o technologiích, které uchovávají zaznamenaný text, ty pádí kupředu takovou rychlostí,že změny ani nestihnu sledovat a když mně klekne počítač, tak si ani nepřečtu literární západ, no a když si ho přečtu,tak zas zjistím,že bych psát vůbec neměla.je to prostě začarovaný kruh.Dávám si předsevzetí,že přestanu číst a hned teď půjdu okusovat tužku,aby mě něco vtipného napadlo, to mi pomáhá, proto počítač využívám až pro definitivní podobu textu,neboť okusovat klávesnici je zdraví nebezpečné.VŠ
Jediný problém je ta učitelka, myslím, že 99 procent učitelek by bylo spíše proti panu knížeti a fandilo by Rumcajsovi.
Dobře to Dr. Novotný tomu všivákovi Malinovi nandal, zaslouží si to! (Vám)
Autoři článku mi mluví z duše. Předpokládal jsem to a bohužel se vše naplnilo. Dříve jsem si objednal z domova v klidu co jsem potřeboval a pak jen vyzvedl u pultu. Ted jesm strávil 1 hodinu než jsem nalezl co jsem potřeboval, respektive, co jsem nenašel a musel vyhledat něco podobného. Personál milý, prostory barevné, členění přehledné, ale přesto to trvá dlouho, rozhodně déle než jen vyzvednout u pultu. Počítám příchod, svléknutí, odložení, atd atd.
To bude muset být velký skvost abych se tam zase plahočil!
Naprosto souhlasím s Milanem. Volný výběr je vizuálně pěkný, ale naprosto se v něm člověk ztrácí. Půlku knih nenajdete nebo jsou vypůjčené než doběhnete do knihovny. Třídění dle signatur je šílené, takže kromě autora a názvu si musíte ještě opisovat signaturu. Můj názor: Když volný výběr, tak pro beletrii, ale ne pro odbornou literaturu.
Dobré české přísloví říká, že sebechvála smrdí. To platí i o tomto článku Dr. No. Adorovanou antologii mi ve vlaku ukázal Pavel Štýbr s otázkou: „Proč si ten Novotný vyřizuje s tebou účty přes můj medailon? Nestačí mu, že zkomolil jméno mého bydliště? Žádné Zálužany se přece v okolí Plzně nenacházejí!“ Držel jsem ten nehezký výtisk s mizernou grafikou v ruce sotva minutu a našel tam v dalších namátkou nalistovaných Novotného medailonech takové do nebe volající nesmysly, že jsem to raději zaklapl a vrátil. Kdy už skončí ty ubohé výpady tohoto škůdce literatury nejenom plzeňské? Mimochodem – dr.No se v článku pobuřuje, že v jiné antologii Mezi Radbuzou a Řeznou nejsou uvedeni žádní redaktoři. Kde jsou uvedeni redaktoři tohoto časopisu!? Marně se pídím po nějakých jménech. A jakou roli hraje v této redakci normalizační kritik Novotný? Cenzora?
Pojďte si slíbit, že na sebe budeme hodný…
Tak jedna z těch fušeřin s těmi příšernými, ba ještě příšernějšími ilustracemi od jednoho kamarádíčka byla nominována na Magnésii-literu 2011! Máme z toho všichni upřímnou radost (zřejmě až na jed No ho)!
Václav Malina
Přečetl jsem knihu skoro jedním dechem ve vlaku a pak před spaním v sobotu. Byl jsem zvědav jak paní Jitka bude psát i o mně, neboť kniha měla být o tom proč jsou třicátníci single apod. Uznávám, že tou homosexualitou Erika jsem byl taky trochu překvapen, ale což nyní je vše možné. Jinak jsem si ve druhé půlce knihy dost podtrhával a nejvíc jsem se stotožňoval s větou, jak si Richard postěžovává, že proč si vždy myslí, když mu holka odepíše a volá, že o něj má zájem a ono to nemusí být pravda. Jako u minulých knih paní Jitky je konec dost rychlý a neukončený. Ale já jsem s knihou spokojen. Pocity single třicátníka a víc cítím podobně, i když žádný výsledek proč to tak je jsem z knihy od paní Jitky nevyčetl, prostě je to složité a jsou věci mezi nebem a zemí…..
Marku, těžko se dá generalizovat… co člověk, to jiný příběh a jiné důvody, proč po třicítce někdo zůstává sám. Možná proto z mé knihy žádný „recept“ nevyčtete.
Jinak – mám ráda nejednoznačné konce = svobodu volby, a je pravda, že jsou pro mé knihy typické.
Setkal jsem se s názorem, proč vůbec kvalitní román Jitky Prokšové srovnávám s červenou knihovnou, i když mi vychází jako nesouměřitelně lepší. Udělal jsem to proto, že běžný návštěvník knihkupectví by ho mohl za červenou knihovnu považovat při pohledu na titul i fotku. Recenze je pro tyto lidi – a ne pro ty, kdo si to už přečetli a zjistili, že Jitka (upř potřetí) prokazuje utáboření na vyšším levelu. A ta Vlasta Javořická? Jak dotvrdí dr. Novotný i dr. Viktora, byla to talentovaná, výtečná autorka na úrovni Karolíny Světlé i jiných klasiků, to jen za komunismu její jméno shazovali. Recenzi jsem nahodil v položertovném stylu, ale práce Jirky Prokšové si vážím a kupř. já na podobné psaní.. NEMÁM. Ivo Fencl
Nu, tak za tento článek jsem tedy moc ráda. Překvapil mě, narazila jsem na to náhodou, protože jsem se právě chystala sepisovat článek o P. Austerovi, mém oblíbeném současném americkém spisovateli. Udivilo mě právě tak, jak jsou ty návody obšírné a že tam člověk nenajde právě to, co by chtěl vědět. Takové ty konkrétní věci. Jak vložit obrázek? atp. No tak jsem si řekla, no tak co třeba juknout na Literární západ a hodit ten článek tam? (teda až bude hotov) a ejhle co tady nevidim – tady Ivo Fencl píše přímo o vkládání článků na Wikipedii! :-)Já měla v plánu vytvořit ne moc rozsáhlý článek o americkém spisovateli, který je na Wikipedii, ale jen v angličtině. Navíc by to nebyl jen pouhý překlad, použila bych různé usebrané informace i vlastní myšlenky třebas. Mě třeba v návodu udivilo, že tam psali, že článek nesmí být krátký. Možná to ještě nevzdám, možná si i ten návod prostuduju a ten článek tam někdy dám, doufajíc, že mě někdo nepředběhne. Ale s těmito návody tedy nikdy kamarádka nebudu. Kolik jenom času člověk ztráví čtením návodů, v domění, že tam najde odpověď, ale ona tam jaksi není. A když tam je, tak je to tak složité… Ona je to snad nějaká věda o návodech (anebo spíš věda o tom, jak psát návody). 🙂
Česká gramotnost silně upadá, a zdá se, že se to týká i akademické obce. Převyprávění našeho textu ve Tvaru způsobem, jakým to bylo učiněno zde, by se snad dalo pochopit u cizince, který ne tak docela rozumí významu vět. Napsali jsme – abych to převyprávěl po svém -, že se kdosi stylizuje do role, kterou ale tak úplně nezvládá, takže se z toho nakonec stává hodně nebezpečná hra s ohněm. Text je natolik nekvalitní, že na sebe upozorňuje jenom tohle pochybné „téma“ – a důvod přitom není jasný. Takhle jsme to napsali, ale ne každému se to takhle chce číst. Raději si to dolže. Tohle vyučujete, dr. No?
Nevím tedy, ale počítejme…Narození R.T.1882 a smrt 1928. Měl-li by to být dědův strýc Jana Těsnohlídka (narozen 1987), jak rád tvrdí ( http://www.novinky.cz/kultura/salon/199813-syrovost-si-pleteme-s-fnukanim-rika-basnik-jan-tesnohlidek-ml.html ), musel by se každý ze synů narodit kolikaletému otci?
Možná bych příště napsal něco o šikovných a ohebných obchodníčcích.
Kolikaletému otci? Mně to vychází průměrně na 35 let 🙂
Omlouvám se, ale pořad byl posunut a byl jsem informován až teď. IF
Pro informaci, zde onen text:
Jan Těsnohlídek ml.
rasistická poezie
tohle je rasistická poezie –
nemá ráda cikány
nemá ráda negry
nemá ráda vietnamce
rasistická poezie je
proti islámu
rasistická poezie říká že
cikáni kradou že
všichni cizáci by měli odjet
tam odkud jsou protože
tady dělaj jenom bordel!
chtěj bydlet v našich domech!
chtěj spát s našema holkama!
chtěj převychovávat naše děti!
chtěj dělat naši práci!
chtěj ji dělat zodpovědnějc & za míň!
rasistická poezie je
o strachu z cizích
zvyků cizích lidí divnejch barev!
rasistická poezie je o strachu ale
nebojí se –
sere na všechny kecy o
m u l t i k u l t u r n í společnosti říká že
neni správný
otevřít v zoo všechny výběhy a
nechat to tak
říká že
to nemůže dopadnout dobře že
je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
nejbližšího negra! je potřeba
chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!
rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
rasistická poezie zakazuje burky!
rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
rasistická poezie – p ř í s n ě – zakazuje
nakupovat ve vietnamskejch večerkách!
rasistická poezie říká že
je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
je potřeba hodit bombu
do každý vietnamský večerky!
rasistická poezie vyzývá k boji!
rasistická poezie je radikální je
nacionalistická
rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
zaslouží si pozornost!
(Převzato z časopisu Tvara 2010/20. Báseň je k dispozici i na facebookové stránce autora.)
Už jsem vás pochopil. Ano, vlastně máte pravdu. S Hájkem a Langerem jsme teď za blbce a těžko se to obhajuje. Asi jsme si to trochu dolhali sami. Byl bych rád, kdyby se celá ta malicherná „kauza“ už nerozmazávala. I když mi Těsnohlídkův text pořád připadá nezvládnutý. Můžete svůj článek stáhnout?CO JE TOHLE ZA SVINSTVO?
Někdo zneužil moje jméno. Prosím dr. No, aby předchozí příspěvek (7. 4.) z diskuse vymazal – můj názor na celou kauzu zůstává stejně striktní, jako byl. To, co Těsnohlídek zveřejnil, především není báseň – a není to ani cokoliv, co by dávalo smysl. Tvar neměl nic takového tisknout.
Podvržený příspěvek se od 8. dubna šířil i prostřednictvím Těsnohlídkova Facebooku. Dr. Novotný jako provozovatel stránky by mohl pomoci zjistit, kdo za tím stojí, protože tam pravděpodobně uvedl i e-mail.
Prosím ho o to.
Zadaný e-mail je Váš (celkem předvídatelně), příspěvek ze 7. dubna byl odeslán z veřejného počítače Národní knihovny (detaily zveřejňovat nebudeme). Mazat příspěvky se nám poněkud příčí, ale označili jsme jej (věřím) zřetelně jako neplatný. Redakční systém byl navíc upraven tak, aby autora komentáře informoval; příště tedy nebude možné zneužít cizí adresu.
P. S. Dr. Novotný – ač vážený člen redakčního týmu – není provozovatelem těchto stránek.
Ty věty ze 7. dubna rozhodně nepsal Jaromír Typlt. Za sebe mohu říci že ze své účasti na polemickém textu „Adresováno nositeli Ceny Jiřího Ortena“ bych neubral ani háček.
Souhlasím skoro se vším, kromě toho, že o Kunderovi nevznikla žádná monografie. Myslím, že jich je několik – Kosková, Češka, možná by se dala vzít i Eva LeGrand…
České monografie sice jsou, ale ta z pera Heleny Koskové vznikla v Lindu, texty Sylvie Richterové ve Viterbu atd. U nás nic!
viz i na mém Facebooku
http://www.uschovna.cz/zasilka/DCT7LWICSF4DWE9N
Jako hlavní estét LZ rozhodně doporučuju vidět. Slečna vedle Mistra je fakt krásná.
Jak je pro mě (možná bohužel, možná bohudík) TYPICKÉ, dámy si vůbec nevšímám (že bych chtěl tím způsobem zaujmout? No, nevím). Blížím se nicméně dost normalitě, takže nebýt v tu chvíli v AZYLU přítomna mezi mnou a vítězem soutěže (není vidět!), možná bych ani nemukl, nevím… Nebo mukl, ale blábolil bych asi méně „políbeně“ a inspirovaně.
ALE POZOR. Geniální nejsem ani tak já, vždyť daleko lépe jsem si vymýšlel už ve třetí třídě cestou ze školy i do školy, jako MAREK VELEBNÝ. Ten totiž vymyslel záběr NEJEN se mnou a vypíchl i začátek a konec. Ono to okolo (mám taky nahrané) bylo totiž ještě méně zajímavé než tohle (co mi bratr Jiřího Schelingera znechuceně otloukl o hlavu, a jemu se ovšem nedivím).
Ó kéž bych taky uměla takhle krásně prášit! 🙂 Mistře barone Prášile. Ale k té slečně (viděla jsem totiž video na FB), mě neudivovalo Ivovo nevšímání si jí, brala jsem to jako, že je tak zaujat vyprávěním. Pro koho? Pro kameramana? Nebo pro někoho, kdo seděl naproti němu? Kdo to byl? Mě udivovalo, že ona tak nějak je a není přítomna, ten její výraz – jakoby chtěla říct: co to tady ten člověk povídá? To myslí vážně?… Proč se taky nesmála? Pak mi přišlo jen logické, že snad musí být s Ivem nějak sehraná. Ale ejhle, Ivo tu v článku tvrdí, že to vpodstatě vypráví jí. No ale to je podivný. Oba se tváří, jakoby spolu nekomunikovali.No je to tedy dokonalé zmatení diváka, posluchače, dokonalá mystifikace! A co víc, když jsem to video poprvé viděla, nevěděla jsem, co je a co není nesmysl.Ivo by nám fakt nabulíkoval, že je Napoleon živ a zdráv a že je tady mezi námi. A když Ivo píše o tom lhaní, nuže netřeba analyzovat, kdyby měly psycholožky tohle analyzovat, tak by měly tolik práce, až by se z toho nejspíš samy zbláznily. Protože co jen těch spisovatelů je! A každý spisovatel je lhář, ne že ne. Pro takovéto lhaní, vymýšlení si mám jakousi slabost. A tak praš, barone Prášile, jen tak dál! 🙂
To chce klid, nohy do kýble a nervy pověsit na šňůru. :-))))) Chápu, jak´s to myslel a pobavilo mě to. A nebýt toho rozčilení, nevznikla by takto hezká prózička. Cosi mi to připomíná. Můj táta nejspíš taky řešil, kam uskladňovat ty různý věci a taky se mu to dařilo i nedařilo. A tak když jsme se byly podívat u něj v dílně, uviděly jsme (a já nad tím dokonce i žasla), kterak má v jednom šupleti jen samé lepenky – různé. V jiném šupleti jenom mechaniky na kytary, v jiném zase struny atd. atd. Takový pořádek – jak to? Ale jak je možný, že když jsme po něm chtěli nějaké lepidlo, nemohl ho najít? A tak to šel koupit. V některých věcech měl ale neskutečný nepořádek, až bordel. Různý věci přeházený přes sebe. A povídání o tom, jestli ta věc je k užitku či ne, to je na jiné povídání a na dlouho. Ale zpět k těm krabicím. Tady doma v předsíni máme vyskládány takové podlouhlé krabice oranžové, jsou v několika řadách nad sebou a různě popsané a jedna i byla nadepsaná „atombordel“. No, asi nevíš, co to je. To je protiatomová pláštěnka. Je hrozně těžká, taková nepraktická. Maminka si k tomuto nápisu dovolila připsat „na hovno“. No, vždycky, když si to čtu, tak mě to pobaví. A kupodivu, pořád v té krabici ten atombordel je. Děkuju za hezkou prózu a piš dál.
POZOR – změna termínu:
Vzpomínkový večer na Zdeňka Šmída se přesouvá na středu. Pravděpodobně.
Markétou Čekanovou a Jiřím Hlobilem připravený Šmídův večer bude ve Vědecké knihovně v úterý po Velikonocích (26.) v šest. IF
Tato povídka byla podle scénáře i zfilmována, a to v rámci soudobých trendů přímo pro YouTube. V hlavní roli mladšího bratra provokativně simulujícího natvrdlost David Pašek. Režie a role instruktora autoškoly Jakub P. V roli instruktorky Radka Betlachová. Specifický úhel kamery byl uměleckým záměrem. YouTube zvažuje přitoření celého seriálu s titulem Druhá až třináctá lekce.
filmová verze této povídky promítaná v těchto dnech na plzeňském
http://www.youtube.com/watch?v=JcUkPJ389HI&
Piráti, my zase máme moře a Markýzu na prodej. V divadelním představení Markýza, 27.04 v 19 hodin v divadle Dialog. Hraje Amceth
Druhá premiéra Markýzy v Dialogu se hraje 9.května, repríza pak 26. května
SBOHEM ZDEŇKU!
o náhlém úmrtí mého oblíbeného spisovatele Zdeňka Šmída mně informoval jeho spisovatelský kolega Ivo Fencl,kterého jsem náhodou potkala na cestě do knihovny. Pídila jsem se pak po podrobnostech této smutné události, a našla jsem i tento článek.
Plně jsem nepochopila úvahu o tom, že plzeňští magistrátní úředníci by nejpíš hledali námitky k negaci vzpomínkové akce na tohoto spisovatele, nejspíš proto, že od něho nic nečetli. Naopak, nejmoudřeji a nejhorlivěji se – s prominutím – žvaní dost často právě o tom, o čem se nic neví. Je to součást účelového pokrytectví a nejen v kultuře. A že by plzeňští radní byli odecně proti kultuře ve městě? To by bylo smutné, když Plzeň současně soutěží o titul město kultury a naši radní naopak doufají ve vavříny. Tedy jsou proti literatuře? Ale ta je přece součástí kultury. Ostatně Nadace 800 let města Plzně literaturu města finančně podporuje – sice ne přímo literáty, ale „literaturu“ ano.
Osobně bych ocenila vzpomínkový pořad k památce Zdeňka Šmída z iniciativy Markéty Čekanové,nicméně na kulturnost města vliv nemá.
Zdeněk Šmíd měl štěstí, když se mu podařilo své literární nadání veřejně uplatnit a jistě k tomu přispěla i jeho pracovní pozice redaktora Západočeského nakladatelství, a Naší pravdy, pozdější Plzeňský deník. Myslím, že v Plzni žije a tvoří více literárně nadaných lidí, kteří nikdy nedostali a nedostanou příležitost svůj talent veřejně prezentovat protože …..proč?
Od Lidových novin nelze v oblasti kultury očekávat nic jiného, než „nabubřelé hlouposti“ – ostatně, které současné noviny se odlišují od skutečnosti, že každý novinář okázale jásá jen nad svými vlastními články?
Naštěstí Zdeněk Šmíd na jakékoliv nekrology už kašle.Je přece lhostejné, čím ten který spisovatel byl, v jakých občanských pozicích pracoval, v co věřil a doufal. On sám,při své inteligenci a znalosti doby určitě nedoufal v jakékoliv uznání. Každý, kdo v „abstraktní“ oblasti literatury opravdu něco umí, musí spíše počítat s vyšší hromadou klacků pod nohama, než ten,kdo nic neumí, případně umí jen málo, ale má větší schopnosti to prodat, což znamená, že je účelově prosazován někým, kdo se vyzná, a obvykle má i potřebnou moc. A tu má, právě proto, že se „vyzná“, nikoliv proto, že by sám něco uměl. To se v českých poměrech už dávno nenosí.
Ve svých letech měl Zdeněk Šmíd štěstí i v okamžiku smrti. Měl rád vodní živel, který si ho také vzal a více ho nevrátil. Zemřel podobně jako Hemingway – žádné hadičky, umělý spánek, pípání přístrojů, pach odcházení, a truchlení nad mizejícím životem.
Já jsem četla už kdysi – a ne jednou – jeho knihu „Sbohem Dicku“ a aniž bych byla spekulovala nad osobností autora, bylo to čtení úžasné. Je tam bolest i radost, smutek i naděje, v naprosto perfektním, poutavém provedení. Je jedno, kde Zdeňkovi ostatky nakonec skutečně budou. V mysli i paměti všech, kteří četli „Sbohem Dicku“ bude živý pořád, a to ho určitě tam nahoře těší více, než věnce na hrobě.
Sbohem Zdeňku!
Proč se mistr dr. No (Novotný) rozčiluje, že nic nedostal na Plže ani na Ulitu? Sám také nedal nic na edici Imago et verbum vydávanou Galerií města Plzně. A mohl se o nějakou tu korunu zasadit jako člen komise literárního odboru Ministerstva kultůůůůrry znalý plzeňských poměrů. Místo toho rozesílal předem dopisy na všechny strany a psal články do všech možných novin, jak je ta edice ubohá a příšerná, ba ještě příšernější, to proto, aby se nikdo nedivil, že Malinova žádost na MK bude smetena ze stolu (viz zápisník Drnomistra zde). Povedlo se mu to, Malina od MK nedostal nic. A ejhle, po dvou oceněných knížkách této edice v rámci Polanovy ceny (což v Praze nikdo nebere na vědomí) přišlo i ocenění nejvyšší: Litera za nejlepší knihu poezie roku 2010 pro Josefa Hrubého za Otylé ach, 12. svazek edice Imago et verbum. Právem to považujeme i za svůj úspěch a také za úspěch celé plzeňské kultury. I v tomto směru byl naštěstí Drnomistr špatným prorokem (viz jeho jiný zápisník). Dostali jsme od kulturní komise MP pro letošek tak málo peněz, že to nestačí ani na jednu knížku edice – každý dobrý skutek musí být přece po zásluze potrestán! Přesto pevně doufám, že vydáme alespoň dva další svazky edice (kromě tří dalších katalogů a objemné publikace 10 let GmP, na které jsme dostali také zoufale málo). Prostě ty prachy budeme shánět. To doporučuji také Novotnému. Ono totiž nestačí jen kritizovat ty druhé – dr. No vám jaksi pozapomněl říci, že ty žádosti, pod kterými byl podepsán, byly vyřazeny pro formální nedostatky. Kde se tedy stala chyba a kdo za to může? Bylo by mi ovšem líto, kdyby Plž přestal vycházet. Přejme druhým a bude nám také přáno!
Václav Malina, editor knížek Imago et verbum a také autor jediného zcenzurovaného příspěvku v tomto časopisu
(Jakýsi šáša se tu chlubí ostrostí svých výpadů. Břídile!)
Co na to říct? Když jsem měl před lety nastoupit na techniku (byv – slovy klasika – obětí humanistické blbosti), říkal jsem si, jak asi může vypadat kolektiv lidí, kteří jsou zaměřeni primárně na (měřitelný) výkon, u kterých si sice lze představit schopnost květnatého vyjádření se i empatie, rozhodně to však nebude první, co nás napadne při slovu „matematik“ či „kybernetik“. A měl jsem trošku strach, co potkám na koleji. Naprosto zbytečně. Dodnes jsem členem řady uskupení, kde vedeme vášnivé spory o podstatě věci – a nepřál bych vám vidět souboj bohů (čti akademiků) zastávajících svatou pravdu o modelování vírové trubice kontinuem či částicově. (My – zastánci částic – máme pochopitelně pravdu a rouhači kontinuisté patří na hranici!) I spory o granty se vedou a měřitelné výsledky zpochybňují… Přesto na konci debaty následuje potřesení rukou a spolupráce. Bez ohledu na způsob řešení je totiž velmi reálný problém před vámi na stole a kvalifikovaných lidí (byť heretiků) je málo, takže kdo ne(spolu)pracuje, nejí. Donedávna jsem si myslel, že jde o přístup ryze utilitární a že se tak chovají všichni živočichové schopní profitovat z kooperace, jsou-li zdroje omezené. Ovšem to, co řeším zde na LZ (viz předchozí komentář, kradení identity, pomlouvání, atd. atp.) v okruhu hrstky literárně aktivních jedinců, je opravdu zajímavým procitnutím.
Jen několik faktických poznámek:
a) šáš se píše bez „a“ (technik je zvyklý na preciznost).
b) Redakce nemá povinnost otisknout vše, co kdo pošle, naopak má právo stáhnout nevhodné příspěvky. (Váš rozhodně nebyl jediný nepublikovatelný.) Pokud chcete uveřejnit malinagate prostý příspěvek (např. o edici Imago et verbum), pak jsme vždy spolupráci otevřeni.
c) Podobné komentáře obsahující argumenty ad hominem nebo osobní útoky na tento server (a vlastně ani na žádný jiný) nepatří. Asi budeme muset zavést krom verifikace komentujících i hodnocení komentářů (čímž se zařadíme mezi servery pro náctileté, aneb v příštím čísle hledejte omyvatelné malinové tetování).
d) Naopak pokud máte chuť v podobném duchu pokračovat, doporučuji potrubní poštu nebo si to můžeme říct osobně nad pivem, ale komentáře se budou řídit netiketou.
P. S. ZOMBínovo zřeknutí se zodpovědnosti: Tento komentář je osobní a nevyjadřuje názor redakce. Neznám osobně Malinu ani dr. No a do jejich vzájemných sporů mi nic není. Nicméně jsem přesvědčen, že aroganci a hulvátství je třeba stíhat na zemi, ve vzduchu i na LZ.
Když Zombi tvrdí, že nezná Drnomistra, evidentně lže, neboť je to jeho redakční soudruh, což lze vyčíst z několika článků LZ (nedělejte z čtenářů hlupáky jako dr. No!), kde se to přímo uvádí. To, že si Novotný hraje na českého Fernanda Pessou a píše pod různými pseudonymy, aby mohl např. pochválit jako kritik sám sebe jako básníka (to bylo ale v Plži) je sice trapné, ale mě to opravňuje si také vytvářet vlastní pojmenování pro redakční členy, proč bych tedy nemohl Mistra dr. No nazývat Drnomistrem, Šáše Šášou, Zombína Zombií atd. Dopřejte mi také prostor k tvořivosti. Já totiž rád nazývám věci i lidi pravými jmény a také se svým pravým jménem podepisuji. Až budu mít tu čest komunikovat s konkrétními lidmi, bude to určitě na jiné bázi. Zatím si hrajete na schovávanou, já tomu říkám zbabělost. Nejsem ochoten na tuto hru přistoupit. Čekáte ode mne, že řeknu: Piky, piky na hlavu, já už s vámi nehraju? Ale mě už to taky nebaví. A s těmi impertinencemi jsem si nezačal. Nelze jinak. Moje životní krédo totiž je: „Každému, co mu patří.“ Jinak si samozřejmě zveřejněte nebo vymažte, co chcete. Váš Narušitel Václav Malina
Je mi líto, ale ať dr. No píše cokoliv, Vás to neopravňuje k urážení kohokoliv, tím méně ostatních členů redakce (ani pokud tomu chcete říkat tvořivost).
Když už někoho obviním ze lži, měl bych o problematice alespoň něco vědět (abych nevypadal jak spadlý z maliny). My jsme, jak jste jistě zaregistroval, internetové médium. A náš redakční systém je tak podivuhodný, že umožňuje správu i zasílání příspěvků odkudkoliv (třeba právě teď ze severu Čech). Není tedy nezbytně nutné, aby se redakce scházela. Navíc jsem nováček a sloužím spíše jako technická podpora (jak se lze dočíst ve zmíněných článcích). Proto pokud tvrdím, že dr. No osobně neznám, pak mi buď dokažte opak nebo mlčte. Vaše životní krédo je sice úžasné, ale moc se jím evidentně neřídíte (nebo mi ukažte, kde jsem Vám já komolil jméno nebo Vás obviňoval zcela nesmyslně ze lži), naopak právě dle tohoto hesla jste si mou reakci plně zasloužil.
Z mého pohledu je Václav Malina stejně anonymní jako ZOMBín (nemáme ověřenou registraci a Váš osobní e-mail tady také nevidím). Možnost komunikovat s konkrétními lidmi máte, je tu potrubní pošta, máme redakční e-mail a navíc jsem navrhl osobní setkání. Nevím, co je na tom zbabělého.
P. S. Používejte prosím odkaz „odpovědět“. Komentářům to dá strukturu a nebudu to muset pracně opravovat. I to patří k netiketě.
No toto … co by byl dnešní svět bez rozkroků? Alespoň na papíře – nebo papíru?
jsem polichocen, docela jsem si početl, co jsem to vlastně napsal, ale právě proto jsem to napsal, pouze musím doplnit jednu maličkost, abych zjistil, jestli kritik opravdu mou knihu přečetl celou, vsunul jsem do textu jednu čitelnou větu, s pozdravem Marian Palla
Kakoj eto zaumnyj kritik! Jak vidno ležím mu v žaludku v každém jeho druhém textu. Ten nevědomý a hloupý reprezentant provincionální kultury plzeňské jsem zase já! A hrdě se k tomu hlásím. Tu skvělou Pallovu knížku jsem zaregistroval okamžitě po vydání, netřeba mi adresných doporučení Drnomistra. I text Jirky Valocha na záložce je výborný a adekvátní. Rovněž Valoch leží Drnomistrovi v žaludku, zřejmě proto, že pro obsáhlejší doslovy ke knihám největších veličin literárního západu (Hrubý, Trinkewitz – z žen literátek např. Květa Monhartová) jsem si vybral právě Valocha. Zhostil se svého úkolu vždy skvěle, za což si vysloužil odsuzující kritiku DrNo(mistrovu). Ale stačí si porovnat doslovy u knih zmiňovaných autorů v edici Imago et verbum a edici Ulita (skvělé téma pro nějakou seminární, ročníkovou či dokonce diplomovou? práci studenta češtiny ZČU, ale předem studenty varuji, pozor na drnomistry!), aby bylo jasno. Ostatně Valoch jako vystudovaný bohemista (a také germanista, estetik a navíc největší znalec vizuální a experimentální poezie u nás) si takovou „troufalost“ může dovolit – a teď jsem chtěl říct na rozdíl od někoho jiného. Co se týká vyzdvihované originality a radikálnosti, tak má Pallův literární počin samozřejmě své předchůdce, příkladem nejznámějším (sto let starým) budiž Ursonáta Kurta Schwitterse, mimochodem měla (se vší pravděpodobností) svou scénickou českou premiéru nedávno právě v Plzni (Galerii města Plzně), kde brémský doktor medicíny, profesionální provazochodec a herec, několikanásobný olympionik a mistr Německa v judu, básník, performer a především výtvarný umělec tři čtvrtě hodiny recitoval publiku, které střídavě plakalo, smálo se nebo bez hnutí sedělo s mrazením v zádech tuto skladbu z písmen nalezených na pouličním plakátu a zcela náhodně seskupovaných do veršů – tak jak to odpovídá dadaistické poetice. Nahrávka této jedinečné performance zůstala v ČR Plzeň a věru není třeba vůbec zlehčovat tento druh literatury, jak se o to podprahově pokouší Drnomistr, toto umění má svou kontinuitu ve světové i domácí tvorbě, stačí připomenout třeba fónickou poezii rakouského Ernsta Jandla nebo třebíčského Ladislava Nováka, také v Plzni má hojné zastoupení, jak ukázala výstava a katalog Jasná zpráva (kde je zastoupena zhruba desítka autorů z Plzně a PK – např. Jetleb, Hrubý, Barborka, J. Malina, Maur, Trinkewitz, Jurík a další) v GmP v roce 2007. Marian Palla je v Plzni velmi dobře známý svou samostatnou výstavou i účastí na výstavě Měkkohlavých (obé samozřejmě v GmP), skupiny, kterou jsme s ním v Plzni zakládali v roce 1988. M. P. měl v Plzni a na Plzeňsku celou řadu vystoupení – performance, literární čtení atd. už od počátku 80. let, natáčel tu v rozhlase apod. Je dobře známý i jinde a jinak (např. svými rozhlasovými kurzy kreslení, divadelními hrami uváděnými Jihočeským divadlem v ČB) i za hranicemi, např. jeho detektivky s komisařem Vraplem vyšly vloni v Itálii atd.,atd. Proč to všechno uvádím? Na žádné z těch uváděných akcí jsem nikdy nepotkal redaktora LZ Dr. No. V těch 80. letech byl ještě redaktorem komunistického „Lid-erárního“ měsíčníku a pravidelně přispíval do Rudého práva, s klapkami na očích si hraje na svém písečku i nadále. Rád by nás, provinční hlupáky, poučoval o všem možném, zejména o tom, kdo je na českém literárním poli ten nejlepší. Když na jedné své přednášce o současné literatuře (opravdu mizerné) položil tuto otázku, vyvolal mne. Bez váhání jsem odpověděl, dobře tušíc jakou reakci to vyvolá: Michal Wiewegh! Opravdu ho to rozlítilo. Po letech nyní opravuji: Marian Palla!
Vidím, že mi redakce dává přednostní právo vyjádřit se v komentáři. Co k tomuto článku říci? DrNo (mistr) je zrovna tak špatným prorokem jako kritikem. V. M.
V šášově Knize velkých mouder se praví: „K redaktorům LZ se nečuchá.“
Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.
V šášově Knize velkých mouder se praví: „Ten, kdo napíše jeden nenávistný komentář, zaslouží si obejmout a utěšit. Ale ten, kdo je posílá opakovaně, má dostat leda tak pětadvacet. Na holou.“
Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.
Ve slušné společnosti funguje autocenzura (taky se jí někdy říká etika), v méně kultivované pak nastupuje cenzura. A samozřejmě se okamžitě najde někdo, kdo zaměňuje cenzuru s diktaturou. Jenže taková cenzura je všude kolem nás a tvoří pilíř společnosti. Nebo si snad mohu dovolit vyjádřit svůj názor na moderní architekturu tím, že podpálím nejbližší supermarket? Těžko. Obdobně jsou cenzurovány projevy lidí, jejichž názory naše společnost považuje za extrémní nebo — jako v tomto případě — se prostě nedokáží oprostit od urážek a vulgarit.
P. S. Pokud je někdo natolik taktní, že se mu podaří postupně urazit prakticky všechny členy redakce, neměl by očekávat velké zastání. Že takhle nehraje gentleman? Omyl, abych parafrázoval klasika: Takhle hraje gentleman s hulvátem.
V šášově Knize velkých mouder se praví: „Komu není rady, tomu není pomoci.“
Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.
Milý dr. No,
myslím si, že Vaše rádoby vědecké zpochybnění článku pana Zavadila, který byl samozřejmě podle mého názoru psán s velkým nadhledem, jen posiluje názor na lidi „v brejličkách“. Nikoho nenecháváte na pochybách, že jste suchar bez špetky smyslu pro humor a právě nadhled.
Těším se, kdy napíšete svoji další perlu, například třeba kritiku na „Besídku bývalých žáků zvláštní školy“, kde pan Šimek naprosto hloupě píše o této instituci a tím ji znevažuje bez hlubších znalostí…
Jeden z „brejličkářů“:)
Na rozdíl od Standy smekám před výstižným hodnocením článku pana rádobyredaktora Zavadila. Ona sama Sedmička se stala bulvárem nejhrubšího zrna, kde jde jen o to, napsat co nejbombastičtější titulek. Dále se zřejmě nikdo z pánů redaktorů nezajímá o pravdivost toho, co píší a zřejmě je pro ně zbytečné nebo snad příliš pracné ověřit si alespoň nejzákladnější fakta, či dát také prostor druhé straně.
„Blízko Little Big Hornu“ napsal Jan Vyčítal a původně zpíval Michal Tučný. Písnička zazněla i letos v Plzni během oslav osvobození a sice stále v podání skupiny Greenhorns, ale ta měla mimo Vyčítala už úplně novou sestavu a on sám si na vlastní song netroufl. Na You Tube jej najdete jako známý videoklip z předvideoklipové éry, ve kterém čeští tvůrci využili záběry z filmu… Prostě ze známého, starého, černobílého filmu o bitvě.
11. 6. jsem četl v kostele Sv.Jana Nepomuckého na Chodském náměstí v Plzni v pořadu Letnice uvedeném Monsignorem Radkovským tuhle (cudně předtím upravenou) verzi své povídky Dívka v masce a centrum palačinky, jejíž hrdinkou je jistá Radka B******ová, kterou miluji (řečeno upřímně), respektive „pro kterou mám slabost“ (řečeno diplomaticky).
Za recenzí si stojím. Malinova první reakce mě osobně nevadila a vysvětlili jsme si to. Malina snad stál proti pár místům mého článku, ale nikdy ne proti mně. Myslím, že i mé výhrady, měl-li jsem jaké, pak víceméně akceptoval.
Jiná věc je, že se OSOBNĚ nemají rádi s Vl. Novotným. Do toho se nepletu. Osobně si myslím, že Vašek Malina je všeobecně znám jako člověk, který se pohádá s mnohými a velmi si stojí za svými názory. Jistěže je i egecentrický, ale za to nelze umělce kritizovat.
Vladimír Novotný, myslím si, chce být naprosto objektivní kritik – a takový kritik postupně ztratí většinu přátel literárního světa, kteří nepíší skutečně na úrovni a nedokáží se přes tvrdou kritiku přenést. Třeba já si (také) myslím, že mě Novotný nedoceňuje. Na druhé straně si vážím toho, že mě v mnohém oceňuje. Novotný je poslední dobou pomlouván a je mu přisuzována vypočítavost a to, že se zastává autorů, které si oblíbí z mimoliterárních důvodů. Já tomu ale nevěřím. Má určitou vizi, jak má literatura vypadat. Já ji splňuji jen částečně, Sojka více, Malina vůbec. Atd.
Tolik asi.
Požádal jsem pana Ef o jeho názor a tímto mu za něj velmi děkuji.
Vladimíra Novotného si vážím a troufám si tvrdit, že nepodléhá osobním preferencím. Pokud někdo neunáší kritiku, nechť své Ego nevystavuje publikování. Umělecká kritika nemůže být objektivní, předpokládá vášeň a lásku k literatuře, a tu u VN cítím a respektuji.
K lennonovské konspiraci podrobněji píši zde
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nechala-johna-lennona-zavrazdit-cia-ffi-/p_zahranici.asp?c=A080402_120121_p_zahranici_wag
každá událost budí otázky a někdy ty nejfantastičtější vypadají docela pravděpodobně, zatímco pravda (fakta) samotná docela neuvěřitelně. Někdy si oddechnu, když se prokáže novými důkazy, jak to tehdy bylo. Konspirační teorie mne však příliš netáhnou, radši si vymyslím svoje – pokud se mi chce, ale většinou mám rozumnější práci 😉
Pozor na opakování slov ..pak..pak, vypouštět zbytečná slova formulace ..stačí planina zalitá sluncem čtenář chápe, že je vše v souladu..
potom modrost nemá být moudrost..že by šotek
nedávala bych tam potom…
moudrost ..bílý měsíc…
líbý přirovnání tichá jezera..ženy..vzdychající pod svalovinou..
další kdo pochopil život z jeho jedné strany
jen neopakovat se
jinak dobrá báseň pro snílky
krásná krajina
hravý tepec veršo hra se slovy smysly dráždivostí
čas je jen relativní
tedy pro Marii bez problému ona ví měla svůj úkol a přijala ho bez reptání, ale k tomu je potřeba ochrany a milostí
ty má každý jen si jich není vědom
zatěžujeme se navzájem nepřejícím myšlením
klesáme ze světla do hmoty..
„Ze světla do hmoty“?
Ach jaké trampoty –
trampolíny! Nebuď
líný! Částice světla
do tváře vmetla:
Bůh suď!
řečeno vše výstižně
pěkný text
přesná střela
velmi dobré
není co dodat pěkné..moje nota
Slova jsou jen plochá sdělení člověk zná čtyři rozměry a autor s nimy umí pracovat tak by to mělo být, pokud máme možnosti a techniku
Hezký vhled
Není co dodat…♥
Ivo, a já se doteď domnívala, že milujete jen plyš!
Ach, citováná v závěru tohoto článku!? Snad tímto přiznáním na sebe též přivolám nějakou tu porádnou kritiku a prozkouším své EGO v urničce!? Malino, nově tni, tak jako Novotný…Literatuře lásku, létu zmar!
Opravdu ten pomník plánujete na TOM rohu u Galerie města Plzně?
Vše nejlepší, dr. No!
Také přeji váženému kritiku vše nejlepší! PS: Autore, ne všichni autoři jsou egomaniaci! Nebo že by to platilo jen o mužích? Autorky se vždy rády poučí. VLNOvi třikráte sláva*
Jestli pil Hrabě plzeňský a ne jen lesní třináctku, pak souhlasím! Jinak by se všechny ulice měly jmenovat Lesní 1-nekonečno, jinak se v nich odmítám
procházet!
Není kam utéct
přes polí pět
Ach nemůže květ
dušezpyt ztéct!
Hroší kůži má růže!
Láska a Naděje
nad děje!
Básníkům z ledu úžeh!
Básníku chraň se touhy
po cenách
Vášeň ztracená
Umění věčné bičík dlouhý!
Cena zuby cení na poličce
Snivče
plující oblaka jsou více!
Kdo v tomto světě potřebuje poezie, jak by mrtev byl! Pro nesnesitelnou citlivost musí si skutečnost dávkovati, sentimentem se brodit k vycpanému cynismu. Ach voskové sochy citů. PS: Taky čtu raději Wernische než Šiktance, čerti vědí, proč!
Musím se rázně ohradit proti „rozptylování těžiště“. Těžiště je působiště tíhové síly, tedy bod. A takový bod nemá rozměr, tudíž jej nelze rozptýlit (ačkoliv se asi můžeme snažit jej rozptylovat). Považoval jsem za vhodné se nebohého těžiště zastat 🙂
ZOMBín: metta fóry ti nejdou, asi máš těžiště v rozptylu:) Prachy vířím, když mlhou mířím ke hřbitovu, čísti si v náhrobcích. Plži dlouhý život*
Samozřejmě, že mám těžiště v rozptylu. (Ostatně jako každý :)) Rozptyl je střední kvadratická fluktuace. Protože se poloha mého těžiště v čase mění (o přesnosti jeho měření nemluvě), lze hovořit o rozptylu polohy těžiště. Rozptýlené těžiště je ovšem oxymóron, ať se na to dívám metaforicky nebo metta fórycky 🙂
P. S. Používejte prosím tlačítko odpovědět, komentářům to dá strukturu, nemusíme si psát, komu je odpověď určena, a – co je nejlepší – já to nebudu muset opravovat 🙂
Blahopřeji Vám tedy k těžišti a měřím si Vás přes hustý les. To budou sny dnes! A zombí zříkadlo:
Na rozptylové loučce
ZOMBín cvičí v tílku
máš-li volnou chvilku
běž mu dělat kouče!
(Zvedni se z gauče)
Těžiště těžítko
mlhy po kolena
vrba znesmutněná
ZOMBí prašné lýtko
(Teď v koutku oka smítko!)
:*)
Tak to pozor! ZOMBín už jednoho kouče má, a to jsem JÁ!
Skládám básně jako uhlí
hnědé – okénkem do sklepa.
Znáte tu temnou skrýš?
Ne, už dávno ne,
žiju a topím v plynu.
Hoří mimo mne.
A říkají vlivní, že škodí méně
než mrazivé dny mým růžím.
Jsou v pokleku obaleny chvojí,
Než zhnědne do barvy uhlí
zazáří do květu a zahřejí…
ZOMBínovi děkuji za objev termínu „uhlový papír“, to je nádhera, od teď naň verše píši, na jiný vampír už ne!
A gratulační odrhovačka:
Zdráv buď silen
jako proud
vlhkých hroud
drž se jen
Hrob ti mělký
svící hršel
déšť když pršel
vssák se v štěrky
Také bych ráda přispěla pár slovy k článku o významném jubileu pana J.Č.Ulricha. I já jsem se s jeho tvorbou seznámila – dávno, dávno již tomu – ale ihned mne zaujal. K potěžkání do ruky – když nepočítám slizkou plží cestičku – jsem sice výsledky jeho literárního kumštu nedostala, ale to, co jsem od něho četla, se nikdy nevyznačovalo chudokrevností, což se o řadě jiných říci nedá. Efektivnost psaní „do šuplíku“ znám dost zblízka, ale předhodit cíl svého snažení kritice? Nějaké zlolajné bytosti ze spisovatelského cechu? Ježibabě či Ježidědkovi, přičemž není ničím doloženo, že se v této branži vyskytuje snad i nějaký dobroděj?
……i naučili jste mne mluvit,ale největší prospěch mám z toho,že vím,jak zlořečit…..
Obtížně překonávám nutkání mluvit o lidské nicotnosti a o tom, že o nejdůležitějších věcech života rozhodují lidé bez mozků, s neskrývanou záští proti těm, kteří je mají. Důsledně je potíráno všechno, co se příliš liší nebo přesahuje průměr,a když už je někdo chytrý a hodně umí,určitě mu budou předepisovat, co a jak má dělat.
Kritika je výplod netvořivosti, která cizopasí na myšlénkách tvůrců, a hlavním pramenem její inspirace je závist. Kritik je zvláštní instituce – člověk, který sám většinou nic nepíše, ale o to více se cítí být povolán k tomu, aby pohaněl druhé – a pohříchu! Lidé rádi čtou spílání druhým.
Umění bylo nejspíš odvozeno od slova „umět“, ale tento trend se dnes trochu změnil na „umět šokovat“. Bez toho, abys šokoval, nemůžeš být úspěšný, a proto – udělej to jak chceš,jen když na sebe upozorníš. Každá nová generace umělců touží prosadit něco vlastního,ale dost často se projevují jen odsouzením toho,co už tu bylo. Malíři,kteří mistrně malovali stromy,zvířata a lidi, byli zesměšněni,zatraceni a odsunuti do propadliště dějin, protože uměli malovat skutečnost.Převálcovali je ti,kteří vůbec nemusí umět malovat. Literáti dneška nemusí umět psát. Hrubé chyby opraví computer, a svět skutečný nahradil svět virtuální – vytváří umělé iluze o životě, který vypadá jako skutečný – a co na tom, že smrdí lepidlem? Svět chce býti klamán, dnes ještě mnohem více než dříve.
Přesto je cosi,co opravdovým umělcům nikdo nevezme a vzít nemůže. Jestliže jsi zasažen určitým druhem umění, máš život bohatší, ať se ti to líbí nebo ne.Při obecné katastrofě by nejprve zemřeli ti, jejichž životním ideálem a cílem jejich snažení je spotřeba a „žrádlo“, proto – kdyby jim žrádlo vzali, zemřou, protože to byl jediný smysl jejich života. Lidé, kteří mají k něčemu silný vnitřní vztah – například k umění – snáší i kritické podmínky k životu podstatně lépe.
Někdo se obrátí zády,někdo hodí rukavici do tváře – Jiří Čeněk Ulrich se tak úplně zády neotočil, ale nejspíš nemá potřebu scházet se s novými literáty, netrpí samotou a necítí potřebu plivat po ostatních, ať už minulých, současných nebo budoucích a léčit si tak svoje komplexy. Jeho život zcela odpovídá plynutí času, a filozofie – nic nezkazíš, nic nezlepšíš – je nejméně riziková. A také je úsměvné pozorovat, jak v každé době vždycky žije jen to,co je momentálně „trendy“ a každý teoretik má strach, aby nevypadal jako blbec, kdyby říkal něco jiného.
Mistr Ulrich je nejen nestárnoucí. S jeho nadhledem se dá žít nekonečně dlouho, a zůstat stále mladý.
Magor potkal Krista
a hned na něj hartusí:
Nevim, koho deš spasit,
protože já mám z magoráku
dávno svatozář, a rogalový
křídlo v kopřivách za kolnou,
ale esli chceš, oslním tě
svou nahotou.
Mno, to by mne zajímalo, kdopak Huclovi závidí, literáti hlašte se! Jelikož mám na obálce knihy loď plující ledovým korytem dolů, nemohu kritizírovat veřejně obsah, ale nutno říci, že vznikla také k životnímu jubileu. Bezejmenné čajovně zdar!
Že by mi nikdo neopravil hrubku!?
No, za tu zdravici opravím hrubici 🙂 A dokonce i komentář přesunu (opět) do příslušného vlákna…
ZOMBíne, vřelé díky*
Poznámka autora Iva F. : Mimo úvodní citace z „Květomluvy“ je tato krátká povídka převzata z knížky Kalendář plzeňský 2012 a na několika místech upravena směrem ke srozumitelnosti a stručnosti:-). IF
Mno, tady v Chebu, na Hřbitovní straně města, stojí stromy a ty si podávají jen oblaka…litery sází do říčních hrází…ale aspoň čtou Literární západ, Plže, a na jaře sbíraj smrže*
Děkuji za článek. Chybí tu jen dodatek: čtenářské zážitky tohoto roku dr.NO! Ty mé: Petr Payne: Pouti a pouta, Pavel Rejchrt: Světlo tmou zjizvené, Vladimír Línek: Rozhraní světla a stínu, Jiří Kamen: Kinžál, Vladimír Nabokov: Bledý oheň, Věra Jirousová: Co je tu, co tu není, Michal Janata: Sypká nehmatnost smrti, Patrik Linhart: Spící Hrůza* Přidejde každý své knižní lahůdky, ať vím, co číst.
Chci zpátky těch 15 minut života!
No, je pravda, že informaci „e-kniha nahradí knihu tištěnou“ lze zapsat i stručněji.
Ač technokrat tělem i… (vlastně jen tělem), autorův entuziasmus nesdílím. Zkuste si přečíst elektronický dokument starý 30 let – bude v nepodporovaném formátu, na zastaralém nosiči… a za 100 let? O životnosti hardware ani nemluvím. Tím nijak nezpochybňuji významnou úlohu e-knihy pro noviny, vybranou odbornou literaturu (ovšem zkuste si do e-knihy dělat poznámky) a „spotřební“ literaturu do vlaku.
Článku by – kromě výrazného zkrácení – prospělo, kdyby autor šetřil výrazy typu „socializovaná hmota“ nebo „evolucí předurčen“. Zejména druhý obrat svědčí o nepochopení termínu evoluce, protože chtěl-li nám Darwin něco předat, pak to, že evoluce žádné předurčení nepřipouští.
Pokud se chcete pobavit, najděte si na internetu články téhož autora, ve kterých se dočtete o neodvratitelném konci papírových časopisů. Vycházely cca před 5 lety, psány byly podobně hutnou, rádoby intelektuální češtinou (dost možná v nich najdete i stejné fráze) a informační hodnotu neměly rovněž žádnou.
Nad tématem „Kniha versus e-book“ se zamýšlí (přeci jen trochu fundovanější) U. Eco v publikaci Knih se je tak nezbavíme. Rozvádí tam svou teorii o tom, že kniha je něco víc než jen potištěný svazek papíru; jedná se o médium a mystérium, které přesahuje člověka, nadčasový vynález jako třeba lžička, kterou lze sice vylepšit, ale nikoliv nahradit. Tento názor sdílím.
I vy dva socializovaní hmotové!
No, máme podobný závěr, ovšem odvozený z jiných premis. Můj pohled je zcela pragmatický. Ono totiž až vymře generace, která má ke knize citový vztah (což tvoří ono mystérium), bude to jen nosič informace a bude porovnáván s jinými nosiči z ryze ekonomického a praktického pohledu. Ovšem zatím jde o nosič unikátní a nepřekonaný.
Je to stejné jako s lodí – to je také nadčasový vynález (o tisíce let starší než tištěná kniha i lžička – ta je navíc fenoménem naší kultury, v Asii by se na to dívali jinak) a každý, kdo se někdy ocitl na plachetnici na širém moři musí uznat, že je to neopakovatelný zážitek. Přesto všichni létáme a pracovní cestu plachetnicí Vám nikdo neproplatí 🙂
Citový vztah ke knize nevymře, neb by musel umřít cit sám. Už vidim matku, která předčítá z e-knihy před spaním…najdou se jistě takové technomatky…Opilým korábům zdar!
Ano, to je klasický příklad. Citový vztah mám k obsahu, nikoliv k nosiči. I pro mě je listování knihou s pořádnou vazbou a hezkou úpravou příjemné, ale zrovna kvalita vazby a úpravy také klesá (a typografie se pomalu řadí do legend ZOMBínovy zahrádky). Nedovolil bych si tvrdit, že bude nová generace náš pocit sdílet.
Tomu dítěti je totiž naprosto jedno, je-li kniha předčítána z papíru tištěného, rukou psaného nebo elektronického. Jinými slovy dítě ten nosič nevnímá, vnímá pouze obsah. Zkuste mu dát vybrat mezi předčítáním oblíbené pohádky z e-knihy a tištěného manuálu k vysavači 🙂
jasně, že když už je dítě ve věku, kdy si vybírá, je pozdě, neb děti nemají vkus, ale pokud zasejeme semínko hořčičné včas, bude si pamatovat vůni a obrázky do smérti. A bude chtít ten zážitek mít, tak jako tryskáč! Na srdci bude nosit malou knížku poezie a v kabele čtečtu narvanou dílky autorů LZ 🙂
Jestli my nejsme tak trochu bibliofilové… Jedna z mála úchylek, co je společností (stále ještě tiše) tolerovaná.
Mafie má tuze krásnou obálku! Myslím, že Míšovi chybí jen role mučedníka. Co když je rafinovanější než mafie: román není napsaný dobře proto, aby mu někdo nehodil na zahrádku bombu! Vsadím se, že Ivo Fencl už má v šufliku novel: Zabil jsem Vivíka Nových Hradech!
Napsat to jedním odstavcem by kvalitu textu zvedlo do nebetyčných výšin.
doručení punčochy pro srovnání z filmu Moucha http://www.youtube.com/watch?v=kj7KRcV8r3M
Tak jako na jediném z redakce, kdo byl schopen dočíst polemiku o e-knihách do konce, bude na mně, abych vyjádřil náš postoj (nemluvě o tom, že Šáš odmítá vylézt z pracovny jsa hluboce raněn zmínkou o paskřivectví redakce).
Nutno dodat, že článek jsme na internetu našli několikrát, a tudíž jsme věděli, že už byl otištěn. Ostatně většina autorů, jejichž díla jsme publikovali, je nenapsala exkluzivně pro LZ (čest a vřelé díky výjimkám). Ale je to opravdu podstatné? LZ si klade za cíl být „místem pro všechny západočeské psavce“ a nabídnout ucelený přehled autorů napříč krajem, byť za cenu ukázky staršího díla. Zvlášť jedná-li se o téma stále aktuální (což ukazuje diskuze pod příspěvkem) a na stránkách LZ dosud neprobírané.
A že to tu není samý Sojka? No, to víme všichni. (Až bude Sojků dost a bude možno o nich psát třikrát týdně, můžeme založit výhradně ornitologický kroužek.) Každý má holt světlé chvilky a pak chvilky, kdy píše o evolučním předurčení (nebo třeba o rozptýleném těžišti 🙂
Redakční posel
z techniky pošel
stránky jsou košer!
Ale vždyť stačí trumberovo křesílko natočit směrem k LZ! Barevní jsme, jednodušší také a nahotinku máme každý týden novou. Nějaká veteš by se tu určitě našla a o tyátr s galeristou taky nebyla svého času nouze.
Souhlasím s šášem, nahotinky zde tuze krásné! A jaká celebrit to pravila? Pěší Plž: navrhuji přidělat mu notové nožičky!
PS: PLŽ je časopis, jehož hodnota bude časem stoupat, tak jako je to u dokumentárních fotografií, je to mapa a svědectví. VLNO náš, velké zásluhy máš, nemenší básnířka Helena Šlesingerová.
Oldřich Janota je můj dávný oblíbenec, jeho nahrávky s Havlovými jsem kdys vezla jako dárek do Dánska a měl odezvu! Pouštěla jsem ho tam fotografům na ostrově Samso. Blahopřání tedy*
Romanu Polákovi
Kníže poezie
Rytíř lásky
Přestupný 2012
si ho vzal
…a je-li cílem všeho
býti nic…?
– básně hořké
horké
kanou
do těch tvých –
Nic…!?
Pak ještě za tím nicem
přeci něco je :
láska
láska
a zase láska
nekonečná
soucitná
smutný madrigal by se z těch rozsivek telelil radostí
Nevím, jak ostatní, ale já mám jasno. Miroslav Vejlupek je kyborg.
Však to píšu TADY. Pan Ef má zkrátka tvůrčí krizi, a tak ho tu poslední dobou nevídáme. Jen čekám, až nám všem zvěstuje, že Bém vlastně neřídil Prahu s lobbistou Janouškem, ale s ním. A že se žení s Pippou (tohle je už x-tá verze, v redakci máme tu mnohem šťavnatější).
Krizi nemám, „dopisů z Plzně“ jsem napsal víc a naštěstí je nepíšu jen já. Kromě Dopisů z Plzně vydávají Literárky i dopisy z jiných míst Evropy, ale nikdo se tématu „město“ nedrží tak jako já, většinou si tam každý (např. pan Listopad z Portugalska) píše, co ho zrovna napadne. Psal jsem třeba o muzejní noci a postupně se snažím zmínit co nejvíc zdejších autorů. Že by to někomu vadilo, jsem neslyšel. Nepopírám, že jde o propagaci. Jsem propagátor. I sebe, ale to dělá každý autor už kvůli nakladateli, žijeme v tržním prostředí. Paul Johnson je jednoduše génius a stačí si od něj něco přečíst. Vyšla zrovna podruhé jeho kniha Intelektuálové a nelze ho neobdivovat!lskových
mrzí, kdy mě obviňují, že chci někoho dostat do stínu. Mě je to zcela cizí. Je akt, že člověk rád napíše, že se setkal s T. Pištěkem. Pochlubí se. Ale nikdy by mě nenapadlo stylizovat líčení tohop setkání tak, že jsem hlavní. Pokud to přesto někdo z textu extrahuje, nabízí se myšlenka, že jde o jeho vlastní tendenci, kterou automaticky připisuje druhým. Ale to už jsou nuance a zbytečné rytí. Víc mě vadí jiný „samozřejmý“ argument. „Přestože Hrubý ke své škodě nikdy nic nevydal v Praze.“ To implikuje, že v pražském nakladatelství vycházejí lepší věci. Neříkám, že ne, ale nelze tak argumentovat. Dejme tomu je autor sice geniální, ale ležérní, takže vydá básnické sbírky tam, kam má blíž. V Plzni. Znamná to automaticky, že díla obstála jen před mírnějšími regionálními měřítky? Ne. Znamená to, že autor méně jezdí do Prahy a méně chodí po amních nakladatelstvích. Kdyby tedy Hrubý vydal své dosavadní knihy v Praze (a bydlel tam), bude evropštější? Tady je mimochodem zase blž Německu, kde se skvěle domluví!
Tedy pro Literárky (první řádek. aby to nevypadalo, že ani nevím, kam píšu. Možná někdy nevím)
Pohřeb se koná ve středu 4. dubna v 11 hodin v kostele na Chodském náměstí (iDNES.cz).
Dnes jsem byl ve studovně a na nástěnce u Polanovy síně bylo parte, kde bylo psáno, že pohřeb je v 11h, tak se tam na chvíli podívám.
Ačkoli jsem pana Juřičku blíže více neznal, vždy jsem se s ním při akcích v Polanově síni, Galerii u Sv. Anny nebo i jinde pozdravil. Také v Home café, kde byl při čtení „Rum je cezený slunce“ (?) s panem Kostkou, Zahálkou a dalšími. Rád jsem s ním prohodil pár slov.
Kocourkova Extáze, toť požitek!
Jen tak ze zajímavosti se dívám do doby minulé – i do kritiky doby minulé – která již před časem vyšla v PLŽ. Asi bych měla obdivovat paní Kuncovou, která se umí ostře kriticky vymezit snad vůči každému autorovi, nebo si je vybírá podle nějakého kódu. Je to dobře – nebo špatně? „Před použitím protřepat“ by se mohlo čtenářům doporučit u více knih jako dobrá rada nad zlato, proč číst celou knihu. Kdesi jsem četla, že nejplodnější a nejosřejší kritik literárního díla – příkladně románu – je takový, který se naučil obstojně česky, ale v životě by sám žádný román nedokázal napsat, ani dobrý, ani špatný – prostě… žádný. A tak by mne zajímalo, co je na tom pravdy. Mohl by mi někdo doporučit ke čtení nejnovější, nebo i starší román paní Kuncové? Ráda bych nahlédla, a budu číst bez protřepávání. Slibuji. Dík.
Ohánět se tím, že vlastní názor na věc můžete mít, jen pokud danou činnost bravurně ovládáte, je mírně řečeno laciné.
Mimochodem, vy osobně jste se už minimálně dvakrát ucházela o možnost psát pro LZ, ale kdykoliv jsme vás vyzvali k dodání nějakého textu, komunikace utichla. Že byste se bála, že budete muset čelit výkřikům jiných Hermannových?
Zvláštní. Myslel jsem, že podobné spory máme od dob mého oblíbeného Karla Havlíčka z Borové vyřešené. Kritik je kritik, spisovatel je spisovatel. Stavební dozor je stavební dozor a zedník je zedník. A konec konců ani já nemusím být bůhvíjaký kuchař, abych poznal přesolenou polévku (což ze mě ovšem nedělá gastro kritika).
Ale protože toto téma bylo již řešeno mnohokrát, zbývá zodpovědět obligátní otázku: Kolik recenzí jste napsala Vy?
Gruber ale Plzeň v knize chválí, byť ne v pasáži o Paříži. Ta je skutečně krátká, jak právě naznačuji slovem „ukrývá“, a tak tu Paříž ani vyhrát nemohla. Gruber, uznávám, obě města opravdu výslovně a vedle sebe ani jednou nesrovná, nicméně kniha čtenáře ke srovnání dovede, protože výrazněji líčí právě tato dvě města. Kdo nechce, ten ovšem srovnávat nemusí, a pro knihu to opravdu není podstatné, ale ani v článku netvrdím, že by to podstatné bylo, a uzavřel jsem ho tou zmínkou jen proto, že jsem ho uveřejnil právě v Plzni. O tom celém je možné, uznávám, dál diskutovat.
Doktor No, ač představení Smrt talentovaného vepře shléhl a s hlavní představitelkou mluvil, šíří ve svém předchozím článku tajemno, snad kvůli větší atraktivitě textu a zřejmě i reklamě na představení, neb i poněkud negativní může diváctvo přilákat. Tolik jak dík doktoru No ( o němž předpokládáme, že není padouchem ze stejnojmenné bondovky, ani že se v něm snad neshlédl).
Tedy: nebývá zvykem divákům okolnosti hry ani její smysl vysvětlovat. Upoutávka na ní, označená za klišé, musí být stručná a výstižná a srozumitelná, nechtěl jsem ji zahalit přílišnou tajemností a rozkecáváním se, neb není psána do zápisníku.
Tedy stručně pro uspokojení doktora No a jeho hladu po informacích.
Smrt talentovaného vepře napsal Roman Sikora jako monodrama pro rozhlas. Pro divadelní představení je příliš krátká a i při výborném hereckém obsazení by mohla být pro obecentsvo toužící po zábavě poněkud jednotvárná a deprimující. A pro interpreta až příliš náročná. Pro obsazení hry jsem neměl vhodného herce, avšak herečku. A také vhodný typ pro postavu řezníka. Proto bylo změněno „pohlaví vepře.“ Abych hru prodloužil a zatraktivnil či oživil, silně jsem rozvedl jen okrajově Sikorou zmíněného řezníka. Ten se mění v postavu kontrastně humornou, který je „mocipánem“ vepře a v dopsaném závěru pak symbolicky předjímá i svůj budoucí osud. Tím hra dostala poněkud jiné zaměření, původní až pateticky kontrapunkt byl skryt a převeden spíše do metafory. Pan Sikora o úpravě ví, ač malinko protestoval, že jsem význam posunul od děsivé vize koncentráku, a hru nám takto hrát povolil. A dle ohlasu představení se diváci bavili a současně myšlenku autorovu pochopili, doufejme, že v nich skrytě bude působit více než patetické monodrama. Úpravu jsem provedl já. Mé aranžmá inspirovala i doplnila herečka Irena Velichová, která si dle mých rámcových poznámek sama svůj part zrežírovala. Jako režisér jsem se neuvedl proto, že bych si tím přisvojil i významný přínos Irenin. A pokud vím, dva režiséři jedné hry se nedoporučují pro možné konflikty. Nám však spolupráce fungovala velice dobře. K úpravě lze uvést i toto: skvělé herečce Ireně umožnila plastický projev, dala jí příležitost více se rozvinout a zazářit, a to více než by bylo možno v neupraveném monodramatu.
Hru Život talentovaného motýla uváděnou před premiérou hry Smrt talentovaného vepře jsem napsal jako kontrast ke hře Romana Sikory (nad kterou mi bylo velmi smutno). Motýl je zprvu lyrická později tragická hra o lásce, smrt ve hře má zcela jiné příčiny a pokud mohu užít klišé: nalézá se v ní optimistické východisko. Je psána na míru pro naši začínající talentovanou herečku Markétu Šebestovou, pro níž to bylo vůbec první vystoupení na jevišti.
Doufám, že jsem ukojil zvídavost doktora No, byť mnohé informace mohl získat z publikované recenze V. Gardavského. Obdivuji nejen košatou stylistiku doktorovu a výstižnost jeho poznámek, ale i jeho předvídavost přímo věšteckou. Ano, budeme po prázdninách hrát o dvou dámách (na pohled pokleslých mravů), kde bude na jevišti vystupovat i živý pes. Tuto hru jsem ovšem já nenapsal, ale…nu nechme doktorovi něco tajemství. A nádavkem: napsal jsem pro divadlo detektivku, na ní se bude moci plně vyřádit, neb tajemností je tam habaděj, a mnohem podivnějších. A padouch podobný doktoru No z bondovky zde bude zneškodněn, a tu máš čerte kropáč, zase herečkou a ne hercem. Doktore, stane se to bezbolestně, na pokyn samotného guru, který se uchýlil do pozadí a Jamesem Bondem se nechce stát.
Ale abych čtenáře nemátl: doktor No může být zkratkou příjmení, jako na příklad Novák, Novotný, Nový a podobně.
Pokud tento terxt došel vícekrát, je to chyba PC
Jiří Č se omlouvá za případné pravopisné chyby v předchozím textu.
Jízda vlakem působí akčně. Fanoušové trochu připomínají rod hejkalů z Pohádkového detektiva Bř. Hostivíta, ale ti nebyli tak silní.
Milý dr. No, myslím, že Sovákové trochu křivdíte. Možná jen drobítek, ale přece. A proti pošášení se musím důrazně ohradit 🙂
Využívám toho, že je možné připojit k Vaší kritice komentář.
Vážený pane kritiku, kritika bývá mnohdy počinem konstruktivním a nápomocným ke kladným změnám, může však býti i kontraproduktivní. Vy jste literárním kritikem z pozice svého vzdělání i povolání, jste tedy člověkem povolaným kritizovat, ale ani člověk povolaný zajisté nesežral všechnu moudrost světa.
Současně jste však i členem zmiňovaného a kritizovaného Střediska západočeských spisovatelů. Pokud chcete jmenovitě označovat původce nešvaru, o kterém píšete, měl byste označit všechny členy výboru SZS nejen předsedkyni. Troufám si tvrdit, že jste členem střediska déle než já, ale na členské schůzi jsem Vás za dobu, kdy tam působím, ještě neviděla. Tam se můžete z očí do očí kriticky vyjádřit k nedostatkům, které vidíte. To se ale nenosí, protože většina členů je ráda, že vůbec někdo tu práci pro udržení organizace při životě dělá. Práce ve výboru přece jen přináší značné aktivní nasazení od doby, kdy organizační věci nejen kolem chodu střediska nezařizuje placená síla, ale dobrovolně členové výboru, kteří by byli potěšeni, kdyby i někdo jiný aktivně hrabal na tomtéž písečku. Jistěže děláme chyby, nejspíš dost chyb, ale učíme se vše za pochodu ve snaze, aby činnost střediska pokračovala.
Jestli se Vám výsledky naší práce nelíbí, můžete se jako člen střediska aktivně zapojit pro nápravu věcí. Už letos na podzim budete mít možnost, budou nové volby do výboru a pokud Vaši osobu členská základna navrhne a schválí, máte možnost se angažovat s plným nasazením. Ostatně seniorský věk pro toto plné nasazení už také máte.
Ale kritika je asi jednodušší než pracovní nasazení.
Nechci obhajovat J.Málkovou, každý z nás máme svá negativa, nebo vy jste snad jediný dokonalý a spravedlivý na tomto světě? Osobně si myslím, že tolik invektiv si ta paní nezaslouží. I já mám vůči ní své výhrady, ale říkám jí je rovnou do očí. Vrátíme-li se k členské základně SZS, ukažte mi někoho, kdo by z „fleku“ byl ochoten tuto funkci zastávat s takovým nasazením. Najdete-li takového člověka, smeknu před Vámi klobouk a omluvím se.
Jistě byla chyba, že jsme za minulý rok porotě Polanovy ceny nepoděkovali za dobrou práci, bude-li Vám stačit mé osobní poděkování a nejen Vám , ale celé porotě, já Vám děkuji za odvedenou práci. Na druhou stranu, každý člen poroty byl za svou práci finančně odměněn, sice skromě podle možností střediska, ale odměna to byla.
Nakonec možná Vaše kritika přinese své ovoce. Pokud by se složení výboru po volbách nezměnilo, jistě si dáme pozor, abychom stejnou chybu neopakovali dvakrát. Ostatně počítám, že nový výbor bude pravděpodobně dělat jiné chyby, všechny zkušenosti se předat nedají.
Vaše odkazy na využívání známostí jsou směšné, neboť, ač je to zavrženíhodné, dělá to téměř 100% lidí, které znám. Je možné, že mnozí využívají toho, že se znají s Vámi, nejspíš s Vámi „nepasou kozičky“, ale pijí s Vámi pivo. Takže o co jde? Začněme s nápravou každý u sebe.
To Vaše zmiňované jednání poroty s “ nejmenovaným básníkem a kýmsi z rozhlasu“ máte jistě jako podání z druhé ruky. Byla to Polanova cena za rok 2009. U toho jednání jsem bohužel byla přítomna, Vaše podání je hodně zkreslené, prostě jedna paní povídala. Přiznávám však, že bych s některými Vašimi názory mohla souhlasit.
Myslím, že kritika jakéhokoliv díla nebude nikdy zcela objektivní. pokud navíc autora znáte, pracuje ve Vás velký díl subjektivity. A co teprve, když s ním chodíte na pivo atd. Západočeský region je malý rybníček a vždy se najde nějaká „dobrá duše“, které popřejete sluchu.
Zřejmě jsem hloupá idealistka, když se beru za komunitu lidí, kde, jak jsem zjistila, je také důležité mít známostí na dobrých místech. Nejsem skvělá diskutérka, ale mám svůj názor. Máte-li chuť, můžete mě taky pěkně „sepsout“, snad to přežiju.
Vlasta Š., členka stávajícího výboru SZS
Hororové povídky pro děti? Skvělý počin, otázkou však je co dnes děti mohou považovat nebo považují za hororovou povídku. Při vší úctě ke znalostem, které dnešní děti mají nebo mívají. Spoustu znalostí jim dodávají televizní media, nebo se někdy i dovídají i od rodičů (pokud urvou trochu svého času) co šola nedodala. Ale chci zmínit to nejdůležitější a nejhlavnější, všeobecně známé. Četbu a čtení. Třeba hororových povídek. Zaplať pánbůh za ně. Prožitek z četby. Nevím co může být dobrodružnější. A Když to večer venku profukuje a hvízdá to ve štěrbinách teplého domova, to je potom prožitek ještě několikrát znásobněn…. Ale mělo by to být večer. Určitě. Obávám se, že v takovém případě se stávají veřejné „sdělovací prostředky“ pouze chabou odmocninou ….
Dám krk (třeba agenta kůpra) na to, že ona pětice plzeňských kritiků je seřazena podle psavosti.
Ba i já. Uch. Budiž mi malou omluvou, že to nebylo úmyslně, nýbrž pouze z mé lenosti a nepozornosti. Prohlašuji zde, že velice rád publikuji v PLŽI a že můj text vyšel v antologii západočeských spisovatelů. Omlouvám se, lituji, sypu si popel na hlavu a budu se snažit, aby se to už nikdá nestalo.
A safra, to bude Kozelka metat kozelce, snad nedojde
i na facky! Přiřazuji se k Wernischovsku, na Starém Bělidle se povalujou ňáký stíny!
„Dnes“ přišla s trochou do mlýna formou rozhovoru A. Horáčkové ve své příloze. Je to stejný typ rozhovoru, jaký teď udělala s Knížákem: zřejmě (?) skoro doslovný přepis toho, co jí zůstalo na diktafonu. Zatímco rozhovor s Knížákem končí tím, že Knížák odchází z místnosti a jeho žena, Marie Saudková, reportérku vyprovází ven, rozhovor s Páralem končí prostě tím, že ji vyhazuje z pražského bytu: „Chtěl jsem hezký rozhovor k osmdesátinám a připravil si jeho konec o zenu… a vy to takto poserete.“ Tak bych finále parafrázoval. Ovšem se rozčílil po opakovaným dotazech na intenzitu spolupráce s StB.
Peňásovu recenzi jsem taky četl a byl v podobných rozpacích. Co si asi po jejím přečtení může p. Maňák říct? Že Peňás píše tak moc, že čte jen jaksi letmo, v polospánku.
Grafoman, který recenzované knihy čte jen jedním okem… Safra, o kom to ten dr. No tenkrát psal?
Kritiků nám třeba, majáků a luceren! Ne však chrličů a stínů svých projektantů. Ke knize blahopřeji!
Ano… LUCERNOU! Tou vám, paní kněžno, posvítím, ale té lípy se NEVZDÁÁÁM. Je našeho rodu od nepaměti, rostla staletí, a jak bych mohl dopustit, aby padla její koruna, kde ptactvo nocuje; a zpívá.
No knihu jsem sice nečet, ale ten článek na mne působí jako plivanec žárlivého soka.
Vždycky jsem obdivoval sebevědomí lidí, kteří ocitnuvše se náhodou na konferenci evolučních biologů, dokážou vznést připomínku typu „Sice jsem tu nový, ale kdo kdy slyšel o sobeckosti genu?“ a pak hrdě odkráčet středem sálu za ohlušujícího ticha zbytku osazenstva a ještě si myslet, že tím problematiku „rozsekli“.
A to jste jistě ještě nečtli rozhovor s TM ve iTvaru 4/2012! To je teprv hlína k sežrání!
Naprosto souhlasím s Dr. No. A snadno si představit, že pan Magnusek by se k některým lidem z vedení Střediska zpč. spisovatelů hodil „filatelisticky řečeno do série“.
Fencl: … a nelze než upozornit na pokračování Zápisník dr. No II. (2012) a na knížku Vladimíra Novotného Plzeňská literární vlasti(ne)věda (Nová Forma 2012).
Co vás, milý Dr. No, udivuje! I vrabci na střeše Střediska zpč. spisovatelů si cvrlikají o „kompetentnosti“ paní Málkové a jejích kávičkových kamarádkách, co jí rády a na vše kývají…
Neudivuje, ctěný pane KK. Ani nežasnu.
Ale někteří vrabci lítají nad jinými střechami a snad jim není proti mysli si i o tomto číst v Zápisníku.
A děkuji za slovní spojení „kávičkové kývání“ či „kávičkové kejvalky“.
A je to tady! Pan Polan se shůry raduje, že cenu nesoucí jeho jméno získal Karel Trinkewitz, konečně! Ale jistě se neraduje, že získal jen půlku, jak správně dí Dr. No. A jistě se jakožto uznávyný kritik třese literárním děsem, že cenu s jeho jménem získala tak průůůměrná básnířka, jakou Jaroslava Málková bezesporu je. Poroto, poroto, kamarádit se s předsedkyní Střediska, proč ne, ale vše by mělo mít své meze. Zde se tak nestalo, překročili jste je! Udělení byť jen půlky Ceny Bohumila Polana Jaroslavě Málkové je, slušně řečeno, krokem vedle, bez servítek řečeno ostuda!
Je mi z toho špatně jaksi . . .
No jo, Aleno,
nic ve zlém, ale co tak slyším a čtu, Ty dáváš v této kauze za pravdu úplně všem, abys to měla úplně u všech dobrý. To je arcirozumné, to budeš brzy sedět ve výboru! Jen aby Ti tam potom fakt nebylo „špatně jaksi“. Tobě, básnířce s jiskrou…
Jsem proti všem cenám v umělecké činnosti, otravují duši a křiví charakter, kdo může prohlásit, že báseň je dobrá? Básník/řka (hodný/á toho jména) by měl z nemoci „bažení po cenách“ vyrůst jako z bačkůrek! Jak napsal Rilke: „…pohodit jméno jako hračku“…Soupeřme ve skoku vysokém!
IVO: Zda je báseň dobrá sice literární kritik poznat nemusí, Viktorie, ale stejně bych řekl, že to povětšinou pozná spíš, než mnozí, je-li to OPRAVDU kritik alias (i) znalec kontextu. Druhá věc jsou ceny. A obdržet cenu přece ještě neznamená obdržet odměnu v penězích, teoreticky může jít jen o akt a odměnou může být polibek předávajícího. Pokud ale máme na mysli cenu spojenou s finančním ohodnocením, tak sice jistě může člověka pokřivit, ale tyto úvahy jsou akademické a byly by na místě ve společnosti, kde je běžný i honorář. Žijeme ale spíš ve společnosti, kde básník nedostane při uveřejnění veršů nic, anebo si dokonce sám zaplatil vydání své sbírky. Cena pak může být i kompenzací toho.
Ach, nechat si platiti za to, že dýchám? Mecenášů nám třeba, milovníků Poezie! Cenit až po smrti. Na chléb se vydělává jinde. Kompenzace: jak odporné slovo! Švestky s hruškama: honorář! Kritik – umělecký kritik – jistěže pozná dobrou báseň, neb také umělec a jako takový hodnotí, ale co to má společného s básníkem? Ego ego do boudy! Odměna je sama báseň odkudsi darovaná, kdo píše s vidinou uznání a zisku, ten ať se v pekle s porotci smaží!!!
Suhlasím S HH, máte pravdu! Spíše jde o to, že ocenění má autory povzbudit a literatuře (i autorovi) trochu udělat reklamu. Reklam na auta a prací prášky atd je až na „blití“. A jak čtu řádky proslulého Dr. No, tak je mi paní Málkové až líto, jak je do ní bušeno a bito. Říkám si, je to přece jen dáma, chtělo by to ohledy, ovšem je li pravda vše, co Dr. No napsal, pak nezbývá než konstatovat, že paní Málková bohužel sklízí, co dlouhodobě zasévala…
O pí Málkové jako básnířce iluze nemám, dáma nedáma,
Dr.No pojmenoval vše střelhbitě a trefně. Emily Dickinson napsala verš, který mám vytesán nad postelí: „A básníkem být nechci…“ ono to totiž nejde,
poezie se vzpírá vůli a básník, dostane-li cenu, pak nedělá ničehož jiného, než kváká a kráká v mediích!
Re-klamu? Opravdu ji někdo bere vážně? Neodchází se při ní na záchod?
PS: Pověst Polanovy ceny dle mého utrpěla i tím, že ji obdržel Ivo Hucl za knihu vydanou vlastním nákladem, které chybí redakční práce, ale i tak ční vysoko nad Málkovou. Nakonec by mohla cenu dostat i říkankářka a zdatná obchodnice Alenka Vávrová. V Plzni se sundavají obrazy jako za komančů, návrat starých časů obcuje s koncem světa.
Pan či paní Karel Karlovič má pravdu, také si už mám za zlé, že tolik do dámy paní předsedkyně biji a buším, nemá se to, to ale znamená držet pusu a mlčet pusou, aby… Mám si to za zlé, ano, ale ani slůvko bych nezměnil. Mohu se totiž v něčem mýlit, nevím jistěže o celé věci všechno, ale jedno je jasné: ve skutečnosti je to ještě horší, mnohem horší. Proto vari odtud, vari: šťouchl jsem do vosího hnízda, nelituji toho, ale co vše se vyvosilo!
Komentář podivný, jak by vlna o útes se rozbila. Rozdmýchat a vari pryč. Nu, zábavné to bylo!
Ale, milá a moudrá Hortensie! Vždyť já o tom píši půl roku. Půl roku! Po půl roce nemám valnou potřebu být dál upozorňovačem na útesy. Dávno se to rozdmychalo, samo to teď dodmychá. Opravdu je to problém Plzeňáků: mají, co chtějí, a chtějí, co mají.
Podle webu Haló, Ostrava! vycházejí Průhledy už od roku 2009. Jsou tu i jednotlivá čísla v pdfku (http://kotarbova.eu/000000Pruhledy.html).
Mé odpovědi v anketě uspořádané nedávno výše zmíněnou literární přílohou Obrys-Tvar
Ivo Fencl: Odpovědi na pět anketních otázek
1. Proč skončil socialismus?
Socialismus ještě neskončil. V Evropě ale pošel i proto, že najednou nestál za zadkem Sovětský svaz ve své původn…í podobě, a to považuji za hlavní důvod krachu. Jedem specifický a ne hloupý herec ve Washingtonu uzbrojil snílka „Gorbyho“ v Moskvě, a ten pak inkasoval Nobelovu cenu za vlastní měkkost.
A druhým z důvodů někdejší nechuti k socialismu byla podle mě cenzura slova. Přílišná. Režim neměl zakazovat autory Západu, ale dělal to úplně absurdně. Vždyť on potíral třeba i H. P. Lovecrafta! Horor jako žánr (i filmový). Zvláště pro intelektuály se něco takového stalo postupně nesnesitelným. Neakceptovatelným. Zajímavou otázkou ovšem je, co by se stalo, kdyby socialismus vydržel ještě tu chvíli do éry internetu, a já mám za to, že by internet musel povolit, a že s ním i veškerou onu zakázanou literaturu a filozofii.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Zatímco socialismus chápeme, řekl bych, všichni podobně, slovo kapitalismus se vyprázdnilo. Může znamenat zrovna tak zdravou svobodu podnikání jako státní gangsterismus. Ne, pojem kapitalismus musíme dnes nahradit celou škálou jiných pojmů a konkrétně státní gangsterismus je na místě napadat.
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Asi jako v šedesátých letech v Československu – a já se domnívám, že to, co teď někdo vytáhne proti tomu období jako negativum, by dnes ozdravně rozleptaly všeobjímající vyspělé technologie – a hlavně právě internet.
4. Je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Můj osobní názor je ten, že to úplně nutné není. Anebo si snad ještě dnes umí někdo představit, že by měl každý stát Evropy tak silnou armádu, až by jej ochránila před případnou invazí z okolí? Já tedy ne, a právě v tom smyslu na suverenitu rezignujme. Je to nutné – i se všemi důsledky. A co se národního ducha týká? Ten buď zůstane anebo ne, ale uměle není ovlivnitelný, nebo jak byste to dělali? Já osobně mám jako intelektuál pocit, že tu pod Řípem jednoduše zůstat musí (i spolu s Čechovým seriálem Pra pra pra), ale můžu se bohužel mýlit.
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Podle mě tento zločinný stát realizuje politiku chleba a her, ale inovoval ji skoro už jenom na hry. Příkladem je i mně blízký projekt Plzeň – město evropské kultury 2015.
Vsadil bych všech osmačtyřicet Zápisníků, že neexistuje žádný Obrys-Tvar, ale i to je důkaz, že Ivo Fencl tiskne úplně všude, dokonce i v Obrysu-Tvaru, který není a nebyl. Naopak souhlasím s jeho charakteristikou, že v Plzni jde pouze o hru na „město evropské kultury 2015“.
Obrys-Kmen
Ivo Fencl: Článek výše naráží ma můj rozhovor s básníkem *** „…a jeho starosti“ z Plže 11/2012, ale jeho uveřejnění bylo *** schváleno. Na věci není nic špatného. Kdo je zvědavý (já), dělá rozhovory i zadarmo a nejen pro sebe.
Šlo o přepis konverzace na FB. Schváleno to nebylo, ani o tom nevěděl. Ptali jsme se.
Pochybuji, že by zpovídaný (jehož jméno je v Plži 11 uvedeno) zapomněl. Asi se nepřesně ptáte.
V pochybnostech o tom, že je možné na něco podobného zapomenout, se s autory článku určitě shodnete. Já bych ty pochybnosti rozšířil i na možnost nepřesné formulace jednoduché otázky.
Milí inko i gnýto!
Jen na okraj k výroku I. Fe, že „uveřejnění bylo schváleno“. Nevím, zda osobou básníka, ale redakčně pouze redaktorkou Listů Ason-klubu, zbývající redakce Plže do náplně Listů nemluví ani nechce a s jejich obsahem se seznamuje teprve po vydání „celého“ Plže. Stejně jako redaktorka Listů Ason-klubu nemluví redakci Plže do obsahu „bílých stránek“ a nekonzultuje se s ní. A nejde o žádný válečný stav, jednoduše to tak chodí už deset let a obě strany se občas diví až podivují.
Ale jinak konstatování, že dotyčný básník vůbec o ničem nevěděl, jako že rozhovor bude publikován, mi příjde velice výmluvné. Je vidět, že Ivu Fenclovi skutečně „leží na srdci“ osudy české kultury.
Vl. No
Zdravím dr. No! O redakcích ani jedno špatné slovíčko. Jednak si myslím, že v tom jsou nevinně, a pak i my jsme svého času pustili něco přinejmenším nevkusného, takže s máslem ve vlasech mlčím a šoupu nohama. Jádro pudla je podle mě v tom, že se tu na světlo boží vynáší původně soukromý rozhovor – „s vědomím a souhlasem autora“.
Už od rána panu Ef virtuálně máváme před nosem mailem, v němž se básník velmi diví, že to vyšlo – o nějakém vědomí tedy nemůže být ani řeči. A s tím souhlasem je to taky takové vachrlaté. A on sám to moc dobře ví, protože z ranního „nepodloženého článku“ je teď „zřejmě“ a „nedorozumění“. Vsadím všechny Vaše Zápisníky, že do večera tu opět bude vládnout atmosféra plná lásky a vzájemného porozumění. Tedy s Vaším souhlasem a vědomím samozřejmě!
Zlobivý, zlobivý šáš!
Zřejmě došlo k nedorozumění. Umělec mi řekl, že si myslí, že to, co mi říká o své momentální tvorbě, pro lidi z Ason-klubu „stejně nemá smysl“, ale ať dělám, jak myslím. Napsal jsem mu, že to jistě smysl má.
Rozhovor začal z obou stran spontánně na síti, kde jsme si už dříve psávali, ale uveřejnit aspoň část mě napadlo až v poslední fázi. I tak se dnes rozhovory dělají, a právě tak. A je to krajně korektní rozhovor.
Takže za „medvědí službu“ jeho mnohostrannému dílu jej rozhodně nepovažuju.
A autor jako on je s dílem jedno tělo.
Ivo, básník je evidentně stejné krve jako já, protož mu rozumím, že by nebyl rád takto opublikován,
zvlášť, když v rozhovoru líčí své problémy. Sympatického básníka zdravím*
Nejen pro zisk, o důležitosti humanitního vzdělávání pro společnost
http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-knihy/souvislosti/4536-nejen-pro-zisk-o-dulezitosti-humanitniho-vzdelavani-pro-spolecnost
Dr.NO, copak je špatného na obyčejné slušnosti? Pokud člověk nemá chuť rozdmýchavat vášně, nechá si názor pro sebe, není-li literárním kritikem – tím spíš. Dr. NO také nejmenuje, naznačuje, přirovnává,
a tak mimoplzeňským nic není jasné. Oč tu vlastně jde? Kdo je básnířka, kdo ten, co mlčí? K čemu slouží Zápisník? Po přečtení zbývá pocit, že čtenář není přizván, jen je cosi naznačováno, hořkost a zmar.
Ale Hortensie! Co si takhle přečíst Zápisník 4.7 a vrátit se k číslům 3.44 a 3.45. Vždyť jste o té básnířce sama diskutovala!
Čtu správně, že Dr. obviňuje porotu z nekompetentnosti? Básník Šedivý Málkovou zpochybňuje jako básnířku? Pak bych uvítala argumentaci. Kritiku na sbírku Málkové, přirovnání ke sportovnímu klání mi nic neosvětlí. Obecně: pokud bude jakýkoli porotce v osobním vztahu k oceňovaném,
pak je podezření z podjatosti na paletě. Chudák básnířka, nechtěla bych být v její kůži, vždyť si z ní udělali velcí chlapci merunu. Nemusím mít její verše ráda (a nemám), ale tohle je už faulování.
Tyto komentáře čtu až teď, takže musím zareagovat vervně: Faulování? Ani náhodou. To tedy ani náhodou, milá Hortensie. Jak jsi moudrá, tak teď píšeš nesmírně nemoudře. A proč? Poněvadž je zjevné, že vůbec, ale vůbec nevíš, o co konkrétně kráčí. Kdo Ti proboha nabulíkoval, že si velcí chlapci z někoho udělali merunu? Co je to za nehoráznost? Ano, ženy jsou andělé, jistěže, ale NE VŠECHNY! A ne vždy.
A ještě: nikde jsem nepsal, že jsou porotci v „osobním vztahu“ s paní předsedkyní. Přitom to by bylo aspoň rozumné vysvětlení. Na Šaldu se nelze zlobit, že vychvaloval Růženu Svobodovou, protože ji miloval. Takhle je to ale ještě horší! Nemít osobní vztah, a přesto být šampionem v rektální alpinistice, to už je co říci.
A co se týče údajně chybějící argumentace, nemohu po nikom, ani po Tobě, chtít, aby sis pamatovala, co jsem napsal i v Zápisníku dr. No už vícekrát, ale ta argumentace tam je, nechybí. A Šedivý zpočátku nikde netvrdil, že je porota nekompetentní, bylo to mnohem horší: on se o tom přesvědčil na vlastní oči a byl zděšen. Právem. Třeba jak ho podrazácky faulovali…
Dr. No
Takže nejde o dílo, ale o osobní vztahy…jak se přesvědčil? Kdo je šampion v rektální alpinistice?
Byla kdy Polanova cena udělována jinak, než že se přihlíží k osobním vztahům? Jde to vůbec v tak malém rybníčku?
Milá Hortensie,
začínáš být nedůtklivá. Tážeš-li se, byla-li kdy Polanovka udělována jinak, než na základě osobních vztahů, s povzdechem odpovídám: Bodejť. Například předloni, to si pamatuji. (A nejenom předloni.) Čtyři z pěti porotců tenkrát budoucího laureáta v životě neviděli a dva o něm nikdá předtím ani neslyšeli. Přesto se na kvalitě jeho díla shodli. Myslím, že dva porotci ho doposud osobně neznají.
A jak se o těch rektálních sklonech Šedivý přesvědčil? Tak se ho zeptej, prosím. Vylíčil mi to velice podrobně, ale v soukromé epištole. Nebo někoho, kdo na tu schůzi přišel. A malý rybníček? Plzeň je velikánské město. Takže i pořádný rybník. Je regule, že v porotě mají být i porotci mimoplzeňští čili z jiného rybníku. Loni nebyli. Tohle by si jiní rybníkáři nedovolili.
A někdy se i rybníky musí vyčistit. Vl. No
Milý Vladimíre, tak již budu dobře spát. Jen mi porád připadá, že kličkuješ jak Panenka před bránou, že píšeš na základě vyprávění…Inu nezbývá než věřit. Nedůtklivá? Jest to zábava, takto se pošťuchovati.
Obec spisovatelů má svoji dlouhou historii a kořeny jejich problémů, leží již v samém začátku. Podstatné ale není shromažďovat seznamy chyb.
To co probíhá ve vedení Obce je pokus hledání smyslu této organizace. Podaří se? Nepodaří?
Pokud sklouzneme k hledání výhodnosti pro sebe nebo svůj region, přidáme jen další zátěž.
Za sebe si myslím, že by zde měla existovat ústřední organizace, která by byla vývěsním a informačním štítem regionů i mimoregionálních organizací pracujících s autory. Měla by se více podílet na hledání kvality a vlastních hodnot než na kopírování činnosti která přísluší ministerstvu kultury. Informace, které se občas objeví jsou samozřejmě zavádějící.
Meičas
Magnuskův nápad pořádat společné besedy známých tváří (herců apod.) + neznámých tváří (vždy nějaký autor) je dobře míněn, ale asi utopií. Magnusek o tom píše v tomto smyslu: „A když to uděláme stokrát…“ (tj. společné vystoupení známé a neznámé tváře) „… stane se i spisovatel známou tváří.“ V praxi se to ovšem nakonec realizuje stejně jen párkrát (pokud vůbec), stejně jen s vybranými (kým a jak?), ale především je otázkou, zda si lidi začnou kupovat od takto zviditelného tvora kupovat víc knih:-)
Civilizace = kultura. Jejími nositeli jsou především umělci. Je s podivem, že nám média dokázala toto privilegium upřít. Je to právo duchovní a společnosti chybí natolik, až vzniká dojem, že nemáme žádné skutečné osobnosti, kultivovanou inteligenci. To je základní otázka, pro OS důležitější než kolik zbylo v základním fondu. Ukázat na císařovy nové šaty starých „celebrit“.
Spolupracovala jsem na pořádání konference Obce o Protektorátu a Heydrichiádě. Velkým problémem byl nedostatek fungující propagace jak v časovém horizontu, tak v plošnosti. Odškrtnout si pár zmínek tu a onde nestačí. Ukázal se také nezájem některých médií o věci mluvit (peníze na extra reklamu holt nejsou) a výsledkem bylo ohromení (nikoliv početných) návštěvníků, jak výjimečná akce to byla.
Jsem zvyklá tu a tam se prezentovat na festivalu fantazie v Chotěboři včetně přednášek na různá témata a myslím si, že by to nezaškodilo nikomu a nikde. Ostatně vždycky je blízko tomu začátku července i Literární Vysočina. Mám šíleně nabitý program, ale vleze se tam už druhým rokem i besedopřednáška pro studenty – nabídla jsem rok šedesátý osmý.
J.H.Čermáková má pravdu v tom, že musíme být vidět. Jakkoliv, kdekoliv (Ivo Fencl je na tohle opravdu třída a zářný příklad), právě proto, že začínáme svým rozhledem výrazně svítit během obecného šeření vzdělanosti. Kdo jiný, když ne my, a kdy, když ne už radši včera?!
Jediné řešení pro vznik nového literárního hnutí je začít na zelené louce a odříznout celou minulost. Není důležitá a přináší jen problémy. Struktura nového hnutí (ne organizace))) by měla spočívat ve vytváření regionálních klubů, které svou literární aktivitu realizují především ve svém městě, regionu. Koneckonců v literárních klubech a podobných aktivitách je těžiště skutečného zájmu o knihy, čtení a literaturu vůbec.
Celostátně je hnutí organizováno formou setkání, které může probíhat na různách místech několikrát ročně formou velkých literárních setkání, kde se literáti setkávají a volí si vždy pár lidí, kteří zorganizují další setkání a připraví rámcový program. Setkání mohou být tématické. Na zakládajícím setkání by měla vzniknout jakási literární ústava a morální kodex hnutí, jež bude základním identifikačním vodítkem celého hnutí.
Na bázi internetové propagace existuje buď jedna společná platforma, kde každé regionální hnutí spravuje svojí část nebo existuje základní společný design pro všechny weby, ale každé hnutí se propaguje ne své website. Zde existuje mnoho dalších variant jak projekty efektivně propojit se společným výstupem. To není vůbec žádný problém.
Forma nového hnutí navazuje na prvky přímé demokracie. Centralizované vedení neexistuje, vytváří se organizační vedení na období mezi jednotlivými setkáními a pak se mění. Nejvyšším orgánem hnutí jsou všichni členové, hlasujícím na setkání. Tím se vyhneme centralizovaným excesům, které jsou známy z dob bolševika a které s úspěchem převzal Dědeček a spol. v Pen Klubu.
Ano, často píši o Obci spisovatelů, poněvadž jsem jejím členem a trápí mě její problémy, až polemicky prskám. Ale p. Miki Herman má svatou pravdu, možná mnohem víc by se mělo prskat na PEN klub. Také vím o jeho „centralizujících excesech“, ale bez detailů. Tudíž by si PEN klub měl vzít na pořádný paškál někdo jiný. někdo, kdo ví víc. Jen by mě zajímalo, zda je V. Klaus pořád členem PEN klubu a zda už někdy zaplatil příspěvky. V dobách, kdy VK prezidentštil, jsem se tázal marně.
Ano, poroty, ach, ty poroty! Kdo kdy byl v nějaké porotě, hned pochopil mnohem víc oź kulturního života, pravdou ovšem je, že občas v některé porotě jsou samé Doroty. Co však na Hájkovu stať povědí plzeňští divadelníci? Přinejmenším by si ji měli pozorně přečíst. Lhostejno, zda před představením či po něm. Vždyť musí vědět skoro všechno o těch bolestných prohlubních mezi fázemi neklidu…
Díky za osvětlení, věru kritika není jen služkou osobních ambicí a ješitnosti!
Mno, přirovnávat (i jen obrazně) schůzi SZS k procesu s Horákovou mi připadá trapné. Šedivý by měl nejprve publikovat kritiku na sbírku Málkové, to by byla pádná odpověď, takto mi celá „věc“ připadá jako osobní útoky. O peníze jde až v poslední řadě přec! A kdo byl tedy v porotě Polanovy ceny? Napíše už někdo něco konkrétního a ne jen: byl jsem tam, ale odešel jsem, nečetl jsem, dojmy dojmy. Zajímal by mě i text protestní. Milane Šedivý, publikuj ho zde!
Milý Marku, jsem rád, že ses ozval a netajil ses se svým osobním názorem, byť to bylo hned kvalifikováno jako osobní útok. Na té schůzi vás bylo přes dvacet, ozval ses zatím pouze Ty a podle mne k věci. Děkuji!
A k Hortensii: kdo byl v porotě, bylo řečeno v prosinci 2012 v ZDN 45; páté jméno si nezapamatuji, nikdo ho nezná. Šedivý svůj protest rozeslal 50 lidem ve Středisku, mám za to, že nad tím učinil kříž a už se k tomu nehodlá vracet. To, co tam napsal o dotyčné sbírce, vydá za recenzi. Proč by se měly psát napřed recenze a až potom protesty, tomu nerozumím. Jinak by se mohla k věci vyjádřit třeba Helena Šlesingerová: byla tam, pilně si dělala poznámky… Já nikoli. Ale to její věc, pochopitelně.
Přišlo mi to prostě jak jsem psal „obrazně řečeno“ jako určitý „soud“ nebo „proces“, proces s Horákovou jsem napsal jen jako příklad, to může být jakýkoliv „proces“. Já vůbec nehodnotím jestli je dobrý ten či onen, to mne nepřísluší. Já to té kauze uvažuji z principu, že je možná myšlenka určité podjatosti, když zrovna CBP vyhraje paní předsedkyně SZS. Tady nejde o Jarku Málkovou nebo nikoho jiného. Kdyby byl předsedou SZS Pišta Hufnágl, tak mi bude podivné, proč zrovna cenu dostal předseda SZS Pišta Hufnágl…
Kdo byl v porotě Ceny Bohumila Polana? Viz Zápisník dr. No 3.45 z prosince 2012. Páté jméno si nedovedu zapamatovat, ostatně nikdo toho člověka nezná. – Milan Šedivý svůj protest poslal celému Středisku, tj. asi padesáti lidem. Nemohu mluvit za něho, ale míním, že nemá žádnou chuť se dál v čemsi nimrat. M8 starosti o živobytí, o svou poezii. Ve svém protestu ostatně nabídl výstižnou kritickou charakteristiku vyznamenané sbérky. – A proč by se měly nejprve psát recenze a až potom protesty? Jsem rád, že ničemu nerozumím.
Ale abych nezapomněl: vidíš, Marku, něco si myslíš, a už je to prý osobní útok. Cením si, že ses na rozdíl od jiných nebál napsat aspoň své „dojmy“. Proč se neozve někdo z dalších dvaadvaceti lidí, kteří u toho byli?
VLNO, proč recenzi? Inu proto, aby se vědělo, o čem je řeč. Pokud se kauza básnířky propírá na veřejnosti, a interntet je sakra veřejný!, pak nějaké dopisy členům jsou sic pěkné, ale jaksi nedostupné
té veřejnosti. Pokud je básník Šedivý ublížený, je to směšné,
protože za svůj názor se nemusí stydět, vyvolává to dojem, že je
ve hře přeci jen něco osobnějšího a lépe tedy věc zamést pod kobereček. Sama se ráda poučím, proč básně Málkové nebyly hodny ceny. Nevím, v čem jsou horší, než ostatních oceněných.
On tady někdo obviňuje M.Velebného z osobního útoku? Má názor, ten mu nikdo nebere. I když poněkud legrační, srovnávat Šedivého s Horákovou je mimo. Nejsem příznivkyně Málkové, ale právě proto mě zajímá ta recenze. Polanova cena pro mě ztratila důvěryhodnost už dávno. Vlastně jakákoli cena, neb nevěřím už v objektivní kritiku.
Bouřlivá diskuse k udělení Polanovy ceny probíhala koncem listopadu, bohužel jen prostřednictvím emailů. Část z nich se dostala i do naší redakční pošty. Účastníci diskuse (včetně pana Šedivého) pak byli obesláni s prosbou, zda by o celé záležitosti nechtěli napsat na LZ. Nikdo nereagoval.
Jenom pár slov:
1.V Plži před časem vyšla recenze sbírky J. Málkové, vyznívající velice příznivě: nikoho totiž neovlivňujeme, byť můžeme mít zcela jiný názor. O žádnou další recenzi jsme nežádali, nikdo nám také nic jiného neposlal.
2.Kritika díkybohu není objektivní, vždy je subjektivní a v té lepší části i kreativní. Ale je to jak s tvorbou: dobré básně – špatné básně, dobré kritiky – špatné kritiky. Kritika není věda, která, jak známo, napáchalo spoustu zrůdných „objektivních“ omylů. „Objektivnější“ může být literární historie, ale také nemusí. A literární lexikografie.
3. Vůbec si nemyslím a netvrdím, že je Milan Šedivý „ublížený“, Hortensii to také nepředhazuji, jinak je to ale typická plzeňská pomluva. Úplně však chápu, že je notně „udivený“. Nic nezametá pod kobereček, myslím, že mu prostě ledacos došlo, navíc má teď Milan jiné starosti, hledá zaměstnání, ubytování atp. A píše poezii, to je hlavní.
4. Nejsem členem Střediska a zápis ze schůze tudíž nemám úředně k dispozici, snad by ho ale někdo mohl zájemcům přeposlat, pro větší info. Možná by se dal charakterizovat jako velezametání pod koberec. Navíc jsou v něm bohapusté lži, ale to je věc svědomí (?) výboru.
5. Protesty jsou protesty, výboři jsou výboři, recenze jsou recenze, možná by ale bylo nejlepší, Hortensie, kdyby sis prostě sama přečetla Málkovou, Kopřivovou či Špinkovou – a pak třeba Šedivého, Sojku, Fišera nebo Maňáka. A samozřejmě Katalpu! Uděláš si objektivní názor a bude se lze o co přít.
VLNO,
objektivní kritika samozřejmě neexistuje, proto na ní nevěřím, to je jasné. Autory sleduji, čtu jejich sbírky, už jsem psala, že Málková není můj šálek čaje, ale právě proto jsem byla zvědavá na jinou kritiku, na Šedivého kritiku, neb on to byl, kdo protestuje. Z tvého psaní jsem vyrozuměla, že je Šedivý ublížený, i přirovnání k Horákové etc…tomu nasvědčuje. Třeba není, co já vím, sám na LZ nic nenapsal. Poslední dobou se mi zdá, že píšeš nejasně, napřed tneš, pak uhlazuješ, a teď urážka: jako korouhvička se mi jevíš, s nejasnými názory. Možná mé špatné čtení…
Fencl: Osobně jsem se úvodem schůze Milana od věci (ne ale úplně od věci, podle mě) zeptal, zda by podle něj měla být zrušena zásada, že Polanku smí dostat každý jen jednou. Považoval to za dobrou připomínku. Chytil se jí i Josef Hrubý, sedící vedle Karly Erbové: „Ale to jsme prosadili před lety my dva, když nám nadávali: Vy dva všecko vyžerete. Mělo by se to zrušit.“ Na to v závěru navázal nejprve Milan Čechura, že by byl pro, a poté i JUDr. Daniela Kovářová, jejíž sebevědomí bylo podle mě v tu chvíli spíš jakýmsi řečnickým obrazem, když dodala: „… protože já ji CHCI dostat dvakrát!!!“ Zápis ze schůze připojím v další poznámce.
Zápis: Zápis z členské schůze SZS
Datum: 19. 2. 2013
Přítomni: dle prezenční listiny
Program:
1. Vyjádření výboru SZS k dopisu p. M. Šedivého ze dne 26.11.2012
2. zpráva o činnosti SZS 2012, plány pro rok 2013 – J. Málková – Eichackerová
3. diskuze
4. revizní komise – kontrola účetnictví
5.
Ad 1) T. Kopřivová zahájila členskou schůzi, přivítala přítomné a přednesla stanovisko výboru SZS k otevřenému dopisu p. Šedivého.
– následně dostal slovo p. Šedivý
– proběhla diskuze členstva k danému tématu
– přítomní porotci CBP / J. Sováková, B. Jirásek, V.Viktora/ se vyjádřili k námitkám p. Šedivého
– členové se shodli ,že proběhne hlasování o tom, zda se má hlasovat o návrhu změn ve statutu CBP předloženém p. Šedivým
– většina přítomných členů odsouhlasila hlasování o návrhu p.Šedivého
-návrh formulovaný p.Šedivým v otevřeném dopise byl většinou členů zamítnut
– jednotliví členové SZS doporučili výboru, aby se kriticky podíval na statut CBP
Ad 2) předsedkyně J.Málková – Eichackerová přednesla zprávu o činnosti střediska za rok 2012 a plán činnosti pro rok 2013, o všech akcích budou členové v předstihu informováni mailem nebo dopisem.V nejbližší době se uskuteční 21.3.2013 v Galerii 13 večer k jubileu Karly Erbové.
6.4.2013 – svěcení zvonu – kostel sv. Martina Chválenice od 14.00 hodin
11.4.2013 také v Galerii 13 proběhne pořad Výročníci pro naše letos jubilující kolegy
21.4.2013 – v Masných krámech – třetí ročník – matiné Ženský hlas
17.5. 2013 od 19.00 do 20.00 třetí ročník Letnic v katedrále sv. Bartoloměje
Ad 3) proběhla diskuze přítomných členů
Zápis provedla: Vlasta Špinková
Pro členy, kteří by chtěli platit členské příspěvky převodem z účtu, připojuji číslo účtu SZS.
Nezapomeňte uvést své jméno.
0722258329 / 0800
Vyjádření výboru
Výbor Střediska západočeských spisovatelů (SZS) pokládá za nutné veřejně se vyjádřit k otevřenému e-mailu Milana Šedivého adresovaného členům SZS dne 26.11.2012.
1) Ve svém vyjádření M.Šedivý protestuje proti udělení Ceny Bohumila Polana (CBP) předsedkyni SZS Jaroslavě Málkové a vnímá toto udělení jako politické, nikoli jako ocenění kvality díla. Dále uvádí, že v tomto případě šlo o střet zájmů, neboť nejužší vedení nominuje porotce.
2) V druhé části svého e-mailu navrhuje M.Šedivý dva dodatky v ustavujícím dokumentu Ceny B.Polana. Znění těchto dodatků je vám zde předloženo, týká se jednomyslného schvalování ceny a výběru porotců.
Tolik k připomenutí textu p.Šedivého.
Stanovisko výboru SZS
Ad1) Každý člen SZS má právo vyjádřit své mínění, svůj názor i svůj protest. Jde však pouze o jeho osobní, soukromé vyjádření. Milan Šedivý prezentoval své subjektivní hodnocení básnické sbírky J.Málkové, a toto právo mu nelze odepřít. Je pochopitelné, že se mohou názory poroty i soukromé osoby na úroveň předložených děl křížit, k absolutně shodným stanoviskům nelze při hodnocení uměleckých děl dospět. Zda je umělecké dílo dobré či špatné, prověří až čas. Připomínáme, že rozhodnutí poroty je nezvratné a nejsou přípustné zásahy soukromých osob ani členů výboru.
Co se týká faktu, že „Dílo Jaroslavy Málkové nerezonuje za hranicemi regionu“ (z textu M.Š), dovolujeme si připomenout, že „Polanova cena je oceněním regionálním, uděluje se za díla vzniklá na území západních Čech, tematicky nebo osobou autora s tímto regionem svázaná.“ (viz statut Ceny Bohumila Polana). Nelze tuto cenu porovnávat s udílením celonárodních literárních cen, čímž nikterak nesnižujeme její význam, protože právě regionální literatury charakteristické svou obsahovou i formální různorodostí jsou pilířem literatury národní.
Členy poroty CBP jmenuje výbor SZS. Tento výbor je volen členskou schůzí, má tedy důvěru členů SZS. Je zcela absurdní hovořit o „politickém“ udělení ceny a o „nekalých praktikách“. Jako výbor Střediska ale i jako jednotlivci se proti takovým nařčením důrazně ohrazujeme, a pokud na nich pan Šedivý trvá, měl by je podložit konkrétními důkazy. My pokládáme tato jeho tvrzení za nesmyslná a poškozující dobrou pověst Střediska jako celku.
Ad2) Návrhy dodatků M.Šedivého k ustavujícímu dokumentu CBP:
1. Cena nemůže být udělena některému členu jmenovacího výboru, pokud není porotou schválena jednomyslně. (Milan Šedivý)
Porota vždy dospěje ke konsensu. Nevidíme tedy důvod, proč by členovi výboru nemohla být cena udělena, je-li jeho dílo takto porotou ohodnoceno. Chceme zdůraznit, že členové výboru si v žádném případě nevybírají porotu „šitou na míru“. Nikdy jsme nezneužili funkce k vlastnímu prospěchu.
2. Nadpoloviční počet porotců CBP nepatří mezi členy SZS, přičemž jde o odborníky
na současnou literaturu z akademických pracovišť. (Milan Šedivý)
Porotu jmenuje výbor SZS. Porota bude složena zejména ze zástupců Obce spisovatelů, českého centra PEN klubu, literárních kritiků a Střediska západočeských spisovatelů.
Cenu Bohumila Polana bude udělovat Středisko západočeských spisovatelů pod záštitou primátora města Plzně. (viz statut CBP)
Zajistit, aby nadpoloviční počet porotců nepatřil mezi členy SZS, nebude pravděpodobně možné. Nebylo tomu tak v celé 12 leté historii CBP, přestože jsme opakovaně oslovovali členy Obce spisovatelů mimo SZS (pro 12. ročník např. pana Cimického, v minulosti paní Kantůrkovou, pana Šmída, Ráže atd. Členy poroty naopak byli pan Křivánek a pan Světlík.).
Jsme ale přesvědčeni, že i pro další ročníky CBP budeme schopni zajistit kvalitní porotu.
Ještě jednu poznámku k věci: Seděl jsem na magistrátě při udělování Polanovy ceny a podle mě tam Milan nebyl. Než Jarka Cenu přebrala, měl spatra projev prof. Viktora. Celý projev se točil okolo toho, že naše předsedkyně nedostává Cenu za tu poslední sbírku, ale asi za sedm svých sbírek vydaných počínaje sedmdesátými lety. Fakticky tedy za celé dílo. Tolik tedy pohled jednoho porotce, ti ostatní na magistrátu nemluvili. IF
Ivo, díky, konečně něco k věci.
Omlouvám se Milanu Šedivému, že jsem ho na předávání Cen neviděl (či zapomněl). Prý tam byl. A jinak? Podle stanov se uděluje cena za KNIHU, ale chtěl jsem tady ty tábory trochu usmířit, a to šlo připomenutím Viktorova projevu.
Ano: Polanova cena hodnotí knihu za minulý rok, ale nevyhne se ani tak celkovému vyhodnocení autora-autorky jako takové. A protože Viktora tak Jarku vyhodnotil, byť prvořadě pro její aktuální sbírku básní, i mně nepřipadala kritika Milana Šedivého místná.
Ale jak říkám, chtěl jsem aspoň minum z toho výše alespoň zčásti „rozsoudit“. Je možné, že prof. Novotný ten zápis ze schůze od Milana Šedivého nebo někoho dostal, ale jeho psaní na LZ tak nepůsobí. Nevím, ale asi jej, ten záznam, skutečně nečetl. (A na tom záznamu nic špatného nevidím, tak jsem ho sem dal.)
Dodatek.: Takže já se soustředil nikoli na porotu, nikoli na jakékoli jiné autory, ať už soutěžili nebo ne, ale výhradně na vztah ŠEDIVÝ kontra JARČINA POSLEDNÍ SBÍRKA + VIKTORA – A – JARČINY SBÍRKY JAKO TAKOVÉ i VČETNĚ TÉ POSLEDNÍ, ZŘEJMĚ JEDNÉ Z NEJLEPŠÍCH.
Jo, a… plus ta myšlenka na vrácení šance obdržet Cenu podruhé.
Vše ostatní jsem tedy pustil z hlavy – a neřešil to – a snažil se reagoval čistě a pouze na tento rozpor: Ano, Cena je udělována jen za knihu. Ale…
Ale když na Cenu dojde, nelze asi naprosto NEpřihlédnout i k ostatnímu – a tady tedy Jarčinu dílu.
A dvojnásob to nešlo nebo stále nelze právě proto, že – podle současných stanov – už by nikdy nemohla (nebo vlastně nemůže) tu Cenu vyhrát.
A to – tedy – udělal Viktor Viktora správně, když to takto „prodloužil“ do historie Jarčiných sbírek, zatímco Milan k tomu nepřihlížel.
To je počteníčko u ranní kávy, dámy a pánové! Schůze ani předávání Ceny BP se moje maličkost neúčastnila, sotva mohu přidávat nějaké komentáře. Až na jediný. Cena BP se neuděluje za literární dílo vydané v konkrétním kalendářním roce? Podle slov pana Viktory, jak výše napsal pan Fencl, ji paní Málková získala za „celé své dílo“.To je nějaká změna pravidel? Nebo si někdo pravidla upravuje, jak se to momentálně hodí? Že by staré dobré odměňování „za zásluhy“? Tímto Cenu BP znevažují sami její aktéři!!!!
Ha! A tu je jádro pudla. Pokud budou v porotách lidé,
nemůž být udělena bez osobních vazeb, děje se tak všude, i ta slavná Nobelovka, která zas stižena politickými zájmy. Nejlepší ocenění: čas a nepřítel, ten nic nedaruje! Kritikům zdar, neb jsou to nejpozornější čtenáři, měli by být nejpoučenější, ale chraň je osobních vazeb, nevědomých preferencí, bratříčkování. Kritika bez vášně! Bane, to by bylo v rybníčku nuda! Básníku Šedivý, těším se na nové básně, škoda, že neumím psáti kritiky!
K panu Karlovičovi. Cena se uděluje za knihu vydanou v v předešlém roce. Uvědomte si ale, že ti, kteří už Cenu dostali (a je jich dost), jsou mimo soutěž. Poroto tedy vybírá jen ze zbylých knih a – pozor: prof. Viktora + několik dalších porotců VĚDÍ, že už ten, komu Cenu přiřknou, ji nebude moc dostat podruhé (musely by se změnit stanovy). Porotu zaujala zajímavá sbírka veršů Jarky Málkové, možná jedna z jejích nejlepších. Dobrá, ale „předtím a potom“ u Jarky ohledně Polanky nic, a tak je spatra pronesený Viktorův projev velmi moudrým oceněním dobré knihy, která by nevznikla bez řetízku Jarčiných knih předchozích, na které v její duši navazuje. Striktní je pravidlo, ale ve chvíli udělení ceny je jasné, že si ji DR. Málková zasloužila za celou svou práci, i když skrz její výsledek, aktuální knihu básní.
Ano, celkem chápu, ale stále je to trochu zavádějící. Pořád si myslím, že vyhrát by měla jen ta jedna jediná kniha, která porotu zaujme. A to bez všech věcí kolem. Pak by třeba mělo smysl dávat cenu za dlouhodobý přínos, kde by se zohlednila dlouholetá tvorba… Zkrátka paní Málková, dá li se to tak vůbec napsat, nedosahuje kvalit pana T, se kterým se o cenu dělí, a v tom je jádro pudla.
Zase jen pár připomínek:
1. Pan Karlovič K. řekl to nejpodstatnější: tvorba pí M. nedosahuje kvalit pana T., s nímž se o cenu dělí. Má-li porota jiný názor, také nedosahuje kvalit.
2. Žasnu, jakýpak se nám z p. Fencla znenadání vyklubal povolaný znalec současné české poezie! Nevěřím, že by ji sledoval, že by dovedl porovnat přečtené s nepřečteným, hodnotí však básnické dílo s neskutečnou suverenitou: Jarčina sbírka je dobrá a šmytec.
3. Na druhé straně má p. Fencl výjimečně pravdu v tom, že zápis ze šůze SZS jsem dlouho neznal. Když jsem si ho však na LZ přečetl, konstatuji, že jsem se před jeho přečtením dověděl o šůzi mnohem víc. Tyhlety zápisy jsou pořizovány pro ucpání uší a zatlačení očí.
4. Opravdu kocourkovská mi připadá diskuse o tom, zda M. Šedivý byl přítomen udělení CBP a že tam prý měl být. Už vidím naše moralisty, jak po pracovní šichtě v Mladé Boleslavi váží dlouhou cestu do Plzně a zpátky, jen aby je někdo nepomluvil. P. Fenclovi tímto kajícně stvrzuji, že jsem tam také nebyl, ač jsem tam podle něho asi též měl být. Jenže jsem musel do Prahy zajet pro vnouče, které jsme měli přes víkend na hlídání, a trávit s nim milý čas, než se žena/babička k večeru vrátila z lékařského vyšetření. Takhle lidé žijí.
Ale s tím se nelamte hlavu, pane Fencle! Jorika je Jorika a Jarčina sbírka je dobrá!
Mimo tyto komentáře došlo ke korespondenci mezi mnou a členkou Střediska Vlastou Špinkovou. Upozornila mě, že „Milan na udělení ceny byl“. Tak jsem se opravil v domnění, že jsem ho přehlédl, ale pak jsme si s Vlastou vysvětlili, že měla na mysli Milana Čechuru: mělo mě to napadnout. Nikomu nevyčítám, že tam nebyl, sám tam nechodím, ale měl jsem tehdy náhodou chvíli volna, tak jsem tam naprosto náhodou zašel.
Nedalo mi to a dotázal jsem se Milana Šedivého, zda na udělení CBP byl či nikoli. Odpověděl stručně a jasně, že nikoli. Byl v práci v Ml. Boleslavi a „neměl náhodou chvíli volna“. Toť vše.
Nu vida, jak poznámka o meruně nadzvihne kritika! Teď už lecčemu víc rozumím, přesto váhám, jestli je třeba takových tanečků. Což raději číst poezii. Milan Šedivý jako odborník na současnou poezii – stále tedy budu zvědavá na jeho odborné posouzení knihy Málkové, neb já skutečně nevím, co je pravá poezie, a troufám si říct, že to nevěděl ani ve své skromnosti Vladimír Holan. O porotách všeho světa stále přesvědčena, že se bez nich literatura obejde.
No jo, sám Holan, sám Holan… Také dělával redaktora. Úžasný nápad: Zrušme tedy všechny poroty, zrušme je, proč ne, hned nám odevšad vyraší nekonečné spousty geniálních básníků! Všude bude plno pravé poezie! A se všemi tanečky se naráz přestane. Bude od nich pokoj… Skončí dokonce i tahle trucovitá dámská volenka, kdy je Milan Šedivý znovu a znovu vyzýván, aby bůhvíproč sepsal nějakou recenzi. Nemá důvod, vždyť píše poezii, čte poezii, překládá poezii. A co?
Hortensie, nalistujte si v minulých ročnících Plže mé recenze z rubriky Ve jménu (někde Ve znamení) Šaldovy hole. Recenzoval jsem dost básnických knih, též ve Welesu, Psím víně, možná ještě jinde. Samosebou odborníkem být nemusím, ale od ostatních porotců byste našla v posledním desetiletí recenzí soudobé zpč. poezie (hádám) méně. Málkové Stopy v povětří jsem četl dvakrát (poprvé před udělením ceny, podruhé poté, abych zjistil, jetli jsem šílený já, či porota) a považuji titul za dílo spíš pominutelné. Proto na to exegezi jen kvůli vám psát nebudu.
Milane,
však kvůli HH nemusíte, věřím Vám, že jste dobře četl, ale připadala mi kritika jako nejlepší odpověď na dílo, vše ostatní mi přijde jako zbytečné. Polanova cena za tolik povyku nestojí.
Ano, zrušme poroty, nechť básníci zaplaví svět! Nerušme kritiky, kteří umí číst a pěstují uměleckou kritiku. Ne recenzi, alébrž kritiku, když mu nebylo zatěžko sepisovat dopisy, jezditi na schůze, pak může blýsknout ostruhami i jinak. Geniální básník se rodí za sto let a pochybuji, že stojí o poroty, že stojí vůbec o odezvu, tvoří svůj svět. Podporujme básníky tak, že jim propůjčíme hřiště, třeba i plž! Neb básníkům patří svět, modrý květ do každé klopy!
Osobně mi nepřijde úplně fér, že Vladimír připomíná i nelehkou Milanovu pracovní, resp. existenční situaci. Je to situace více básníků. Jistě ne všech, ale řady. „Abyste mohli tvořit, musíte být,“ opakovává Hrubý. Tuším… mu to řekl Holan. Nevadí mi, že mě Vladimír ironizuje jako „mudrce“, ale ty poznámky o tom, že jsem našel čas zajít na udělení Polanovy ceny. Náhodou, jo. Ale jinak žiju taky prací a stresující. A jistě, lze mi vyčinit: Měl sis dodělat VŠ. Pokud ale tuto oprávněnou výtku pomineme, mohu na veřejnosti dělat kofra, ale na velmi nízkém příjmu měsíčně to nic nezmění. I já mám tedy existenční problémy a je to jen image, že je nedávám najevo. Starost o Milana je na místě, ale naprosto není sám, kdo má obdobné problémy. U něj je to škoda, že míň píše, u mě možnážádná škoda, to je i věc názoru, ale často toho napíšemenejvíc právě když jsme švorc.
Kdeže to ten Vladimír píše o finanční situaci pana Šedivého? Označte mi to prosím fixem na monitoru! Jinak máte samozřejmě pravdu, měl vyrukovat s básníkovými psychickými problémy.
Baže! Cen je třeba se štítit jako svrabu! Probouzí řevnivost, pýchu, touhu zviditelnit se, soutěžit,
vyniknout ve hře na důle-žitost! Zatímco podstatné klouže větrem. A co je podstatné? Citlivost. Chystám se psát humoristický román: Za všechno může Málková. Každý region je sebestředný, musí být, neb jinak chybí vášeň, a že porota přehlédné talent? Zajímalo by mne, kdo ze jmenovaných autorů si rve vlasy, že nedostal žádnou cenu. Vyhlašuju anketu!
Baže! Štítit se cen jako svrabu! Probouzejí pýchu,
řevnivost, podporují důle-žitost. Namoutě napíšu humoristický román: Za všechno může Málková. A nebudu se už v naší malé zemi kamaráditi s žádným kritikem, chci si být jista, že nemá žádné osobní motivace. Porota CBP je evidentně měla.
16. 3. píše Vladimír Novotný v komentáři pod článkem Marka Velebného z 15. 3. : Nemohu mluvit za něho (tj. Milana Šedivého), ale míním, že nemá žádnou chuť se dál v čemsi nimrat. Má starosti o živobytí, o svou poezii.
Takže komentář ke článku nepatří? Proč tu tedy je? Další snaha o zviditelnění?
Pro reakci na jiný komentář používejte tlačítko Odpovědět, nebolí to a už se to naučila i Hortensie.
Beru poslední články na téma Polanka jako ne jistě jeden článej, ale jednu debatu. Zviditelňovat se nemám žádný důvod, to by z téhož mohla být obviněna Hortensie H. Je ale pravda, že je tu starý úzus „nicků“ a pseudonymů a určitě má určitou kultiru (a ne štábní), jsou-li užívány. Psal o tom i Neff. I když dodal: „Ono něco podobného bylo samozřejmě i dříve, před internetem, a oni mezi sebou stejně věděli, o koho se jedná, ale šlo o to přistoupit na hru.“
Agente, z čeho to podezříváte to zviřátko Hortensii???
Nepodezřívám, obviňuji! A to z ignorování tlačítka Odpovědět pro správné řazení příspěvků v diskusi do vlákna. Jako svědka si beru ZOMBína, který potvrdí, že donedávna Vaše příspěvky rovnal ručně (a značně u toho brblil).
Nic nerovnejte, v dokonalosti je smrt! Ach jsem vinna, viditělně 🙂
V dokonalosti je smrt? Nevím, ale negaci tohoto výroku vyvrátili mnozí experimentátoři, namátkou třeba Anatolij Djatlov v roce 1986…
Konečně o životě! Samozřejmě máme všichni starostí dost, každý jiných, někdo s miliony, někdo se zrušenými desetníky, někdo s vědou, někdo s kumštem. Do peněženky Milanu Šedivému jistěže nevidím, pouze vím, že má trable se zaměstnáním aj. a že žije poezií. To už tak bývá. – Copak jsem ale někde někdy psal o Ivu Fenclovi, že si měl dodělat vysokou školu? Měl neměl, vážím si spousty lidí, co nemají VŠ, nevážím si spousty lidí, co mají VŠ. Nicméně: jedna má studentka ve Fenclově věku patří k nejlepším v ročníku…
Nojo, teď zas vypadám, že dvakrát o tomtéž, prní koment se nezobrazil, tak jsem myslela, že nedoputoval a napsala nový…
Dvakrát o tomtéž a potřetí zase bez Odpovědět. Bráno podle Vašeho komentu o dokonalosti a smrti u Zápisníku ale aspoň budete dlouho živa!
Myslím, že Alexandr Akimov by nesouhlasil.
Ještě že CBP není tak výbušné téma a náš LZ stisknutí nějakého špatného čudlíku nepoloží.
Akcent skutečně omylem uvedl, že jsem autor a ne spoluautor těch dvou antologií. Penzion Pod Radyní však existuje.
Ano před Penzionem Pod Radyní jsem byl s Ivo Fenclem na pivu. Já nealku, neb vedle v ulici stál mi svěřený Daihatsu Sirion, kterým jsem občas udělal výlet do Starého Plzence za Ivo Fenclem nebo múzou I.V.
Ad Edice Tvary. Tato edice skutečně není regulérní knižní řadou, ale byla koncipována tak, aby ji šlo vyjmout z časopisu Tvar a složit v publikaci o (pouhých) 32 stranách. V té formě jsem v edici Tvary uveřejnil pod titulem Smíš zůstat mrtev i pasáž z později knižně vydaného románu. Mužem, který by tu mohl potvrdit, že vlastní v knihovničce i kompletní edici Tvary v „sešitové“ podobě je kupř. plzeňský rozhlasový režisér pan Buriánek. O knížky v pravém slova smyslu však skutečně nešlo a např. za mého dětství takto knihy vydával Ohníček, jenže na pokračování. Celek jste dali dohromady až po koupi 24 čísel. Vycházel tam tak Marryat, London, Karel May, ale také Žlutý Robert Vojtěcha Steklače, první a později pro vázanou knihu korektnější, změněné vydání.
Časopisecké vydání je časopisecké vydání, nikoli knižní. Co k tomu dodat. Přílohy z Edice Tvary mám svázány v několika svazcích, publikovalo v ní kol stovky autorů (ba i má maličkost), opravdu nikdo, ale nikdo!! to však za knižní vydání nepovažuje. Určitě ani pan Buriánek. – Poučení: pozor na negramotné šibaly z Akcentu. Pozitivum: penzion prý existuje!!
Penzion známý (spíš dřív) jako U Zíků je na Radyňské ulici ve Starém Plzenci a má v přízemí hospodu, kde se (teoreticky) odehrála část povídky Myška. Ale ještě k tomu Středisku. Dlouho jsem se domníval, že informace o členství v Obci už jaksi sama o sobě implikuje, že je autor i členem některé krajské pobočky, které byly „podmnožinami“ Obce. Autoři se totiž do Obce dostávali právě „skrz“ členství v některé z poboček, i když asi jsou výjimky. Ale to je možná už víc autorů, kteří nejsou ani v krajské pobočce, ani v Obci… (?)
Vem čert medailon, obsah je tím hlavním! Panu Fenclovi knihu přejme, ale nakladatel by se měl více zamyslet, koho chce tisknout, jestli pány autory jako Hrubého či Trinkewitze, talenty typu Štýbra, nebo gragomany k nezastavení typu páně Fencla…
Vidím, že se LZ stává herním polem pro dovádění animozit. Grafomané mi nevadí, spíše ti, kteří radí ostatním, co a koho by měli tisknout. KK: proč se tak trápíte čtením Fencla? A Vladimíre: opravdu není o čem psát?
Máte pravdu, mílá HH, souhlasím s Vámi. Problém je, že ten chlap je zkrátka literárně řečeno „všude“. Píše pořád, píše hodně a neustále na něj narážím. Nemám mu to zcela za zlé, alespoň se snaží, ale je toho zkrátka moc. Kdyby byl tak dobrý, jak často publikuje, byla by na programu dne zcela jiná debata. Vám grafomani nevadí, mně vadí svou nesoudností a také tím, že v tomto případě jsou sami sobě obhájci ve smyslu, „pokud se neobhájím sám, nikdo to za mne neudělá“, což je bohužel pravda, kterou si pan Fencl nesprávně vyložil…
Vím, že bych neměl reagovat. Ale deptá mě jedno. Rozpor, neuvěřitelný kontrast mezi těmito pohledy zvnějšku a realitou. Vždyť já normálně chodím do práce a často nic nenapíšu celé dni a týdny. A nejen, že i u mě existuje cosi jako „tvůrčí blok“, ale i utápění se v depresích. Nepopírám jedno: že mi psaní slouží jako psychoterapie, prvořadě. Vždyť i většina té „banální“ (ale pro mě krásné) knihy Rok Joriky je úplně vymyšlená – a nic podobného jsem NIKDY neprožil. Nebanalizoval bych ani to, že Joriku miluji. To je prostě fakt. A román Gotická kobka? Fakticky vznikl už někdy v roce 1993, první náčrty v mém dětství. Proč si každý automaticky hned myslí, že vydávám jenom nové věci? Prostě jsem se dřív nedostal k definitivní revizi Kobky (byla doporučena už k vydání v Českém spisovateli, který zanikl). Obrovské množství textů má základ v textech, které jsem napsal třeba taky v osmnácti. Nyní mi táhne na padesát a někdo tomu nemusí věřit, ale píšu minimálně!!!
Karle Karloviči, a co na Marsu? Neznám autora, který by nereagoval na takový hon. Lépe u piva řešit takové malichernosti! A nebo kritikou. PS: Tuším, že VLNO naježil srst!
Ale nenaježil… Nebo naježil? Neměl bych se ježit. Dobrá byla otázka, zda netřeba psát raději o něčem jiném. Ale ano, vždy ano, nechť o tom jiném co nejvíce píší i jiní.
Leč, milí a vážení, sepsat správně medailon, obsah nebo tiráž sice se může zdát někomu totální malicherností, jenže tady jde o regule knižní kultury a literární kultury. Z toho se dělají zkoušky na univerzitách! Někdo to neumí a naučit se nechce, ptejme se tedy, zda se má nebo nemá upozorňovat, že to neumí. Neupozorní-li se, bude to všude. Proč se podobné redakční paskvily neobjevují třeba v Torstu, Druhém městu, Chermu, Emanu, Hejkalu, Periplu či jinde? Poněvadž si tam dávají na tyhle „malichernosti“ setsakramentský pozor. Aby nevypadali jako redakční čuňata. Připouštím však, že autorům nebo veřejnosti to může být absolutně jedno. Leč redaktorům to jedno být nesmí, o to tady běží.
VLNO,
není to jedno, ale dá se o věci psát méně zaujatě
proti autorovi, ale to je věc vkusu. Je mi líto,
jak referuješ, s očividnou zlomyslností, španě se to čte, nevysíláš signál k nápravě, ale k popravě.
Ani řádka pozitivní, ale možná se to takhle na univerzitách učí.
S tím nesouhlasím. Článek je výslovně zaměřen na medailon-nemedailon a ne na vlastní povídky. A ani jsem nepolemizoval, nešlo to. Skutečně tam např. MĚLO být uvedeno, že povídka Myška vyšla už v Kalendáři a povídka Dívka v masce vyšla už v Plži. Uvedeno to není a mrzí mě to. Na druhé straně je zde třeba ale říct, že ty povídky byly přepsány. A to částečně i redaktorem knihy. Nejde o původní verze a osobně bych řekl, že Myška je teď jasnější. U změn v případě Masky váhám dodnes. Tak třeba je tam v úvodu cosi dovysvětleno. Není to ale polopatické? Taky závěr je jiný.
Nebo Rozhovory o interview. Sám Dr. No tuto knihu před vydáním recenzoval, takže musí vědět, že si ji Univerzita Karlova NEvyžádala. AQ je sice uvedeno v tiráži, že ji „vydala“, ale současně je jako vydavatel uvedeno i „Karolinum“. O edici Tvary už jsem psal výše. Do knihy se bohužel vloudily i další překlepy a chyby, které Dr. No buď přehlédl, nebo už neměl sil vypočítávat. Ale ve všech knihách najdete překlepy, to je taky pravda, ne?
Hon na autora?? Děkuji I. Fenclovi, že si povšiml, že vůbec nepíši ani o jeho povídkách, ani o překlepech, ani o textologických změnách atp., dokonce výslovně zdůrazňuji, že nesepisuji žádnou recenzi a nezabývám se autorovými texty, pouze upozorňuji na bědnou kvalitu medailonu a jakési záložky. Proč to ale mám opakovat donekonečna? Kdo to vědět nechce, stejně si bude dál treperendit to svoje. Což je ostatně mnohem jednodušší a mysl to příliš nezatěžuje. Proto raději pospolu spějme k plzeňským kontejnerům!
Vždyť právě o to jde: o podstatném se nepíše! Ještě, že internotové treperendy nelze vyhodit do kontejneru.
Šéfredaktor Plže nebo jeho zástupce ing. Vladimír Gardavský si, co aspoň vím, postupně vytipovali skupinu recenzentů, kterým zadají knihy, pokud o nich vyloženě netouží napsat sami, nebo pokud knihu nepovažují za vyložený brak, ale je to možná dáno i dostupností knihy, kterou si nikoli každý recenzent chce či může koupit. Takže Plž o podstatném píše, i když bych asi uměl akceptovat, kdyby zrovna o Roku Joriky nenapsal. Podle mě je ale docela těžké vydávat recenze hned po vydání knihy, což vím i z toho, že jsem jednu dobu (nebo v určitých obdobích) víc recenzoval (nebo tedy psal o…, neboť nešlo vždy asi o regulérní recenze, kritiky atp.).
LZ kvůli recenzím blokuje hned dvě Fenclovy knihy. A ano, jedna z nich je i Rok Joriky.
Někdy taky chce nakladatel předejít tomnu, aby text o knize či autorovi na záložce byl tendenční. Neřeknu mu tedy: Pošlete nám o sobě pár údajů, ale vyhledá ty údaje sám. Někdy je vyhledá na síti a ne vždy je tam vše správně. Chyby se tak přenášejí. Jindy je vyhledá chvatně a dojde k lepsům, což se jim stalůo v Akcentu, když dávali dohromady text na zadní stranu knížky a mezi titulya, které jsem vydal, uvedly názvy dvou antologií, do kterých jsem přispěl! Koukal jsem na to jako vrána, protože by mě nikdy nenapadlo, že se něco takového může stát. Je ti i moje chyba a myslím, že je jedno, že Akcent sídlí až ve Vyškově (kde jsem nikdy nebyl). Kdyby sídlil v Plzni, nezvládl bych to ohlídat taky, a jde koneckonců o práci redaktora, ne autora.
K Plži: možnost recenzování novinek se tam zvažuje vždy, loni se takto psalo o 23! knížkách, také se však stalo, že hned pět lidí odmítlo o jedné knize psát (neprozradím, o které, ale Fenclova to nebyla), takže dobrá redakční vůle občas nestačí. Šéfredaktor a jeho zástupce recenzují minimálně: loni v jediném případě. Rok Joriky chceme dát recenzovat, jak to dopadne, nevíme. To nevíme zprvu nikdy.
Ke kontejnerům: kdo se tváří, že nic neví, pokládá za podstatné všechno, a proto do všeho mluví. Podstatné je, že již nyní se Plzeň stane Evropským hlavním městem kontejnerů, což je největší sukces od dávného zisku velblouda. Před tím jest třeba padnouti na ústa, a proto si ukládám v těchto komentářích šestinedělního bobříka mlčení. Ať se tak stane.
Škoda, že to autorka ještě neseškrtala, jinak by to bylo výtečně pádné a poetické:
Pavučina
Utkané cédéčko
na kterém vítr přehrává
Weberova Čarostřelce
„Na kterém“ nenese je verš, který nenese význam, „Weberova Čarostřelce“ – nevidím příliš důvod to rozdělovat do zvlášních veršů, je to významnová jednotka.
Ssskontejnery
…
Miluji skontejnery
ty mlčenlivé soudruhy
Soucítím s grafoMany
jichž smrtelná úzkost
pralesy kácí
Chebno kuš!
PLZNI PLŽ!
(V němž každého otiskne
ten dobrý muž)
Milý, ba častěji nemilý Dr. No! Téměř vždy s Vámi souhlasím, ale teď poprvé a velmi výrazně NE. Co si o akci Kontejnery myslíte, je dozajista Vaše věc, ale tepat předem jakoukoli snahu o kulturní počin mi přijde velmi hloupé. Hodnoťme akci až poté, co proběhne!!!
Vážený dr. No,
ačkoli jsem přečetla celý Váš předlouhý text, ani nakonci jsem se nedopídila toho, co Vám na kontejnerech tak strašně vadí. Mohl byste mi to prosím objasnit?
Vadí Vám, že je to štědře financováno z veřejných peněz? Chyba lávky. Na rozdíl od jiných opulentních akcí je tato dotována velmi poskromnu a funguje jako neziskový projekt, na kterém se organizátoři i umělci podílejí veskrze bez nároku na honorář a ve svém volném čase. Takže se nemusíte bát – nikdo na tom nezbohatne a veřejný poplatník nezchudne.
Argument s veřejnými záchodky mi také nepřipadá na místě. To je věc města a občanů, kteří za jejich zřízení bojují. Pokud Vás tato otázka natolik pálí, dejte se do boje a staňte se hrdým „záchodkářem“. My se pustili do něčeho jiného.
Pokud jste tak pečlivě četl anotaci, jistě jste si všiml, že budou i kontejnery věnované divadlu, filmům, hudbě a literárnímu čtení. Takže nejen bio potraviny „a mnoho dalšího“, ale i ta kultůůra bude. 😉
Co se týče laciné pouťové zábavy, zmínila bych třeba koncert plzeňské filharmonie. Ten jistě navštíví řada bezdomovců a punkáčů a kultivovaní občané opět ostrouhají, protože se na ně v programu nedostane. Stejné to bude s literárním kontejnerem, kde budou číst autoři jako Jaromir Typlt, Josef Straka, Jan Sojka či Tomas T. Kus.
Přeji Vám ze srdce, abyste Kontejnery k světu. ve zdraví přežil a našel v Plzni dostatek kultury, která Vás bude řádně emočně, intelektuálně i kulturně stimulovat.
P.S.: Kontejnery budou v sedmi městech. V Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Zlíně a Mariánských Lázních.
Mohu se zeptat čistě ze zájmu, kolik je dnes „poskromnu“? Hodnocení kontejnerů se zdržím do doby, než nějaký uvidím, ale tohle by mě opravdu zajímalo.
Přesná čísla Vám neřeknu, protože je ani nemám na starosti, ale mohu vám říct, že „státní“ peníze pokryly 1/5 ceny celého projektu. Pro představu je to na náš měsíční festival asi tolik, co spořádají velké kulturní akce za den. 🙂
Děkuji za odpověď, ale to jste nám toho moc neprozradila (velké kulturní akce spořádají i miliony). Zatím se mi podařilo zjistit, že město Mariánské Lázně poskytlo na dvě místa 25 tis. Kč. Takže se v Plzni bavíme řádově o desítkách nebo stovkách tisíc?
Rýpat do délky článku a pak sesmolit dlouhatanánský komentář – to může jen skutečný „punkáč“!
Tvrdit, že se z článku nic nedozvím, a pak nebýt schopná ani ve dvou příspěvcích odpovědět na jednoduchou ZOMBínovu otázku, protože „to ani nemám na starosti“, ale bude to stopro málo, to je opravdu známka punku!
Tak bacha, jedinej punk jsem tady já!
Tohle je téma na velkou diskuzi a divím se, že není. Anebo je tu vše řečeno tak jasně, že není nutno nic dodávat? Vzhledem k tomu, jak se teď brodím literaturou nějakých 130 let zpátky – a tím mám na mysli především to, co se tisklo bez ohledu na dnešní hodnocení, tedy středoproud, neodvažovala bych se ze současnosti podcenit nebo vyvýšit jediné jméno. Mohou nás oslovit, mohou nám zabrnkat na notu potřebného, mohou použít jazyk jaký zrovna chceme slyšet. Jenže za těch sto let nás může oslovit cosi naprosto jiného. Příklady? Takový Hýta a Batul se mnou škubali a moc jsem se nad tím nebavila, ty děti mi připadaly umělohmotné, ale Aťa M. Tippmannové nebo Gabra a Málinka mají pořád své místo. Je v nich život. Zasmála jsem se nad Fan Vavřincovou, i když ve filmu Eva tropí hlouposti je sem tam něco jinak, například zmizelo uznání pro Mussoliniho. Brodím se tendenčními výchovnými texty, ale perlička se také najde – a tehdejší vlastencové prostě jen psali zajímavěji. Ovšem v čítankách minulého století najdete mnohem víc neznámých jmen, než v té době bylo spisovatelů, které uznáváme. Proto si říkám, že leccos rozhodne čas. Tak jako jsou lidi unavení kritikou socialismu, protože nyní zažívají ropzpad hodnot v přímém přenosu mnohem palčivější, tak sahají a budou sahat po titulech, které je stále silněji „podeberou“ nebo přesídlí do jiné reality. Byť třeba harlekýnovské. Vytřííd to až čas, je mi líto. Do té doby se můžeme pinožit a jen doufat, že vkládáme-li cosi osobního, je to právě ten potřebný kousek nesmrtelnosti.
S mistrem Páralem mám drsnou čtenářskou zkušenost. Milovala jsem Mladého muže a bílou velrybu, zbytek mi naprosto neseděl. Obdivně jsem tedy zírala na kolegyni, která měla celého Párala. Další kolegyně, s velkým rozhledem, do mne jednou šťouchla a upozornila mne na čtenářskou debatu té páralovské a jednoho „nápadníka“. Bylo mi divné, že věty, ve kterých o páralovi mluví, znám. Podle doporučení jsem zaskočila do knihovny – a opravdu! Oni si citovali záložky! Proto kolegyně koukala tak divně, když jsem mluvila o tom, jak je pro mne těžké přijmout děje těch knih! Pozorovala jsem, že Párala používala hodně, naučila se to opravdu skvěle. Páral byl módní a furt něco vydával, takže na intelektuálský projev měla zaděláno na mnoho let. Záložkových čtenářek Párala jsem potkala později víc. Nechci jim křivdit, že by se nezkusily s knihami poprat, ale pokud jsem někde pleskla, že čtu nebo viděly mou knihovnu a hned převedly řeč na Mistra, byl výsledek na jedno brdo. Sorry Mistře, ale stal jste se nástrojem jazyka blondýn. A to ještě ne Vaše originální texty, nýbrž shrnutí redaktora.
Mimo téma „Páral“ jsem dokázala diskutovat celkem plodně i o přeslazených sešitcích z Moby. A tyhle čtenářky přecházely na náročnější a prostě čtou, ale to už je jiná pohádka.
Takže shrnu: čas, to je náš nejlepší kritik a soudce. My se jen musíme snažit, aby měl materiál 🙂
S kontejnery jsem se poněkud seznámila díky článku v Metru, kde byly napasované do fotek třeba Václaváku. I s těmi informacemi, nač budou. Hm. Budiž, mají způsobit oživení, ale všimněte si, prosím, kde. Na místech, kam předtím i radnece dovolily vtrhnout drahotě. Neúnosné nájmy lukrativních prostor se, samozřejmě, promítly do toho, co se tam dá dělat, aby se vyžilo. Drahé hadry, zlato… Nevím, jak kde, ale mnoho obchodů s nejdražším zbožím vedle sebe neznamená sílu zákazníků, nýbrž ponouká k podezření na pračku peněz. O Václaváku jsme slyšela ze spolehlivýhc zdrojů, že se tam dají koupit věci, ukradené jinde na zakázku. Prodavačky radši objednají svetřík té či oné velikosti, aby nebyl ukraden jim. Tři čtyři ukradené věci a mají po měsíční výplatě. Bodejť by tam byl potom prostor pro normálnější pobyt člověka. Zrovna dole na Václaváku, kde bude jeden z kontejnerů, přestal před časem fungovat Dům knihy s kavárnou. Luxor na posezenbí s knihou tedy není nic moc.
Takže shrnuji. Kontejnery jsou akcí, která má za drahé peníze zaplácnout dřívější nedbalost radnic ohledně udržení života v centru města. Obyčejného, občanského posezení, zastavení se u něčeho zajímavého, co kdysi bývalo normální. Tak jako jsem s igelitkou s nákupem zapadla třeba do galerie, protože mne skrz výlohu něco zaujalo. Prostě jsem šla živým centrem města a zastavila se tu i onde. Dnes těmi centry pádím bez ohlédnutí, není tam nic pro mne. Nebo jimi projedu a koukám se výš. Na průčelí dosud nepřestavěnýhc a nezbořených domů, na kostely…
Dr.No (od slova drn a nebo jméno účinné, jež hodlá českou literatůru zbaviti bacilu grafomanství?),
každý text volá po jménu a každé jméno po osudu! A není většího smyslu života, než vyvanout*
Jaká škoda! Já si myslel na Hortensii Hustolesovou jako na Dívku týdne. Vždycky když jsem otevíral LZ, tak jsem si říkal: Bude zase Hustolesová nebo Marnotratná? Teď je po tom veta. Zbývá leda Morna Narnotratná. Ach jo.
Ach MŠ (mateřská školko), měl byste si také zvolit příhodný pseudonym, takto se odzuzujete k věčnému milování šedi, a nebo k šedé eminenci, milující lán!
Mám Tebou už před lety kritizovaný názor, Vladimíre, že vklíní-li se do média (časopisu, kontejneru, parku vedle kontejneru, keď neprší) osobnost, je ve výsledku jedno, kdo poskytl platformu. DÍLO existuje nezávisle. Zítra v 18. 30 vystoupí U kontejneru za Mlýnskou Strouhou kontroverzní autor Jan Drnek (a možná i jeho dcera Rozálie). Jsa zván, jdu taky.
Otázka zní: Pokud dílo existuje nezávisle, k čemu potřebujeme kontejnery? (Ono tedy kdyby bylo tvrzení jednoznačně pravdivé, pak nepotřebujeme ani přednáškové sály, divadla a konec konců ani knihy, protože psané dílo může existovat na jakémkoliv datovém médiu a kniha je z hlediska hustoty dat poměrně neefektivním úložištěm.)
To je pravda. Ano. Mínil jsem, že dílo existuje nezávisle (bez ohledu) na úroveň (kvalitu či nekvalitu) platformy, takže lze kontejnery (nebo ten v Mlýnské Strouze) vítat. Jinou věcí samo sebou zůstává, jestli se obecně a v rámci celého státu skutečně vyplatilo investovat peníze zrovna takhle. To v podstatě to ani nelze objektivně posoudit.
Čtu a skoro envěřím svým očím. Ano, měla bych se tam už objednat, ale teď je naopak zdravé nevěřit, protože smích léčí a předchozí vrtění hlavou ej zdravá gymnastika. Vyvracení očí v sloup prý může posílit mimické svaly a omezí vrásky. Je to tedy velmi zdravé počtení.
Jenže, bohužel, taky může zaskočit v krku a zvednout žaludek.
Kdo si, probůh,může myslet na nějaké napakování kvůli časopisu s písmenky?! V době, kdy to balí XB-1 ?! Proč nemluvit o tom, co vidím, chápu, znám? I kdybych byla z jiného kontinentu, jsou tím spíš jakákoliv slova přínosem, podnětem k zamyšlení. Takže i tak to beru. Ani domovské právo nikdy nezakazovalo hrabat se ve věcech v sousedství…
Pobavilo mě zařazení ke „řvounům, co si ani nezjistí skutečnost“. Náš první dotaz na financování projektu (jako reakce na minulý článek) byl ignorován, druhý – zaslaný na Plzeň 2015 – zameten pod koberec (chcete-li zapomenut) a ke třetímu jsme dostali ujištění, že informace o rozpočtu budou v nejbližší době zveřejněny.
Náš investigativní tým připravuje podrobnou reportáž, zůstaňte naladěni.
NAVA měla roky 2 prodejny jen NĚKOLIK METRŮ od sebe. Letos prodala tu rohovou na náměstí panu Dobrovskému z Prahy (tuším jemu). V krámu zůstala jen jedna prodavačka. Dělá inventuru, pomáhá s přesunem NAVových knih na náměstí. I na náměstí proto probíhá inventura. Ale nemám všechny informace.
Podrobněji. Ing. Ota Rubner nemá důvod nakladatelství rušit, natož pak se zbavovat tiskárny. Ne každé nakladatelství (samozřejmě) disponuje vlastní sítí krámů. NAVA měla prodejny v Klatovech, Domažlicích, Tachově, Varech, v Plzni na Koterovské, kde posléze nebylo knihkupectví jinak široko-daleko-a pan Rubner si to místo pochvaloval. Populace ale čte méně a méně, nebo aspoň méně a méně kupuje knihy. Všechny výše zmíněné knihy proto NAVA prodala, respektive odešla z pronákmů. Zbytek převzal Dobrovský, i vč. Akademického knihkupectví proti poště, které předělávají gruntu. Pan Dobrovský si ponechal část prodavaček a bude prodávat i produkci NAVY. Nebo ji aspoň zatím prodává: knihy řady členů, např. Ale mám pocit, že Dobrovský už je jen knihkupcem, ne nakladatelem z času týluˇˇSEvčík-Dobrovský.
Opravy: řady členů Střediska… Z časů týmu Ševčík-Dobrovský.
OPRAVA. Nakladatelství „Pavel Dobrovský Beta s. r. o“, zdál se, stále existuje, ale prezentuje se (např. v katalogu nakladatelů) jen jako BETA. Loni jeho profil utvářely mimo beletrie a sci-fi, knihy „naučné, obrazové, hobby“ a literatura faktu jako taková.
Co kdybyste se zhluboka nadechl, rozmyslel si, co napíšete, celý text po sobě několikrát zkontroloval a až PAK komentář odeslal? Jinak ZOMBína z opravování těch věčných oprav jiných oprav klepne pepka.
:-))) Geniálně formulováno!
KLEP!
Velmi hezky napsáno.
Opravdu moc pěkné, je to napsané parádně a s nadhledem, tuze děkuji, pane Agente Ků. Jenže sám vidíte, že se muselo nejprve zabrblat, ba i opakovaně zabrblat, protivně zabrblat, aby vůbec přišly na svět tyhle Vaše rozumné řádky. Obecně vzato není ani trochu důležité, co říkají ty funkcionářské slečinky Hanka a Ivana nebo obráceně, záhadou je, zda si opravdu myslí, co říkají. Ano-li, pak dále od nich, dále, neb ukrutné neštěstí nám hrozí nenadálé.
Skromně se rdím a velmi vám, pánové, děkuji.
Symbolem plzeňského antikvariátnictví zůstává „Beneš“ v Divadelní: vede i normální knižní prodejnu s vchodem za rohem. Z dvou ant. v Sedláčkově přitahuje novější, tedy pokud nehledáte učebnici. V druhém, stejně jako ve „výškovém“ antíku ve Zbrojnické (i on spojen s normální knihou) se dosud méně vynořovaly nové knihy. Za 10 Kč jsem ve Zbr. zrovna koupil román Maratónský běžec, známější jako film s L. Olivierem.
Specialistou na dobrodružství zůstává Brotánek v Pražské, kam ale už nechodím (verneovky a další své oblíbence už mám komplet a nechci vlastnit o mnoho víc).
Příhoda s vytíráním se jistě stala ve Veleslavínově proti soudu! Tam ovšem taky naleznete ledacos. Tyto antikvariáty doplňují Levné knihy na rohu náměstí a v Plaze, kde se vynořují „za pár šupů“ knihy posledního desetiletí, ne-li starší. Např. část Seifertových spisů, aktuálněji Žít ještě jednou Edvarda Valenry (Akropolis 2000), které jsem si koupil po upozornění členky Střediska dr. Prokšové.
Obecně vzato „antíky“ oproti Levným k. zdražily a nápadné to bylo u Beneše. To je i důvodem odlivu části dřívějších návštěvníků, byť i ti dál můžou prohrávat „banánovky“ s knížkami za pár korun. Což mi připomíná, že v nedal. Rokycanech dala knihovna odepsané čtení do krabic na chodbu! Po pětikoruně tam nakoupil věru nečekané věci. Trhy s knížkami probíhají v R. vždy v úterý.
Levné, fakticky antikvární knihy najde návštěvník Plzně i v Prešovské, což je skrytější prodejna – a méně navštěvovaná – než ta na nedalekém rohu na náměstí.
Nebuďte úplně nespravedliví, zažil jsem jako účastník dvou akcí Literárních kontejnerů nadprůměrnou obětavost ze strany organizátorů. Jmenovitě Petra Náhlíková se opravdu snažila, aby Literární kontejner v Mlýnské strouze fungoval. Celková kritika, která je snad na místě, by neměla nespravedlivě přehlížet takové „detaily“.
Pane Typlte, tohle není „celková kritika“, ale článek o tom, jak Kontejnery působily na jednoho Plzeňana. Člověka, který neměl žádný zvláštní zájem navštívit ten či onen kontejner a onu kulturu kolem sebe nechal jen tak plynout.
Věřím, že lidí, kteří se na Kontejerech nadřeli a dělali to z dobroty srdce, byla většina. O to víc k naštvání je fakt, že celou akci znehodnocuje amatérismus a arogance pár vyvolených tam nahoře.
Mimochodem krátce po uveřejnění (p)osla doznal „tým ksvětu“ na webu akce značných změn – Hanka a „Ivana“ už nejsou jednička a dvojka, ale posunuly se na krásné dvanácté a třinácté místo.
Mno, musí-li dělat autor psí kusy, aby si ho všiml LZ a přítel kritik…Lépe by snad už bylo, udělat z prdu kuličku.
Zkuste… jestli pro svou performanci seženete i kontejner, titulní článek bude váš. Jako že se šáš nejmenuju!
Jo to byla per-fór-manc? To Ztohoven maj lepčejší!
Měl by jít basnik do učení!
Ztohoven pletou z h***a bič, vy máte kuličku, takže žádné výmluvy!
Tak jo, moje performanc se bude jmenovat Šedivé vlny, kontajner zamluvte na Vánoce!
Ano, s tou hodinou do Prahy (autem), to tedy p. Stehlík v tom textu uhodil do očí. A nejen do očí. Do starých lidí (kteří třeba neřídí) taky. A možná je Plzeň nejbližší metropoli z krajských měst, ale vyznění toho článku bylo jasné. P. Stehlík si – nejspíš – i o ostatních regionech myslí, že tam už dnes divadla nejsou třeba. A mnozí mu na to kývnou.
Dr. No má bohužel pravdu… Léto v plném proudu a Polanka se blíží, pomalu, pomalinku, ale přece. Výčet těch, co ji nemohou podle vskutku trapného pravidla dostat, je děsivý. A to k němu musíme přidat ještě T. T. Kůse… Kdo tedy zbývá? Znalec západočeské literatury se při výčtu zbytku třese obavami, jaká že to zase bude ostuda. Z kvalitních autorů zůstal už jen M. Šimek, pak už je to až na pár výjimek bída bídoucí. Po loňském kolapsu se bude muset letošní porota obzvláště snažit, aby Polance vrátila prestiž a udělia ji skutečnému básníku či básnířce, prozaikovi či prozaičce, a nikoli tomu, kdo „jen píše a píše dlouho“.
Inu, nevyplácí se zkrátka střílet si z odstřelovače… 🙂
Tak jest, pane abbé! Nebo – Abbé?
Klímova ulice v Domažlicích je – spojuje Havlíčkovu a Žižkovu. Tak pravil Google.
Ale je hodně krátká…
I kdyby byla o polovinu kratší, pořád tam JE 🙂
To je pravda, je tam, ale co když je to ulice Ivana Klímy nebo Vlastimila Klímy nebo Josefa Klímy? Co když to rodákovi udělali natruc? Doufejme že ne. Ale měli by po L. Klímovi pojmenovat to parkoviště, co je vedle. Nebo nějaký dálniční přivaděč. Ale možná, že tyhle vymoženosti si šetří pro nás. Dálniční přivaděč Hustolesová, Megaplaza Šedivý, letiště výletních balonů Novotný.
Klíma by se v hrobě vobrátil, kdyby se o něj zajímali panáci na radnici! Nemesis! Leda by po něm pojmenovali hřbitov*
Jako literárního vědce mě označil PhDr. Martin Petiška pod vlivem mých článků o knihách Juliana Barnese nebo Stephena Kinga (Literární noviny, Tvar) a pod vlivem rubriky Patvar ve Tvaru, která řadu let komentovala úryvky z knih (spíše populárních) spisovatelů. V tom doslovu či dovětku to asi myslí v nadsázce, ale u některých mých článků sice na konci seznam použité literatury, badateli jsou však požitelné. Pouze u studie o Foglarových inspirátorech v knize Fenomén Foglar mě donutil PhDr. Ivo Jirásek, abych na konci uvedl prameny. Petiška měl napsat „amatérský“ literární vědec, s otcem si mě ale nespletl, dovětek vznikl z jeho lektorského posudku.
Dr. No sice píše, že „z něčeho se ani ten bič neplete“, ale on sám plete bič z ničeho, z banální prkotiny. Je to svého druhu umění, ale přesto netvrďme, že je Dr. No umělcem…
A jak vědce definuje váš slovník, pane nakladateli? Že nejste nakladatel? Taková prkotina…
Pane Otto! Beru Vás za slovo! Až budete mít nějaký zdravotní problém, nejlépe hodný zákroku, ozvěte se. O mně se říká, že jsem DOKTOR. Uvidíme, zda Vám to bude vadit, či nikoli. Jinými slovy – pokud považujete za prkotinu (hovoříme o literárním dění, v celosvětovém by to jistě prkotina byla, měl li jste na mysli tohle), že někdo se tituluje něčím, čím prokazatelně není, pak máte morálně – etické nedostatky. A nebo jste hlupák, který pozve dál zloděje, o kterém váš soused řekne, že je to váš vzdálený příbuzný.
Mno, stačila jedna věta: Ivo F. není literární vědec,
tu mnoho povyku pro nic. Radš bych si přečtla něco o tom, esli rostou houby.
V tom případě jste na špatném Západě 🙂 Ale až budeme mít Houbařský Západ, dáme vědět. Ale přesto přinášíme exkluzivní informaci: V lese jsme byli a našli jsme houby.
Tak to jsem klidná, nesnáším, když někdo něco najde a já nic! To je jako těšit se, že na LZ bude nějaká porádná kritika a je tu jen pošťuchování literárních světců.
Slovo vědec užil v knize autor „dovětku“ PhDr. Petiška a je už v jeho lektorském posudku. Už když jsem četl tento jeho lektorský posudek na Styky s Jorikou, všiml jsem si, že o mně v nadsázce píše jako o literárním badateli, a vzpomněl na Dalího výrok „hlavně když se o vás mluví, v nejhorším dobře“, i napadlo mě, že se to sporné slovo jistě stane terčem článku nějakého kritika. Podstatné ovšem jsou nejen doslovy a dovětky, podstatné jsou i vlastní texty knížek. Ivo Fencl
Rozesmála mě, ba tuze rozesmála naprosto nesmyslná poznámka, že by se na Literárním Západě mělo psát raději o tom, zda rostou houby. No bodejť, kde jinde než na Literárním Západě? Proč ho vůbec někteří ti a ti a ti čtou, když existuje tak velké riziko, že se v něm zhola nic o houbách neobjeví? Ba že je v něm dokonce velikanánské houby o houbách? Což takhle číst něco jiného, něco, kde se píše jen o houbách, třeba Atlas hub pro dětičky? Chyba je ovšem stejně ve Fenclovi: nejenom že se z něho vyklubal nejvýznamnější plzeňský literární vědec, jak byl vychvalořečen zřejmě v narychlo spíchnutém lektorském posudku, ale také je to náš asi největší mykolog všech dob, což konstatuji v souladu s tvrzením, že i když může jít o pitomost na entou, hlavně ať se o mykologovi Fenclovi mluví. V mých očích je to stejně úžasný mykolog jako literární vědec. Navíc autor sebevražedné věty: „Podstatné jsou vlastní texty knížek.“ V tomto případě se mi zdají být neuvěřitelně nepodstatné. A jestli houby rostou nebo nerostou, je mi srdečně jedno, i když zrovna v sobotu jsem si pošmákl na omeletě s liškami. Ty druhé, ty s chvostem, jsou, jak známo, moudré kmotry. Na rozdíl od těch se vzteklinkou.
Styky s Jorikou jsou má nejlepší knížka. Stoprocentně autentická, psaná z potřeby a osobně mi na ní vadí jen těch dvacet přehlédnutých překlepů a snad pár vyškrtnutelných úvah někde ve středu. Politika tam není, ale mně zajímá to, co mi chybí, a to jsou vztahy.
NO dr.! Konečně něco o houbách!
Mám skutečně „starosti“ s touto knížkou, které „někteří kritici“ NEROZUMÍ. STYKY S JORIKOU obsahují, jak je očividné, pasáže, které si hrdina JENOM PŘEDSTAVUJE, a pak pasáže, které žije. Podle mě čtenář pozná, která kapitola je sen (i když někdy, to je pravda, je tam i sen ve snu, asi jako ve filmu Počátek/Vnuknutí). Ale v životě vnímáme realitu právě tak. A navíc nemáme ty ostré předěly, když o něčem začneme snít nebo přestaneme, zatímco v knize to oddělují hranice kapitol, ba je to vždy více anebo méně výslovně uvedeno. „Začal jsem snít.“
Reakce Vladimíra Novotného mě zaskočila a měl bych, možná, jednou napsat i delší „introspektivně psychoterapeutickou analýzu“ své knihy, což při odstupu není nemožné (Freud by tady polemizoval). Měl bych to udělat, přestože je ta knížka – tedy z mého hlediska – jasná, ba právě až polopaticky srozumitelná.
A argument, že řeší jen banální věci? S tím nesouhlasím. Podle mě řeší nejpodstatnější věci. Minimálně pak je doplňkem mého života a mé osobnosti, nicméně obdobné problémy má mnoho lidí.
Je to zřejmě má nejlepší knížka, takže mě šokovalo, že se o ní VN vyjádřuje větou „o obsahu vůbec nemá cenu hovořit“.
Je přece očividné, že je dílo psáno formou toku vnímání hlavního hrdiny, tj. vypravěče i hlavního subjektu (a jen s několika odbočkami, kdy si představuje, jak ho asi vnímají ostatní). A vždycky, když mu něco nevyjde, tak on si v příští kapitole představuje, jaké by to chtěl mít.
Tak například s ním nemluví nějací dva lidé, kluk s dívkou, kteří naopak chodí spolu. A on – v další kapitole – líčí, jak s nimi chvíli jede autem. A co si „jako“ povídali. Než pokračuje v „šedé“ realitě, kde se naopak líčí, jak mu dělá problémy zcela zásadní s nimi komunikovat. Protože ta kniha to výslovně neříká, ale vyjadřuje implicitně názor, že jsme zcela determinováni vlastním vzhledem, anebo tedy v oblasti citových vazeb k jiným lidem. A podle mě je to samozřejmě velice hezký román o lásce, pro mě přímo „krásný“ (a samozřejmě ozdravný). Je silně autobiografický, byť částečně snový, ale já tak žiju. Ale většina lidí žije tímto stylem, že je jim takřka vnuceno denní snění.
Jde samozřejmě a po právu užít i slova postmoderní, ale dodal bych „v dobrém smyslu“.
(Je také – tento román – k dispozici virtuálně na webu Romány zdarma.)
I.
Ivo Ivo, volám Vás k houbaření! Tato sebepropagace šíří lesem odér jak hadovka po dubem! Co to do vás, pánové, vjelo? Podzimní mlhy a z nich sýček houk*
Bráním se.
Mezi obranou a sebepropagací je docela rozdíl. Možná takový, jako mezi literárním vědcem a zapáleným čtenářem s grafomanskými sklony.
Dobré dílo se chválí samo: Vím. Ale proč riskovat? A to užití slova „vědec“ doktorem Petiškou jsem, přiznám, pragmaticky vyhodnotil jako šanci, že na téma vznikne polemika. V televizi denně tolerujeme daleko horší metody reklam. Jde-li o to upozornit, tak je jedno, zda negativně nebo pozitivně (Dalí provokativně tvrdil, že antireklama zabírá víc). Upozornění na nedostatek doslovu jistě nemá nic společného s úrovní básničky, povídky a románku těsně před doslovem. Úroveň vyplyne jedině z argumentů. Ty tu chybí.
Já tomu NE-RO-ZU-MÍÍÍM!
Tak či tak to bylo za socialismu, kdy se reklama brala jako to nefér, co mají v kapitalismu. Na propagaci ale přece nic amorálního není, bez propagace nakladatelství zkrachuje. I proto vybízí své autory: Buďte srdnatí a chlubte se, nebo nic neprodám a začnu podnikat jinak. Ani já tedy nedělám, prosím, nic „amorálního“. Ostatně ani knížky nejsou amorální a morální, ale jen dobré a špatné.
Dobře, mám na Vás jako literárního vědce dotaz:
Jak se postmoderní text vyrovnává s poměrně výraznou přítomností autorského subjektu?
Budu o tom něco psát a docela by se mi hodilo rozšířit si teoretické základy.
Především chci říct, že jsem neadekvátně interpretoval komentář Vl. Novotného, takže jsme si o tom napsali. Já vidím na knize jedny chyby, on spíše zase jiné, které já nevnímám. „Když se to sečte, hotová tragédie:-),“ uzavřel jsem to… Přítomnost autorského subjektu já osobně chápu tak, že třeba najednou čteme větu: „A teď vás přenesu do mysli té paní.“ Třeba ve STYCÍCH se tak neprezentuji. STYKY vypráví Lorenc (který nevidí do jiných hlav), chvílemi vnímá, chvílemi sní, chvílemi pábí, aby se povídáním odreagoval, a JÁ VÍM, že to je moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea, ale pokud by někdo studoval knihu jako „artefakt“ samotnou o sobě, což je jistě regulérní přístup, tak jenom z ní nelze dokázat, že je vypravěč totožná s autorem, myslím si.
Vůbec jsem do ničeho nechtěl vstupovat, zvláště ne do polemiky s p. Literárním Vědcem, ovšem ta jeho věda literární je poněkud zvláštní, ne-li dokonce nešťastná. Všechny učené úvahy o autorském narativu a fikčních světech postav atd.atp.aj.apod., jsou toho mraky, nahradil jedinou kategorickou větou: „Vím, že je to moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea.“ Uf. Ne, uf, uf a uf. Ještě zmínka na závěr: Vypravěč není z hlediska liter. vědy NIKDY totožný s autorem. I kdyby podle zaměstnanců muzea byl.
trilogie Milénium
Většinou návody k použití… přitom to je literatura, která vám může zachránit i žvot (přinejmenším alespoň večeři 🙂 A pak knížky v ruštině – co stránka, to den.
Přiznávám se k Padesáti odstínům šedi. Anglicky byla ta první kapitola o drobítek snesitelnější než v českém překladu.
Dočítám, jsemť čtenářka-masochistka…
No vida, konečně něco o houbách. Poslední odstavec také ujde!
PS: Krutosti na míru
…
Jurodivý stařík od Berouna
kejhal jako husa potrefená
plýtval slovy vyvolával střety
v labyrintu mizely mu věty
Prchlivému starci od Berouna
…
Divotvorný chlápek blízko Plzně
trápil se že nepožívá přízně
všech kritiků taktéž lepých dívek
strachuplný z ostrých per a křivek
Ten muž z Marsu nedaleko Plzně
…
Byla jedna divá žínka z Chebu
přežívala o vodě a chlebu
slovy vládla jako prase kostí
lépe sbírat v lese houby chroští
pro břitvózní a bláznivou z Chebu
…
Ještě, že tam byl ten Cheb… A hodně rostou! 😉
A pak že letos nerostou! 🙂
Přijde mi až neuvěřitelné, tolik popsaného – pardon – poplkaného – papíru, kvůli takové hlouposti, jestli někdo vědec je nebo není. Je k pozici vědce nutná vysoká škola? Jednoznačně není – je to jen akademická nutnost. Jedninec který cosi vystudoval může být ve vědě neužitečný jako lidoop.Co když někdo bádá, potažmo vědecky bádá jako hobby – bez příslušného titulu? Kromě toho jsem nepochopila, jestli toto verbální muzeum má být kritika díla pana Fencla – jestli je literární vědec nebo není vědec, by mně jako čtenáři vadilo úplně nejméně – ješitné poskakování kolem výrazu vědec -tak buď konstatuju “ píšeš dobře“ nebo „ujde to“ nebo „cos tím chtěl říci“ nebo „zalez a nech toho, je to hrůza“ ale napalovat autora protože ho kdosi otituloval vědec – nebo i kdyby se tak otituloval sám a ty ješitné posměšky kolem jsou nedůstojné, jak pomluvy pavlačových drben.
Šárko, Šárko, buďte tak hodná a přečtěte si ten článek ještě jednou, ideálně hned od první věty.
Tak -bavíme se vážně, nebo vtipkujem? Jestli je článek pana Novotného úvaha, pak autor neuvažuje správně. Poezii – básně, nebo třeba povídky – nelze dávat do stejné roviny s úvahami. Uvažovat třeba nad smetákem stojícím v koutě spižírny mohu tisíci větami, nebo jednou větou – pan Novotný volí většinou těch tisíc vět. Člověk čte začátek a v polovině uvažování už neví, co bylo na začátku a unikne mu i to,o čem se uvažuje. A pohříchu – v případě úvah zápisníku Dr No by mnohdy stačil opravdu jen název a pár sentencí, protože je vždy jasné, o čem to bude. Trocha medu,kapka jedu pro Fencla, to celé zalít hustou a dlouhou verbální omáčkou, zahustit, ať jdou na čtenáře mrákoty.
Dobrá, tato úvaha stojí za úvahu, než se však k další tisícovce vět dostanu, smím se zeptat, kde je v posledním Zápisníku kapka jedu určená Fenclovi? Chápu, že od počátku je vždy jasné, o čem to bude (co když to občas jasné není?), ale kde je ta kapka jedu? Možná příště, ale tady? Asi jsem jediný, komu tohle jasné není. Jen jestli tady někomu opravdu něco neuniklo. Na druhé straně srovnávat Fencla, obrazně, se smetákem v koutě spižírny, to je přímo lahvička jedu!
Omlouvám se, ale patřím k těm omráčeným čtenářům a asi v mé mysli ulpěl obrovsky dlouhý rozbor patřičnosti či nepatřičnosti označení „literární vědec“ jak kdosi pana Fencla nazval, z jiné vaší úvahy. S jeho knihou či knihami či ničím, co kdy pan Fencl napsal, to nesouvisí, a úvaha nad tím, zda pan Fencl vědec je či není, působí jako neskutečně ješitná podjatost někoho, komu pan Fencl prostě z nějakých důvodů nesedí, respektive nejde mu pod vousy, a pokud dotyčný vousy nemá, tedy mu pan Fencl leží prostě v žaludku. Například já jako čtenář nepoznám, zda určitou knihu napsal vědec, nebo ji nadiktoval člověk neandrtálský, a je mi to fuk, když se mi čtivo líbí a zaujalo mě, ale mnohem více mi vadí tvorba protekčních a protěžovaných týpků, která v poslední době má nějakou zelenou nebo co. Lze ji najít všude a poznám ji okamžitě. Je to stupidní, až blbé, přetažené, leč tendenční, nemá to pointu ani děj. Bráním se tomu tak, že už zásadně nečtu nic, co jakýkoliv literární mág doporučuje, a co má bohatou mediální kampaň byť regionálního významu, protože i literatury a umění se zmocnila mafie jakási,a nejspíš začalo platit, že kdo maže ten jede, ( píše), a přestalo platit, že píše, kdo psát umí. Tak tedy – kapka jedu pro Fencla v úvaze, kterou právě zmiňujete, snad asi není, ale já jsem úvahu nedočetla až do konce, protože to nejde, tedy jsem předpokládala, že tam kapka jedu pro Fencla prostě bude – že tam prostě být musí – protože je snad ve všech vašich úvahách. Přiznávám se, že zápisník Dr No už čtu ze zvědavosti, jaký jed pro Fencla tam bude tentokrát. Nepatřím k nadšeným fanynkám pana Fencla, Ivanu jsem snesla jakž takž a Joriku dokonce nemusím vůbec, ale spekulovat, jestli je kvůli tomu vědec, a protože nemá VŠ, tudíž vědec není a basta a pošklebovat se – proč? A konečně mi mistře dovolte, abych se ohradila a to dost důrazně, proti vaší poslední sentenci: rozhodně jsem nepřirovala smeták k nikomu, tím, že jsem napsala, že uvažovat LZE i nad smetákem, a to buď jedinou větou, či tisíci větami – to není ani obrazné přirovnání k panu Fenclovi, ani k nikomu jinému a vy to víte. No – tak jste svou kapku jedu kápl mně namísto pana Fencla, protože někam ty kapky jedu prostě kápnout musíte. Ale těším se na další zápisník Dr No a přeji hezké babí léto.
Nezlobte se na mě, ale pronesla jste nějaké tvrzení, které se nezakládá na pravdě. Slušný člověk se v takové situaci omluví (což jste jakž takž učinila) a nesnaží se vinu alibisticky posunout někam jinam (ono je to tam vždycky, tak to tam bude i teď, i když to vlastně ani nečtu).
K problematice – vědec není vědcem proto, že má vysokou školu, ale protože používá vědecké metody ke zkoumání daného oboru. Vědecká publikace má poměrně přísná pravidla pro práci se zdroji, ustálené názvosloví a další náležitosti, které z ní dělají poměrně nudnou záležitost. Tím se liší od hvězdopravectví, věštění z pivní pěny a jiných okultistických radovánek… a taky tím, že má (kvantifikovatelné) výsledky. Možná vám přijde málo významné, zda někdo skutečně je nebo není „vědec“. Zkuste se prosím zamyslet nad tím, zda byste podobně benevolenentní byla k užívání termínů „řidič“, „pilot“, „lékař“ pro osoby, které nejsou řidiči, piloty, lékaři…
A na závěr svého předlouhého příspěvku bych chtěl upozornit, že konstatováním, že autor není vědec, nijak nesnižujeme jeho kvality spisovatelské. To spolu totiž nesouvisí. Ostatně většina lidí by vědeckou publikaci shledala krajně nezábavnou (ono totiž o zábavu překvapivě nejde).
P. S. Pro přesnost si dovoluji upozornit, že byste zcela jistě poznala, kdyby knihu diktoval člověk neandrtálský, minimálně z toho důvodu, že by nebyla česky.
1. Proč ti, kteří si stěžují na délku článků, píší ještě delší komentáře?
2. Proč ti, kteří se staví do role posledních spravedlivých, mají vždycky největší problém tolerovat cizí názor?
Oba pány znám osobně a můžu říct, dr. No má s panem Ef svatou trpělivost. I po letech zkušeností s neřízenou střelou Fenclem je ochoten stále vysvětlovat, usměrňovat, pomáhat, přivírat oko, ale někdy se pohár prostě převrhne. Pohár trpělivosti, ne jedu!
Ano -je to tak … provinilec stál tu v plné zbroji,kypící a krásný,potřísněný krví, a zablácený prachem bojování. A soud byl krátký – vina byla jasná….
Nejsem ve zbroji, nejsem kypící, ani krásná, ale jsem zablácená jakýmsi bojem, který jsem nechtíc rozpoutala. Jako čtenář jsem se odvážila něčeho, čeho se čtenář prostě odvážit nesmí a neomluví ho ani neznalost místních poměrů že zkrátka a dobře píchl do hnízda, kde jsou všichni navzájem zajedno, kde jeden podpoří druhého, kde nejde o názor či pravdu, ale přesně jen o to – podpořit druhého. Že jsem se dostatečně neomluvila? A za co? Musím pány znát osobně, když chci napsat na něco názor? Přičítám to jen dnešní době. Je zvrhlá, tradiční hodnoty postavila na hlavu, prosycená kamarády. Odpusťte – už sem asi nikdy nic nenapíšu, moje zvědavost a mladistvá, neuvážená kuráž se mi vymstila. Ta báseň, ze které jsem použila úryvek, končí …. setni mu hlavu….. Mějte se úžasně přátelé.
Žádné stínání! Vy jste hodila rukavici a pak se propíchla svým vlastním kordem 🙂
ŠáŠ, ještě tak dodat, že máme mít úctu ke starcům:).
Šárka si jen dovolila napsat, že ji dr.No nudí, ti, co se neodváží to napsat, ale pošklebují se po straně, těm mávám!
No jo, za tu kuráž klobouk dolů (nikoliv hlavu). Ovšem ŠŠ se nevymstila kuráž, ale chabá argumentace.
Mno, to musím uznat, asi se bojí autorit, a ani se ji nedivím, počkáme si, esli příští zápisník bude o ŠŠ a Fenclovi! Člověku to holt nedá, aby se nepřesvědčil…
Ale nám přece jde o názor, proto tu komentáře jsou. Na druhou stranu já pokládám za nemoc dnešní doby to, že si každý myslí, že právě jeho názor má větší váhu než názory ostatních (dokonce nelze mnohdy mluvit ani o stejné váze – existují prostě lidé, kteří mají o dané problematice vyšší povědomí než ostatní). Znám lidi, jejichž názor je, že je země placatá (opravdu). Když je upozorním (spolu s dalšími), že tomu tak prostě není, znamená to, že jsem podpořil ostatní kulatozemce a zašlapávám jejich svobodu projevit názor?
A už vůbec nechápu, jak jste došla k závěru, že pány musíte znát osobně – já je neznám a zatím mi tady nikdo nevynadal 🙂
P. S. Tradičními hodnotami myslíte třeba přečíst si celou stať, na kterou reaguji?
P. P. S. Konfrontační tón jste sem vnesla vy, nechápu, proč se proto durdíte.
Vážení přátelé – nikdy by mě bylo nenapadlo, když jsem napsala svůj názor, že se dopouštím něčeho tragického, dokonce že jsem zahájila boj. Ale prý jsem tasila kord, jak míní šáš,a sama jsem se jím pak probodla. I Erben by nade mnou nejspíš zaslzel.
I našla si ona dívka neblahá zas as po roce na internetu Literární západ, aby se podívala, co je zde nového od pana Novotného, nic zlého netuše, tím méně pak čekajíc, že jí to jeho nejvěrnější jaksepatří zle vykreslí,ačkoliv ji přec nemohlo napadnout, že několik vět názoru jakési slečny iks,by mohlo osvědčeného kritika a pachatele recenzí, s pověstí tvrďase a mečouna, tak rozhodit.Leč dobře na ní! Proč se tvrdošíjně domnívá, že každý, kdo své články nebo tvorbu zveřejňuje, je rád, když to někdo následně čte a dokonce o čteném přemýšlí, protože tištěné a psané verbální aktivity jsou čtenářům přece určeny,a konec konců čtenář je konzumní i zájmovou oporou každého literárního tvůrce. A jestli kritika či recenze je zase určena spíše pachatelům verbálních projevů – i čtenář leckterý věru že rád si počte, co si o tom kterém díle myslí osoba oprávněná přemýšlet nahlas, zatímco on – čtenář – smí si pouze potichu kdesi v koutku číst, a v poslední době při čtení raději ani nedumat o obsahu čteného, aniž snad dokonce hloubat nad důvodem vzniku díla.
V případě Zápisníku Dr No jsem se chtěla alespoň ve finále dozvědět,co je to šplechťoun či šplechtice, případně šplechta,protože zpočátku to o šplechťounech bylo. Autorovi úvahy jsem hned v dalším příspěvku napsala omluvu, a sice, že jsem byla v názoru ovlivněna předchozím Zápisníkem Dr No, kde se spekuluje o vědeckém angažmá jednoho spisovatele ( strašně se bojím napsat Fencl, protože toto jméno – zdá se – budí mezi lidem literárním temné vášně), a upřímně jsem přiznala, že jsem úvahu nedočetla celou, nicméně jsem si dovolila zpochybnit názor o tom, že ani básník či prozaik by nemusel,kromě názvu díla, psát dál nic jiného. Vyšla jsem z předpokladu, že i ta pověstná kapka jedu tam v průběhu dalších a dalších vět někde je. Poté,co zbrojnoš ku obraně velmože svého přioděl se v zbroj, nasadil přílbu a uchopil kord, už neviděl a neslyšel. A tak se také postavili po bok pana Novotného dřív, než si stačili můj omluvný článek přečíst celý. Omluvou a vysvětlením byla zcela naplněna podstata diplomatického jednání a nebylo nutné zahájit boj, přesto byl zahájen. Důkaz o tom, že diplomacie už na žádné frontě neplatí, a že budem pořád o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen a jestli není žádný Bůh… potom Ámen. Zdraví Šárka.
Vím, že krmím trolla, ale nedá mi to:
malému šášovi vždy říkali, aby mlčel a šoupal nohama, když se baví dospělí. Šáš tedy byl zticha, ale poslouchal je, přemýšlel o tom, co říkali, a učil se – což je postup, který vám vřele doporučuji vyzkoušet.
Ve vašem případě je totiž lepší chvíli mlčet a vypadat, že nad čteným nedumáte, než promluvit a odhalit světu, jak to hloubání ve vašem podání vypadá.
Podívejte, pořád tu opakujete, že jste napsala jen svůj názor (jako kdyby ostatní dělali něco jiného?) a jste za něj pranýřována. A já už nevím jak napsat, že nejste pranýřována za názor, ale za nepodložené závěry a konfrontační styl. Mluvíte o diplomacii, ale jste to vy, kdo se bůhvíproč rve a očekává, že ostatní budou souhlasit nebo mlčet.
Je mi celkem lhostejné, jaké názory máte, ale součástí těch opěvovaných tradičních hodnot je i určitá kultura projevu. Tuto hodnotu tady převracíte s obdivuhodnou vytrvalostí. Proto jsem se ozval a ozval bych se, i kdybyste podobným tónem vyjadřovala názory na Fencla, Richarda Dawkinse nebo pěstitele rajčat.
Věřte, že jsem váš příspěvek (všechny) četl velmi důkladně. Je úsměvné sledovat, jak se ptáte, za co byste se měla omlouvat, když jste svůj příspěvek omluvou začala. Ovšem omluva v duchu „…stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil…“ (*) není omluvou, je to alibismus. Z mého pohledu netřeba dále rozmazávat.
Něco povzbuzujícího na závěr: Původní verze Masarykova hesla byla „Nelhat a nebát se“. Nebojte se říct svůj názor, ale nelžete (ani sama sobě, co jiného je alibismus, že?).
(*) Šimek & Grossmann, Moje jízda tramvají
Učinila jsem žádané – přečetla jsem si ten článek ještě jednou od první věty. Udělala jsem si k tomu snídani, pak jsem vypila kafe, a kolem oběda jsem byla u poslední věty.Přineslo to své ovoce.Ano, první věta článku je vylučovací, a´priori vyloučila skutečnost, že další text článku bude harpunou proti lodičce kde pluje pan Fencl momentálně s Jorikou,tedy Ivana je jednoznačně již minulost. Jen Lorenc přežil, a nejen to, dokonce se od svého stvořitele osamostatnil. Kdybych byla autor, asi by mně neštvalo, kdybych byla vyzvána, abych už s tou Jorikou vyklidila pole, zatímco detailní rozbor, zda mi přísluší označení literární vědec nebo ne, bych považovala za zástupní podpásovku. Faul. Úder na solar plexus. Něco,co čestný borec nedělá. Na druhou stranu – soudě dle toho debaklu, který se kolem toho rozpoutal – zájem o Fencla vzrostl. A to už stojí i za nějaký ten monokl.
Šárko, teď jste klepla hřebíček do hlavičky! Že já to nepochopila dříve: jde o reklamu, dr. NO jest agentem Fenclovým, teď to vím, ach, konečně se mi bude dobře usínat*
Tradičními hodnotami jsem myslela celé široké spektrum hodnot, které byly převráceny, protože vymknuta z kloubů doba šílí. Kdyby bylo tradiční hodnotou jen čtení statě, nešla by převrátit. A už jsem se dodurdila jak vidíte, propíchla jsem se vlastním kordem. Netradiční smrt.
Jak vidno dle některých doba šílí už od dob Shakespeara a pravděpodobně i mnohem déle. Důležité je, aby podíl těchto proroků nerostl, s tím ostatním se my ostatní už nějak popereme.
Opěvována bývá mučednická smrt rukou bezvěrců, nikoliv pomalé vykrvácení v důsledku píchnutí se vlastní nešikovností během šermování s imaginárním nepřítelem.
Že se tak vměšuji, není náhodou Šárka Šandová „převlečený“ Ivo Fencl?
Jako zkušený fenclolog říkám, že není. Argumentace může být svou povahou a množstvím naučených frází podobná, ale pan Ef to narozdíl od Šárky s češtinou umí a při sporech má tendenci k lítostivosti. Do afektované Šárky by se mu převlékalo těžko.
Kromě toho vidím na mapě adresu, odkud Šárka píše, a Plzenec to není.
Fencl i do salámů, nejen na stránky Zápisníku!
Co se děje v zákulisí je úplně jedno -hlavně že lid v hledišti se baví. Jsem ráda, že jsem přispěla k zábavě a k verbálnímu klání. Škoda že pana Fencla neznám -mám sklon obdivovat se každému, kdo má více nepřátel než přátel a přesto neklesá na duchu ani na mysli. Asi navštívím některou z jeho veřejných aktivit, abych přišla na to, proč ten roj vos. Nejspíš je hezký, chytrý a vtipný? Ano – to se neodpouští, to se nesmí.
Zlatíčko, vosy nejdou po Fenclovi, ale po vás, protože z vás ta hloupost vyloženě kape.
No agente, vtip došel, nebo leštíte kliku?
Co vtip, trpělivost došla. Takže jsem na chvíli pozapomněl na dobré vychování z Klášterního ústavu pro výchovu křesťanských panen v Salašárech a napsal to, co si řada z čtenářů odváží jen myslet. Mí předřečníci s laskavým slovem nepochodili, tak jsem zvolil výraz silnější. Proč bych měl hned leštit kliku, není možné, že mě jisté nesmrtelné atributy lidské existence rozčilují?
No konečně to někdo pochopil komteso Hortensie. Stačí klepnout do hlavičky? Mohla jsem si ušetřit spoustu slov a „naučených frází“. Přeji trvale sladký spánek ( ne věčný) a roztomilé sny.
Něco plácat aby to vypadalo zajímavě, zvládne každej voni agente. Potřebujete protekci? Nebo jste měl pouze nutkání si přisolit?Na revanš – co já si myslím o agentech všeho druhu, sem napsat nemohu, protože tolik vošklivých slov bych nenašla ani ve slovníku.
Je sympatické, že musíte ošklivá slova hledat ve slovníku. Přidejte si k hledaným výrazům unáhlené zobecnění a red herring, agent kůpr se zase oprostí od používání argumentů ad hominem (i když jeho pohnutkám rozumím, nemohu je přijmout).
Zároveň všechny přítomné varuji, že zde tento styl konverzace tolerovat nebudu.
Byl jsem varován, abych raději nic nečetl a zachoval si duševní zdraví, a za to rozumné varování děkuji, milé duše spřízněné. Občas je to ale náramně kvasné čtení, přiznejme si, žádná nuda, žádné plky, vždyť i na salámek došlo! Navíc ta záviděníhodná vize, jak se mi mnozí, ne-li úplně všichni mlčky pošklebují po straně, koneckonců proč ne – leč pokradmu roním slzy při operetní představě, jak jim Hortensie statečně a srdnatě mává, v hustých lesích zalezlá, nějaké křáčí sbírajíc… Milí četní a hojní pošklebovači, ničeho se nebojte a zamávejte jí zrovna tak, znovu a ještě, všichni, ať má ďouče radost! Přímo očistnou radost! Já jí ostatně též kurážně mávám, jelikož ona houby ví, že i sobě se lze pošklebovati. Ba i nemlčky. Škleb sem – škleb tam.
Ctihodný V. Novotný, věru bych nečekala, že ze sebe budete dělat ublíženou oběť! Po všech výpadech na všechny strany, ostrým brkem Vaším kolik duší již padlo! Myslila jsem, že jste jinačí formát. Vaše služba literatuře nebude zapomenuta!
Boj pokračuje:-) Musím se Ivu Fenclovi omluvit, že jsem jej pokládal za „Agenta Šandu“, to byl vskutku hluboký omyl. Pan Fencl je grafoman, to jistě, ale není, jak to jen taktně napsat, úplný moula. Na paní Šandovou bohužel platí známé rčení, že největší pomýlenci jsou skálopevně přesvědčeni o plnosti svých názorů. Vzpomínám, že podobný spor před časem vedl v Listech Plže Milan Šedivý s podobně dychtivou dámou. A proto dím, nemá to cenu. Je to jako chtít černobílou televizi přesvědčit, že existuje i barevný svět.
Záleží ale i na definici grafomanie. Vladimír Neff třeba byl rovněž „grafoman“. Jak zjistíme četbou knihy Večery u krbu, jeho vzpomínek. Tj.: zcela nepoužitelný, ponořen do psaní. Letos pak mám pocit, že jsem podezřelý z grafomanie kvůli vydání (hned) čtyř či pěti publikací během jediného roku. Ale „Dvě tváře doktora Jekylla“ jsem psal na krátká pokračování do Tvaru už po celý rok 2011 a v ten rok jsem nevydal žádnou knihu. „Gotickou kobku“ jsem zas napsal už ve třiceti (letech), kdy byla doporučena k vydání v Českém spisovateli, jenže zanikl. Skoro dvacet let jsem ji nikam nenabídl, ale nová verze je takřka totožná. „Domek pana Stilburyho“ (chystá NAVA, 2013) jsem psal už o Vánocích 1994, dodnes následovaly jen malé úpravy. A sbírka povídek Rok Joriky (2012) je nová, ale jedná se o „odřezky“ románu „Styky s Jorikou“ (2013). Ten jediný jsem napsal za posledních deset let a psal jsem ho nesoustavně tři roky. Vedle toho občas uveřejním článek nebo povídku.
Jo, lze namítnou, že Neff měl „výsledky“. Jistě: byl to x-krát nadanější autor než já, o to se nepřu, psal jako by dýchal, žil tím a současně nepsal jen proto, „aby psal“ (další definice grafomanie). Ale to já taky ne a vezměme třeba jen syžety mých knížek Gotická kobka a Smíš zůstat mrtev.
Děleno podle syžetu existuje i subžánr „román ztracených iluzí“. Hrdina úvodem většinou umírá a dál je vylíčen jeho život v retrospektivě. Ten začal iluzemi a končí jejich devastací, za absence vyhlídek. Ve finále hrdina zpravidla umírá. Příkladem z Wikipedie je Santa Lucia Viléma Mrštíka, příklad „ze mě“ je Smíš zůstat mrtev.
Obdobně definuje literární teorie subžánr „románu o bloudovi“. Ten popisuje hrdinovu pouť neznámým prostředím. Hrdina tápe, ale pak přistupuje na „hru“, kterou prostředí „zadalo“ a zhostí se více nebo i méně vědomé roli na jevišti románového světa. Příkladem z Wikipedie je Don Quijote (Miguel de Cervantes y Saavedra), příkladem u mě právě Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít.
Další subžánr, tzv. iniciační román (neboli „román zasvěcení“) zase (opisuji opět slovník) líčí hrdinův vývoj i proměnu. V „zasvěceného“. Hrdinu zpravidla provází a učí „mistr“ a přerod bývá duchovní, ale i fyzický. Tomu odpovídá jak Smíš zůstat mrtev, tak i Gotická kobka.
A rozdíly? I ve „Smíš zůstat mrtev“ dojde na retrospektivy, ale v základním syžetu vše vypráví už hrdinův „duch“: Poté, co byl hrdina na řádku jedna zastřelen při veřejném předčítání:-).
I v Gotické kobce (knize o „bloudovi) vystupuje zmíněný „mistr“, ale je (podobně jako se to stává v Hitchcockově Psychu) velmi brzy a vcelku nečekaně zabit (v souboji), takže musí hrdina Rinaldini putovat dál sám. „Hru“ ale hraje: Místní lidová píseň je, aniž mu zpočátku dochází, i jinotaj, skrytý návod a plán pro trasu jeho putování krajinou, a potom do podzemí, za pokladem, který nakonec není jen hmotný. Během putování ale hrdina i hledá vlastní identitu.
Literární teorie hlavně nepracuje s pojmem „subžánr“. Když už se, pane Fencle, musíte obhajovat (vy tomu říkáte „bránit se“, já bych to nazval veřejným sebeponižováním) a využíváte k tomu terminologii literární vědy, snažte se ji používat správně. Ten termín, který hledáte, je žánrová varianta.
Dobře. O. K. Je to tak stanoveno, ale navozuje to to dojem, že varianty existují seřazeny jaksi po boku té varianty původní: např. román na pokračování existuje VEDLE románu. „Sub“ jasně vyjadřuje, že román na pokračování existuje „pod“ románem podřadně. A on jde skutečně najít uvnitř množiny román jako podmnožina a jeden jeho druh-. No, vim, že o to nejde.
Nerad bych se s Vámi pouštěl do polemiky, co existuje VEDLE románu a co pod ním. Prefix „sub“ si samozřejmě překládáte správně. Ale!… Zkuste si přečíst pár kapitol z genologie. Víte, lékařský termín „rhinitis“ mým uším také NAVOZUJE DOJEM, že jde o zhoubu lidstva, přitom je ve hře obyčejná rýma. Závěrem jen taková malá citace profesora Bílka (snad se neurazíte): „[…] zatímco jiné civilizační oblasti (věda, ekonomika) jsou vnímány jako prostory pro specialisty, kultura a umění jsou oblastí, kde pocit nevzdělaného laika stačí, protože on to tak prostě cítí.“
A ještě k meritu věci: za grafomana Vás určitě nepokládám, jsou v tom malém českém rybníčku jiní kapříci, na které se to označení hodí více. Na Styky s Jorikou jsem velmi zvědavý, zatím jsem četl jen ukázku povídky Jorika ze Rhodu a Jean-Paul Belmondo z Istanbulu, která by měla být součástí Vaší nové knížky. Je to pozitivině cinické, a to mám rád 🙂
Hezký večer.
V povídce na konci má hrdina nad city k Jorice nadhled, což je v protikladu k veškerému předchozímu textu. Marek Velebný v Plži č. 9/Listech Ason-klubu chybně píše o přifařených povídkách, je to jen tato. Následuje ještě pokus o verše (to zase dostanu!), ale vlastní román(ek) má velice zřetelný začátek i konec: ačkoli kritik Alexej Mikulášek zdánlivě tvrdí v Obrysu z 18. 9. opak. V téže recenzi se totiž věnuje i Roku Joriky, na který se to tvrzení spíš vztahuje…
Jaký boj? Já se královsky bavím, v lese narazím jen na myslivce a jelena! Jak to je: kdo seje vítr…a mávátko*
Milá Hortensie! Shluk teček a čárek za úvodní větou mého příspěvku se běžně vykládá jako „smajlík“, čili moderní symbol toho, že věta je míněna zlehka a s nadsázkou. Chytáte se každé hlouposti. Napíšu to jinak. Pamatuji si, že jste psala dobrou poezii. Co se k tomu vrátit? Pokud byste si přečetla to nemalé množství svých reakcí na rubriku Dr. No a navíc se zamyslela, jaký je význam toho, co píšete, pak se sama sebe zeptejte – je Vás to hodno?
Přeřek a vtip…Díky za radu – smajlík. Mé komentáře na rubriku Dr. No jsou výkřikem hluboké nudy a také otázky: jaký má význam to, co píše Dr. No. Inu hodno – nehodno, trocha zábavy neuškodí, že? KK, blahopřeji k paměti!
Proč, v čem a jak jsem uražená oběť? Nechápu. Nedřepím vztekle v chroští. Proč bych se nemohl pošklebovat sám sobě? Činím tak odjakživa a nepřestanu. Proč bych nemohl psát to či ono, co třeba v něčích očích nemá sebemenší význam, ale v jiných zase docela ano, pravda převážně v očích zřících svět pulsující dosti daleko od nudících se paniček, tolik potřebných zábavy? Co když to všechno píši z hluboké nudy, heč, nachlup stejně jako naše moudrá Hustolesová? Ba ne, naštěstí se umím nudit i jinak. Mnohem zajímavěji a záživněji, než třesky plesky o tom, kdo je jaký formát. Zjevně má však více než úctyhodný formát redakce LZ: už jen pro tu svatou trpělivost!
Ha! Došli jsme do bodu, kterého jsem chtěla dosáhnouti. Snad už, ctěný VLNO chápe, co to znamená, když se někdo zaměří na druhého a zahrnuje ho svou břitkou pozorností. A v to jsem doufala, že sebereflexe nastoupí. LZ má mnoho chapadel, takže nemám strach. Partie skončena, Žert završen. Sbohem, milý Dr. No*
Hortensie, klobouk dolů nad vaší strategií! Tak chytře doběhnout obávaného kritika, to umí jen sakramentsky chytré pseudobásnířky 😀 Vy jedna liško podšitá…Pardubice se smějí vašemu důvtipu
Za redakci gratulujeme k výročí! Úvaha nad tím, zda to má smysl, je vpravdě kacířská a záporná odpověď patří hned po povodni a pádu meteoritu k našim nejčernějším obavám (bohužel, jak jsem zjistil, nelze se pojistit ani proti pádu meteoritu…) Odpovím citátem klasika: „Chytrý človek to nepozná nikdy a hlupákovi je to jedno…“
P. S. Rád bych viděl tu nohu, která by nás chtěla zašlápnout… Leda by nás připravila o naše četné sponzory (oba tímto srdečně zdravím 🙂
P. P. S. A aby bylo vidět, že mám český film rád, dodám ještě jednu parafrázi „Diskutujících není pravda mnoho, ale jak říkáme my, literární nadšenci, nemusí pršet, jen když kape… „
Dottore, pište dál! Jen houšť a větší kapky!
Děkuji vám oběma. Tak se těšte!
dr. No
Je to pěkné a dobré výročí, máte, proč slavit. Za sebe dodávám, že mi zprostředkováváte nákuk do prazvláštního světa pinožení a tahanic a slovíčkaření. Ó, jak jsem kolikrát vděčná za polosamotu čarodějnice na západní výspě! 😉 Netřeba mi nikde lítat, netřeba mi osobně se účastnit.
Leccos mi hlava nebere, například teď žasnu, proč čarodějnice z polosamoty mají tak nutkavou potřebu nakukovat do světa pinožení a slovíčkaření? K čemu jim to je? Chtěly by si snad také zapinožit? Nebo mají na západní výspě málo klíčových dírek? To jsou prazvláštní čarodějnice, opravdu prazvláštní… Nemají co říci, zato mají kam nakukovat. Inu, s takovými bych hrát na pikolu nechtěl.
Protože se nudí? Je zvědavá? Zajímá ji váš názor? Navíc je to bezpečnější než klíčová dírka na západní výspě – ta má tu nevýhodu, že můžete otvíranými dveřmi dostat do čela.
Takže nedrážděte spřátelené čarodějnice, víte přece sám dobře, co dokáže taková nudící se znepřátelená ženština!
Jen jsem Vám chtěla pochválit Zápisník. Domnívala jsem se, že stránky na netu jsou pro všechny, jimž se otevřou. Právě pro nakouknutí do jiných světů. Jak říkám, možná také právě proto, aby se člověk nepotřeboval nějak extra v tomto světě zapojovat. Jen se podívat, co se v bývalém krajském městě a okolí děje – a zase jít jinam. Mimochodem, kolega Fencl mi tohle místo hodně chválil…
Potom se velice omlouvám, zřejmě jsem si Vás spletl s jinou čarodějnicí, kterou jsem dlouho považoval za milou čarodějku, ale vyklubala se z ní echt čarodějnice. Vari od ní! Přijměte, prosím, mou upřímnou omluvu a klidně se k Zápisníku vyjadřujte i kriticky, to unesu. Neboť kritika je a má být výzvou k myšlení, zatímco hejkání a kejhání ani náhodou.
Jsme povah různých, omluva přijata. Pinožením jsem měla na mysli právě to, co jste popsal. Toho se nechci účastnit, můj čas je vzácný.
Ale fuj, pane doktore, Kronika trojánská arcidílo jistě je, ale 550 let v roce 2018 jistě slavit už nebudeme. Mám za jednoznačně prokázané, že tisk tohoto arcidíla pochází až z 80. let 15. století díky srovnávacím výzkumům znaků na průsvitce použitého papíru. Literatura: Boldan, Kamil: Záhada Kroniky trojánské. Počátek českého knihtisku. Národní knihovna ČR 2010.
S tím „fuj“ bych to nepřeháněl, vážený pane magistře. Trochu slušnosti by neuškodilo. Sám o ni také stojíte. Jasně píši, že existují pádné argumenty pro a proti. Tedy v otázce geneze tohoto „arcidíla“. Myslíte ale, že Plzeň bude něco oslavovat po roce 2030?
Máte pravdu, fuj bylo neslušné, zato spontánní pobouření. Jaké proti argumentům v Boldanovi jsou námitky? Předložte je, rád se jejich pádností budu zabývat stejně jako Boldanovými fakty a má omluva v tu chvíli bude upřímná a celistvá.
Poslyšte, vážený polemiku: argumentujete jedinou knihou, jiné neznáte. Tak si je laskavě vyhledejte! A nenajdete-li, tož nenajdete a budete jak vítěz thermopylský. Navíc se obávám, že ani jeden z nás není medievalista, čili je to zbytečné hádání z druhé ruky. Takže akceptuji míru Vašeho spontánního pobouření stejně jako nelibě konstatuji formu tohoto pobouření. Míru upřímnosti a celistvosti omluvy rozhodně nemám v úmyslu poměřovat, snižovat ani zveličovat. Zvláště když je tato omluva odložena do zamlžené vzdálené budoucnosti čili jako kdyby byla nebyla vyslovena. Také by se v tuto chvíli dalo utrousit: Fuj! – Myslíte, že Plzeň bude něco oslavovat po roce 2030?
Tak především, v roce 2030 proběhnou všelidové oslavy významného životního jubilea šáše velkého.
Kašny na náměstí dostanou nový plášť, neb do platiny se čuňačinky ryjí o trochu hůř než do zlata.
Bohemisti z Veleslavínky po letech znovu získají akreditaci a Marvin Lorenc konečně dostane Nobelovku za literaturu. Nebo zase vymyslí nějaký ten fejsbůk. Ještě nevím jistě.
Když jednoho Jandu dodám, napíše kritik všudybyl exkluzivně pro LZ recenzi?
Napíši rád, exkluzivně rád a nejraději pod jménem Všudybyl. Některé J. texty jsem už četl na infernetu, po knížce bych sáhl tuze rád. Děkuji předem! – Všudybyl.
Nuže, doporučil jsem svoji jednu, doporučte mi aspoń jednu opačnou, to je přece fér, ne?
Která ještě dnes snáší nejvíc nepopřených důkazů pro rok 1468? Rád se v ní poučím. Zajímá mě to.
Jako autor tohoto článku je uveden šáš. Hádám, že to je asi chyba, která se občas vloudí?
Opraveno. Ještě že nás okem bedlivým tak sledujete. Mimochodem, už jste nastudoval Kroniku trojánskou?
Zajímavé čtení. Podle mne je mnoho těch cen spíš honěním za chimérou. Vkus je různý, hodnota díla objektivněji hodnotitelná až časem. Se zájmem jsem si přečetla výčet cen – a je v tom malá chybička. Nikoliv Cena karla Čapka, nýbrž Ceny Karla Čapka. Jaksi kulturně viditelnější „Spisovatelé“ – teď nevím, jestli Obec nebo Pen klub, si vyhlásili CKČ bez ohledu na již letitou existující cenu čs. fandomu – letos se hodnotil již 32. ročník. Vyhlášení je spojeno s workshopy, diskuzemi, autorskými četními, besedami. Neomezuje se jen na plácání po ramenou mezi kamarády, hodnotitelů je kolem 60, díla a dílka anonymní. Můžete ji podceňovat, můžete s ní nesouhlasit – a zbytek znáte 😉
Ano, máte svatou pravdu, Cena Karla Čapka je dvojí, stejně jako Cena Jiřího Ortena. Tu „svou“ čapkovskou vyhlásil svého času PEN klub a tehdy se právem namítalo, že už jedna existuje. Marně. – Na druhé straně o té „Vaší“ se aspoň mezi příznivci fandomu ví, leč máme i dost literárních cen, které nemají smysl a nic se o nich neví. Namátkou Cena K.H. Máchy: nechtějte vědět, komu ji dávají! Mácha by z toho dostal psotník.
Tak o ceně K.H.M. jsem moc neslyšela. Že by ji dělaly Litoměřice? Probírala jsem se tamější kronikou na netu, když jsem páchala knížku, takže jsem o ni mohla zakopnout – mimochodem, ta kronika je nádherně podrobná, vybraala jsem z ní i detaily o počasí v r. 1999. Skvělý pan kronikář, klobouk dolů.
Víte, mne dost mrzí, že se přehlíží spousta práce pro literaturu, kterou hlavně CKČ a fandom vůbec za sebou má. Prakticky každý ve fandomu do literární tvorby zabrousil. Někdo toho nechal (i včas 😉 ) , jiný vyrostl, další se specializoval na některý typ. I profesně se to využívá, pochopitelně. navíc je potřeba dost studovat podklady, lidi jsou specialisti na celá období a detaily… Ale jak si tak říkáme, mezi mnohými jde spíše o strach, že by se kritik znemožnil, mluvit o fantastické literatuře. Ovšem, když si odskočí do fantastických motivů někkdo zapsaný v „Literatuře“, je to pozoruhodná věc… No nic, konec pauza 🙂
Šimek není Milan, ale Martin.
Ano, omlouvám se Martinu Šimkovi i všem ostatním, je to tak, navíc ho čeká svatomartinský svátek. Ať žijí pozorní čtenáři, opravující přehmaty životem již zpola či zčtvrti uondaného pisatele! Ve vlastním textu se holt člověk nikdy nedoopravuje… Ale takhle nějaký názor, námitka, polemička, ta by k mání či po ruce nebyla, vážený Milane Š., nikoli Martine?
Teď musím veškeré své polemické i názorové síly soustředit jiným směrem. Budu psát pro Tvar novou recenzi na nově vyšlého Opolského a cítím, že to půjde ztuha. Prosím tedy za prominutí.
Např. Pražák, původem z Plzně, Vlastislav Toman, člen SZS, mi několikrát říkal, že se hromady zúčastní, takže se považuje za člena Obce, což, uznávám, nestačí.
Ano, také napínám chřadnoucí polemické i názorové síly všemi směry, takže chybičky se loudí. Pana Vlastislava Tomana jsem v seznamu členů Obce žel přehlédl, snad mi to nebude mít za zlé, to by byl 23. západočeský člen, ovšem i Jaroslava Málková v Dokořánu píše, že jich je 22. Ale on ten seznam se flexibilně proměňuje, kupříkladu Viktor Viktora se v posledních dnech z potvrzeného člena dostal mezi členy nepotvrzené (tam je i Toman) a za týden za dva může být zase všechno jinak. Pikantní je, že bývalý předseda Obce, Vladimír Křivánek, hodlá z Obce vystoupit. Když ji přivedl na buben. Aspoň to říká nynější předseda.
Pan Toman je netypický člem SZS, dojíždí z Prahy (ale i Karla Erbová je z Prahy, tady výše píšící Milan Šedivý teď taky není na západě Čech atd.). Vl. Toman působí dost vitálně, i když mu už léta slibují film podle jeho seriálu, který nevzniká a nevzniká, což ho mrzí. Zato mu před Vánoci vydají tzv. Zlatou knihu komiksů, výbor z kreslených příběhů podle jeho scénářů. Dnes ovšem podobná knížka stojí tisíc korun, což je vlastně ještě levné. I.
Dozvídám se o valné hromadě velmi pozdě a mám pochyby, zda se mi to podaří zvládnout. Na 75% ne. 🙁
Toman = *******************
Pan Toman vám určitě poděkuje, že jste jeho email dal k dispozici spammerům a další internetové verbeži. PS: mažu.
A vy se hlašte k ZOMBínovi na přednášku o chování na internetech!
****************
Neprovokujte mě, radím vám dobře, pane Ef.
http://en.wikipedia.org/wiki/Advertisements_for_Myself
Pochopitelně chápu, že kolega Novotný pozapomene, třeba právě na mne. Jsem holt Plzeňák žijící v Praze, jak už léta říkají Ti, co mě znají. Nemohu se proto vždy podílet na činnosti SZS, což je mi mnohdy upřímně líto. Mám však zkušenosti, které rád předávám je-li třeba a také zájem. Píšu také v oblastech,které se poněkud vymykají klasické literatuře. Je to sci-fi a fantasy a pak komiksy (náměty a scénáře). Nezapomněl jsem však ani na beletrii. Koneckonců mám za sebou právě letos 65 let tvůrčí činnosti a především pro děti a mládež. Sejdeme se na Magistrátu! Kéž se Obec obrodí!
Proč ne, jen ať se Obec obrodí, přejme jí to, ale o valné hromadě jsem se také dověděl málem na zapřenou. Byť s mnoha podrobnostmi. Do Prahy se nevydám ze zcela profánních důvodů: Příští týden jedině v sobotu budu moci pracovat, jinak mám samé školní a jiné povinnosti. Stejně jako mnoho jiných lidí. Od Plzeňáků se o valné hromadě většinou nic nedozvím, nicméně tři hodnověrné zdroje odjinud mít budu. – A panu Tomanovi se jmenovitě omlouvám: nezapomněl jsem na něho, jenom jsem ten seznam četl příliš rychle. A v únavě…
Ano.
Vaše informace jsou tentokrát takové nějaké divné, nedostačující. Ta tisícovka přece byla myšlena pro lidi výdělečné, zaměstnané, pro důchodce pětistovka, jakkoliv splácená. Což se snížilo během hlasování. Navíc bylo řečené, že vydělávající mohou platit víc, jako podpora někomu z těch chudších. Osobně jsem v diskuzi vystoupila za podporu obousměrnou, tedy proč by starší kolegové a kolegyně nemohli pomoci mladším (poradenství, korektury a pod) právě za nějaký ten obolus na příspěvek. Na stránkách Obce by se mohlo spunktovat leccos. Pokud někdo nemá šanci vyjít s důchodem natolik, aby zaplatil příspěvek, je všestranně důstojné poskytnout mu ten příslovečný rybářský prut. Možná to zní někomu divně, ale myslím si, že by se leckdo mohl takhle za cípeček vrátit i k plné tvorbě. Protože se obávám, že spousta lidí rezignuje, když je s trhem taková potíž, leccos se odehrává mezi kamarády atd. Obávám se, že necháváme stát stranou lidi, kteří nás mohou zatraceně obohatit, dokonce v mnoha směrech – a potichu rezignují a mlknou.
Ano, bylo nás tam kolem osmdesátky, pan Uzel dostal mnoho preferenčních hlasů – i tím se do Rady dostal. Taktéž neznám nic beletristického od něj, ale já v posledních letech sotva stíhám odbornou literaturu, z české beletrie jen něco málo. A pokud jsem na něco sáhla, mimo Žítkovských bohyň mne všechno zklamalo.
Ludvík Vaculík se nakonec zúčastnil. Dr. Uzel, který ve stejném sále už čtyři roky pracoval jako pražský zastupitel, poukázal při vystoupení na své kontakty (přátelství) s prezidentem republiky. Daniela Kovářová v projevu poukázala na to, že je právnička, a dostala se do Rady. Básník Holoubek řekl, že se mu víc líbil název sjezd než hromada. Té se zúčastnili i Milan Drobný (skutečně autor značného množství knih) a Jan Vodňanský, který se představil jako fotograf listopadového převratu. Co se týká Ceny Bohumila Polana, za prozaiky ji obdržela Alena Zemančíková z Prahy a za básníky Robert Janda. Cenu předal primátor Baxa, ale Jakubu Katalpu nepřihlásil do soutěže ani její nakladatel, ani nikdo jiný, takže Němce porota vůbec nehodnotila. Na udělování ceny vystoupil i předseda Obce spisovatelů, který přijel v doprovodu herečky Reginy Rázlové.
V Obci jsou poměrně výrazní autoči sience fiction. Nepočítám-li mezi ně (už) MUDr. Václava Grubera, pak je to např. Leonard Medek a v Radě Františka Vrbenská, Vlado Ríča (šéfredaktor bývalé Ikarie) a Pavel Weigel, který letos převzal z Magnuskových rukou ocenění (a půjčil Obci ze svého sto dvacet tisíc). Na valné hromadě nejvíckrát vystoupila Eva Kantůrková, někdejší dvojnásobná přededkyně Obce. Projen měl i Petr Kukal, který 27. 11. vystoupí v Polanově síni s Deníkem muže ve středních letech (Mladá fronta)
Správně, Ivo, Katalpu nikdo nepřihlásil! Ani Středisko západočeských spisovatelů, ani Ason-klub, ani PLŽ, jak o tom píši v příštím sloupku, ani odbor kultury Magistrátu města Plzně, ani nikdo jiný. Což je ve stanovách, že ti všichni by ji přihlásit mohli. Takže nevykládej nesmysly, že ji nepřihlásil nakladatel, tudíž měla po vtákách. Přečti si stanovy SZS, v němž jsi. Koneckonců ji mohla přihlásit i Unie českých spisovatelů, kde jsi též členem, Spolek přátel Sherlocka či jak se to jmenuje, kde jsi též členem, mohl jsi také vyzvat Středisko zs, aby ji přihlásili. Nevyzval jsi, tak si syp popel na hlavu. Faktem ovšem je, že Katalpě to může být srdečně jedno.
Moc si nerozumíme, ale to se stává. Je nemám zhola nic proti panu Uzlovi, jen nechápu, proč se cpe do Obce spisovatelů. Nebo jiní: herci, teologové… Co mě však mnohem víc mrzí: že Vás kromě Žitkovských bohyň to „něco málo“ z české beletrie zklamalo. V takovém případě říkávám studentkám: není náhodou chyba na Vaší straně? Nečtete náhodou pouze mizerné knížky z pera nikomu neznámých členů Obce spisovatelů? A z jiné stránky: přečetla-li jste jen „něco málo“, tak nemůžete hodnotit naši beletrii jako celek. Zdravím.
Myslím, že je pořád lepší, když paní Šochová přizná, že toho poslední dobou moc nenačetla, což ji v hodnocení naší lit. scény trochu limituje, než někdo, kdo o sobě prohlašuje, že vše četl, všude byl a s každým si tyká, a pak vyjde najevo, že své závěry dělá po přečtení několika prvních stránek knihy, občas jen prvního dojmu z obálky nebo jedné přečtené sci-fi povídky.
Děkuji. Trochu jsem ve svém oboru brnkala na odbornou strunu a jsem dost vyždímaná. Nebeletristicky si spíš užiju poezii, jakoukoliv(myslím napříč věky), nebo různé encyklopedické záležitosti. Bohužel a bohudík v tom hodlám pokračovat, protože se věnuju lidem, kterým utíká život a jaksi nepočkají. Obávám se, že budu opatrně přistupovat i k literární vánoční příloze Respektu, protože mne umí dost zklamat… Nedočítám to.
Souhlasím s p. šášem, takhle to je.
K Jakubě. Všichni přihlášení, osm básníků a šest prozaiků, odevzdali ovšem, aspoň pokud vím, po 3 výtiscích soutěžní knihy pro porotu a vyplnili formulář. Těchto čtrnáct lidí nejsou jen členové střediska. Přesto se o této povinnosti, neboť to není jen zvyklost, s kterýmžto slovem si pohrává prezident, všichni někde dozvěděli nebo dočetli. Dá se tedy předpokládat, že jde vlastně od Jakuby Katalpy o projev jisté benevolence. Jednu cenu už za knihu dostala, byť nevím, zda taky finančně dotovanou, možná budou Němci oceněni celostátně i podruhé, takže ona prostě regionální soutěž vypustila. Je navíc jisté, že by ji Středisko přijalo, jako mnozí o to ale nestojí. Je to, jako bych šel za JUDr. Milanem Kindlem, autorem snad 10 knih, které tu nehodnoťme, a řekl mu: Chcete k nám? On sám o členství taky nestojí.
Herce zavedl nový předseda jsa hercem sám, byť špatným. Za hereckou asociaci posadil vedle sebe do předsednictva (a vedle doktora Uzla) svého kamaráda pana Hromadu, který nám pak od primátorova vykládal, jak to organizují u nich. U herců. Předseda Ovce Magnusek je tak mladý, že mi mladí připadali i jeho rodiče, kteří řídili raut. A obávám se, že rodina Magnuskova pohoštění i financovala. Režisér (značného počtu špatných filmů, což není pomluva, to je holý fakt) Tomáš Magnusek je schopný manažer, i chtěl pustit sídlo Obce z Železné (s velikou knihovnou a asi za 160 tisíc na nájmu ročně) a pořídit jen BOX na hlavní poště. To však bylo označeno za pokus Obec zlikvidovat – a neprošlo to. Místo toho prý už existuje firma, která má ony prostory využívat.
„Milý pane kolego, až zjistím, kde bydlí pan Stilbury, který mi na rok 2013 napsal do osudu hotové Waterloo (zemřela mi sestra, švagr, teta, manželka a pes), dojdu mu nakopat prdel!“ napsal mi po valné hromadě básník Jiří Žáček. Ze západních Čech se zúčastnilo minimálně tucet lidí, počítám-li i Karlu Erbovou a Vlastislava Tomana, jenž jako jediný projev četl a byl poté Holoubkem osloven, aby ho poskytl časopisu Obce Dokořán.
malá chybka se vloudila, žádná tečka na konci u mě nikdy není, vždycky čárka…
Opraveno.
Nechcete třeba uveřejnit mou krátkou obraznou (neděkovnou!) řeč? Když už jsem musel při udílení mlčet, jako pouhý němý věšák na ceny?
Hlásím se jako čtenář, nikoli jménem redakce Literárního Západu, na to právo nemám: moc rád bych si tu neděkovnou řeč přečetl!
Nebyl jsem při tom, tudíž vůbec nechápu, proč musel p. Janda při udílení mlčet??? Co je to za nešvar? Pokud si vzpomínám, Ivo Hucl předloni krásně mluvil, dříve Josef Hrubý, Jan Sojka… Že by to byl nějaký nový nešvar?
Kdyby to však z nějakých technických důvodů nešlo, tak možná v Plži? Byť se zpožděním?
Roberte, jak neděkovnou? Ty nejsi rád, nedáš si ceník na záložku svých spisů? A kdo byl letos v porotě? Snad ne nějaký klon Málkové?
Aha, děkuji i já!
To je velice, velice, velice „děkovné“ slovo. Ovšem děkující poezii, mystérii básně… Básnicky děkující, básnicky holdující. To je skvělé, že to na LZ vyšlo.
Viktorko, neděkovnou jako že není ani o mě, ani o ceně, ale o poesii… To je celé, cením se na tebe..
Aha, já sem se lekla, žes jí nechtěl (haha)*
Omlouvám se všem, za svůj možná trochu zavádějící výraz: neděkovnou… To platí ve smyslu k mé osobě a ocenění. Poesie si velký dík určitě zaslouží, bez ohledu na ceny a pomíjivá těla básníků…
Myslím, že oba dobře víme, že se v poesii na žádné ceny nehraje… Ze své solitérské pozice jsem tyto pomíjivé věci nikdy neřešil a rozhodně s tím nehodlám na stará kolena začít. Na prdel už mě jen tak něco neposadí…
Hele, básníku, když přebíráš, tak už hraješ, ne? Solitér nesolíthér, sypká nehmatnost smrti.
Neboj, do hrobu si to sebou nevezmu…
Hehe, nejlepší je ten výstup ducha do pekel bez kyslíku…básníku, nehul tolik!
Pravdou je, že plzeňské Středisko neumí, nedokáže, nechce – dosaďte si, co je libo – zajistit „svým“ akcím reklamu všude, kde to jen jde. Nepružnost je její druhé jméno.
Co do Katalppy, je to, zdá se, dospělá a svéprávná žena. Pokud by měla zájem, jistě by se do „Polanky“ přihlásila, není to nic, co by mělo být nad síly spisovatele, dále o tom nemá cenu mluvit.
A Fenclova kniha? Vypadá pěkně, ale obsah a vzhled jsou dvě věci. Co se mě týče, oběma laureátůn CBP gratuluji!
Četl jsem, že Graham Greene nikdy nedostal Nobelovu cenu, protože si léčil depresi skrz milenky, u kterých mu porota více či méně podvědomě záviděla, že je má. Nejsem Greene, ale podle mě je to s Jorikou obdobně. S tím rozdílem, že já nemám ani tu Joriku.
Graham Greene si léčil deprese u svých milenek, což je lék jistě dobrý a zřejmě i splňující svůj účel. Horší je, když si tady někteří jedinci léčí svoje komplexy dlouhými texty, napadajícími každého a skoro všechny. Jen ojedinělí oblíbenci typu Katalpa a Maňák zůstanou ušetřeni. Čtenář si musí klást otázky typu – co v tom je? Že by uražená ješitnost, když nedostane pozvánku na Cenu BP ? Nebo škodolibé potěšení, že by se někdo mohl polekat ostrého pera? Či snaha a radost z osočování druhých a poplivání jejich práce?
Nu, možná všechno dohromady, kdo ví….
Zapomněl jste, pane Hodku, na závist. Ta to bude. Stoprocentně.
Máte pravdu, na to hlavní jsem zapomněl. To je ta skleróza a čeká nás každého. Ale těch závistí tam tedy je hodně, až příliš hodně. Očividně je tam jedna na tu odměnu, kterou získal někdo jiný. A také další na ocenění a slávu. A všeobecné uznání a obdiv. To všechno by takový jedinec třeba mohl získat, ale ví, že nezíská. A tak střílí na všechny strany svoji infikovanou zášť, když ne já, tak nikdo, koho nemám rád. A když už tedy někdo, tak moji oblíbenci K. + M.
A kdyby tak člověk mohl sedět v té porotě, to je také zbožné přání. A když už v ní nelze sedět, tak ji aspoň napadnu a zpochybním, říká si v duchu a znovu a znovu dští svoji síru. Jde mu to skvěle, vždyť taky umí dobře vládnout perem.
Inu, potrefená husa se vždycky ozve, pane Hodku. Závistiví literáti a rádobyliteráti zkrátka budou kritiku něčí práce brát jako „poplivání jejich práce“ a nebudou se ohlížet na to, že v tom asi bude něco víc, třeba relevantní kritika, byť štiplavá… a nemá snad kritika být štiplavá a pichlavá? Podle mě kritika bez ostnu (a někteří lenivě přemýšlející jedinci tento osten chápají jako zášť a závist) je k ničemu, protože je jaksi „opatrná“. A opatrný kritik… to je chudák a přizdisráč!
Ivo, máte alespoň smysl pro humor a sebeironii, to je dobrá vlastnost.
Jinak Katalpa se pochopitelně píše s jedním „p“, bez brýlí jsem na tom bídně…
Je pravda, že zvláště v případě této knihy možná nemám dostatečný odstup. (Totiž v případě Roku Joriky, který vyšel už loni.) Skutečně mě to „téma“ absorbovalo. Pro zábavu jsem to nepsal. Psal jsem to místo života, ale naprosto uznávám, že autentická motivace není všechno. Osobně ale bohužel (a sám sobě říkám bohudík) v té knížce nevnímám nic, co by bylo špatně. Neboli: pro mě je terapií. Uznávám, že pro každého čtenáře terapií býti nemusí… Nicméně minimálně krátká povídka (v knize obsažená) Dívka v masce… vyšla v Plži a byla chválena i kritikem a
úvodní „povídka psaaná formou básně“ zase vyšla v Literárkách. Což nic nedokazuje, ale těžko rozhodně v tomto případě kritizovat autora, že by neřekl přesně to, co říct chtěl.
No, tak nějak… Na to nemusí být člověk ani znalec místních poměrů… Takové malé pohřebiště výrazných umělců: V. Modrý… Z. Barborka… R. Kníže…
Roberte, jaképak pohřebiště? Jako kdyby výrazní umělci potřebovali kritiky, ceny, literární provoz…Nebo, proboha, doufáš, že kvůli cenám tě někdo bude čísti!? A kdo byl tedy letos v porotě? Snad ne někdo, koho by sis mohl vážit? Haha – humor přejde všechny, jen grafomany ne!
Pane Hodku, buďte tak laskav, věnujte se činnosti jakékoli, ale jiné. Mám pocit, že z Vás srší právě ta zášť a závist, kterou si tak neokázale berete do úst. Nebýt to literární server, skoro bych řekl, že jste do svého „příspěvku“ opsal kus z obžaloby pamatující léta před rokem 89. Přečtěte si vše, co ten, jehož napadáte, hájí a kritizuje, pak se TEPRVE zapojte do debaty s věcnými literárně obstojnými argumenty a nikoli nevkusnými výpady hodnými zahořklého člověka.
Pane Karloviči, špatně jste si přečetl mé příspěvky. Nikoho jsem jmenovitě nenapadl, mluvil jsem pouze o některých jedincích. Napadlo mě přitom, že potrefená husa se třeba ozve sama. A ejhle, ozval jste se Vy. A na závěr, moje závist a zášť je zcela nulová, nikde na tomto serveru nenajdete můj příspěvek, že bych zpochybňoval porotu, Cenu BP jako takovou, nebo rozdělení ceny, atd. To je váš velký omyl.
Ad „nikoho jsem jmenovitě nenapadl“…
Dojal jste mě, že jste zůstal Čech. (J. W. Rich)
Pane Hodku! Ozval jsem se na obranu toho, kdo nedostal pozvánku na CBP, což by měl a čehož Vy jste se chytil. Takže nám tady nevěšte laskavě buláky na nos, že jste nikam konkrétně, ač jste nejmenoval, nemířil. Kdybyste byl znalý kontextu, věděl byste, že právě tento člověk by pozvánku dostat měl jako jeden z prvních. Nevíte, neznáte, nezjistil jste si souvislosti a o čem se hovořilo, jste evidentně nečetl. Takže Vaše poznámka o potrefené huse platí – pokud je pro Vás potrefenou husou ten, kdo se zastane člověka, do něhož se rádoby nepřímo (o to je to zbabělejší) naváží (v daném oboru) diletant, pak beru titulování Potrefená Husa jako pochvalu, obzvláště od lidí Vašeho typu. Tímto považuji komunikaci ze své strany s Vámi za ukončenou.
Aspoň že ta pozvánka vám zůstala, které jste se mohl chytit.
Vážený kolego, v jednom příspěvku jste se mnou nesouhlasil, správně, to byla korektní reakce! Tak to má být. Nechtěl bych, aby se kocourkovské postoje v jednom koutě plzeňské literární scény scvrkly na problém pozvánky, nicméně i to je určitý symbol. Osobně o žádnou pozvánku nestojím, nikomu ji nezávidím a chlebíčky na rautu nechť nejsou předloňské. Zpochybňování si ale pochopitelně zaslouží všechno, co si říká o zpochybnění. Ta pozvánka prostě měla příjít, jinak to je prachobyčejná, nezpochybnitelná nevychovanost. Třeba parte posíláme i těm příbuzným, se kterými se léta nesnášíme. A proč tak často něco v Plzni kritizuji? Protože si přeji, aby bylo kritizovat co nejméně. Ale oni ti v koutě se nedají, drží při sobě a budou škodit dál. Takže vítězství p. Jandy v letošní CBP nebo p. Hucla předloni je zázrak zdravého rozumu. Ba i dr. No má z toho velkou radost; zpochybňovat zpochybnitelné však nepřestane. Je ho furt fůra.
Má odpověď reagovala na p. Karloviče, poskočila však jinam. Příště si dám pozor a napíši: Vážený Karle Karloviči…
Bohužel, reagoval jsem tedy na zprávu, která patřila někomu jinému a aniž jsem si všiml dalšího vysvětlení, odklepl jsem ji. Je však stejně platná, v obecné rovině a brát ji zpět nebudu.
Ale dr. No, Vaše odpověď opravdu reaguje na KK, ale napsal jste ji později než MH, tak je zařazena až za ni. Reagující komentáře jsou odsazeny od okraje.
Jinak znovu prosím všechny diskutující, aby pro odpověď používali „Odpovědět“, ať se v tom nediskutující (leč dobře se bavící) většina orientuje.
Vážený pane, v tomto s vámi souhlasím, pozvánka by opravdu přijít měla a to nejen letos, ale v minulých letech také. To je fakt, a dávám vám za pravdu, protože to je přinejmenším slušnost a zdvořilost ji zaslat. Nesouhlasit však už musím s neustálou kritikou všech věcí kolem SZS nebo Ceny BP. Když to hodně zjednoduším, kritizovat umí každý. Otázka je, zda každý takový kritik chce jenom kritizovat a poukazovat na to, jak to nejde a jak by to mohlo být lepší. Nebo zda má také konkrétní představy o tom, jak to udělat, aby to lepší opravdu bylo v té dané věci, kterou kritizuje. Nebylo by třeba přínosnější sice dál kritizovat, (ale slušně a bez napadání konkrétních lidí) ale zároveň nabídnout své služby, představy, ochotu a snahu právě tam, co kritizujeme a pokusit se to opravdu reálně zlepšit? Protože samotná kritika stále stejných věcí, bez jakéhokoliv osobního přispění ke zlepšení opravdu pak působí jako určitá forma zášti, osobního nepřátelství, nebo ješitné uraženosti.
Vážený pane. Řekneme-li, že venku prší, lze to chápat jako kritiku počasí (navíc fakt prší!), Vy byste to však určitě označil za napadání nebohého počasí, za projev zášti, uražené ješitnosti (z nás nikdy neteče?), osobního nepřátelství k dešti… Pak byste asi jako charakterní člověk obětavě zařídil, aby pršet přestalo. – Dá se to i kritizovat, i napadnout, už jedenáct let však skoro každodenně jakžtakž nabízím své „služby, představy, ochotu a snahu“ (to je jazyk, co?) dnešní literární Plzni. Což pravděpodobně nevíte, takže napadáte. Snad se mi to daří (???), pokud však aspoň zčásti ano (??), vždy v rámci lidských možností konfrontovaných s nedouky z establishmentu (ach, zase zášť!), potom i díky tomu, že nechci spolupracovat právě s těmi, kdo nedovedou nic „opravdu reálně zlepšit“, vždyť ani kritizovat neumějí! A ješitná uraženost? Opravdu o mně mnoho nevíte. Nebo jen to špatné, ani to nejhorší ne! Má ješitnost, za niž se jistěže hanbím, je úúúúúúúúplně jinde. Neuhodnete, kde. Čert ví, kdo vám tohle nakukal. Vidíte: také hned napadáte, také z vás mluví zášť a nepřátelství. Neberte to jako napadání, ale jako kritiku, jenže já aspoň vím, co kritizuji (napadám, pln zášti, uraženosti, že?), zatímco Vy nevíte, čeho se zastáváte. Moc Vás prosím, zvláště rozumy o „jakémkoli osobním přispění ke zlepšení“ si ponechte třeba jako novoroční předsevzetí. Aby to náhodou nevyznívalo jako neslušné (že by i závistivé?) napadání jednoho konkrétního človíčka. Hajhou.
Novoroční předsevzetí – vidíte, to je dobrý nápad. Třeba do toho SZS po novém roce také vstoupím a místo jeho kritiky se tam pokusím aktivně pracovat a něco tam zlepšit. Děkuji za dobrou radu.
Nejde se ještě jednou nezapojit, zvláště po přečtení dalších Vašich příspěvků, pane Hodku. Věřím Vám, že své postoje myslíte v jádru dobře, ale, člověče dobrá, opravdu míníte, že lze kritizovat bez upřesnění, koho kritizujeme? Musíme přece mířit na toho, kdo si svým počinem kritiku vysloužil. Představujete si to snad tak, že budeme „kritizovat“ v trpném rodě – to se nepovedlo a tamto se dělá špatně? A budeme doufat, že se to samo nějak zlepší? Sám musíte vědět, že by tento postup nedošel úspěchu. Viděl jste film Nejistá sezona? Určitě ano, tak si osvěžte scénu, kdy režimní úřednice žádá po Cimrmanech pozitivní kritiku, to je velmi blízko toho, co jste chtěl Vy… Má li být kritika účinná, musí být přesná, adresná a založená na konkrétních argumentech, jinak je to zase jen to známé „mlácení prázdné slámy“.
Pane Karloviči, pokud jste četl dobře mé příspěvky, a já věřím že ano, tak jste jistě poznal, že vyjadřuji pouze svůj názor na neustále se opakující kritické příspěvky několika jedinců, tj. nikoliv jednoho člověka. Nechtěl jsem tedy jmenovat, ale docela mi vadí, že se zde pořád poukazuje na špatnou práci SZS, ale ještě jsem tady od těchto kritiků neviděl nic o tom, co pro to sami udělali, aby tu situaci zlepšili. Jestli se třeba nějak zapojili do práce pro SZS, zda pracují třeba v jeho výboru, jestli se pokusili sehnat nějakou dotaci pro jeho další činnost, atd. Já sám zatím členem nejsem, (ale věřím, že budu) a pak se sám pokusím, abych se aktivně zapojil, ale bez toho, aniž bych tady zbytečně „mlátil prázdnou slámu“, jak jste to sám trefně nazval.
Pane Hodku, pokud se Vám v budoucnu podaří stát se členem a zlepšit nedostatky v činnosti SZS, budete mít mé uznání. A s čím začít?
1.) Kvalitní reklamou a propagací činnosti a akcí, na které chodí žalostně málo lidí, vpravdě titíž, a většina z nich jsou autoři. Jenže jim to, zdá se, nevadí!!! Je to tak X let a nikdo z nich se nad tím nezamyslel, proč tomu tak je! Do hlavy jim nevidím, možná zamyslel, ale nic neudělal, aby tomu bylo jinak. Dávno je podezírám, že to vše vědí, ale nechce se jim něco dělat jinak, jim to takhle stačí a vyhovuje, a toť to smutné a tragické a vlastně i směšně ubohé…
2.) Hodina konání. Když už akce jsou a ví se o nich, jsou v čase, který se hodí všem… ze SZS, nikoli potenciálním a běžným lidem, kteří studují či pracují. Nechte si, až budete ve výboru (pokud Vás zvolí, když budou vědět, že chcete zčeřit jejich stojaté vody) ukázat, v jaký čas se mnohé z akcí SZS konaly.
3.) Naučte je, jak se chovat k lidem, bez kterých by se o většině „umělců a umělkyň“ ze SZS téměř nevědělo. Opět se vracím k nepozvání Dr. No na CBP. Nebýt literárního měsíčníku Plž, za kterým tento člověk stojí, málokdo by o těchto autorech věděl. Důvod? Až na výjimky se jedná o tak (pod)průměrné autory, že by málokterý jiný, mimoplzeňský literární časopis tyto autory tiskl. A to je fakt. Ve Tvaru, Hostu, Welesu, H_aluzi atd. je nenejdete…
To pro začátek stačí. Myslím, že je toho až až na pouhé tři body, a to by jich mohlo být o pár víc…
Pane Karloviči, Vaše 3 body jsou náramně inspirující a já se nad nimi hluboce zamyslím, pokud budu do SZS přijat. Nicméně mě již nyní nutí je trochu víc rozebrat. Z vašeho textu a i mezi řádky vyplývá zjištění, že vy sám jste s činností a s prací SZS značně nespokojen. A to mě provokuje k otázce, zda jste již udělal něco pro zlepšení jeho činnosti a pokud ano, co vlastně a s jakým výsledkem?
A nyní k vašim bodům: Bod.1 – jestlipak jste si vy sám již někdy promluvil s některými autory, co jsou ochotni udělat pro lepší fungování SZS, aby se jen tak „nevezli“ a nebylo to smutné a tragické, jak píšete?
Bod. 2. – jestlipak jste někdy dal sám podnět někomu z výboru, že hodiny akcí jsou nevyhovující pro veřejnost a aby se výbor zamyslel na jejich změnou, která by pak vyhovovala i lidem z řad veřejnosti?
A bod 3. kde se opět vracíte k nepozvání dr. No na CBP. V některém z minulých příspěvků jsem tady vyrozuměl, že to je už po několik let, kdy měl být pozvánkou pozván a nebyl. Jestlipak někdo tady z těch kritizujících si někdy sedl a napsal email na SZS, kde by na tento nedostatek upozornil?
Myslím, že nikoliv. A to je ono, co mi zde vadí, neustále se to tady omílá a kritizuje, ale nikdo nic pro to neudělal, aby se něco zlepšilo. Včetně té nešťastné pozvánky.
Jsem informován, že všichni členové výboru SZS pracují v těchto funkcích zdarma, na úkor vlastního času, rodiny a po svém zaměstnání (prý všichni ještě nejsou v penzi). A navíc jak je vidno, jsou neustálým terčem kritiky. Jistěže jejich práce má nedostatky. Ty se však najdou vždycky, ať tam sedí Petr nebo Pavel, jde jen o to, aby jich bylo co nejméně. A já se tedy ptám, který z těchto všech nespokojených a kritizujících (včetně vás) je ochoten a schopen jim v té práci pomoci a dělat to také zdarma, třeba i s nimi v tom výboru, aby se mnohé to kritizované zlepšilo?
Vychází se tady z předpokladu, že členy spisovatelské organizace mohou být i nespisovatelé? Já si (možná proti očekávání) myslím, že ano. Členem může být i v tisku publikující kritik. Ostatně je. (Tato debata ale skoro vyznívá tak, že by členy Střediska spisovatelů měli být i nějací další lidé, což jaksi odporuje už názvu spolku a nejsem si jist, zda by ti lidé měli stejné zájmy jako autoři.)
Nemohu si nevzpomenout ještě na jeden citát mého oblíbence (volně parafrázovaný): „Obdivuju optimismus těch diskutujících, ktěří nabyli dojmu, že co člen SZS, to idiot.“
Opravdu si myslíte, že středisko je plné nesvéprávných jedinců, kteří dosud nebyli schopni pochopit, že webové stránky se mají aktualizovat? Že drtivá většina lidí chodí do zaměstnání? A že se to zlepší tím, že jim to někdo konečně řekne?
Dle vašeho názoru by měl každý novinář, který píše o tunelování tunelu Blanka, místo toho kandidovat na primátora, aby pro věc něco udělal? Nebo se nechat zaměstnat u Metrostavu a usilovněji kopat? Nebo je jeho úkolem upozorňovat na neutěšený stav věcí?
P. S. I tento článek a ostatně i celý LZ vzniká po práci a zdarma.
Pane Karloviči, vaše tři body jsou náramně inspirující a hluboce se nad nimi zamyslím. Avšak z jejich řádek a i mezi řádky vyplývá zjištění, že vy sám jste se současnou činností a prací SZS nespokojen. Na začátku svého příspěvku mi píšete, že budu mít vaše hluboké uznání, pokud se mi podaří něco zlepšit. To mě sice těší, nicméně mě to provokuje k otázce, zda jste vy sám již udělal něco pro zlepšení práce SZS, když jste s jeho činností nespokojen? A pokud ano, tak co vlastně a s jakým výsledkem? To je přesně ono, doporučujete mi ony 3 body, ale zdalipak jste např. (podle svého bohu 1. ) někdy promluvil s některými autory, co podniknout pro zlepšení činnosti SZS, aby se jen tak „nevezli“ a nebylo to „směšné a ubohé“ jak píšete?
Váš bod.2 – jestlipak jste někdy dal sám podnět k tomu, aby se tyto akce konaly v jinou hodinu, která by vyhovovala i lidem z řad veřejnosti? Nechci vám křivdit, ale tipnul bych si, že nedal.
A na závěr bod 3, v němž se zase vracíte k nepozvání dr. No na CBP. Moje otázka zní, kolikrát už nebyl pozvánkou pozván? Vyrozuměl jsem tady v některém z příspěvků, že již po několikáté měl být pozván a nebyl.
Ale jestlipak se za ta uplynulá léta našel někdo tady z těch kritizujících, kdo si sedl a napsal email na SZS, kde by na tento nedostatek poukázal a žádal o vysvětlení či napravení chyby? Věřím, že to nikdo neudělal, ale neustále se to tady omílá.
A to je to, co mi zde vadí, neustálá nespokojenost a kritika bez vlastní snahy něco zlepšit. Jsem informován, že všichni členové výboru pracují v těchto funkcích zcela zdarma, na úkor vlastního času a rodiny, a ke své vlastní práci (všichni prý ještě nejsou v penzi). A navíc, jak je vidno, jsou neustálým terčem kritiky. Jistěže jejich práce ve SZS má určitě nedostatky, ale ty se najdou vždycky, ať tam sedí Petr nebo Pavel, nikdo není dokonalý. Jde jen o to, aby jich bylo co nejméně. A já se tedy ptám, je někdo tady z těch kritizujících (včetně vás) ochotný jim v té jejich práci zdarma pomoci a nebo případně i v tom výboru pracovat také, pro dobro věci?
Omlouvám se za duplicitní odeslání příspěvku, při prvním odeslání se mi restartoval PC, takže v domnění, že to neodešlo, jsem podobný příspěvek napsal znovu jaksi z paměti a poté s hrůzou zjistil, že sem byly odeslány oba. Takže platí ten poslední.
Konečně se, pane Hodku, vyjadřujete tak, jak by to, dle mého názoru, mělo na těchto stránkách vypadat – věcně, jasně a s přesnými argumenty. Má odpověď bude bohužel strohá, ne snad že bych Vám nechtěl odpovědět, leč není vlastně co. Nejsem členem SZS, mé zájmy jsou jiného druhu, ty mi nedovolují žádat o členství. Nicméně jsem fanda na literaturu. Ne vše, ale většinu toho, co vychází a týká se našeho regionu, jsem četl, či se o to alespoň pokusil, byla li kvalita nízká. Za veličiny beru např. P. Hrubého, paní Erbovou, z mladších p. Knížete. Pár jmen by se ještě našlo… Po loňském „trapasu“ s dělením CBP mezi dva autory, z nichž jeden svou (ne)kvalitou ukázal na neschopnost poroty, což dohromady ublížilo prestiži CBP, jsem se rozhodl kriticky (a příležitostně) vystupovat na těchto stránkách a tepat do toho, co je dle mého subjektivního vidění shnilého ve státě dánském.
Bohužel, samotné tepání formou kritiky většinou nestačí a je to málo. Bez přiložení rukou k dílu a snahy nějak pomoci se zlepšení těžko dočkáme. Jak říkám, kritizovat je snadné, ale něco pro to také udělat bývá pro většinu lidí (většinou těch kritizujících) už oříšek. Často nepřekonatelný.
Nechci Vás urazit, vážený pane H., ale po přečtení vašich tirád jsem nabyl dojmu, že jste prázdný mluvka. A pěkně prolhaný. Tyhle jalové žvásty o tom, kdo všechno má přiložit ruku k dílu… tedy až na Vás. Pokud se někdy dovím, že to není tak falešné, budu první, kdo se Vám omluví a Vaše příkladně obětavé přikládání končetin ocení. To moc nehrozí. Na druhé straně se konečně někdo těch poctivců ve Středisku zastal, to trvalo roky! Jenže tak hloupě, tak hloupě… Začínám k Vám pociťovat zášť, osobní nepřátelství a pro jistotu i záhadnou závist, byť nevím, kde se vzala. Ale co, asi jste z Plzně, tak hezky přikládejte nohy i ruce k dílu, příkládejte! Pěkně polínko po polínku… Pak ty nicnedělající kritiky upalte, bude líp, bude se líp lhát. A smrádeček a teploučko. To bude vončo!
Vážený pane No, je to váš názor a já vám ho neberu. Třeba vás časem přesvědčím o opaku. Faktem však je, že podobnou odpověď jsem od vás očekával. Nepřekvapila mě.
Ale běda, dosud mnou vážený kritik se odkopal?
Jde mu o věc, či už pouze z peklíčka svých jurodivých vášní a animozit kolem sebe kope jak nerudný stařík? Smutek a lítost. Kritiků nám třeba, ale ne takových, kteří nedokáží býti nad věcí – a tím nemyslím, že by neměli vášnivě horovat…Nad „věcí své ješitnosti“. A stále ten zaklínaný PLŽ! Čte ho někdo krom Plzně a okolí a babiček a tetiček? Není to mnohdy jen snůška všeho, co se urodilo na kritikově zahrádce? A je možné, aby tomu bylo jinak, když šéfredaktor nezná bratra? Ach!
Že vám tak kazím sen o lepších zítřcích a zachráněném SZS, ale pan Hodek je západočeský spisovatel, literární vědec nebo kritik (viz Stanovy), že se může o členství v klubu ucházet? Je možné, že by literárně činný Plzeňan neznal dr. No? A co na to Jan Tleskač?
Pane Šáš, nejsem přímo z Plzně, ale o literaturu se dost zajímám. Osobně znám také několik autorů, co vydali nejméně dvě knihy a dosud neměli potřebu ani zájem se ucházet o členství ve SZS. Patřím k nim i já. Ale tyto stránky, které o něčem vypovídají, můj zájem probudily. To jen pro vysvětlení.
Na můj vkus si odporujete v příliš mnoha věcech.
Za Plzeňana se omlouvám (tfujtajbl), opravuju na Plzeňaokolňana. A jinak samozřejmě hodně štěstí v záchraně SZS.
Že si v něčem odporuji? Dokonce v příliš mnoha věcech? A v jakých, pane?
Váš vkus by mě opravdu zajímal. Možná bych pak podle něho poznal, za který provázek taháte. Zatím to nevím.
Za přání štěstí děkuji, místo „mlácení prázdné slámy“ se alespoň pokusím spolupracovat a něco měnit k lepšímu.
Na to už poukázali mí předřečníci.
Můj vkus? Vadí mi předlouhé komentáře zesměšňující délku původního příspěvku, nesnáším klišoidní řeči o zášti, neschopnosti a nešťastném životě kohokoliv, kdo si dovolí něco kritizovat. Zvlášť když se přijde na to, že dotyčný o věci nic moc neví. A fakt nemusím plané sliby a různá silácká prohlášení. Jsem vlastně takový velmi nerudný člověk.
O tom, za co tahám, pomlčím. Nechci vás připravit o radost z objevování.
Tak tento příspěvek už raději ponechám bez konkrétnějšího komentáře, protože jsou v něm převážně výmysly a to bychom už jen slovíčkařili.
Máte pravdu, s tím nerudným člověkem trochu přeháním.
Vaše argumentace je nekonzistentní.
Vaše „dosud neměli potřebu ani zájem se ucházet o členství ve SZS“ svědčí o tom, že vám situace dosud byla lhostejná… Na druhou stranu vás rozčiluje soustavná kritika (neměnného) stavu. Krom toho vyzýváte kde koho (mnohdy lidi, kteří do problematiky vidí podstatně déle a lépe), aby se zapojil (vždyť vy sám jste pro to udělal už tolik!)
Dále pak „Tyto stránky… můj zájem probudily.“ Takže nakonec ta kritika má smysl, že? Není to rozpor?
Ne, není to rozpor. Trochu mě udivuje, jak jste došel k těmto závěrům. Já nikoho k ničemu nevyzývám, pouze jsem napsal svůj názor (tak jako to zde dělají všichni ostatní) že by bylo lépe raději SZS nějak v něčem pomoci, než jenom jej kritizovat. Toť vše. Já sám jsem pro to neudělal zatím nic (nevím, proč tvrdíte opak) ale chci se o to pokusit, pokud budu jako člen přijat.
A na závěr, kritika tady uváděná a často se vracející ke stále stejným bodům by bylo až to poslední, co by mě pohnulo podat si přihlášku ke členství.
Všichni píšeme své názory, netřeba to neustále zdůrazňovat (ostatně to je ohromná výhoda, znalosti mají jen někteří, ale názory může mít kdekdo na kdeco).
Kdysi patřila logika k všeobecnému vzdělání. Dnes to někteří považují za zbytečné a vaše udivení je toho zářným příkladem. Tak ještě jednou zjednodušeně: O problematiku nemáte zájem, ale její kritika vás rozčiluje? Nejsem sám a ani první, kdo vás na rozpory upozornil. Možná je vhodná chvíle se nad tím zamyslet.
Takže „kritika tady uváděná… by bylo až to poslední, co by mě pohnulo podat si přihlášku ke členství“ a „tyto stránky… můj zájem probudily“ jsou také double-think?
P. S. Nastudujte si pojem ironie ve slovnínku cizích slov (už jste s tím měl problém u šáše, nyní vaše „nevím, proč tvrdíte opak“).
A kdopak je tajemný šáš? A kdo ZOMBín? Demaskujte se, když tak horujete proti mlácení prázdné slámy? Dr. No přec začasté také mlátí, ale jak by oko vaše zrno vytlouklo! He!?
A vy zase bijete černochy!
Red herring, chcete-li… aneb nevidím mezi vaším argumentem žádnou souvislost s dosavadní diskuzí. Ještě bych jej pochopil od pana Hodka, ale od anonymní Hortensie? Když vám své jméno prozradím, bude to mít vliv na pravdivost mého tvrzení?
LZ je od začátku věnován autorům, nikoliv redaktorům.
Mno, byla za tím požadavkem jen touha zjistit, jaké nitky taháte, haha* No jistě, že to bude mít vliv na pravdivost! Dodá to váhu, jste-li Někým! Redaktor je taky autur (není to překlep!)*
Mýlíte se, na pravdivost to mít vliv nebude. Jen ten výrok bude mít větší váhu pro ty, kdo autority z nějakého důvodu respektují (mnohdy bez rozmyslu). A pak záleží na tom, jak kriticky budou ten výrok posuzovat proti skutečným faktům. A beztak… pravdu má ŠÁŠ.
Hortensie, co znamená to trollení? Když jste na LZ přišla, chtěl po vás někdo občanku? Zpochybnil tu někdo vaše rozhodnutí být Hortensií, odmítl někdo vaše názory, protože jsou podepsány HH? Vy nás tu ale vyzýváte k odhalení, navíc s kolektivem uvědomělých pracovníků Cukrovaru Trnávka, nositele Řádu práce v zádech.
S dr. No se nemáte rádi, to už tu vědí všichni. On rýpe do vás, vy zas do něj. V tom jste oba stejní. Z jakého důvodu jsou jeho jurodivé vášně horší než ty vaše?
Já ani ZOMBín jsme neřekli slovo o špatné situaci v SZS. Oba jsme jen nezávisle na sobě podotkli, že si pan Hodek odporuje. ZOMBína to baví rozebírat, mě ne.
Tak tomu jsem právě nejvíc věřil.
Akce jsou avizovány kromě Plže v každoměsíční Kultuře, příloze Plzeňského deníku, a v měsíčníku Žurnál. V den akce se o ní znovu píše v rubrice k tomu určené v Plzeňském deníku. Na galeriích a knihovnách visí programy. Často zazní upoutávka v plzeňském rozhlase. Ale těžko lze tisknout a vylepovat plakáty.
Co se týká začátku akcí, za ty spíše odpovídají knihovny a galerie. Ta Západočeská má ve zvyku začínat v pět, Městská knihovna začíná v šest i později. Podle mě je to nastaveno podle zkušenosti manažerů.
Nereaguji na poslední příspěvek, ale někde v diskusi jsem si povšiml neuvěřitelně naduté, zpupné a nafoukané věty: „A kdo byl tedy letos v porotě? Snad ne někdo, koho by sis mohl vážit?“ Rozhodně nepodsouvám p. Jandovi, jemuž tato věta byla adresována, koho si má vážit a koho nikoli, leč asi v žádném případě těch (prý) totálních nýmandů, kteří mu přiřkli Cenu BP, lze si však jejich jména připomenout, neboť to každý ví. V porotě byl jednak mladý bohemista Martin Šíp, jednak starší bohemista Jiří Staněk, jednak kreativní rozhlasový redaktor Petr Buriánek. A dále Ivo Harák, vš pedagog, uznávaný básník a autor několika odborných knih: člověk, který poezii rozumí a který má také největší zásluhu na tom, že byl oceněn p. Janda. No a předsedkyní poroty byla ředitelka Knihovny Města Plzeň Helena Šlesingerová, též básnířka, žel básnící v minulosti. Milá Heleno, táží se Tě tímto, máme si Tě vážit nebo si Tě nemáme vážit? Možná bychom si Tě vážit fakt měli, poněvadž nejsi kritik, které přece nikdo nepotřebuje, leda když chválí. Natož aby trčeli v nějaké porotě. Doposud nevím o nikom, kdo by si Tě nevážil, ale teď zazněl hlas velkých pochybností. – No, chudák Šlesingerová! Bude-li kdy v jakékoli porotě, mělo by jí vždy zvučet v uších zlověstné syčení nějaké zapšklé velkoumělkyně: A je v porotě někdo, koho by sis mohl vážit? Také by se to dalo otočit: Heleny Šlesingerové si lze vážit, i kdyby nebyla v žádné porotě. Nebo i kdyby byla.
Konečně, my přespolní zapšklé umělkyně, víme, kdo tedy sedí v porotách! Díky* Také podle toho letošní výběr vypadá. Janda jest výsostný básník a Zemančíková moje oblíbená a milovaná autorka. Takže se tímto porotě klaním, ale ne až k zemi, to by mně spadly rohy, přilepené žvýkačkou.
Podle zkušenosti manažerů? Vy jste se nadobro zbláznil!!! Pane, Fencle, manažeři snad rozhodují, kdy a kde má být literární setkání? My tady nehovoříme o koncertech komerčně úspěšných skupin, či o sportovních exhibicích, ale o literatuře! A plakáty a noviny čte dnes kdo? Je toho tolik, že to nikoho už bohužel nezajímá. Kdyby ano, pak by dle výčtu všech míst, kde jsou pozvánky, musely akce pořádné SZS praskat ve švech. Je tomu ale naopak. Facebook, ať se nám líbí, či ne, je např. tím, co dokáže reagovat pružně, rychle a „vleze“ každému domů. Jenže SZS na „tohle nehraje“. Přijde mi kamarád a jeho paní, to stačí, pak dáme kávičku a zase domů, hlavně včas, ať stihneme zprávy a seriál.
A pravdu, trpkou pravdu má p. ZOMBín. Členové SZS vskutku nejsou idioti, tohle vědí moc dobře, ale protože akce nedělají pro jiné, to by se jinak snažili, ale pro sebe, je jim to jedno.
A na závěr vzpomínka, ať jsem konkrétní. Před pár lety jsem se víceméně náhodou dozvěděl, že v chrámu sv. Bartoloměje proběhne literární akce. Krásné prostředí mě lákalo. Bylo to na začátku léta v podvečer, samozřejmě v pátek(!), ideální čas, že… Krom autorů bylo v chrámu pár posluchačů, takže, pane Fencle, propagace zafungovala náramně! Tehdy byl laureátem CBP pan Hucl, myslel jsem, že ho tam uvidím naživo. Nebyl tam. Pokoutně jsem se dopátral, že není členem SZS, tak tento čerstvý vítěz CBP nebyl ani pozván! Jako by posluchače zajímala víc než poezie členství v různých organizacích… Pane Fencle, ptám se znovu, co je to tam za lidi, v „tom“ SZS!!! To není SZS, ale Augiášův chlév!
Třeba manažer Západočeské galerie je současně členem Střediska a je pravda, že začínat v pět může být brzy. Lidé ale prý skutečně chtějí ještě po pořadech zajít do restaurace nebo domů na televizi. Od osmi by podle zkušeností těchto lidí z knihoven a galerií přišlo na pouhé spisovatele ještě méně diváků. Literáti v dnešní době rozhodně přišli „o slovo“ a lidé nejen v Plzni naslouchají spíš politikům a bavičům.
Ivo, i v Praze chodí na kvalitní autory jen pár lidí. Ne sic do zavedených literárních kaváren, ale ti, kdož prahnou po poezii, nenaslouchají jen bavičům a politikům – ale těm by snad bylo záhodno naslouchati! Poezii a porotám zdar a nazdar!
Oni spisovatelé to slovo u většiny asi ani nemohou mít, abych věc upřesnil. Měli ho ti vybraní za socialismu. V totalitách ho mají ti, kteří se totalitě podrobí. Pokud se vše nechá přírodě, což je v podstatě kapitalismus, a nic se nediriguje, autor je málokdy ikonou. Pamatuju, jak přijel roku 1985 na Květnovou Plzeň Fuks. To už se nemůže opakovat. Ale taky šel Fuks dvacet let režimu na ruku a psal i knihy na zakázku. No, a další věcí je, že tehdy nebyl internet, existoval jen zlomek dnešních možností, jak zaplnit čas.
Ano, nesmí se jim to za žádnou cenu říkat! Pak se v jejich očích to vy ihned stáváte Augiášovým arcichlívem.
Ále houby! Ivo Hucl po PLŹi ani nevzdech, dokud se nechřestilo zlaťáky, a ctihodný kritik ani nevěděl, že si sbírku vydal sám ke svým narozeninám, za což před tím Malinovi spílal do ješitů. Chybí-li někomu vyváženost a nadhled, pak jejich nedostatek projikuje do jiných a jsou z toho nekonečné tahanice. Ale aspoň se na vsi trošku pobavíme!!!
Ne, ne, nikoli houby, ale kecy jedné brécy, jak se říkávalo. Hucl sice ani nevzdech, ale publikoval v Plži už půl roku před svým oceněním, stejně jako kupříkladu v antologii Na dva západy. A žádné zlaťáky mu za to nezachřestily. Já coby starý ješita Huclovi ty zlaťáky hystericky nezávidím. A chybí-li někomu vyváženost a nadhled, pak jejich nedostatek projikuje do jiných a jsou z toho nekonečné tahanice. Aspoň se ale na vsi trošilinku pobavíme.
Mno, jako vždy, nic originálního nevymyslet, ale hlavně, že se píše. Huclovi závidím, a sice to, že jste ho nazval filosofem, to bude mít v jeho okolí váhu!
Zájem o literaturu by se měl navíc odvíjet od knihy, ne od autora. To je zprostředkovatel, možná by si měl vzít honorář a jít. V ideálním kulturním prostředí by dobré knihy předčítali v galeriích herci. Modelový moudrý čtenář právem řekne: Kniha mi něco dal, ale proč bych se zajímal o toho dělníka za ní? „Autor je mrtev,“ řká mně blízká literární teorie. Pokud na vás přijdou díky plakátu a ne díky tomu, že doma týden četli vaši knihu, je něco špatně.
Ivo, podceňujete čtenářky! Takový krásný autor, ten táhne! A nemám z ničehož větší kopřivku, než když recitují herci, u prosy je to jiné…Přec jde i o autora, jeho postoje, život. Fuks byl vydírán, ale dle mého si s režimem nezadal. Fučíka jim pěkně opepřil, ani nic nepoznali. Ale kdo by četl Fukse dnes, když by neznal Spalovače mrtvol filmově znesmrtelněný? Mladí dnes tak Řezníka, haha. Ale ne, vždyť se čte dost. Dobrého pomálu, hehe. Safra, ale teď už vážně musim mrknout na tv.
Fuks je nevím kolika čtenáři, ale rozhodně čten i v zahraničí, v řadě zemí, kam byl přeložen, a těch filmů podle jeho knížek je taky řada, i když Chaplin byl už moc starý, takže jeho záměr natočit Mundstocka tenkrá nevyšel. Zvlášť po letošní Poláčkově knížce o Fuksovi už není sporu, že se tento autor ještě dočká návratu zájmu i u nás. To je taky štěstí mnoha spisovatelů. Jak dlouho třeba trvalo, než byl uznán romám Rukopis nalezený v Zaragoze.
Konečně jsou autoři většinou introverti, jinak by nepsali. Spolek jim podle mě má být něčím jako Angličanovi klub. Setká se tam s kolegy, kteří se třeba na psaní dívají úplně z opačné strany, s úplně jinými motivacemi. Ale i se sobě podobnými. Ano, zkrachovalo by to, ale naštěstí se přece najde několik extrovertů a ti jsou schopni chodit na úřady žebrat, byť se to slovo kulantně mění na jiné. Ani pan Hrubý, autor 64 sbírek (včetně bibliofilií), by z jejich prodeje žít totiž nemohl.
Máte pravdu, Dr. No. Bude stačit napsat cokoli a počkat si na CBP, neboť ostatní ji už „mají“. Už se o tomto kafkovskému opatření hovořilo dááávno, a nic. Nejsa spisovatel, nemohu to více ovlivnit, jen cítím, že další dělení CBP a dávání ji těm, na něž se dosud nedostalo, úroveň CBP pohřbí. Nebo se pletu a SZS změnil pravidla? Snad by měl někdo přímo napsat primátoru Baxovi, aby věděl, na jakou kočičárnu přispívá. Znovu se vracíme k onomu Augiášovu chlévu…
Milý spřízněný pane, já o tom píši a mluvím několik let, také další plzeňští literáti o tom mluví několik let, zejména ti mladší, ale vedení Střediska je neústupné. Hlavní argument zní: To by prý každý rok musel Cenu BP dostat Josef Hrubý. Takhle tomu zabránili – a pokud změní regule, tak jedině tak, že budou moci být ceny tři. Vlastně čtyři. Případně i pět, pro všechny členy výboru. Pak by se celý výbor mohl stát zároveň i porotou…
Je to bohužel tak. Ovšem je třeba si položit otázku, zda by bylo nějakou ostudou, kdyby vyhrával pořád pan Hrubý? Dím, že ne! Co se na věc podívat jinak? Představme si situaci, že jeden, třeba příští rok, vydají svá díla jen samí držitelé CBP a k nim se připletou dva další. Co to bude znamenat? Že tito dva bez ohledu na kvalitu ZVÍTĚZÍ!!! Múzy se zděsí… Je jediná šance: bude se muset počkat, až si všichni členové výboru odnesou „svou“ CBP, pak mooožná dojde k nějaké změně. Potřetí a už raději naposledy použiji přirovnání k Augiášovu chlévu.
Členy Střediska jsou však vedle pana Hrubého, Karly Erbové, Honzy Sojky, Milana Šedivého, Martina Šimka, Romana Knížete, Miloslavy Ledvinové (jeden člen redakční rady Západu o ní mimochodem napsal disertaci) i zkušení literární badatelé Viktor Viktora, Bohumil Jirásek, Jiří Staněk, Vladimír Novotný a Vladimír Gardavský. Členkou je i ředitelka Městské knihovny Plzeń, básnířka Helena Šlesingerová, členkou je oceněná plzeňská osobnost MUDr. Zdena Ulčová-Gallová i badatel David Růžička. Členem je (zítra novinku křtící) pětaosmdesátiletý klasik českého komiksu Vlastislav Toman i výborná novinářka a šéfredaktorka Žurnálu Markéta Čekanová! Řeknete jim všem do očí, že vlastně patří do chléva, jak zde denně i roztrubujete do celých Čech?
Nepište hlouposti, přesněji řečeno nelžete, pane z Plzence, už přes rok ve Středisku nejsem. Tak mě neházejte do nějakých pytlů. Pan ing. Gardavský je můj vzácný kolega, ale zkušeným literárním badatelem je ještě méně než Vy literárním vědcem. Zeptejte se ho! Kdybyste tím vědcem byl, možná byste věděl, jaký je rozdíl mezi Augiášovým chlívem a obyčejným chlívem. Do toho druhého patří vaše… prostě lži.
Dr. NO, začínám mít dojem, že CBP je Vaše obsese, možná by stačil jediný lék: aby ji udělili Vám. Doufám, že se o tom brzy nějaká kamarádská porota usnese!
Teprve začínáte? Možná by měl pan Hodek prosadit, aby cenu naposledy rozdělili – mezi dr. No a vás. To by mi asi poprvé bylo líto, že mi pozvánka na udílení taky nechodí.
šáš, ten přející šáš, díky* Koupila bych Vám lízátko!
Jste milá!
Kdyby tak na to přišel i dr.NO! Poroty všech zemí
vlezte si!
Pane Fencle! Snižujete se k primitivnostem, což je Vaše vizitka. Umíte číst? Pokud ano, tak mi najděte, kde koho posílám do chléva? Mluvím o byrokratickém nepořádku a neschopnosti a nechuti něco měnit v SZS, to je ten Augiášův chlév, to zaprvé. A zadruhé za lit. kritiku se CBP nedává, pokud vím, tudíž literární kvalita těch, co POTÉ zbývají, nijak hvězdná není. Vaše, ani P. Čekanové, ani p. Ulčové, to je třeba si otevřeně přiznat.
Pane k/Karloviči, když alespoň jednou použijete odkaz „Odpovědět“, založím vám fanklub.
Promiňte, zkusím se polepšit, slibuji.
Perfektní! Rozdělím se s vámi o lízátko, až/jestli mi ho Hortensie koupí.
Pozor, milý pane šáši, lízátko může být jedovaté! Jedubaby se v jeduznalectví vyznají, jedovatých slin mají dost, nerad bych o Vás a o pana K. Karloviče přišel… Raději bych vás oba pozval na kávu.
Znáte to, nerudný děde, stejné stejným…
Nevěřím, že by mi Hortensie podstrčila oslintané lízátko. To by pak všichni museli uznat, že jste měl pravdu!
Z literatury navíc víme, že ani ta káva není úplně bezpečný nápoj.
Pravda, pravda. Ta Maryša to všechno pokazila. Že by ty davy v kavárnách Maryšu nečetly?
Každý spolek musí vyjít s nějakou částkou a u té naší byrokracie ani snad nemá kde vyrašit. Držitel Ceny Bohumila Polanova za literaturu (udělené v roce, kdy byl v porotě Vl. Novotný) JUDr. Pexidr a exministryně spravedlnosti JUDr. Kovářová, prozaička, oba platní členové Střediska to však rádi proberou s každým, kdo přijde poradit.
Bez váhání přiznávám, že se mi chtělo vrátit se k Polanově ceně, ale i obecně k literárním cenám,vavřínům,porotám, a k říčnému tanci kolem toho.Chyběla mi jen inspirace,a kromě toho jsem si dlouho hojivou mastí potírala krvavé šrámy od ran zasazených někdy v létě zbrojnoši LZ zakuklenými do přezdívek. Potřebnou inspiraci jsem načerpala z tohoto zápisníku,kterému je třeba poděkovat,že objasnil aktivity kolem Polanovy ceny,protože obyčejný smrtelník sotva tuší, že je to a´priori nejprve o losování v zasvěcených kuloárech,aby se postupně alespoň kousek ceny na každého autora dostalo, a následně o chlebíčkách, vínu, handrkování a pomluvách. Nejen víno může být zakyslé či zatuchlé, sama literatura se hodně vzdálila od původního skromného nadšení a záměru,ze kterého vzešel například PLŽ,a připomíná zatuchlinu, až přestalo být v silách čtenářových současnou českou knihu pozřít. Tím hůře, čím více spřáteleného literárního ducha úhledně svázaného ku ozdobě pultu knihkupcova se nabízí. A to ještě laskavý čtenář netuší nic o vínu,chlebíčcích, rautíkovských řečech a blahovůli primátorů měst.
Jestli přilil trochu oleje do ohně zrovna člen redakční rady PLŽ Milan Šedivý, i kdyby nebyl básník ledajaký, byl by tím,kdo se odvážil napsat zřejmě pravdu,což se dnes obecně nesmí a trestá. Ale i sám veliký DrNo na příkladu skromného učitele Jana Sojky popsal s přesností na milimetr způsob,jakým dnes vznikají bestsellery,životopisy slavných,filmy,a události roku.Své kulty osobnosti v každém žánru si vytváří snad od nepaměti každá doba, asi že je „polovzdělané lidstvo nutno cílevědomě vésti tam, kde jest jim se klaněti“. Z minulých kultů osobnosti se staly posmrtné tryzny a pamětní desky,a za dosud živými kulty stojí cílená propaganda,peníze a jánabráchizmus,případně všechno dohromady, přičemž obyčejná protekce, která snad beze zbytku prolezla celým organizmem společnosti, je schopna zahubit všechny normálně fungující vazby a vztahy,přičemž je úporná a nevyléčitelná asi jako aids.
Jenomže – laskavý čtenář nepromine – a dnešní všetečný občan, na rozdíl od středověkého jsa denně duchovně sycen, poučován a uondáván medii všeho druhu, všechno prokoukl, a doporučovaným filmům a knihám se zvlášť soustředěně vyhýbá. Což ale ve světaběhu dvacátého století není nic nového, na tendenční filmy bylo povinně zaháněno školní žactvo, spisovatelé pak zařazeni do povinné četby a do školních čítanek, a tady bych si dovolila zmínit vtipně napsanou pasáž učitelů Žáka a Rady, že spisovatele, který má být pro žactvo zvlášť odpudivý,je nutno zařadit do čítanek, a mezi povinnou školní četbu. No a tryzny? Tam se už tradičně chodí povinně a s odporem….“je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet“…../ K.Kryl/
Inu – nebudou to mít protekční týpci v budoucnu lehké, a pokud jde o literární soutěže a ceny – spisovatel, který si věří a ctí své nadání, by se měl soutěžím,porotám, a cenám všeho druhu vyhýbat jako čert kříži,protože na tomto poli, skutečnému nadání nikdy pšenka nevykvete. Literatura se ale časem vrátí tam, kde byla, než vypuklo tohle ambiciozní lidské blbství. Byla a zase bude řečí ducha bohem nadaného jednince, převedená na papír pro budoucí generace, vypovídací o době, v níž umělec žil. To až dnes je různými soutěžemi,porotami,nadržováním, cenami, a nechutným špektáklem kolem toho devalvovaná na říčný tanec, v němž básnit a psát knihy může každý protekční trouba. Kdo nevychodil ani pět obecných,za toho se upraví fráze a gramatika, a jeho dílo „retardovaného umělce“ bude ve finále slavnější, než práce bohem nadaných umělců. Kolem absolventa zvláštní školy se bude pokrytecky skákat, jedna cena bude stíhat druhou, dotace od primátorů budou pršet jako déšť, a na bohem nadaného umělce nezbyde ani zatuchlé víno a okoralý chlebíček.
Výsledkem toho je, že básně nečte vůbec nikdo, knihy si kupuje jen retardovaný čtenář, a osobnosti, které byly vypůjčeny pro účelové kulty a pozemské křepčení, z toho mají tam nahoře nejspíš švandu …a perte se a žerte se…/film Stvoření světa/
Jsem samozřejmě smířena s tím, že ostrý brk mi protne krk, ale veselé vánoce přeji všem.
Ano, ať souhlasím nebo nesouhlasím, tohle je rozumné přemejšlování o daném stavu věcí literárních. Drobná připomínka: Milan Šedivý už od loňského léta není v redakční radě Plže, protože od ní v Plži loni ustoupili. Lze být a žít i bez redakční rady.
Děkuji za laskavou a rozumnou odpověď. Odplžení se od plží rady bylo určitě odplžení se dobrým směrem. Obecně nejen že lze žít bez různých rad a poradních sborů, ale dokonce lze bez nich žít samostatněji, kvalitněji a levněji.Zkušený a životaznalý plž ale počítá i s tím, že na jeho krunýřek občas přiletí tu drobný, tu větší kámen, protože bývalí rádci našup přestanou ctít plží sounáležitost, a většinou projeví to, co předtím potlačovali.
Samozřejmě! Také že lítají! Dokonce se i trefují! Byť často nepřímo, schovávajíce se jeden za druhého. Jenže kdo chce chodit s kůží (plží!) na trh, musí s tím počítat. Ale buďme objektivní: někteří bývalí rádci mají Plže i nadále rádi a my je. Prostě není rádce jako rádce.
Vy máte ale starosti…
Ad výše: Je M. Čekanová „špatná“ spisovatelka? Rozhodně je to výborná novinářka, tím se úspěšně živí od vysoké školy a plno knih, jež stvořila, pro děti i pro dospělé, není jen dobrou novinařinou (i to by bylo dost). Markéta dokonce na západě Čech nemá v některých ohledech konkurenci. A kdo je „dobrý“ spisovatel? Já jsem čtvrt století člen Sdružení přátel J. Foglara a denně zdravím lidi, co mi řeknou: „Byl špatný spisovatel.“ Mám doma i Spisy H. P. Lovecrafta. Slýchám: „Špatný, špatný spisovatel.“ A zdůvodnění. Ale oba jsou předmětem kultu. Po mém i Mistři. Kdybych věřil každému vzdělanci, ani U. Eco není „dost vědecký“, a tak mu první pražská vysoká škola odmítla udělit doktorát. A že někteří dobří autoři nejsou známý? To je fakt. Prom. filolog Jirka Navrátil, se kterým jsem napsal Ranní sny, je absolutní pán řeči, mistr stylu, doslovy mu psával Vl. Novotný. Navrátil právě vydal novou knihu Sirotci z války, Od šedesátých let napsal fůru knih. A kdo o něm ví? Jednou mi řekl (po setkání s Arnoštem Lustigem, když se Lustig přihnal z USA): „A Ivo, ty snad myslíš, že Lustig je lepší spisovatel?“ A věděl, že není. Já si tehdy řekl: Je! Ale dnes vím, že to tak není.
Pane Fencle, víte co? Napište tedy Vy a Vaši chráněnci, ať už jsou novináři, expolitici či cokoli jiného, něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo kvalitu díla U. Eca, A. Lustiga a dalších, a vězte, že i jiní lidé Vás budou chválit. Do té doby budete muset kult sebechvály udržovat jen Vy sám a Vám podobní.
P. S. Přistupme na Vaše (bohužel nešťastné) tvrzení, že dnes už víte, že A. Lustig není dobrý spisovatel. Tak tedy není. A v jakých „patrech“ jste potom coby spisovatel Vy (a Vám podobní)?
Navrátil věděl, že píše stejně dobře jako Lustig. Ale Navrátil nebyl na rozdíl od Arnošta Lustiga ve vyhlazovacím táboře a také neemigroval počátkem normalizace, což je, uznávám, osud. Život mu poskytl jiná, neválečná témata, no, a stylistou je patrně lepším než Arnošt Lustig, jak dokazují třeba i Navrátilovi letošní Sirotci z války.
Pane Fencle, z Vás je už i odborník na stylistiku? Vy jste ji studoval nebo se jí obšírněji zaobíráte? Vy jste se měl narodit v renesanci, Vás je pro toto století věru škoda…
Jinak p. Navrátila jsem nemyslel, jeho dílo jsem nečetl, nemám právo se k němu za mák vyjadřovat.
A máte li pocit, že o Lustigově literární slávě rozhodla emigrace a předchozí trpká zkušenost s holocaustem, pak už opravdu nemá cenu s Vámi diskutovat a třeba je chyba na mé straně, možná jsem jediný, kdo Vám „prostě nerozumí“…
Navrátil má styl, který ho odlišuje, a pokud se do jeho stránek někdo začte, tak si to po chvíli uvědomí. Lustig se úspěšně snaží o maximální sdělnost (asi jako Páral nebo Asimov, i když ti v jiných tematických oblastech) a takový cíl vnímám jako ideál, ale těžko mluvit o stylu… Jinak: renesanční je určitě František Ringo Čech, zatímco já jenom čtu a sem tam zajdu do kina.
To jste pěkný „literární vědec“, když jenom čtete… Kdo potom ty Vaše opusy sepisuje? Nemám vůbec nic proti Markétě Čekanové, jenom bych prosil o vysvětlení, ve kterých „ohledech nemá na západě Čech konkurenci“. O jaké ohledy jde? A znamená to, že třeba na Jihlavsku nebo Chrudimsku by tu konkurenci měla? Z výroků kovaných literárních vědců jako Vy jsemť dost tumpachový.
V těch ohledech, že umí psát na profesionální úrovni i na téma, ke kterému nemá osobní vztah. Aebo – v případě pohádkové trilogie – obstát jen jako spoluautorka. Sledoval jsem to před několika lety poměrně zblízka a uvědomil jsem si, jak jsem líný. Je taky vysoce pragmatická, a ačkoli má vysokou školu technického směru, v českém jazyku ji nenachytáte. … Jinak tu úplně zaniká, že se CBP uděluje knize za minulý rok, nikoli za dosavadní celoživotní dílo! Měla by se tudíž kritizovat jen dotyčná kniha (u mě Rok Joriky), ne člověk jako autor, natož pak člověk jako člověk.
Pane Fencle, musím obdivovat vaši svatou trpělivost. Evidentně jste svým názorem píchl do sršního hnízda a teď budete zřejmě bodán a bodán a já obdivuji, že vám to ani nevadí.
S dovolením, pane Karloviči, nechci se plést do sporu“Fencl…kdokoliv“, ani nepatřím k lidem, kteří by s gustem četli Navrátila nebo Lustiga, ale myslím že v tom posledním pan Fencl pravdu má. Zvlášť doba poválečná u nás vytvářela tendenční tendence,proto knihy o rudých zářích nad Kladnem úplně vytlačily z trhu „večery pod lampou“ ne proto, že by večery neměly své čtenáře, ale proto, že se zkrátka nevydával „škvár“. Dnešní režim si zase zamiloval bulvár v celém rozsahu komerční lásky, vše podporováno politickou propagandou a morální zkáza je na světě. Proč myslíte, že občan, který odpracoval „nuceně“ dva roky na uranu, má asi tak trojnásobný důchod než občan, který nenuceně odpracoval čtyřicet let? A řada lidí určitě lituje, že nemá v rodině nějakou mediálně pozoruhodnou oběť, aby se o nich psalo.Lidi jsou nadšení, když jim novináři vylomí dveře, a čím bestiálnější je čin, tím slavnější následuje kniha. Bulvár úspěšně prodává čtivo o slavných s rakovinou, a dvacet čtyři let jsme mediálně krmeni a prosycováni válečným holocaustem, abychom neviděli holocaust odstartovaný devadesátými léty, kdy nastolený ekonomizmus už vyprodukoval zrovna tolik obětí, a zatímco tehdy to skončilo s koncem války, dnes to pokračuje pořád dál a konce nevidět.Ano, ukazují se potravinové sbírky jako příkladná šlechetnost, ale původci současných zločinů proti lidskosti se neukazují – neznáme je, zatímco o fašizmu to ví každý. Viewegh získal minimální slávu se svým chlípným Oskarem, ale až někdy potom se mohl odvázat s mafií v Praze. Nezáleží na tom,jak plné jsou šuplíky různých anonymních literárně více či méně nadaných lidí, ale na tom, co se objeví na pultě knihkupcově, a to je cesta velmi složitá. Snadněji ji lze přeskočit psaním o ukrutnostech, příšerách,homosexuálech,cikánech nebo obscénní zkazky všeho druhu. Kdo na to jako elév nenajede, ten nejede, pokud nemá protekci s velkým P. Ano – komu čest tomu čest, ale pan Lustig má velké literární plus právě tím kocentrákem, tou emigrací, tím pronásledováním. Autoři večerů pod lampou si můžou zase trhnout nohou. Naštěstí – divák a čtenář to prokoukl, lid vedený pudem sebezáchovy vyhazuje televizory, v dobách svátečních prchá do samot odříznutých od energií, lidí a státních zlodějů všeho druhu, a současně vydávané knihy nečte….zlatá doba co nastává, bude kamenná…/K.Kryl/
On se u nás škvár i nadále vydával, vážená kolegyně, akorát se mu říkalo jinak a dostával i státní ceny. Vaše skepse je zcela na místě, ono je to ještě horší, opravdu ale u nás pořád ještě vycházejí krásné a silné knihy, které ovšem náš literární vědec vykuk Fencl nezná a nečte. Neodřezávajte se proto od knih plných mravní energie a esteticky působivých, stále jsou a žijí. Návrh: zkusme číst i v kamenné době!
Vážený nerudný, je až s podivem, jak benevolentně reagujete na výplody ŠŠ a melete si stále svou o IF. Vám nejde o věc, ale o ponižování druhých, těch, kteří Vám nekývou a neblahořečí. Jak nízké a ubohé. Škoda slov.
Za a) pochybuji, že má někdo trojnásobný důchod za to, že pracoval dva roky v uranových dolech (můžete mě překvapit konkrétním příkladem), a b) řada z těch lidí za to tvrdě zaplatila. Můžete si zkusit jít pracovat do dolu (stačí uhelného) – i dnes je to poměrně dobře placená práce (ve srovnání s průměrem, nikoliv ve srovnání s vynaloženým úsilím a zdravotním rizikem).
Za války (6 let) zahynulo 365 tis. Čechoslováků. Opravdu si myslíte, že za posledních 24 let zahynulo na našem území 1.460 tisíc lidí, tedy desetina populace, jako oběť „ekonomizmu“? A léky už jste si vzala?
To už snad ani nelze nazvat lží. Jdu se radši projít.
Bez trapných urážek pane či paní přezdívko Zombine. Ty si nechte pro méďu Béďu. „Uran“ byl na okraj – rozhodně jsem nechtěla zaplést do literatury politiku, skrz naskrz nechutnou věc. A čím se podle vás provinili občané po tisícovkách odstraněni z práce hned po 1.1.1990, a to doslova na ulici, protože nebyla ještě vybudována sociální síť – úřady práce, povinnost zaplatit odstupné – nic. Prostě sbal si fidlátka a marš na ulici. Tehdy byl odstartován holocaust zvyšováním nákladů na bydlení – dnes tyto náklady jsou vyšší než je minimální mzda, a konečně se smí sčítat dosud živé oběti – mediálně se přiznává 1.700.000 tisíc, ale údajně je jich více, mrtví jdou do tisíců. Dnes není uranu třeba, zvyšování nákladů na bydlení a cen potravin si s občany plošně poradí rychleji a útrapy z ekonomického vydírání jsou srovnatelné. Až o tom časem někdo bude smět psát, a doprovodit knihu fotografiemi bezdomovců, lidí umrzlých, nebo oběšených sebevrahů, lidí po přejetí vlakem nebo dopadlých na chodníky, řešení těch, kteří nedokázali jít v tom dál, bude slavný. Popovídáme si o tom někdy potom, teď nemá smysl se přít. Tato diskuze byla o cenách a literatuře, a panu Novotnému dávám za pravdu, že ještě i teď se vydávají knihy čtivé- chce to jen pečlivě hledat.
A čím jsem vás přesně urazil? Tím, že jsem vaše fantasmagorie označil za lež? Pokud jste sem nechtěla zaplést politiku, pak nechápu, proč jste tak učinila.
Je to zcela jednoduché – lžete (mohla byste se i mýlit, ale veškeré informace jsou gramotným lidem k dispozici). V roce 1990 zaplatil stát na sociálních dávkách 77 miliard korun (při průměrné mzdě 3.286 Kč a míře nezaměstnanosti 0,66 %). Zdroj: ČSÚ. Platil starý zákoník práce, první volby byly až v červnu 1990.
Nevím, jestli vaše srovnávání současného stavu s holocaustem je důsledkem nedostatku vzdělání nebo soudnosti. Předně si dovolím zpochybnit zdroj vašich počtů. Kde jste k tomu číslu přišla? Ty bezmála dva miliony lidí jsou mrtví? Nebo hladoví? Nebo bez domova? Ani jedno není pravda. Chcete-li argumentovat sebevraždami, pak jejich počet v dlouhodobém průměru lineárně klesá od roku 1970, kdy jich bylo zhruba dvojnásobek proti posledním letům.
Abychom si rozuměli, nejsem ze současného stavu společnosti nijak nadšen, dokonce bych i souhlasil, že obecně uznávaná morálka se posouvá špatným směrem, ale srovnávat diktaturu aktivně vraždící obyvatelstvo se současným stavem je dle mého právě důsledkem úpadku morálky, kdy diletantství je pokládáno za právo.
Ale abych vám dal šanci prokázat určitý rozhled: Kde se tedy podle vás žije lidem lépe?
Kdybyste nám tak dopřála výhodu pochybnosti!
Paní Šandová, pokud máte základní přehled o literatuře, a to věřím, že máte, když se o ni zajímáte, pak přeci víte, že p. Lustig svá zásadní díla napsal před emigrací…
Pokud bych Vás vzal za slovo, pak by každý, kdo přežil hrůzy nacistického útlaku a kdo odešel do emigrace, byl adeptem na „literární slávu“. Měli bychom my oba nechat Fencla Fenclem včetně jeho názorů, já asi určitě…
To je pravda pane Karloviči, nechávám Fencla Fenclem a jdu si vzít nějakou hezkou knihu ke čtení.Mám jich doma přes tisíc, jdu na to, naladím se předsvátečně.
Správně – poezie si zaslouží obrovský dík i za to, že se ještě vyskytuje, ačkoliv tu současnou si nikdo nekoupí a nikdo ji nečte. Přesto jsou pořád nadšenci, kteří kupí slova vedle sebe a pod sebe, podle nějakého významu, který čtenář nepochopí, a schema, kterému čtenář nerozumí, důsledně opomíjejíc takovou zbytečnost, jako je rým, a něco jako daktyl, trochej nebo jamb je pro ně španělská ves. Z toho vznikl volný verš, takzvaná experimentální poezie a podobně. No – hlavně že se najde pro to dost vznešených slov. Jako kdyby v diagnoze stálo, že „tato rakovina“ je z druhu rakovin, které světélkují růžově, velmi příznivý druh, a pacient by měl být nadšen z toho, že ho zahubí elegantně, vkusně, a o měsíc déle.
Je mi opravdu smutno. Takhle vypadá literární západ? Kde je v těchto „diskusích“ trocha nadsázky, laskavosti k těm druhým a trocha pochopení? Je mi fakt smutno. Možná by bylo nejlepší, aby přišel hajný a vyhnal nás z lesa.
SZS žije! A dokonce čte tyto stránky, první vlaštovka je tu!!!!
Pane Čechuro, máte pravdu, že ne vše, co se zde objeví, je hodno literatury a debat o ní. I já jsem se občas nechal unést vášněmi. Nicméně je zde i dost připomínak, nad kterými byste se PRÁVĚ VY A SZS měli zamyslet!!!! A KONAT!!!!!!
No, berte to z druhé strany. Buďme rádi, že se najde tolik lidí, kteří jsou ochotni o literatuře (plus minus) diskutovat. A dokonce vášnivě diskutovat. Možná jsem nenapravitelný optimista, ale já v tom vidím pozitivní směr.
Krom toho tady opravdu zazněla spousta připomínek, které by si zasloužily alespoň zamyšlení, když už ne vyjádření.
P. S. Až přestanou lidi nadávat, to bude teprve tragédie.
Kdykoliv si otevřu stránku „Literární západ“, rozšíří se mé skromné literární obzory někam dál,ještě za stránky knih,až za jejich vazby, rešerše,kritiky a recenze, a některé informace mají omračující účinky.Vznikající hierarchie uvnitř SZS byla s tak rychle přibývajícím počtem spisovatelů nasnadě.Možná byli v podobném svazu i Dumas, Dickens, Brönteová či Austenová. To asi napínavé hierarchické bitvy ze Strakovy akademie zachvátily společnost, která se konečně poučila,že pozice, posty a s kým kdo sedí, jsou vždy důležitější než samotné činy,a po způsobu římského diktátora Sully se pak kladou otázky ..“občan..co to je?“…Také způsoby strak se v praxi rychle uchytily,a když se poblíž lidského obydlí usadí straka, je nutno odstranit nejen vše lesklé, ale posléze i lidi samotné – i lidské oči se pro straky svůdně lesknou.
SZS musí mít Radu, výbory, podvýbory,a tato funkční uskupení musí mít zase svůj druh velitelů,předsedů,prezidentů a poradní a výkonnou moc. Pozice dnes chce každý.Co je proti předsedovi obyčejný člen?Čím je funkce vyšší, tím je i užitečnější, umožňuje do všeho krafat,zvýhodňovat kámoše, a dohlížet na rozdělování financí. Psaní a literatura se pak stanou vedlejším produktem činnosti člena SZS a když se stane radním či prezidentem, může na celé protivné psaní zapomenout úplně. Kdo už jednou spisovatelem je, psát nemusí.
Pokud jde o Danielu, vždy bude na špici možného. Tak se narodila a vždy věděla, že to tak bude. Nesmí se přehlénout,že mimo psaní povídek na motivy námětů ze své bohaté praxe je také iuris utriusque doctor, a vždy, kdykoliv se dívala z okna své úplně první kanceláře, věděla, že se jí jednou podaří přeskočit i špičku plzeňského Bartoloměje.Jako exministryně má širokou sféru vlivu -no, neber to.Jak je to s právy na autorské zpracování námětu nevím. Kdyby totiž některý hrdina její povídky čistě náhodou knihu také četl,a v povídce se poznal? Čerpá ze své advokátské praxe, co klient, to spis, obsahující všechna zákoutí jeho života, i ta nejtemnější – no, neber to. Stačí jen umět sloh a gramatiku. K povídkám jsou třeba hlavně náměty,a zatímco Božena Němcová je mezi lidmi sbírala, k Daniele Kovářové chodí samy. S každým otevřením dveří její kanceláře vchází dovnitř příběh a ještě si zaplatí, když si ho napíše na klientský list. S úspěchem by mohla psát i soudničky nebo detektivky jako Šiktanc nebo Fiker, ale naštěstí už nebude muset, když je v radě.
Jsem naivka, která nikdy nebude mít dost rozsáhlé společenské obzory. Například jenom mé původní přesvědčení, že spisovatel je opravdový umělec, doznalo změnu. Vždy jsem nesmírně obdivovala romány, před výlohou s knihami jsem stála s posvátnou úctou a kniha k vánocům byl dar nad dary. Dnes vím, že se knihy nepíšou, ale vznikají, a jdu kolem výloh … tady knihy…tady rohlíky…pekař je vlastně taky umělec. Možná i užitečnější. Na svaz spisovatelů jsem se dívala jako na Olymp, myslela jsem, že členů může být jen několik a zatím je jich hromada – dokonce valná.
Budou se chtít všichni jednou také nacpat na Vyšehradský Slavín?
Ale třeba B. Hrabal byl taky právník a mnozí, na rozdíl od něj, se při psaní právy i živili (jako DK).
Píšících právníků je celá řada, dr. Kovářová mezi nimi patří k nejlepším. Nebo je nejlepší? Teď to nechci řešit. Svaz spisovatelů čili dnešní Obec spisovatelů už dávno není Olympem, spousta soudobých předních literátů tam nevstoupila a vstoupí jen stěží. Kdysi v Obci podporovali literární regiony: kdeže ty (dávné) loňské či předpředloňské sněhy jsou! A nynější Obec? V Respektu čtu, jak mladí spisovatelé „odmítají spolčování se v zdiskreditovaných oborových organizacích, jakou se stala Obec spisovatelů, jíž momentálně předsedá filmový režisér céčkových komedií Tomáš Magnusek“. Nepřejeme Obci nic zlého, nic moc dobrého z ní však také nekouká. Ještě jeden citát z Respektu: „Spisovatel není ten, kdo se po zaplacení členských příspěvků tře s ostatními v trdlišti.“ Wow.
No mě snad klepne pepka, filosof Hucl na hrad!
Myslím si, že by jistou pozornost, případně zmínku, zasluhoval také almanach Ptáci z podzemí, kde se objevilo 53 jmen autorů v podstatě z celé země. Získal a uspořádal je Vl. Stibor, ilustrovala jeho dcera, vyšel v červenci t.r.
Je fakt, že ze Západočechů je tam minimálně Alena Vávrová.
Opravdu? Tak to jsem přehlédl. Je-li to tak, omlouvám se všem a Aleně Vávrové zvlášť.
Onehdy jsem po ránu
točil klikou rumpálu. :-)))))))
—————————–
Nic víc k tomu opravdu nemám, básně-mrazně. :-))), prózu-kosu :-)))). Dámo, vy jste hotový dadaista, vymýšlíte si neexistující slova, abyste našla alespoň vzdálený rým. Dadaisté to ovšem dělali z jiných důvodů. :-)))))
Nemá to absolutně žádný smysl, jen je vidět touha autora po originalitě bez myšlenky, hra se slovy soulož a souložit je jen špatnou kopií textu k písni Erotika, kde si autor opravdu se slovy pohrál. Autor tam patrně hledal inspiraci a jde o lacinou fantasmagorii o ničem. Vypadá to jako text z cizího jazyka přeložený google translatorem, ale ve skutečnosti to připomíná projev klienta ústavu sociální péče.
No, to je drama, otřesný příběh :-))). Technická poznámka. Vážka má 4 křídla, tedy by bylo nutné hodit ty slídy čtyři. Možná se jedná o vážku mrzáka, budiž, ale ta by zase nelétala. Ostatně vrhneme-li slídou, zaručeně nebude těkat nad vodou, ale půjde ke dnu. Autor tedy bohužel nemá ani základní znalosti v oblasti přírodních věd:-)))). Verš o chytání vážky v zimě, má patrně vyjadřovat, že entomoložka žije na jižní polokouli, kde se vážky v zimě vyskytují. Já zapomněl- to znamená, že autor to původně slíbil, už měl jistě koupenou letenku a pak jednoduše zapomněl. Svlečená ovečka…hmmmm……no budiž, ale kde bereme záruku, že doposud nepletený svetr bude z vlny ovce, a ne třeba z angoráka? A ten konec, ani hmyz, ani ovce a konec vztahu. Není se čemu divit, dva blázni spolu málokdy vydrží. :-))))))
Vaše znalosti přírodních věd nejsou o moc lepší. Ze sněžení vydedukovat zimu… no, dejme tomu, že přijmeme zjednodušení, že sněží obvykle v zimě. Ale vaše řešení, kdy vážku přesunete na jižní polokouli jaksi problém neřeší, protože tam zase pravděpodobně nebude ve stejný okamžik sněžit, že?
Trestuhodně jsem se k přečtení reakcí dostal až 20 10. 2015. Pan Jan Joachim Grabsteiner ml. mě rozveselil a to říkám bez všeho sarkasmu, sakrasmu či ironie. Rozvlnil můj úsměv. Ale k podstatě. Možná má v něčem pravdu, možná nemá. Třeba ta vážka je pozorovaná z dálky (ne že by letící vážky bývaly pozorovány zblízka), a tudíž jsou viditelné pouze dvě její půle, čtveřice je zdálky nespočítatelná. Pozorování. Když je báseň pozitivisticky přesná, je zároveň i nudná, bohužel.
A teď si přečtu další komentáře…
Tak toto jsem pochopil. :-)))) Neúspěšný student( propadlík) se vrací ze školy domů. Je chudý, tak jede vlakem. Na peroně v davu na něj čeká rozzuřená matka, on z ní má strach, proto se mu rozšířily zornice. Maminka má v ruce smeták a začne synka řezat hlava nehlava :-))))). Maminka poté řeší příčinu studentových neúspěchů, pátrá po příčinách jako ten detektiv. Maminka poté studentovi sdělí, že má domácí vězení a systematicky na tom trvá. Maminka si ještě všimla toho, že synek dokonce kouří, zůstal mu popel na obličeji, mohlo se jednat i o marihuanu. Válku světů chápu jako souboj s examinátorem u zkoušky. I když je maminka na svého propadlíka řádně naštvaná, přesto se oba milují, dají si hubana a odchází spolu z nádraží domů, maminka v ruce stále nese smeták. Z básně lze ještě vyvodit, že student přijel domů brzy ráno. :-)))))))))))))))))))
Výborně, konečně kritický hlas!
Vám taky šťastné a veselé. A hodně kvalitního čtiva, abyste nemusel svátky trávit senilními žvásty západočeských pseudoumělců.
A Hortensie, o vás je toho kritického slyšet dost.
A safra, tady je to komik na komika!
Existuje i humorná nadsázka, Mladý západ, a Fiat iustitia pereat mundus. Často nejde o nic osobního, jen o demonstraci moci, duševně chorý Calligula rozhodoval o životě a smrti kohokoliv. Proto se tolik lidí rve o funkce s mocí, případně i pidimocí. Moc je nemoc, proti které nejsou vakcíny. Není v tomto světě místo pro dobro a šlechetnost. Včera v noci jsem se dívala na film „Noc pastýřů“ o kousku života Jakuba Jana Ryby.Kolik z toho byla nadsázka a kolik pravda? Od středověku pořád stejné – život si žádá vlichocování se do přízně mocných všemi směry, hrbení se, ručiček líbání, podlézání, kříváctví. Život smrtelníků běží pod knutou mocenské zvůle, a nadání jednotlivce jakoby všem překáželo, v přímé úměře, čím větší nadání, tím více protivenství. W.A. Mozart má mramorovou hlavu vedle hlavy císaře Fridricha Barbarossy v bavorské Wallhale, ale nikdo neví,kde má hrob. Nadaný a schopný člověk je uctíván, až když ho nacpou pod pomník. Jak to souvisí s literaturou? Všechno souvisí se vším.
Jak mě však jednou upozoprnil prá dr. No, zrovna s J. J. Rybou a zřejmě i jeho smutným koncem to v reálu bylo nejspíš tropchu jinak, než jak se to traduje. A jinak? Ještě že jsou výjimky potvrzující pravidlo, čím rozhodně nenarážím na sebe, ale na to, že každé zobecnění obyčejně kulhá!
Pokud by v tomto světě nebylo místo pro nic pozitivního, zabalili jsme to už v pravěku 😉 Samozřejmě, že jsou kolem nás víry dost tvrdé reality a dravecky lidských jednání. jenže už ta Helenka v Lidech na křižovatce dostala moc dobrou radu : „Dívej se výš“. Stojí to za to.
Ale ještě je třeba k tomu dodat, že těsně před tím, než ji (těhotnou) oběsili. Super- moc dobrá rada, vskutku. A užitečná. Budu o tom přemýšlet.
Myslím, že ji zastřelili, stály tam čelem k popravčí četě. Ano, bylo to kameňákovité poradění, ale fakt zabírá. Vyzkoušeno… 😉
Je to jedno – smrt jako smrt, ale oběsili. Když jeli na místo popravy, ptala se přítelkyně, zda „mu to neublíží“ a ukázala na své břicho. Na místě popravy se opět zeptala přítekyně.. „vidíš ty šibenice?“… a ta dostala románovou příležitost jí odpovědět..“nedívej se tam, dívej se výš“… Je to dobré pro román, ale nezabírá. Alespoň na mně ne. Vyzkoušeno.
Na Tebe já, Vladimíre, prostě v diskusi v rámci tohoto zápisníku, nemám. Neumím chytit jedno slůvko a vyložit jej deseti způsoby.
Mně bylo jenom smutno z toho, že už se to od minulé Polanky vleče způsobem podle mne přehnaným a tak trochu nedůstojným. Tvůj názor, že CENA byla udělena nesprávně, Ti pochopitelně neberu. Jenže neustálým rozvíjením tohoto příběhu, na který se nabalují další a další ( a vesměs vůči středisku negativní), nutně vzniká dojem, že spisovatelé západních Čech jsou samí matlalové, kteří nic nedělají a tudíž si nezaslouží nic jiného, než aby byli zašlapáni do prachu a vymazáni ze sborníků.
Ale dost. Mně bylo opravdu jen těžko. Tam se tedy v lese mé frustrace objevil ten hajnej. Jakou pušku má, jsem nerozebíral.
Na závěr. Toto jsou má poslední slova na LZ, pokud se týká udělení CBP.
Howgh.
P.S. S Dr. No půjdu nezávisle na těchto řádcích rád na pivo a tam se s ním ztěžklým jazykem popřu.
Je na čase vnésti světlo do našich duší.
Mno, když už tady venčíme své Stíny…kdyby šlo o kritiku, ale ono jde zhusta ze strany Dr.No jen o blábolení: JPP (jedna paní povídala) a o chválení těch, s nimiž se chodí na pivo. Chvály jsou to tuze směšné (za tři hlasy v anketě LN by člověk měl dojem, že onen básník se má hnedle tesat) a tím spíše škodolibé než prospěšné. Světlo v duších – směr kuším!
Mně se jenom dotklo, že VN napsal, že se kniha Styky s Jorikou líbila jen jednomu členovi poroty CBP. Porotcům do hlav nevidíme a ještě to neznamená, že se knížka nelíbí, když nevyhraje. Sám na ní nic slabého neshledávám a těžko se vžívám do takového vnímání, takže jsem VN skutečně podezíral v určité podlosti, protože vím, že hloupý není. Srdce jsem si vylíval kamarádovi, ale stalo se, že jsem e-mail omilem přeposlal VN. Tento malér se už stal i jiným, je-li člověk v afektu, může psát o někom opravdu na adresu dotyčného. I.
omylem
„V Chdouni dlí stařík jmeném Vlno
Řádky píše, posílá jich plno.“
Konečně přesný popis grafománie našeho milého bojovníka za práva zapomenutých západočeských tvůrců! Hudec a Hucl se o plzeňskou kulturu zasloužili víc, než kdy Dr. No stihne. A kde v té době byl? Psal o Sýsovi, Málkové, etc. obdivné recenze? Je k chlubení, že se v Plži tiskne nevýběrově, co kdo pošle? Má to být klad literárního časopisu? V jednom se shodnem: nechť se západočeské literatuře daří!
Hortensie, vždyť ty květiny by se od vás mohly distancovat. Přehodnoťe prosím svou kopřivovitost.
Ach Šedivý, nechcete si změnit jméno? To není kopřivovitost, alébrž kopřivka na Vladimira Vlnoviče Dr.bna. Plž vás volá!
Milá Hortensie! Váš tón se mi notně přestává líbit. Zaprvé – prolistujte si literární měsíčníky, které u nás vycházejí, pak si berte do úst Plž. Pokud byste byla literárně obeznámena s kvalitou všech tuzemských časopisů zabývajících se literaturou, pak byste věděla, že Plž zaostává v jediném, a to ve svém „sešitovém“ vzhledu(což je záležitost ekonomická). Obsahově je v Plži zhruba stejně dobrého i slabého jako v jiných časopisech. Netvrdím, že jsem „obdivovatel“ Plže, ale vychází 10 let, je za tím spousta práce, o které máte sotva potuchy, a nejen Vy, ale i jiní „zdejší“ v něm byli tištěni. Jste sice dáma, o to nic, ale remcáte jak pověstní čeští pivaři. Vadí Vám Plž? Založte tedy Vy sama časopis a ukažte, jak „se to dělá“. Já bych to neuměl. A zadruhé. Pan Hudec napsal velmi dobrou sbírku „Texty“ a vedl časopis Pěší zóna, to víme. Časopis to byl kvalitní, nicméně – pokud si jej PAMATUJETE – postupem času měl co do obsahu s plzeňskou kulturní scénou společné jen to, že tady vycházel. To neříkám kriticky, nýbrž jako fakt. A zatřetí – kdo jste, že tady hovoříte o kulturních „zásluhách“? Pokud nepíšete poezii, což by právě záslužné bylo, a jen tady velmi hloupě prskáte, pak, kdyby jste měla pravdu ve všem, co jste výše napsala, jste Vy osobně hluboko v podzemí se svými „kulturními zásluhami“ než ti, které propíráte. Není nic smutnějšího, než když ten, do má psát poezii a poezií se vyjadřovat, ji nepíše (nebo píše, ale nepublikuje) a zároveň pokřikuje, jak je na tom ta naše zdejší literatura a kritika a kultura bídně. Vy sama jste vzorkem této bídy, vážená Hortensie!
Karle Karloviči prudérní prudiči! Z podzemí vás zdravím, snad nechcete, abych prskala chytře? Je vidět, že Plže nečtete!
Vy jste to opravdu pochopil. :-))))). Vy jistě pravidelně přispíváte jako místní umělec :-)))). Ja su jen blbé neumětel .
Já jsem spíš technická podpora, do umění se necpu. S tou sebekritikou to nepřehánějte, někdo by nemusel pochopit, že jde o sarkasmus.
Tož, to máte pravdu. :-)))))))))))))))))) Dotaz: “ Kdo celou tuto hrůzu financuje? Není to náhodou zase nějaký ten eu fond z daní pracujících lidí?“
Co myslíte tou hrůzou? Jestli LZ, redakce je financována sponzory z komerční sféry. Dokonce si to ani nemohou odepsat z daní. Máte ještě nějaký podnětný dotaz? Tedy pardon, správně má být: máte nějaký podnětný dotaz?
P.S. Mohl byste si rozmyslet, zda jste Grab- nebo Graub-steiner? Abyste zbytečně nezavdával příčinu k pochybnostem o zmíněném sarkasmu.
Jsem Graubsteiner, jsem potomek slavného Johana Joachima Graubsteinera z Bezdězu, který pojal za manželku Vilemínu Drachnu Blahníkovou z Litoměřic. Můj předek byl slavný spisovatel a působil jako vychovatel Julia Caesara de Austria, kterého učil hrát na housle. Ten ale bohužel struny z tohoto božského nástroje použil k uškrcení jedné děvečky. Pedagogický talent mého předka zřejmě nebyl valný, zato talent literární zcela jistě. O nějakých sponzorech jsem slyšel, prý tam máte i jednoho blázna, který rozdal celý svůj majetek za účelem podpory místních plzeňských bubeníků a komponistů, nebo kompotonistů a literátů a to včetně nemovitostí a akcií. V současné době stále nemáte název pro nově postavené divadlo, mohli byste ho tedy pojmenovat podle tohoto magora :-)))))))))))))))))))))))))))))))
Ano. A proto dává dokonalý smysl, že se podepisujete Grabsteiner, že?
Leč musím vás varovat. Toto není veřejný prostor placený z vašich daní a já nejsem demokrat. Budete-li se chovat dostatečně idiotsky, odkážu vás, kam patříte.
Takoví umělci tu jsou, jeden talent vedle druhého, svobodomyslnost, všichni perzekuovaní za totality a Vy na mě takto? :-))))))))))))))
Nerad bych, abyste byl o něco ochuzen. Zkuste emigrovat na jiný literární server, jistě tam ocení váš břitký smysl pro humor a talent sahající až kamsi pod Bezděz.
Jsem sice vzdálená tomu kolotání, které komentujete, ale také mi je povědomé čekání na verdikt poroty. Přece jenom jde o věc štěstí, náhody (někdy příšerně zlomyslní šotci nasmolí překlepy a nesmysly), samozřejmě též odfláknutí daného soutěžního kousku.
A má být? Nač si, proboha, dělat vrásky, hádat se a rozčilovat?jestliže je nějaká cena pofidérní, byť by přinesla třeba prachy, je spíše ctí nebýt tím vybraným. Pokud je získání ceny ctí, tak holt příště. Kdo si počká a pracuje na sobě, ten se dočká. Je to hra, zpestření života, cestička k okamžiku euforie, když se třese tlapkou v dobré společnsoti.
Chápu kritiky neprůhledného nebo podezřelého ocenění, ale nekonstruktivní prskání je nanic. Ceny jsou jistě často úctyhodným uznáním kvality díla, ale řekla bych, že až tak za padesát let se může ukázat, co žije, co ještě někoho osloví.
takže z mého hlediska je zbytečné se pachtit až tolik, že bych se ničila závistí nebo výčitkami kvůli jakékoliv ceně. Jsou příjemné a to je tak všechno. Ovšem třeba právě teď hvězdnaté nebe, které dosedá až na ramena (když vyjdu až na pole a vyhnu se kupkám hnoje), to je hodně srovnatelný zážitek! 😉
10. ledna je však uzávěrka soutěže Magnesia Litera, kam je nutno poslal po dvou výtiscích knihy (beletrické) vydané v předešlém kalendářním roce + vyplněný formulář. Opravvte mě, ale jestli se nemýlím, s cenou je spojena částka sto tisíc korun. Vím, že těžko mohu vyhrát, nicméně ne všechny mé loňské knihy byly honorovány a mám kromě psaní jen jedno zaměstnání, kde si vydělám osm až jedenáct tisíc korun měsíčně. Rodina by se na mě dívala asi divně, kdybych se soutěže aspoň nezúčastnil.
Ivo, nešil. I když nejsem žádný velký odborník na prózu, troufám si říct, že utrácíš zbytečně za poštovné.
No, ale soutěžím s Domkem pana Stilburyho (vydaným v listopadu) – a teoreticky jistě vyhrát může.
Milane, nešil, neutrácej svůj talent na takovéto komentáře.
Milane, nešilte! Chcete taky „omilem“ dostat email o tom, jaká jste „podlá svině“? Já ho dostanu naprosto cíleně, to je mi jasné.
Šáš, pak mi ho okamžitě přepošlete!
To vás musím zklamat, narozdíl od pana Ef ctím listovní tajemství.
Ano, možná je vyšší šance než ve sportce, ale nemám důvěru zrovna k této soutěži, táhne se kolem ní pověst domluvených či oblíbených kousků. Snad jen čtenářská losovačka. Nevím. Nocméně budu držet palce.
Jéžiš, já to vyhrahu. Věřím tomu! (A pokud ne, neuvěřím, že mou knihu svéprávně četli:-).
S tímhle zdravým názorem tudíž nelze nic jiného, než se přihlásit. Hrrr do toho! 🙂
Kundera Kundera, jedná se o nesnesitelně lehce přeložitelného francouzského Viewegha? Odpouštím Vám, ale jen proto, že jste zmínil mága Ajvaze! A ano, italština je tak krásná, že recitace jízdního řádu bude znít poeticky, proto ten překlad, že?
PS: Hrajeme furt tu hru, kdo koho víc naštve?
Ejtata, tak to tedy do té knížky musím aspoň nahlédnout! Ecco, Deleuze, Březina… to jsou jména, že ta kniha musí obsahovat aspoň tři vesmíry! Znamenám si.
Skandinávský dům se blýskl ochutnávkou tradičních norských pokrmů, Liberečáci se mohli blýsknout překladem norských básníků. Nestalo se? Škoda přeškoda, Šedivý by si početl.
Kontejner v Mlýnské strouze byl super.Chválím Petru Miu Náhlíkovou, byla: vstřícná,milá, fundovaná.
Ačkliv lilo jako z konve,měli jsme pěknou návštěvnost a vůbec nelitujeme, že jsme se zúčastnili.
alena Vávrová + Good time, Cheb a Františkovy Lázně
Šel mravenec pro polínko,
polámal si ručku,
polámal si i kolínko,
na hlavě měl hučku.
———————————–
Jak vidíte, talent po svém předkovi Johanu Joachimovi Graubsteinerovi z Bezdězu jsem zdědil. Nesu si toto cenné dědictví celým svým životem a přispívám, kam se dá. Všude jsem vítán a všichni si mě cení. Doufám, že za tuto svou báseň, uveřejněnou pouze zde, můžu směle kandidovat na tu vaši plzeňskou cenu, o kterou se perete. A když na mě budete psát oslavné ódy, budu vás sponzorovat. A nejsem žádný žebráček, i nějaký ten kus pole jsem ochoten obětovat pro svou slávu.
Připravte mi nějaký pěkný životopis, nezapomeňte psát o mé persekuci komunistama, o mých útrapách v minulém režimu, o tom, jak jsem mohl plodit pouze do šuplíku atd. atd. To už znáte, to už máte nacvičené. Pak zařaďte mou pedagogickou činnost, vedl jsem dramatický soubor Héráček a pěvecký soubor Fialová vrána ( to zní umělecky). Pak rozeberte mou nejnovější báseň o mravenečkovi, zmiňte se o jemných nuancích a hlavně, nezapomeňte, že jsem známý i v cizině, jako děcko jsem vystupoval v roli kašpárka na MDŽ v Leningradě. Já si vámi vytvořený životopis přečtu, popřípadě zkoriguji, dám souhlas k otištění, přeberu cenu a kus pole bude patřit jen vám, to přísahám. :-)))))))))). Možná i malý traktorek a kolnička. :-))))))))))))))
Jéžiškovane, vPlzni se dějou věci! 😉
Vážený Dr. No! Rozčilujete se zbytečně… Pokud SZS již za Vašich dob, jak píšete, bylo v jakémsi tvůrčím a kolegiálním úpadku, tak nyní sotva Vaše obhajoba někoho zaujme natolik, aby díky ní kriticky nahlížel na vlastní počínání… Prostě si tam, v TOM „středisku“, pofňukali, odhalili škodnou na LZ a tím to hasne. STŘEDISKO SI ROZBÍJET NENECHÁME! Že by se třeba zamysleli nad tím, co se jim tu klidněji, tu ostřeji předhazuje? Kdepak, funkce je funkce a kafíčko v kanceláři chutná lépe než doma na gauči.
A ještě něco… Pokud je pro SZS jedním z vrcholů vydat jakousi „psí knížku“, čili soubor povídek o pejskařích, té české skoroúchylce, pak bych navrhl jediné – poslat tam odborníka, aby některým členům stanovil diagnózu. Když mi důvěrný přítel o psím projektu vyprávěl, nevěřil jsem vlastním uším. „Tohle je literatura? Vážně?“ Smál se a smál a mně bylo smutno. Kam až se dá klesnout a přitom si hrát na umění.
Už jsem se toho dotkla dřív. Dost dobře nerozumím funkci a smyslu dotyčného střediska nebo vůbec jakékoliv instituci, která se hladí po bříšku nebo pod ním a představuje si, co úžasného znamená. Knížky se budou psátr a číst ne podle toho, že se o tom někdo učeně poradí a usnese, ale proto, že buď jsou nebo nejsou ke čtení. Že někoho baví cosi sdělovat. A za pár roků bude čtenářům ukradené, dostal-li kdo medajli. Opět bude záležet na tom, co v něm rozezní verše nebo jak ho osloví příběh. Pejskařské povídky… Proč ne třeba do Pozitivních novin nebo na blog? Pokud by byl zájem, pokud jsou hvězdné, jistě by to vydal někdo jiný než zrovna Inštituce. Ale je fakt, že nevím, co by SZS chtělo považovat za vrchol činnosti. Já bych asi spíš koukala, jestli je to středisko co platné lidem. Jakýmkoliv. Třeba dětem, jako garant soutěže o napsání pohádky nebo fantasy příběhu.
Ad Středisko. Středisko je pobočka a součást české Obce spisovatelů. Řekněme, že se Střediska (tj. od letoška „spolky“) v krajích (některých) dobrovolně rozpustí (plat v nich nikdo nepobírá, podotýkám). Psaní je osamělé a skutečně je typ autorů, kteří samotu se svým textem milují a kolegy z branže nemusí. Přesto ale všude ve světě i v historii zaznamenáme sdružování. Může začít v kavárně, ale tři lidé už mají v demokratické společnosti právo cosi založit atd. Není otázko: „Proč?“ Otázkou přece je: „Proč ne?“
Ale ano, scházení je potřeba, ale pokud se z toho zvedají diskuze, plné slovíčkaření, je o co stát? Když to potřebují, tak jim to neberu, sama se ráda vidím s lidmi stejné krve. Jenže tohle slovíčkaření, urážení se a pinožení, matlání a podobné činnosti, které na mne z některých zpráv lezou, to je příliš podobné zbytečným rozkolům mezi lidmi, které tu a tam rozplétám a nestačím se divit, jaké pitominky umí lidem ničit vztahy.
S těmi tanci na hrobech jste mne inspirovali. Koukám na hřbitov, začíná být teplo, asi tam půjdu uklidit. 😉
Ad Psí kníža. Ona nemá být o pejskařích, ale má jít o jakoukoli prózu nebo verše s motivem psa. Jde jistě vydat i další sbírku povídek na libovolné téma, ale tematické sborníky vycházejí přece taky. Například Ivo Železný vydal dvě sbírky próz o kočkách. Je tam Baudelairova báseň Kočka, dvě povídky T. Gautiera, Erns Thompson Seton (Kočka z periferie), Munro Saki (O znamenitosti kočky), Emil Zola (Kočičí ráj), Patricia Highsmithová, James Herriot, Mark Twain, P. G. Wodehouse, Kipling atd. Sbírám knihy o kočkách, ale zahlédl jsem i podobné sborníky o psech a možná už vyšel i nějaký od současných českých autorů, ale to nevím. Téma je jistě taky důležité, ale záleží na zpracování. Skrze psa lze podat výpověď o člověku, např, jeho majiteli, ale pes může být v příběhu i čistě jako záminka. Je to jen jakýsi rámec a vlastně omezení na základě postřehu, že talent se projeví právě v omezení.
Pane Fencle, v tom, co píšete, je kus pravdy. ALE – zmínil jste publikaci, ve které vyšlo dle něčího subjektivního názoru to nejznámější a nejpovedenější ze světové literatury na dané téma! A to je podstatný rozdíl!
Tady je hrstka autorů, kteří místo téma „Plzeň“ spíchnou něco na téma „pes“. Co to asi bude? Proč na to narážím? Před časem vycházely v Plži básně na téma „Plzeň“. Nečetl jsem všechny, ale z toho, co se mi dostalo do rukou, mohu říci, že některé byly zdařilé, ovšem z mnohých čišelo na dálku, že jsou psány „na zakázku“. Chtěnost a kýčovitost a vyčpělé prvoplánové rýmy či metafory, nic víc! Řeklo se „Plzeň“, tak něco napíšu! I na zakázku se dá napsat dobrá věc, ale tohle nebyl ten příklad…
Dále píšete, že v dané knize můžou být básně i povídky, a to mě trochu děsí. Měl jsem v ruce pár sborníčků autorů SZS a shluk básní a próz působil velmi, velmi neesteticy. Přidávám drobnost. Nezlobte se, pokud někdo vydává jakousi „psí“ knížku (a slovo „pejskaři“ v rámci tohoto návrhu prý padlo), pak to zkrátka vzbudí lehký úsměv. Působí to tak trochu dětinsky a hloupě…
Sdružování je určitě dobrá věc, ale psát by měl každý za sebe, ne na někým vymyšlené téma…
Neříkám, že to není pravda. I když, třeba má někdo už připravenou i krátkou povídku s tématem „život na psí knížku“ – pro „oživení“ celku knihy. Ale spíš nemá a ta koncepce se pokud vím týká skutečně psů. Je téma omezující? Jde (třeba) psát o Plzni „z pohledu Psa“? Stojí a padá jakékoli téma s úrovní autora/autorů? Může mít tento regionální sborník něco jako „dosah“? Pokud se věc začne vážně analyzovat, dojde se, to je fakt, často k závěru, že smysl mají spíš praktičtější a méně dětinské postoje. I tato knížka je značným rizikem, sázkou. Snad by neměla být tou sázkou!
Opět vám (zčásti) přitakám. Nemělo by se soudit dílo dřív, než jej přečteme. Je tu opět jedno ALE – čas nám všem měří stejně neúprosně a je známo, že jádro SZS tvoří lidé starší. Co z toho vyplývá? Asi si nepočteme v „psí“ knize něco na téma psovoda v lidové armádě, jak napsal J. Zábrana, nebo o hrdinovi, který si jde k cikánům pro psa a oni ho mezitím snědli (J. Balabán), případně něco o psech – záchranářích, ve válce či v horách… Budeme číst o domácích mazlíčcích, jak je páníčci a paničky venčí, jak se Azor či Brok zaběhl, jak postrašil souseda, jak vnučka dostala štěně atd. Proč ne, povídka či dvě na toto téma číst lze, ale celou knihu? Téma „psi“ není samo o sobě nízké a hloupé, hloupé a literaturu degradující je způsob, jak se s takovými tématy zachází. Prostě to bude taková „hodná a milá “ knížečka, nic víc. A ještě pohled z jiného úhlu. Jsem možná přísný, ale tohle považuji za vyhazování peněz. Jak asi bude působit, když lidé ze SZS půjdou někam žádat o peníze na činnost a na otázku, co loni vydali, odpoví, že knížku o psech. Asi je dotyčný úředník pošle rovnou do útulku…
Řadový úředník, který má všech pět pohromadě možná. Ale až se to dostane do vyšších pater, nejspíš jim pošlou nějakou tu korunu na oslavný almanach o plzeňských kašnách/libovolné jiné ptákovině.
Tady se člověku nic neřekne. V redakci jsou někde poschovávané dvě ženské a teď abych se bál otevřít skříň, aby na mě nevypadla nějaká hrobová tanečnice. 🙂
Lidská představivost skutečně nezná mezí (a už mě tolik nepřekvapuje), ale nepřestává mě udivovat schopnost některých jedinců vyložit si svou domněnku tak nějak po svém a pak ji urputně vnucovat i těm, kteří v dané realitě žijí. Přičemž dotyčným vůbec nedochází, jak neskutečně pobaven se cítí člověk narozený těsně před revolucí, kterého náhodný diskutující na internetu přesvědčuje, že byl zcela jistě komunistický funkcionář (a krom toho kolaboroval s nacisty, Napoleonem a možná i Zikmundem Lucemburským blahé paměti).
Inu, sám jste se nickem odhalil, tak se nedivte 😉 Ty minulé životy jsou sakra drsná záležitost. A za Zikmunda se fakt nestyďte, on prý nebyl špatný politik a vládce 😉
Tak děkuji za uznání 🙂 Dala jste mi cenný podnět, uvažuji o organizaci „Za život po životě“ (je to pracovní název, druhá verze je „Organizace svobodných nemrtvých (OSN)“, ale to bych si rezervoval pro militantní křídlo). Nic podobného není a já myslím, že je to diskriminační.
Nahrál jste mi na úvahu o míře podpory té myšlenky paní A.Š., protože diskriminace je ošklivá věc. Dr. Murphy by se mohl ošívat nad pracovní verzí Vaší organizace, ale to jsou už jen prkotinky 😉 No a co se týče táhnutí časem (byť navenek zůstáváte dítkem těsně předrevolučním), dovedu si představit, jaká je to otrava koukat na lidstvo a říkat si „Je to marný, je to marný, je to marný!“ 😉
Pecka – ten poslední odstavec… doba trpí slabomyslností,hloupost a bezohlednost se staly každodenní tělesnou potřebou… ale bylo by na místě položit si otázku od kdy se tak stalo? Nebo to tak bylo vždy, odjakživa, jenom to nikdo takto nepojmenoval? A ještě bych to doplnila… doba trpí chamtivostí, pokrytectvím a falší. A ty plzeňské kachny – kašny jsou spojením bezohlednosti – a peněz! Především. Občané se dost naprotestovali proti tomuto kýči, ale co naplat? Protekcionářství, a jak se říká „jánabráchizmus“ patří do české kotliny snad od dob lovců mamutů.Kámoš kteréhosi radního dostal smlouvu na zhotovení díla a příslib peněz, a kdyby dílo nebylo realizováno, mohlo by dojít k arbitráži a bla bla bla. Síla slova. Stejná jako mocí mermo zboření obchodního domu Inwest. Je lepší současné smetiště na místě kulturního a obchodního stánku, není to horší než kachny anebo stejné? Spřátelená firma dostala smlouvu na zboření, a kdyby nedošlo ke zboření mohlo by dojít k arbitráži a bla bla bla. A teď se ukazuje, že i případná arbitráž by byla mnohem – mnohem levnější než bude kultivace smetiště. Svět chce býti klamán. Jistě bylo roztomilejší dokud platilo galantní cherchez la femme, než za vším hledej všiváky a prachy. To jsou i ty kachny.
🙂 Ankety někdy ukážou věci, na něž nebyly otázky, ale přirozeně z ní vyplynou 🙂
Možná by bylo vhodnější ptát se, jaká kniha z daného období na člověka zapůsobila. Jenže to by nebyl tak dobrý titulek a nedalo by se kolem toho tolik skákat. Takhle i odpovídající mají auru důležitosti…
Prodám knihu Karla Hynka Bráchy Bác! za 70 Kč (poštovné po republice 17 Kč). Ilustrovala 10 ilustracemi Dominika Sládková-Paštéková. Na požádání zašlu náhledy. Básnická skladba vychází z období heydrichiády a zachycuje osud Karla Čurdy. Zároveň je parodií Máchova Máje. 4 zpěvy, 2 intermezza.
Tak – odéry nemusím, a už vůbec ne omamné. Kdysi se mi poezie líbila, alë to už je spíš dávno. To ještě nebyla poezie tak moc omamná,za to měla pointu, rytmus a rým. Uvedenou sbírku jsem nečetla,a při slově „experimentální“ mi rovnou naskakuje husí kůže.Umění se obecně ubírá nejspíš jiným směrem. Když uklízečka v Galerii umění smete ze země rozlámané sušenky a pak se dozví že to bylo umělecké dílo v hodnotě přes dvěstě tisíc korun…co k tomu lze dodat? Možná kulturní civilizace už končí a nahražuje ji civilizace experimentální. Nezbývá mi než litovat, že nejsem sušenková umělkyně, i když se naši snažili abych něco uměla, nasměrovali mě špatně. Musím se naučit s tím žít a hlavně nechodit do galerií, abych třeba nezakopla o nějaké umělecké dílo v podobě hromádky šrotu. V knihkupectví mě nic šokujícího už nepotká, knihám se vyhýbám. No – nic ve zlém.
Vážená ŠŠ, nesmíte věřit všemu, co si přečtete! Pokud se vyhýbáte galeriím a knihám, pak nechápu, proč se vyjadřujete. Omamné odéry – to je vyšší dívčí, poezie jako břitva, která by Vám rozplátkovala mozek. Dost
by mě vyděsilo, kdyby se Vám Janda líbil! Škoda jen, že Vladimír Novotný o knize píše tak blábolivě. Ale sama to neumím lépe, takže jen poklona básníkovi!
Kulturní civilizace skončila, když se lidé začali hrdě hlásit k tomu, že se vyhýbají knihám, a vypouštějí z pusy moudra typu „sbírku jsem nečetla, ale naskakuje mi z ní husí kůže“. Viníkem bude nejpíš ten váš ekonomizmus.
Hortensie, před nastoupenou jednotkou diskutérů vám uděluji pochvalu velitele družstva.
Vážená dámo!
Zaprvé. Když věc zjednodušíme, experimentální poezie, máte li pojem, co to je, se „organizovaně“ objevuje např. už na počátku 20. století (dadaismus, surrealismus atd.). A co do jednotlivců, vyskytuje se mnohem dříve, což by vám zdatnější odborník, než jsem já, snadno potvrdil.
Zadruhé. Pokud pro vás poezie = rým, znamená to opět to samé. Tlacháte o něčem, o čem nemáte páru. Opět strohý důkaz – stará čínská poezie. Mlčte, proboha, o poezii a nevystavujte na odiv svou nevzdělanost,ba přímo omezenost alespoň v oboru poezie. Tím spíše, pokud se knihám vyhýbáte. Najděte si jiné stránky a tam přispívejte.
Tak to já zase svoji nevzdělanost vystavuji na odiv bez poblémů, zvlášť když se někde sejde tak dokonale sehrané obecenstvo jako tady. Jestli máte rádi experimenty, proč ne. Názory lidu čtenářského máte stejně na háku,nač je vám čtenář,když stačí protekce u vydavatele? Lid čtenářský si dnešní poezii nekoupí, protože je ošklivá. Prózu a knihy můžu, ale jenom takové, o nichž vím, že mně neomráčí,když si potřebuju u knihy odpočinout a přijít na hezké myšlénky,což dnes od knih, které jsou hlavně in a trendy očekávat nelze. Omlouvám pana Karloviče, i když zahalen vkusným pseudonymem mě sprostě napadá a uráží, kdykoliv si dovolím něco napsat, takovým tím směšně viditelným, totalitně pokryteckým stylem“….. nesnáším tě, i když nevím proč, a budu proti tobě brojit, ať napíšeš cokoliv“…… Je to svým způsobem i roztomilé, neboť v duchu mne to vrací ke starým strukturám, kde to tak fungovalo snad od mateřské školy. Přece máme i jiné experimenty,například experimentální léčbu rakoviny, experimentální manželství, experimentální výchovu dětí … a tak podobně. Podle toho to samozřejmě ve společnosti vypadá, a proto jsem napsala, že kulturní civilizace je nahražena experimenty – tedy nejen kvůli básním. Zatím jsem nepřišla na důvod, proč se lidé zase už bojí otevřeně říkat svůj názor ( viz pohádka Císařovy nové šaty – doporučuji přečíst, je velmi poučná) a že se bojí a stydí říci, že se jim dnešní poezie nelíbí, protože básníci byli nahraženi výtvarníky slov,což je jednodušší. Já se za svůj názor nestydím, a kdekoliv mohu opakovat, že báseň pro mne znamená rým, zase rým, a ještě jednou rým. Pokrytci a vyznavači umění z rozlámaných sušenek, kteří bůhví odkud vylezli, časem zase zalezou, protože po této ujeté době se vrátí doba normální a pak budou titíž mluvit úplně obráceně. Česká klasika.
Mohu se zeptat, jak se vámi kritizované „nesnáším tě, i když nevím proč“ (mimochodem, nevím, zda vás pan Karlovič nesnáší, ale celkem jasně vám řekl, proč jsou vaše argumenty totálně mimo) liší od vašeho „sbírku jsem nečetla, a při slově experimentální mi rovnou naskakuje husí kůže“?
Pana Karloviče nechte být, vždy k vám byl laskavý a snažil se rozšířit vaše obzory.
Tohle je web o literatuře. Ještě jednou tu od vás uvidím něco o ekonomizmu, holokaustu, uranových dolech a rakovinách + budu svědkem toho, jak se chlubíte vlastní omezeností, osobně vám ten experiment Šandová zatrhnu.
A nenuťte mě napsat vám to jambickým pentametrem!
Prosím prosím, toho bych se ráda dožila, jambidký pentagram! Pikantní!
Mno, mám pocit, že si z nás někdo střílí. Kdopak je as ŠŠ? Jste skutečná? Dlouho jsem se tak nezasmála. Ovšem pokud opravdu existujete a vše, co sem píšete, myslíte vážně…Buď máte zvrácený smysl pro humor,
nebo pohrdáte literaturou z nějaké zhrzené pozice. Každopádně Vám blahopřeji: vystavovati svoji nevzdělanost bez problémů – to ovšem všem ústa zavře.
Ano. Vysvětlím. Mně se prostě experimenty nelíbí v niče. Dávám přednos osvědčeným hodnotám před vytvářením experimentů -je to moje věc a můj názor. Myslela jsem, že každý názor je zde vítán. Vulgární a zbytečný útok pana Karloviče na mne jsem nepochopila, ale není to poprvé, a protože nechápu,proč má být kdokoliv napadán za názor, usoudila jsem, že vůči mně něco má, a napadne každý můj názor. Jako to bylo za starých struktur. Když se někdo znelíbil autoritě – většinou nevěděl proč- byl u dotyčné autority trvale bez nároku,a nejen u ní,ale i u všech spřátelených autorit. Pan Karlovič je zde nejspíš autorita.Já jsem ještě nikdy v životě na nikoho verbálně nebo jinak nezaútočila pro názor.Abych někoho odsoudila proto, že se mu nelíbí experimentální básně a naznačila mu, že je primitiv -to bych neudělala ani v pozici ministra kultury. Připadá mi to nepatřičné zejména ve společnosti, která předstírá že je demokratická. Tak si přestaňme hrát na demokraty a přiznejme autoritativnost -každý se zase bude bát říci svůj názor, všichni si budem zase lhát, plácat si po ramenou a pomlouvat se po straně, jako to tady bylo. A všichni budem pořád dobří. Netušila jsem, že tady budu za fackovacího panáka, už jsem tady četla dost hloupostí, ale nějak se všichni navzájem respektujete. Jestli jste spřátelená smečka a já jsem nezapadla -sorry. Omlouvám se, vystačíte si se svými názory a postoji sami.
Šmankote, já už opravdu nevím… Když napíšu „jsem toho názoru, že země je placatá“. Je to můj názor? Ano je. Je to pitomost? Ano je. Může někdo projevit svůj názor, že hlásám hlouposti? Ano může.
Demokracie sice spočívá v mém právu hlásat blbiny, ale také v právu kohokoliv jiného označit mě v takovém případě za blba. A v neposlední řadě ve zodpovědnosti za svá prohlášení.
Pecka! Odhalili jste se. Zatrhávat mi nic nemusíte,pište si své blafy spokojeně, a navzájem si popleskávejte hřbety. Pro nic jiného toto není.Nesnesete jiné lidi a názory. Trhněte si nohou smečko takzvaných literátů -tohle že jsou literáti? Tenhle nesnášenlivý, vulgární humus? Žádné jemné a šlechetné duše tedy nejste – kdyby existovala Múza uteče od vás hodně daleko.
Gratuluji k prvnímu verbálnímu útoku v životě. Můžete mi říct, kde vidíte jakou vulgaritu? Zatím jsem viděl jen kritiku vašich názorů, nikoliv argumenty ad hominem (vyjma vašich příspěvků, ovšem).
No to je hlína! Ale ze mě je placatá! Plácám všechny po zádech a plácám se do stehen! Šárka Šandová je Músa internetových debat!
Ode mě tu máte taky jednu přátelskou herdu do zad. A žádná Múza, ta by před námi přece utekla. ŠŠ tu zůstává a bez ohledu na utrpěná příkoří bojuje s naší smečkou.
Jandova poezie je opravdu objevná a omamná, upomínající na 60. léta, ale v mnohém jdoucí dál… Připomínám, že v Tvaru 4/2014 je Jandovi věnován obsáhlý článek, včetně ukázek z jeho – podle virtuální/virální Š. Š. úpadkové – poezie.
Kdybyste se trochu rozepsal…
Milý pane doktore No,
dnes jsem narazil na Váš článek a ozývám se jako jeden z těch, kteří jako knihu století uvedli Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Především bych chtěl vysvětlit, že položená otázka byla poněkud nejednoznačná a já ji pochopil, že jde pouze o českou literaturu. Myslím, že něco podobného se stalo i jiným lidem, kteří psali o českých knihách, takže nemuselo jít o přesvědčení, že česká literatura je nade vše. Pokud jde o Švejka, vybral jsem jej po dost dlouhém zvažování, kdy jsem v duchu probral všechno možné, na co jsem si z české literatury vzpomněl. Nemyslím si, že je na tom česká literatura dvacátého století nějak zvlášť špatně, ale nenašel jsem žádné jiné dílo, které by se mi tak jednoznačně spojovalo s genialitou, jako je Švejk. S tím, že je anketa „mnoho povyku pro nic“, souhlasím, ale nevšiml jsem si, že by si někdo myslel něco jiného, je to prostě taková vánoční zábava.
S přátelským pozdravem
Michal Ajvaz
Ha, Mistr zavítal! Díky za Vaše knihy.
Po těžkém podzimu a zimě, které byly plny ztrát, nadchází podobně těžké jaro. Nezbývá, než aspoň postát a shrnout, co o člověku víme a co bychom vědět mohli a chtěli. 🙁
No pane doktore, to máte recht, že kniha roku nebo desetiletí, natož století, je pitomost. To může přece hodnotit jen ten, kdo je všechny přečetl. A ti se anket nemohou zúčastnit, protože čtou a čtou a čtou. Na to se holenci musí jinak. Vyhlasí se rovnou soutěž o nejlepší povídku, báseň, nebo se přímo hledá bestseller. No a pár dnů po uzávěrce hned víme, která báseň nebo povídka je nejlepší. Nebo který z došlých bestsellerů je nejlepší. Platí tedy Ajvazovo, že je to taková vánoční zábava i Charvátovo, že je to pitomost. Že to jde dohromady, stačí se podívat na televizní zábavu. Jedna větší pitomost než druhá. A těch celebrit, co u toho pidintruje.
I když to je asi hloupé přirovnání. Literatura, to je přece úplně jiný levl. No ni doktore?
Nezdá se mi taková anketa pitomá, zajímá mě názor autorů. A vy sledujete tv zábavu? No to máte výdrž,
blahopřeji!
Milý pane Ajvazi,
já to tušil, že ta otázka byla nejasně položená. Nejsem žádný zapřisáhlý protivník Švejka. Vadí mi ten kontext: Hašek, Foglar, Julius Fučík, kocour Mikeš… Raději odjinud: Vaše Lucemburská zahrada je tak úžasná kniha (ne století, ne týdne, ne včerejška), že mi dovolte obdivnou kritickou poklonu. Vždyť i do ruštiny ji překládají!
Nevkusné přihřívání si vlastní polivčíčky. Cožpak PLŽ nemá jiného zastánce, než šefredaktora? A ten alibismus, že by PLŽ cenu beztak domítnul? Nic zábavnějšího jsem dlouho nečtla! Ani tv si večer nepustím.
Hartusie, Hartusie, a to už to vypadalo, že dostáváte rozum!
BTW kdyby Plž cenu opravdu dostal a šéfredaktor ji přijal, nebylo by to úplně stejně nevkusné?
Jak nevkusné? PLŽ si cenu zaslouží, to mu nikdo neupírá…a jestli jo, pak v Plži as nepublikoval. Jenže tenhle článek je zas medvědí služba věci.
Nechme ceny oceněným! Paní Málková již obdržela CBP, proč ne i cenu plzeňskou. Lepší ani horší básnířku to z ní neudělá…
K věci jiné! Co ten Plž, milý Dr. No? Zásluhou nemalou je, že jej spolu s dalšími nadšenci vedete zadarmo mnoho let. Ale, proboha, co ten název! Měl jsem možnost optat se příležitostně literátů mimoplzeňských, pravda, asi jen tří čtyř. Dva o Plži vůbec nevěděli (což je jejich chyba) a zbylí dva pokládali název za velmi … nehodící se. Ptal jsem se i doma, i příbuzných, co takovému názvu pro literární časopis říkají. Nic pěkného, vězte! A to nejsou žádní hulváti. Prostě místo nářku nad nedoceněností by stálo za úvahu vylepšit, co se dá. A podle mě je název Plž … špatný.
To by mě zrovna nenapadlo, že někomu může vadit PLŽ – Plzeňský literární život. Ona i ta stará H_aluz(e) nebo špinavý Světli/ík vzbuzují ne až tak libé asociace.
Čili jaký název byste navrhoval vy?
Když přišel budoucí šéfredaktor s návrhem založit v Plzni nový časopis, tak taky demokraticky vyzval k vymyšlení názvu. Vymysleli je mnozí, já sám sepsal v entuziasmu asi čtyři nebo šest titulů a seznam ještě někde mám. Pamatuju už jen ten nejkontroverznější.
Nějaký čas předtím jsem totiž něco hledal v některé městské knihovně, snad zrovna v dětském oddělení u Heleny Šlesingerové, která si mě zapamatovala, a asi kvůli synovi, už mu tenkrát pár let bylo, a všiml jsem si asi dvanáctileté holky, úplně fascinované nějakou knížkou, jak o ní nadšeně a rozumně konverzovala, a najednou jsem si uvědomil, že takových dětí jednak nebývá tolik (už tenkrát nebylo), hlavně mě ale napadlo, že ji to už během pár měsíců může bohužel přejít. V souvislosti s pubertou. A bude to škoda. Jistě, děti často čtou i dál, ale taky jde o to, co pak čtou, anebo toho ve třinácti nechají, jak taky ví Helena, a napadl mě název „Dvanáctiletá v knihovně“, za nějž jsem byl Novotným pochválen, ale musím sám uznat, že by asocioval pouhé čtení pro děcka, ne-li jen pro dívky. „Plzeňský literární život“, zkratkou Plž nemá tu asociaci taky ideální, plži jsou pomalí „měkkýši“, ale zase lepší než Zlž (Západočeský literární život). Zvyklo se na to. Někdy mě třeba kritizovali, ale samotný název časopisu za ta léta ne, nebo o tom nevím. Asi to za to nikomu nestálo, řekne sice skeptik, ale to je námitka použitelná vždycky. (Je blbý, a to je fakt, že slovo Plž neobsahuje ani jednu samohlásku. Nezní.)
Máte pravdu v příkladech jiných názvů, ale pořád to jakž takž jde… Ovšem neříkejte, že Plzeňský literární život vám nezní lépe než Plž. A navíc ne každého hned napadne, že se jedná o zkratku a co znamená. S trochou nadsázky bych – neznaje kontextu – uvažoval o nějaké tiskovině pro zahrádkáře.
Na obálce to mají oběma způsoby, na webu knihovny taky, v článku je prostě lepší psát PLŽ než se vypisovat s Plzeňským literárním životem a tady se bavíme o PLŽi, protože „všichni vědí“.
Být PLŽ o zahradničení, odpadly by dr. No starosti s financováním 🙂
Elektronická verze šetří naše lesy! Jednou za rok setkání PLŽích zahrádkářů u příležitosti vydání na lopuchových listech.
Asi ano, je to tak trochu malicherná věc. Kdo Plž čte, ví, kdo ne, je mu to asi jedno. Nicméně esteticky to zkrátka nepůsobí, to mi nikdo nevymluví. Ovšem podstatný je obsah, a kvůli tomu Plž čtu. Obsah se mi – ne vždy – ale povětšinou zdá zajímavější než název, a to je hlavní.
Po příspěvku pana Ef ze 7:27 ale musíte uznat, že PLŽ je nakonec ta méně slizká varianta!
Vím, že to víš, Vladimíre, ale jen dělám chytrého a podotýkám, že Jiří Pelán vydal roku 2002 v Torstu knižně studii Bohumil Hrabal: pokus o portrét, Monika Zgustová knížku V rajské zahradě trpkých plodů (Mladá fronta 1997) a Susanne Rothová knihu Hlučná samota a hořké štěstí Bohumila Hrabala (Pražská imaginace 1993).
Nemluvě o publikacích Esterházyho a Jankoviče, které bohužel nemám (ale vím, že ta druhá je mírně kontroverzní), a o Mazalově objemném díle, která zajímavě porovnává Hrabalovy texty s realitou Hrabalova života.
Ahoj, Ivo, vím, že prý jsi literární vědec, ale potom jistě dobře víš, co je odborná monografie a co není. Nejblíž by k ní měl opus Milana Jankoviče, ale to je brilantní teoretické pojednání, věda, čistá věda. Co je na tom kontroverzního? Tomáš Matal by se také tuze podivil, kdybychom jeho objemnou knihu označili za monografii. Zájemcům o Hrabala bych nejraději doporučil úvahy Jiřího Pelána, ovšem určené pro italské slavisty. Opět ale: žádná monografie!
Omlouvám se Tomáši Mazalovi: Mazal, žádný Matal. Mea culpa.
Jo, jasně. Všiml jsem si taky, že jsi jedním z 19 autorů samizdatového předpřevratového sborníku Hrabaliana, kam studiemi o Hrabalovi přispěli i Aleš Haman, Květoslav Chvatík nebo Josef Hiršal. A že je tam i studie o Anglickém králi a dvě studie na téma Hrabal a surrealismus. Josef Kroutvor tam má dokonce článek „Hrabal, Mácha a surrealisté“. Pak, za nového režimu to vyšlo znova, že…
On se ten Jankovič dívá na Hrabala tak nějak… jako Chalupecký na Haška… a jako Chalupecký na Haška se dívá víc lidí… ale já neznám nikoho, kdo by třeba Hrabalův pohled na erotiku interpretoval jako pan Jankovič, u kterého je to teorie a na rozdíl od Tebe se s Hrabalem nejspíš nikdy ani osobně nesetkal.
Odpovídám dodatečně, omlouvám se. Nikoli, dr. Jankovič se s Hrabalem scházel a Hrabal ho měl ve velké úctě (stejně jako Josefa Zumra), zatímco třeba Václavu Černému nemohl přijít na jméno, čímž mu zle křivdil. Připouštím však, že z Jankovičova teoretického výkladu moc moudrý nebyl. Ale proč by měl být? To byla kniha pro vědátory, ne pro čtenáře.
Předposlední odstavec brilantně argumentuje. Gratuluju.
Přijde mi to zbytečně naštvané… Mě vždy zamrzí, že je x autorů, po nichž dlouhá léta neštěkne pes (samozřejmě to ale není případ pana Hrabala) a pak když je výročí, mohou se všichni strhnout. Jeden opisuje od druhého. Nemám důvod se pana P. zastávat, nicméně jeho výrok: „zplozen jako malér mladé brněnské dívky“ je sice na pováženou, ale pokud se nemýlím, byl pan Hrabal nemanželským dítětem a v té době to byla skutečně kapitální ostuda… Samozřejmě to není důvod k odsudku, prostě některá děvčata byla více temperamentní a některá méně (a možná častěji chodila do kostela).
Možná nejde ani tak o informaci, že se Hrabal narodil mimo manželství, ale spíš o tu nepatřičnou vzletnost, kterou autor celou situaci popisuje.
Zplozen byl z vášně a malér se z toho stal až později.
Pokud se nemýlím, pan P. nepíše do žádného odborného literárního periodika a obávám se, že ona nepatřičná vzletnost je po něm požadována, jinak by to ani nemohlo vyjít na světlo. Máme nějak nastavenou laťku médií, resp. žijeme v nějaké mediální realitě a v té je nutné to vnímat. Já ji tím neobhajuji, mě také ledacos štve.
Nemá smysl rozebírat, co byl malér a co nebyl. Ale už vznik nemanželského dítěte byl malér, ač si to samozřejmě aktéři v tu chvíli neuvědomovali.
Já to v paměti nedržím. Potkám-li, postojím. Takových zahozených osobností a duší není málo, bohužel. Potřeba povýšit sama sebe nad kohokoliv, jehož jméno dpbře zní, je pro mne hodně odpudivá. Jestliže k časům před Velikonocemi patří rozjímání, vzpomínalo se teď hodně na Kryla, Hrabala – a pro mne s tím spojené jsou otázky dovnitř: A co ty? Máš v tomhle čisto? Nebo ještě líp, uvádělas někdy „na pravou míru“? Zastala ses? Kohokoliv, nejen velikánů. Nejsou to ale otázky pouze pro jedno roční období. Jen někdy zesilují…
tento zápisník je velmi nadčasový, nejen velikonoční. Hned mne, nevím proč, napadl blížící se 30.duben 😉
Děkuji Literárnímu Západu za perfektní obrazový doprovod. To je paráda! Fingalovo Redakční tajemství jsem četl v „antikvariátní“ podobě, tj. bez obálky a kresby, až teď tudíž zírám, co jsem to vlastně měl v ruce. A děkuji i za uveřejnění autorovy podobenky. To je přímo dárek velikonoční…
Co dodat ? Znal jsem Luboše v letech dospívání a studií. Je těžké vstřebávat zprávu o odchodu, každého vrstevníka a uvědomovat si neúprosný čas v neznámu jeho konce. Jedna věta: “ Svůj věk mládí prožíval s intenzitou vnímání své vnitřní osobnosti a vlastního zbytečného zakopnutí, které se nese v duchu celé jeho umělecké tvorby“.
Daniela Kovářová skutečně příspěvek uhradila, na schůzi, kde své rozhodnutí oznámila, aniž se to do té chvíle na schůzích řešilo
Hořekovat lze, ale pokud nic neřeknete, pokud neoslovíte a nezeptáte se, těžko se může něco dělat. I já jsem zcela normálně dala vyšší čl. příspěvek do Obce pro případ, že na tom někdo jiný bude takhle. Za druhé se mohu s panem Knížetem přímo domluvit na jeho potřebách a případně mu pomoci s umístěním, i když na jednolůžkový pokoj to bude problém. Bylo tak těžké poptat se? Z Obce by se to dostalo ke mně velmi rychle, tato nabídka spolupráce tam je přece už od valné hromady.
V článku sice dr. No hořekuje, ale o problému RK řekl, oslovil čtenáře a požádal o pomoc.
Trochu nechápu, pro koho má být těžké poptat se. Pro RK? To musí být sakra těžké. Nicméně to udělal. Pro ostatní? Když o problému vím, pomůžu. Když nevím, mám obcházet spisovatele a ptát se, jestli náhodou něco nepotřebují?
Jak Obec spisovatelů nebo SZS pomáhá členům v nouzi? Já to nevím a v dokumentech těchto organizací se to nedozvím.
V dokumentech zatím nic není, když jsou to návrhy, které se projednávají, ale i tak bylo (včetně valné hromady) řečeno, že si můžeme pomáhat i v rámci svých profesí. Pokud by se byl pan RK nebo někdo z přátel obrátil s dotazem na Obec, je-li možná nějaká pomoc, velmi pravděpodobně (98%) bych se o tom svižně dozvěděla. Jsou různé možnosti, ale nemohu nic věštit a slibovat, pokud neznám celou situaci dotyčného pána. Můžete-li, dejte mu na mne kontakt – nebo naopak mně jeho. děkuji.
Zařídím.
Nedalo mi to a znovu se musím nad lkavým článkem pozastavit. Neznám detaily ani spolkového života Plzně ani páně Knížetova. Tudíž obecně: Zdá se, že v Plzni jsou lidé schopni se celkem normálně scházet a spolupracovat. Pokud nějak zmizel, vyšuměl fond B.N., je takový problém připravit pro sebe fond svůj? Místní? Třeba pouze „lidských zdrojů“ Místní literáti mohou dokonce oslovovat místní patrioty, získat dary.
Nepopírám, že situace je leckdy tristní, ale sedět s rukama v klíně prostě nelze. Hrabu se v bídě lidí dost hluboko na to, abych viděla, že jsou velmi důležité otázky a odpovědi typu : Co můžu udělat? Co se osvědčilo? Co udělat, aby to šlo?
Pokud byl někdo dlouho zaměstnancem divadla, nebylo by třeba v zájmu města, aby vznikly nějaké črty, vzpomínky, historky z natáčení – je tu zase nějaký zdroj. Rybářský prut. Dnes je vhodné myslet na různá zajištění dřív, než je pozdě – a potřebnost tohoto pána by mohla být spouštědlem pro růzžná zamyšlení a činy v okolí. když to tak vezmu, pokud je někdo se spoustou přátel ve městě, jako je Plzeň, v malérech, asi je tu cosi nepříliš dokonalého…
Paní Šochová, pro Kristovy rány! Mohla byste podobné komentáře posílat až potom, co si dám první ranní kafe?
Vy jste sem zabloudila omylem z nějakého dokonalého světa? Spisovatelé přece mají svoje organizace a sama říkáte, že se od nějakých návrhů ještě ani neposunuli k realizaci. Takže budeme zakládat organizace nové a lepší.
Házíte tu vinu na všechny ostatní – RK se málo staral, dr. No příliš fňuká, my nic tu neděláme; tohle je ta vaše sluníčkově uvědomělá reakce na žádost o pomoc? Musím se jít vyvztekat!
Nevztekejte se, zvedá to zbytečně tlak. Článek se mi jevil příliš zaměřený na city – pokud vím, už na valné hromadě bylo jasně řečeno, že se příspěvky nebudou vymáhat žádným násilím, že jsou možné splátky, že se počká rok a pod… A co jsem četla?!
Nikde jsem neřekla, že se zrovna pan K. měl včas starat-ale že by tohle mělo být podnětem pro úvahy, jak se zajistí kdokoliv další. Protože dobře už bylo. A ta možnost práce pro jinak činorodého člověka? To je snad normální, že mne napadne první věc, jak zvednout někoho, kdo se vidí na dně?
Pokud to napadlo další lidi a na věci se pracuje, v článku se to nezmínilo. Ono SE už nikde nic nestane, pokud s tím lidi, nikoliv SE, cosi neudělají.
„…nic neřeknete, pokud neoslovíte a nezeptáte se… pokud by se byl pan RK obrátil na Obec… je vhodné myslet na různá zajištění dřív, než je pozdě…“ Opravdu ani nenaznačujete?
Jakou valnou hromadu to myslíte? SZS asi ne, pan Fencl nahoře tvrdí, že se o příspěvcích vůbec nemluvilo.
Na věci se už pracuje, píše se to v článku. A pracuje se na ní ještě o trochu víc i na základě toho článku.
Jsem hrůzně nepraktický člověk, takže i mé fňukání a hořekování muselo být nutně hříšně nepraktické. Chtěl jsem pouze upozornit, že Roman Kníže (jinde i jiní) je v nouzi – a co s tím? Spousta, opravdu spousta literátů není ani v Obci spisovatelů, ani v PEN klubu, ani v Unii českých spisovatelů aj., ani ve Středisku západočeských spisovatelů, v žádné podobné instituci, přesto někteří mohou být a jsou v nouzi. Pak nastupují obětaví a ochotní „lidé“ – a ti skutečně nedávno „zachránili“ třeba Pavla Zajíčka, osobnost naší kultury. Jinak by po něm ani pes neštěkl.
Ano, Pavel Zajíček z Plastiků má důchod pět tisíc (aspoň to tvrdí v novinovém rozhovoru) a bude muset hrát na saxofon do smrti. Romanův roční příspěvek důchodce je dvě stě korun a loni ho uhradila členka Střediska Vlasta Špinková. Vloni jsem s ní a s poředsedkyní Romana v Křimicích v onom domě důchodců navštívil a obávám se, že tam nemá samostatný pokoj prakticky nikdo. Ale toto nevím. Je paradoxem, že Romanův panelákový byt je poměrně nedaleko, podle všeho se mu oň starají jeho kamarádi z divadla, kteří za ním přišli i koncem naší tříhodinové návštěvy. Vzpomínám, že Roman tam velmi intenzivně četl poezii Ivana Diviše a psal vlastní básně. TE´d tam jdeme znovu.
Díky za lepší informaci. Takže pokud je v domově pro seniory, enmám mu, co nabídnout. Pokud má nižší důchod, stejně mu ze zákona zůstává 15% důchodu a zbytek hradí buď rodina nebo stát odpouští. Což je, myslím, velimi hezké zajištění, jde do tisíců měsíčně.
Pokud je na LDN, což je zdravotnické zařízení, musí někde dál bydlet. LDN je přechodná, z ní se jde domů třeba s peč.službou a home carem, nebo do sociální služby typu domov pro seniory. Domovy pro seniory už dnes nejsou pro lidi, co se vzdají bytu kvůli vnoučeti a pod., ale pro lidi, kteří se neobejdou bez péče, jsou závislí hlavně ve 3. a 4. stupni potřeby péče a nedá se to v jejich bydlišti zvládnout. Je to dnes luxusní, vysoce státem dotovaná péče nebo stejně luxusní soukromá.
Pokud je pan Kníže v domově a ne LDN, potom by asi bylo vhodné mu pomoci něco s bytem udělat. V Domově můžemít trvalé bydliště.
K panu Zajíčkovi: U důchodu kolem pěti tisíc je dost možná pomoc v podobě třeba doplatku na bydlení. Je tu velmi tenká hranice několika stovek. Pokud má exekuce a důchod by byl bez nich vyšší, lze se obrátit na ČSSZ, protože existuje směrnice ministerstva vnitra, že má lidem z důchodu zůstávat aspoň 6500.
Bohužel mnoho lidí „na volné noze“ si platilo třeba i vysoké nemocenské, ale sociální nebylo povinné- a z něho se důchod počítá. Platí to i pro lidi, co museli dělat načerno. Ti všichni jsou dnes chudí důchodci a mohou mít i tak nízký důchod, jak je teď uváděn.
Lidem pomáhá, když se např.sestěhují (jeden byt, každý jeden pokoj), společně hospodaří. Kdo má problémy se samostatností, může dostat od úřadu práce po prošetření stavu a potřeby pomoci příspěvek na péči, který uhradí peč.službu nebo může někomu v rodině nahradit i výdělek.
Ahoj Vojto,
konečně se mně podařilo to, že se asponˇtímto způsobem o Tobě něco dozvím.Ani nevíš, jak jsi mne tou svojí činností potěšil. Je mi smutno z toho, že se nemůžeme vidět, prosím Tě zkus se nade mnou smilovat
a ozvi se.
Děda
Vážený pane,
nejen paní Daniela Kovářová uhradila příspěvky za Romana, ale ani já jsem příspěvky na něm nevymáhala, raději jsem je za předešlé dva roky zaplatila sama. Nevím, kde získáváte své informace, ale zřejmě má váš informátor zvrácenou fantazii. Místo donášení, by svou energii mohl věnovat něčemu prospěšnějšímu, třeba právě pomoci těm, kteří pomoc potřebují.
Proč hned fantazírující informátor? V článku se píše jen to, že nejmenovaná organizace o stavu svého člena RK dlouho ví a sama od sebe mu příspěvky neodpustila. Tím, že jste je poslední 3 roky platila spolu s paní Kovářovou za něj, jen váženému pánovi dáváte za pravdu.
Mám pocit, že pan R.K. sám o prominutí příspěvku nepožádal. Jak má potom jakákoliv organizace, případně pouze na základě pověsti a zpráv, něco odpouštět? Prožluklé „samo“ SE nikdy samo neudělalo. Ale už jsem tu zmínila, že od toho jsme tady, abychom se třeba i na základě této diskuze a událostí zamysleli, jak by to bylo lepší propříště. Současná Rada OS je přístupná každému nápadu a mail je veřejně dostupný. Ba i adresa písemná. Jaká dál Obec bude, je přece na každém členovi. Pokud má něco přinášet, nechť se dotyčná vyjádří. Pokud něčemu nerozumím, něco mne trápí – šup s tím do pošty. Ať místo SE začne fungovat ON, JÁ, MY. 😀
Nebyl by prosím sken toho novinového článku?
POZDĚJI: Sken už mám, kdybyste si chtěli počíst a nechce se vám běhat do knihovny, kontaktujte redakci.
Když já, člověk z minulého století, neumím skenovat! Myslím, že u mne ani to nejde. Článek vyšel v pondělí 12.5. v Plzeňském deníku, mám ho oxeroxovaný, ale…
Ovšem echtovní šaratice je také skvělý nápad. Nabídl bych ji nejenom panu IVF, ale i těm pučmidrátům, co ho poňoukli.
Myslím si, že bude vhodné číst nejen to, co si upravili do časopisu A2, ale také vyslechnout záznam toho jednání, které koluje internetem a udivuje i lidi mimo oblast. Pošlu Vám ho. Je to dlouhé, takže se leccos do tištěné formy nedostalo. Ano, u představitelů Obce panuje znechucení a já se nedivím. Je možné, že si někdo vymyslí, jak udělat jinou Obec, ale věřte, že úplné zrušení a postavení čehosi nového není tak jednoduché, v tomto oboru asi ne. Ostatně, kdyby na Valnou hromadu přijelo víc lidí, mohlo to už tehdy dopadnout jinak.
Záznam debaty Obec spisovatelů vs. Petra Hůlová je tady: https://soundcloud.com/a2larm/kriticky-klub-a2-k-cemu-je-nam-obec-spisovatelu
Pane Čechuro, přijměte moji srdečnou gratulaci! A že byste neznal odpovědi na fotbalové dotazy Dr. No? Nevadí, to k ničemu nepotřebujete. Vězte, že Dr. No by zase nikdy nesložil tak povedenou píseň.
To je pravda pravdoucí! A ani bych ji neuměl zazpívat. Zpívám-li, nejde o zpěv, pravil klasik. Natož s filharmonií. Doznávám, že ze mne promlouvá slepá závist, nic jiného. Nicméně musím podotknout, že otázky jsou velice jednoduché. I když by si s nimi možná někdy nevěděli rady ani hráči Viktorie Plzeň.
Čechura je náš slavný J. K. Tyl, třeba ho jednou pohřbíme vedle Kde domov můj – samozřejmě v Plzni, kde jinde. Ještě pár dramat a má to v kapse.
Za toho slávistu se hluboce omlouvám. Ale myslím, že mi to nakukal Pelta, když onehdá volal, a dokumenty v Křetínského kabele to taky potvrzovaly… Dr. No, kamaráde!
Já vím, kabely nadělaly neplechu… Ale ta snová vize, jak multimiliardář se vleče s kabelou, v níž nemá vůbec nic! Kopaná je surrealismus, zatímco Načeradec je slávista. Uctivá poklona milému šášovi!
Knížka vydaná s podporou magistrátu a Nadace 700 let Plzně začíná příspěvkem Josefa Hrubého „Smím se toulat…“ a končí (před doslovem) úryvkem z knihy MUDr. Zdenky Ulčové-Gallové Čekání na Kateřinu. Mimo to obsahuje třináct povídek a fejetonů.
V Psí knížce má jeden z nejrozsáhlejších příspěvků JUDr. Karel Pexidr z výboru Střediska, který každoročně skolí v oblasti Vícova desítky bažantů, na což je pes potřeba. Podtitul sborníku Nezapomeňte taky promluvit se psem je převzat, je to i název vydané zde povídky lékaře a spisovatele Václava Grubera ze Stoda.
Rovněž s nadsázkou mi jednou řekl O. Neff, že jednal před převratem s redaktorkami, po něm s nakladateli, což jsou vždy muži. To je i jeden z více důvodů, proč je víc prozaiček: nakladatel preferuje dámu i ve vší počestnosti. Možná je i víc žen v domácnosti, tj. manželem jištěných, které se v psaní najdou. Třeba takový Hájíček v Budějovicích je přece docela výjimka. (Není ovšem v domácnosti, ale v bance.) Kolik je v regionech takových Hájíčků?
Na kdekoho se tady snáší kritika, ale určitě by bylo na místě, kdyby se zaměřila také na vlastní činnost a práci. Např. v Plži č.6 jsou v barevné části tři duplicitní stránky. Tak nevím, buď už nemáte co tam dát a řešíte to kopírováním textu, což je k politování. Nebo je to takhle omylem, ale pak nevím, kdo tam vlastně dělá korektora, protože i jeho práce je k politování. Tak jako tak za to zodpovídá šéfredaktor, že ano?
Beno, Beno, „barevné bříško Plže“ jsou Listy Ason-klubu a ty dr. No nerediguje. Kromě toho, spíš než na to, kdo tam korektora dělá, byste se měl ptát, CO takový korektor dělá.
Každopádně si tohle číslo PLŽe nechte, jednou bude mít velkou cenu.
PS: Od 18 h jste na nás kliknul už 49 x, to bude asi LÁSKA 🙂
Skutečně: už od roku 2002 to v Plži chodí tak, že na obsah ni podobu Listů Ason-klubu nemá redakce „bílého“ Plže žádný vliv. Ergo ani odpovědnost. Taková je dohoda. „Barevné bříško“ v redakci čteme možná ještě později než p. Beno a mnozí jiní. Ale jedné věci nerozumím: jaké duplicitní stránky? Mám tady tři výtisky Plže č. 6 a Listy… jsou všude v absolutním pořádku. Žádná duplicita! To je smůla, ale asi na p. Bena vyšel vadný výtisk. Pak má p. šáš svatou pravdu: uschovejte si ho coby unikát! Skoro Vám ho závidím… A ještě maličkost: Plž žádného korektora nemá a nikdy neměl. Kde bychom ho vzali?
Není to obecnější problém? Stát je přece praktická instituce a postřehl skrz politiky, tj. lidi veskrze praktické, že lidi méně čtou, že i těm dobrým autorům rok od roku ubývá čtenářů a nové generace zajímá česká beletrie méně a méně, mnohé mladé vůbec a ani se za to nestydí, i technologicky jsou totiž dávno jinde. Svět je také zčásti jinde. A nezájem o četbu potvrdí učitelé na zš i profesoři na vš. Zmizel tak poslední argument! Stát potřebuje pouze novináře, rozhodně ne někoho jako byli Fuks a Hrabal. Většina národa by dnes v referendu ostatně souhlasila s tím, aby stát nepodporoval ani literární časopisy, natož pak literární organisace, a Obec trpí i absencí této podpory. Koneckonců lze pochopit i úředníka na zatím ještě existujícím Ministertvu kultury, když má radši malíře a reprodukční umělce, protože neprodukují vlastní myšlenky, zatímco od spisovatelů obecně se nikdy neví, s jakými výkřiky přijdou. Co když se nám otočí politicky na pětníku? Pokud se otočí takto malíř, je to spíš věc jeho blízkých, a jistěže je tu Vaculík a další a další. Ale zbytek je nelehce čitelná skupina lidí, kteří bohužel často příliš přemýšlí a dokonce umí korigovat své názory. Lépe je proto nevnímat.
NO jo, nevnímat… A tio říká člen Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Střediska spisovatelů, Sherlocků Holmesů a určitě mnoha jiných obcí a středisek. To se mu to snadno nevnímá!
Což mi připomíná, že by někdo mohl napsat i o Penu, jehož členy jsou ze Střediska třeba Karla Erbová a Josef Hrubý. Překvapilo mě to, ale i tato česká pobočka mezinárodní organisace bývá posl. dobou předmětem negativních kritik.
Ano, mohl a měl by, leč já nikoli, já o PEN klubu zase tolik nevím. Mám za to, že je tam ze Střediska pouze Erbová a Hrubý, nikdo jiný. Nemýlím-li se. Ovšem co vím, tak se PEN klubu opravdu leccos vyčítá a leccos asi opravdu právem. A pokud právem, nemělo by to překvapovat. V podstatě je asi stejně nezreformovatelný jako Obec spisovatelů.
Vojtěch Němec se však obírá půl článku mou public relations. A hrdina nemůže chtít, aby čtenáři „poznali“, z čeho autor vyšel, jak kritik tvrdí. Není ani tak neobvyklé, když je hrdinka stylizací reálné osoby, viz. knihy Nádherné dobrodružství či Jules a Jim. Je snad „klíčové“, zda líčím realitu? Navíc ji nelíčím. Není časté, že knihu „drží“ ústřední motiv? Coby nedosažitelná je hrdinka líčena záměrně. Ani necituji tak moc, jak kritik tvrdí. Shakesperův sonet je adekvátní motto a motivace autora mlčením „nedosažitelné“ není můj vynález. Jazykové prostředky jsem uzpůsobil nedosažitelnosti hrdinky. Citovaný vnitřní monolog je v pořádku. Detaily typu Nokia zvěrohodňují. Věta o pomeranči vyjadřuje absenci citu a neplyne z ní, že neumím anglicky: Anglickost se tu nevtahuje k tykání, ale obecně k jednání. Hrdina označí kamaráda Jakub Bond proto, že ho naivně obdivuje. A zrovna tři povídky, co má kritik za nadbytečné ornamnty, vyšly už dřív v literárních časopisech.
Čili všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo!
Proč by povídky či texty, které vyšly v literárních časopisech, nemohl kterýkolik kritik označit za nadbytečné ornamenty, když si to myslí? A jiný třeba zase za nenadbytečné ornamenty, když si to bude myslet? Jednomu nejmenovanému literátovi tuhle vyšla časopisecky povídka, nad níž redakce půl roku váhala, zda ji otisknout či nikoli, nakonec ji uveřejnila – a teď vyšla kdesi i knižně. Ale když ji nějaký kritik sepsuje, nelze se divit.
Na druhou stranu je pochopitelné, že Ivo F. hystericky komentuje vše, co se děje okolo jeho textů: psaní (a psaní o psaní) je pro něj v tomto světě VŠECHNO, a tak si tento druh literární praxe střeží jak kvočna vejce.
Pan Němec byl ještě, budiž mu to ke cti, velmi opatrný. Já, prostý čtenář, tedy ne vševědoucí, ale ani zcela blbý, bych tuto knihu označil za další grafomanskou příručku. Ale abych pana Fencla „podržel“, kniha patří mezi grafomanskými výtisky, kterých je bezpočet, k tomu lepšímu. Že se autor opakuje a jen mění jména a kulisy, je nasnadě. A zdá se,že v této poloze našel zalíbení.
„U Moniky a Jakuba“ a povídka „Myška“ se před vydáním v Roce Joriky ocitly v časovém odstupu v Literárních novinách, když to byl ještě týdeník. Nyní jsou, jak známo, měsíčníkem a nejen mě se to nelíbí.
Ad demiurg. Propána, mám třeba dítě, jistěže není psaní pro mě všechno.
Víme, že máte syna. Poměrně často o něm píšete.
Ve Tvaru taky nevyšel ten článek přesně v téhle podobě. Ale nevadí mi nic z toho, co je tady navíc. A ten můj výčet ohrazení se tady nahoře… jsou vlastně spíš marginálie, nejde to po podstatě.
Zajímavé čtení. Jen prof. Viktory se zastanu a k nepozornému čtenáři a recenzentovi přidám ještě nepozornou redakci (recenze vyšla v únorovém PLŽi v roce 2006).
Tomu říkám nápad! A jak to, že něco podobného neudělalo samo SZS, jehož je VG členem? Oni radši to pejskování… Doufám, že sborníček bude obsahově na vyšší úrovni než nešťastná a zoufale špatná Psí knížka, což by snad neměl být takový problém…
Nápad se opírá o přátelský vztah, to je všechno. Je to přátelsky humoristická knížka. – A SZS? Je fůra věcí, které by mohlo udělat. A které mohlo udělat. To je nekonečné téma… Zdravím pana KK!
Errata
V textu je špatně uvedena adresa, kde lze toto – troufám si říci „dnes již klasické“ – dílo plzeňské literatury poříditi. Správně má být:
http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/3/5/775-Kolektiv-autoru-Svet-podla-Garda
A pozor: Na skladě mají pouze 1000 kousků, takže na každého Plzeňana jistojistě nevyzbyde :-).
To je divné. Připouštím, že pan Abbé může míát pravdu, leč přímo v knize je uvedena ona informace, na niž odkazuji. Lze-li to i jinak, asi tím lépe! Ať se na tu tisícovku Plzeňanů dostane!
A pikantní podrobnost: ani po dvojím čtení nedokázal pan jubilant určit, kdo co napsal. Pořád si s autorstvím tří příspěvků neví rady. Držme mu palce!
Sama koncepce knižky není labilní: První z tří delších povídek Romance s Jorikou využila motiv klasického románu Ztracený obzor Jamese Hiltona a předvádí realitu a komunikační bariéru. Poslední věta (Potom se nezastřelil) neguje poslední větu Salingerovy povídky „Banánové rybičky“ (Potom se zastřelil). Tři delší povídky Roku Joriky představují 1. tragickou realitu, 2. ozdravný sen (v povídce Vynalezení Facebooku) a 3. realitu romanticky idealizovanou (v povídce Nápojový lístek).
Osobně hlasuju za klíšťata – dokonce můžu sepsat text o tom, jak se mi podařilo otrávit se repelentem. Bude to nesmírně dramatická povídka plná naturalistických popisů, částečně se bude odehrávat ve snu (to je teď hodně populární) a nebojte, přežiju. Tedy ne já, ale moje postava.
Škoda (čárka) že mi SZS nikdy spolupráci nenabídne.
Ještě glosa k Psí knížce… Samotný nápad , domnívám se, špatný není. Špatné je jeho pojetí, resp. to, jak nekvalitní, podprůměrné, neoriginální a fádní texty autoři odevzdali!!! Předpokládám, že času měli dost, a přesto je výsledek zoufalý. Dím tedy, jací jsou to autoři? Není načase si přiznat, že nemám takový talent, jak si namlouvám či jak si pochvalně na schůzích namlouváme? Krom povídky p. Grubra a M. Čechury mě nic víc nezaujalo. Vzdělaný kritik by možná výčet toho lepšího o jednu dvě povídky rozšířil, a dál? Dál jen prosba! Žádnou „kočičárnu“ nevydávejte, to by totiž byly pomyslné rolničky k literární klaunské čapce, kterou si SZS tímto „projektem“ nasadilo…
Myslel, že tu bude nějaká tabulka, kde se bude moci vybrat určité zvíře či druh v anketě, ale když to není, tak jako příznivec malých hlodavců jako morče a nyní mnoho let křečka, bych jistě našel nějaké veselé historky z jejich života v mém okolí. Nejmenovaný kolega by jistě hlasoval třeba pro svého oblíbeného králíčka. Ale i jako bývalého pracovníka Zoologické a botanické zahrady města Plzně by mne inspirovala různá drobná roztomilá havěť jako pískomilové, psouni, fretky, cibetky. Nebo i různé druhy opic a opiček, zvláště drápkatých nebo těch, co s oblibou berou laskominy z dětských kočárků a pak rychle odhopkají do korun stromů. Ale do ankety bych hlasoval za prvé pro hlodavce. Pak by mohla vzniknout knížka o příhodách autorů a zvířat v plzeňské zoologické zahradě, kde i autoři byli přítomni na čtení.
My jsme ale uličníci! Lákáme na tabulku a ona tu pak není. Zkuste v textu najít obrázek pejsáčka a pak pohledem sjeďte o pár centimetrů doprava. Už to vidíte? Je tam!
Pěkné a potřebné vzpomenutí. Díky.
Proč ale autor neuvádí jména? Pravděpodobnost žaloby je malá a článek je prostě záhadný. V novém vedení Střediska jsou Alena Vávrová, Daniela Kovářová a Markéta Čekanová. Ve starém byly Tamara Kopřivová, Vlasta Špinková a Jarka Málková. A kdo se vdává?
Ivo, prý jste dělal s dr.NO nějaký rozhovor, mám to z druhé ruky (učím se rychle, dr.NO!), ale prý je nějaký nezajímavý, co sem dát odkaz?!
Ivo, kdo se vdává či vdávala, to se v Plzni už ví či vědělo hodně dlouho. Ba i na Plzeňsku… Veřejné přípravy vypukly tuším v červnu i dřív. Lze to snadno zjistit i z druhé ruky.
A proč nebýt záhadný? Co když blufuji a byl to třeba prof. Viktora? Rozhodně nikoli Milan Čechura, toho bych s báglem na zádech nepoznal a můj společník teprve nikoli. A kdo se bude brzy ženit, taky nevíš?
Jeden by řekl, že se pan Ef v té holmesovské společnosti něco přiučil.
A co když dr. No blufuje a v Plasích se někdo z LZ ŽENIL?
Moc prosím, opravte v předpředposledním odstavci mylné „Pořádné chápe“ na správné: Pořádné chucpe. Co mi to ten počítač dělá…? Ale už funguje, tak aspoň funguje. A proč hned prozrazovat, o koho jde, jde o malou tajenku a řešení je lehoulinké. Mýlka je vyloučena.
Možná se bude ženit, kdosi mi něco o tom říkal, plzeňský herec, básník a prozaik (v jedné osobě, … , a na dotaz p. Hortensie odpovězeno na její e-mail)
Ale no tak, Kelišová!
No vida, konečně jsem si početla!
Vida, Hortensie se tentokrát skutečně nemýlí. I já v tomto vyznání nalezl větší zalíbení než v předchozích článcích. Snad že se mluví konečně o kritikově privatissimu, vždyť se chce i po básnících (tedy pokud žadatelem není zrovna jakýsi Piorecký)…
No ano, takový Zápisník rády v Hustolesích čteme. Díky za Zábranu, jeho verš: „krutost utopistů“ mi nedávno osvětlil den*
Vždy jsem fandil Ostravě, aby získala titul EHMK, zasloužila by si to mnohem víc. I literární festivaly se v Ostravě konají za hlavně mezinárodní účasti. Jinak jsem také nikdy nefandil a nefandím Světovaru, přišlo mi to bohapusté nesmyslné plýtvání prostředky na zbytečnou věc. Proč město zničilo kulturní dům, mohlo jej přebudovat na divadlo, rozšířit a bylo byl to lepší než nějaký Světovar, bylo by to v centru a nemuselo by se bourat. Mnohem lepší prostor pro divadlo, kulturu by byl prostor bývalého ŘEMPA v Kollárově ulic než nesmyslný Světovar. Doufám, že dotaci z EU projekt nedostane.
Zachraňovat zpustlé stavby je dnes in a na to lidi kolem EHMK slyší. Je to poměrně rozlehlý areál, má svoje kouzlo a vždycky se tam dá najít nějaká menší překážka, kvůli níž se bude muset uvolnit víc peněz…
Dům hrůzy je naproti tomu klasická komunistická architektura, která je v lepším případě nudná, v tom horším vyloženě ošklivá. Dát jí novou podobu chce nápad, rozhled, zkušenosti… A komplikace může být tak maximálně azbest.
Takže máme Světovar, Dům hrůzy a Nové divadlo, tři projekty, kde se dá ulít nějaká ta koruna. Snažit se o hospodárnost a sloučit je do jednoho, to by přece byla škoda.
BTW kde bylo v Kollárovce ŘEMPO? Gůgl mlčí.
Fencl: V Budějovicích mám přes půl rodiny, ale nejen proto mě napadli i autoři jako pan Hule, pan Vejlupek (žije také na pomezí krajů, byť spíše v tom jižním, ale býval u Západočechů) anebo můj – bohužel již zesnulý – přítel Boris Jachnin, autor m…noha knih a historik, kterého dobře znala právě Hanka Hosnedlová a který mě učil u nich doma píti kvalitní whisku, ale nejen to. Ad Bauer: Ano, je to rekordman, ale z větší části jde o non-fiction.
Zdá se, že Antidivadlo dosáhlo ve svém oboru mety nejvyšší (stránka v MF Dnes), takže má nárok skončit. Mě osobně to velmi mrzí, a protože nejsem žádná Ooosoba, nebojím se to v komentáři přiznat.
Nemáte někde tu stránku? Já bych si ji rád přečetl.
Je na webu Antidivadla v sekci My v tisku.
Navrhuju přejmenovat knížku na Guláš se šesti. Šlo by o román, který by spolu sepsalo šest západočeských spisovatelů. Jen přítomnost dalších pěti lidí by nás podle mě ochránila od dalšího jorikování.
Povídka pana Ef se do výboru dostala proto, že autor asi pětkrát použil slovo pes? Závěrečné odstavce do ní stejně pokoutně sepsal kolega Šíp 🙂
Kniha s názvem Vepřo knedlo zelo už vyfoukla všem knedlikářum rybnik. Hádám, že Psí knížka má nějaký tajemnější podtext (na psí knížku až do křížku!). Knížka o kočičkáchurčitě vyjde na jaře a ústřední místo bude míti kočička s hlavou Mistra Hrabala (tuto koláž bych přenechala invenci Alenky Vávrové!). Grafomani všech zemí do Kocourkova!
Já si pořád ještě myslím, že téma Jídlo je myšleno jako vtip, neboť takovou hloupost nezadá do slohové práce ani vyhořelá základkářka dva roky před odchodem do svého důchodu. Pokud je to myšleno vážně, pak se ani neodvažuji odhadovat, co po triádě psi-kočky-jídlo přijde: jestli sex, jak predikuje nejen dr. No, tak by asi opravdu bylo lepší podobné podivnosti vůbec nevydávat. A podpořit finančně třeba nějakého nadějného začínajícího autora. Jenže: jsou tací vůbec ve Středisku? Nefunguje současné Středisko náhodou spíše jako odkladiště těch ne-nadějných ne-mladých, jako svérázná forma regionálního literárního skanzenu? Bůh suď, babo raď.
Když už mě tak vzýváte, možná by příště pomohlo při té kávičce přestat kývat.
Talent se ale pozná právě v omezení. Téma předem nerozhoduje o kvalitě. Kupř. za války musely naše babičky vařit z neuvěřitelných surovin, a když vás chytli v batohu se zvěřinou, hrozila i smrt. V koncentráku někdy ukradené jídlo rozhodlo o životě dítěte. Atd.
To mi už docela chybělo, nová pološílená poznámka pana Fencla, tentokráte jako experta na represe druhé světové války…
Psí knížku jsem pročetl, místy se sebezapřením, talentu je v ní jako tygrů na Šumavě. Kromě dvou, tří textů je to opravdu bída bídoucí. Jistě, druhý, pak třetí a další díly budou už jen lepší, že?
Jen říkám, že to zadání – téma „stravování, jídlo, vaření atp.“ je dost obecné, což je i výhoda, a nikomu nebráníme, a myslím, že ani autorům mimo Středisko, nebrání, aby napsal (třeba) dobovými fakty podloženou, krátkou historickou povídku z časů našich babiček a války, kdy se rozhodně nevařilo tak snadno jako dnes.
Jistě, pane Fencle, to máte pravdu. Ovšem při čtení Psí knížky je zjevné, že většině autorů dělá potíže napsat čtivý a poutavý příběh ze současnosti, tedy ze své vlastní zkušenosti. Jak by pak dokázali napsat něco, co nezažili? Ale o to ani nejde. Spíše mě zaráží jiná věc. Ve Středisku přece nejsou hloupí lidé. Musí sami vědět, že psí sborník je plný kýčovitosti, nenápaditosti a nudy, že se zkrátka (až na ony výjimky) nepovedl. Přesto vesele chystají další a další! To se nenajde nikdo soudný, aby řekl, přátelé, tudy ne? Tím si literárně nijak nepomůžeme, ba naopak! Přece musí číst, nebo v minulosti četli a vědí, jaký je rozdíl mezi zdařilou povídkou na dané téma a nepovedeným tlachem hodným víkendového časopisu či školní slohovou prací? To se tam opravdu všichni plácáte po zádech a říkáte si, nám se to povedlo a ti „kritici“ jsou jen trapní žvanilové?
Nejde spíš o to vykazovat vůbec nějakou činnost? Co já vím, tak se jednou za měsíc či dva sejdou na nějakém komponovaném večeru (jejich web je už pár měsíců mrtev).
Nejzásadnějším literárním projevem je tady PLŽ, který vede pološílený neplzeňák, knižně vycházejí i Zápisníky dr. No tady na LZ a sem tam nějakou publikaci vydá knihovna. Za něco se ty dotace z města utratit musí.
text sáhodlouhý s nevelkou informační hodnotou, na stránkách Záp. střediska houbeles, mám pocit, že se rozebírá cosi, co možná zasvěcených pět lidí zná a zbytek nemusí. Potom se nedivte, když do sborníků moc lidí nepřispívá a není, z čeho vybírat. jestliže jde o součást Obce, mohlo by se o tom napsat i na jejích stránkách, že?
K věci snad je, že L.noviny mají v prodejnách Kosmas, v Plzni v trafikách na náměstí a nádraží, v krajské knihovně samozřejmě ne na prodej. Ivan Matějka z L. novin informoval, že přechodem na měsíční periodicitu dokonce předplatile získali, on sám vylepšuje virtuální Literárky, kde je víc článků než ve hmotných L. novinách.
K věci snad je, Ivo, že se ptám, kdo je čte. Ne kdo co vylepšuje (třeba nevylepšuje). Tak kdo je čte?
To nevím, já je prolistuji a čtu jen něco: např. v posledním čísle je i zmínka o publikaci V. Gardavského, jak víš, ba o Tvé knize.
Alebrž
***
Ta již se věc týká
(vostrá jak dýka)
s jazykem zápasí
Však pisatel článku
(vůl na verpánku)
lovený bezčasím
naprázdno jazyk žvýká
Ex-ante kondicionalitu na vás, ať už je to, co chce! Čím vám dr. No zase šlápl na template OP75?
Opravdu zvažuju, že vám za ty výroky uložím domácí vězení.
Po ničem jiném netoužím!
Milý šáši, nebavte se s negramotnými veleduchnami! Dvě hrubé chyby v prvním verši, to mluví samo za sebe. Zajímavé je, že prvotní význam slova „verpánek“ značí malý modřín (třeba: mít pod verpánky chalupu), a je to z němčiny. Představa, jak vůl vylezl na modřín, je kouzelná, přímo chagallovská. Ergo vězte: Sedím na verpánku a je mi tam dobře.
Pokud si chce SZS uříznout další ostudu, nebraňme mu. Kočkování a Chlupaté knedlíky se stanou mementem jejich „činnosti“. Výtky neberou, je jim jedno, co kdo říká, oni si to tam „uvaří“ po svém. A že neznají autory jménem? Toť další trapas. Snad jim to alespoň došlo, když na zmiňovaném křtu byli. Jen je mi divné, že se v zápisu nezamysleli nad podivností – dva autoři křtí jednu knihu?
Nejspíš to bude tak, že imaginární Jakub Fischer sepsal knihu Obhajoba múzokracie a naprosto skutečný Jakub Fišer bude křtít Obžalobu lůzokracie.
Jedna bota za druhou. „Porota, v níž převládají žurnalisté“ – ze sedmi porotců dva (jeden z nich vystudoval kromě žurnalistiky i dějiny umění). Ouředník se „přítulně točil kolem novinářů“ – je všeobecně známo (aspoň mezi těmi, kdo sledují literaturu), že Ouředník se médiím vyhýbá jak může.
Vedle toho je to nejpřekládanější současný český autor a cen už získal pěknou řádku i v zahraničí. Vycházejí o něm literární studie v USA, v Itálii, ve Francii (viz ouředníkovské číslo revue Souvislosti).
Ale no jo, všichni kdo si myslí, že jde o významného autora, jsou blbci. Pravdu má dr. No. Šmytec.
Typický čecháčkovský blábol.
Nechci vám do toho kecat, ale ti porotci byli:
šéfredaktor měsíčníku Host,
šéfredaktor Literárních novin,
redaktor Lidových novin,
publicista přispívající do LN, HN a Tvaru,
dva lidé z univerzity a jeden (jedna) z Akademie věd,
jinými slovy 4:3.
To znamená, že kdo píše do novin je podle vás automaticky novinář.
Čapek novinář, TGM novinář, Hašek novinář, Topol novinář, Hakl novinář, Šalda novinář…
To ovšem lecos vysvětluje.
Novinařinu vystudovali dva ze sedmi, Chuchma + Bílek, ten kromě toho vystudoval i dějiny umění. Ostatní jsou bohemisté, event. s dalším oborem.
Jinými slovy 2:5, nebo i 1:6.
Čapek nebyl novinář? Hašek? Totiž podle této logiky to byl filosof, resp. drogista. Naopak takový Pavel Landovský, přední český strojař…
Měl byste zkusit opravit českou wiki. A nezapomeňte na definici zde (vnímavému čtenáři neujde, že o vzdělání tam není ani slovo).
Čapek byl novinář, ale především spisovatel, Hašek byl novinář, ale především spisovatel, jedno nevylučuje druhé (na rozdíl od herectví a strojařiny, které nic nespojuje). A tihle lidé jsou především bohemisté. To neznamená, že by museli být automaticky kompetentní, ale zato to znamená, že označovat je za „žurnalisty“, kteří „nic nečtou“ a „nic neznají“, je blábol a tenhle typ blábolů je typický právě pro lidi, kteří argumentují jako to dělá bulvár. Mám na mysli, jak vám jistě neuniklo, dr. n000. A jestli si dr. n000 myslí, že Ouředníkovi tahle cena nepřísluší, musel by to proagrumentovat trochu míň bulvárovitě. A trochu se i informovat o dotyčném Ouředníkovi. Zjistil by zajímavé věci, např. kolik je ve světě „žurnalistů“, porotců a nakladatelů, kteří jeho názor nesdílejí. To by ale znamenalo, že by to musel zmínit a najít proti nim jiné argumenty, než že „nečtou“ a že prd znají. Ale to by už pak nebyl bulvár, že.
Mám takový dojem, že Literární západ by se měl přejmenovat na Literární záchod. Bylo by to poctivější vůči čtenářům. Já šel okolo náhodou a po téhle zkušenosti pochybuji, že bych se sem vracel jinak než ze zvědavosti, co mi kdo zase zajímavého odpoví.
Na závěr ještě radu, jestli dovolíte: zkuste jednou jiné zdroje než Wikipedii.
Děkuji za radu, mám tu ještě Ottův slovník naučný, Webster a Oxford Dictionary… ani v jednom není definice, která by byla v rozporu s Wikipedií. Budu rád, pokud uvedete definici, podle níž je Čapek novinář (i když nevystudoval žurnalistiku), ale členové poroty jednoznačně nikoliv (protože nevystudovali žurnalistiku).
Vy byste si mohl projít základy výrokové logiky. Pokud A, B, C má vlastnost X, pak počet prvků množiny [A, B, C, D, E, F] s vlastností X je minimálně tři bez ohledu na to, jaké jsou další vlastnosti prvků A až F. Navíc „A má vlastnost X“ neříká, že „A má výhradně vlastnost X“.
Další argumenty už jsou jen uzené sledě. Prostě jste plácl kolosální pitomost a já děkuji, že jste to uznal.
P. S. Další perlou je „jedno nevylučuje druhé na rodzíl od X a Y, které nic nespojuje“. Chcete říct, že věci, které nic nespojuje, se vylučují? Nebo že nemůže existovat strojař, který je zároveň herec? A může být patentový úředník zároveň fyzik?
Musím se kategoricky ohradit proti tomu, aby tu o literatuře diskutovali nevystudovaní bohemisté.
Gratuluji oběma laureátům! Problém je jinde, už jej nastínil Dr. No. Komu CBP za rok a pak za další? Středisko vydává, zdá se, „jen“ společné sborníky, tudíž samostatných titulů asi moc nevyjde. A když už, kolik z nich bude třeba vyřadit, protože autoři CBP již mají? Že by se o příští CBP ucházelo pět, šest nebo celých sedm titulů? To bude pane úroveň! Takže se počká, až CBP za rok dostanou další dva, kteří ji dosud nemají, a pak, jelikož bude víc oceněných než neoceněných, si ti ocenění a výboři řeknou, pojďme změnit pravidla? Vědí vůbec ti, kdož CBP dotují, o tomhle, nestydím se to napsat, „literárně korupčním pravidle“? To jste, vážení umělci, takoví pokrytci, že chcete ceny i za tu „cenu“, že jiní byli vyřazeni? To jsme s Dr. No jediní dva, kterým to nepřijde v pořádku?
Ano, ono to skutečně NENÍ v pořádku. Jenomže nakonec ti jediní „nepořádní“ jsme my dva, pan Karel Karlovič a já, poněvadž mnozí další oč víc to odsuzují, o to víc mlčí. Jinak určitě oba víme, že někteří umělci rozhodně pokrytci nejsou, někteří zase jsou nejméně tuplovaně.
Navíc už teď možno přijímat sázky, kdo dostane CBP za rok. Stoprocentně to bude… Napovídat netřeba.
Eva Kantůrková (bývalá předsedkyně) se omluvila, nezúčastní se.
Vy tu naši Obec vážně nemáte moc rád. Uznávám, že tentokrát dloubete jemněji, než jindy, ale přitom opět šmahem odmítáte připustit možnost klíčících nebo dokonce viditelnějších změn. Hm, alespoň jste připustil, že „selhávala“ už před Magnuskem… Dnešní slavnost v budově Senátu byla velmi příjemná, se spoustou milých setkání. Kdo tam nebyl, může jen litovat. A nové členské legitimace se mi líbí.
Nově ustanovená Asociace je prostě výsledkem svobodné volby ve svobodném světě, stojí na začátku a lze jí přát, ať se daří.
Milá paní Šochová, o selháních předmagnuskovské Obce jsem psal ikskrát, možno si to najít. Vůbec Vám nezazlívám, že máte tu „naši Obec“ tolik ráda. Každý má mít tu svou za nejlepčejší a je pravdou, že se setkáním v Senátu PR bylo mnoho lidí velice spokojeno. Jiní však odcházeli s hrůzou v oku a říkali, že jim to připomínalo XV. sjezd KSČ. Bylo-li tam něco viditelného nebo tam něco klíčilo, může být, ono je vidět, i jak plevel klíčí skrze asfalt. Leč nic proti gustu, braňte si Obec, já zase bráním spisovatele. A nemusím být v žádném spolku.
Nevšimla jsem si hrůz v očich, když se diskutovalo nad řízečky a kafem 😉 Dokonce to nevypadalo ani tak, že by mnozí prchali, jen aby se třeba tím rautem nezpronevěřili. Naopak! Možná to prostě bylo jako na jiných sešlostech – poté se radši chlup dobrý nenajde.
Ráda… Když už jsem tam vlezla, tak to k něčemu bude. Třeba i proto, že s lidmi v Obci něco dělat budu, případně že mi nedělalo ani dřív problém s něčím pomoci. Před čím vlastně že to bráníte spisovatele? Jsou přece skvěle vybrojení, každý z nich 😉
Já myslím, že tipnout si můžeme i „nahlas“. Za rok vyhraje paní Kovářová. Z těch pěti, šesti titulů, které budou (moci) soutěžit, bude velkou favoritkou. A čestné uznání si, doufejme, nerozebere ani jeden z oněch pseudosborníků…
V první části povídky je však Jorika zmiňována aspoň v kočičím snu.
Je to marný, je to marný, je to marný.
Dodám vlastní zkušenost se sborníkem Kočkování, která mě rozladila i odradila 🙂
Patrně se ani nedozvím, kdo může za redakční úpravy, které v mé povídce slily dohromady dvě dějové linie, v rukopisu oddělené pevnou mezerou mezi odstavci a pro jistotu psané jiným typem písmem.
Není nad „srovnání“ do stejného stylu 🙁
Co na tom, že autor měl jinou představu o logice a návaznosti textu…
O tom pochopitelně nemám žádnou povědomost. To se někdy stává v časopisech (tedy i v Plži), že výlučně kvůli rozsahu se text mírně zatahuje nebo naopak nastavuje – ale vždy z technických důvodů a především v časové tísni. Jenže platí pravidlo, že časopisecká publikace je jiný level než knižní publikace. Tak se ptám: to nebyly korektury??
Kritika pana kritika (Zápisník dr. No 5.47)
„… ačkoli (básnířka) mohla být v pokušení převelikém zařadit do knížky v roli doslovu lecjaké doprovodné a doporučující texty, které jí takříkajíc prolhaně roztírají med kolem pusy a přitom o podstatě její poezie neříkají vůbec nic.“ – – z pohledu logiky jde o naprosto irelevantní tvrzení, neb ona mohla být v pokušení zařadit do doslovu své knihy naprosto cokoliv, nejen to, co pan dr.No zde předkládá.
„… V těch „paratextech“ je jen pár klišé, jen pár frází, pár billboardových baboskřeků.“ – – – vážený pane, doufám, že jste již zveřejnil, o jaké klišé, fráze a billboardové baboskřeky jde, ať může široká veřejnost posoudit Váš bystrý postřeh, vzdělání a vytříbený literární cit. Pokud ne, pohybujete se takovýmito tvrzeními na úrovni pavlače!!
„…Naštěstí s nimi čtenář není obeznámen a může se začíst se zájmem do básnířčiných veršů. Jistěže stejně jako do Čechurových próz, netušíce o existenci doslovu“ – – – absence logiky a literární zkušenosti: básník může do svých veršů zakomponovat třeba i reklamu na pračky, se kterou je čtenář důvěrně obeznámen, přesto to může v souhrnu být geniální dílo, do něhož se čtenář začte se zájmem převelikým. O kousek níže tvrdíte cosi o chybách a chybičkách v první verzi onoho díla, budiž, ale mrkněte se do učebnice ČJ na přechodníky: „čtenář, netušíc (nikoliv netušíce) o existenci doslovu“.
„…položme si na závěr dvě nesmírně snadné otázky. První zní: co Vávro¬vou a Čechuru spojuje v prvé řadě? Prozradíme: možná leccos, především však skutečnost, že se oba literáti už dávno před získáním „Polanovky“ stali laureáty Ceny Plže. PLŽ je prostě PLŽ.“ – – – a to jako měli tehdy Cenu PLŽe odmítnout, aby někdy v životě později, dá-li pánbůh, při obdržení eventuálně „Polanovky“ si nenaběhli na ostrovtip páně dr.No?
„..Přitom to pořád připomíná počínání odpovídající hýčkaným dětičkám předškolního věku.“ – – – nechce si mi věřit, že 1) se profesionálně živíte českým jazykem a 2) máte VŠ vzdělání: slovo „počínání“ je rozvito zbytkem věty, čili by za ním měla být čárka (když už jsme u těch zmíněných chyb a chybiček) 2) „počínání“ je podstatné jméno, vyjadřující činnost, „dětičky“ je podstatné jméno, vyjadřující osoby. Takže spojit takto nesourodá substantiva slovesem „připomíná“ se může snad ve zkratce v mluvené řeči, ale v psaném textu, který se navíc tváří jako učený!? (z pohledu logiky takto sestavená věta nedává smysl). Určitě by bylo vhodnější a jednoznačnější spojit zmíněná dvě substantiva způsobem například: „počínání – připomíná – HÝČKÁNÍ dětiček (nebo “počínání – připomíná – CHOVÁNÍ hýčkaných dětiček“, apod., podle toho, co zde chtěl autor říci.)
Podotýkám, že nejsem literární odborník, posoudil jsem text (pana Dr.No) jen z hlediska věcnosti a tzv. „zdravého“ rozumu. Myslel jsem dosud, že největší tlachalové jsou filosofové, nyní jsem si uvědomil, že i např. Kant či Sokrates museli setsakramentsky ctít podstatu a logiku, takže vidím, že na hřišti tlachání bez podstaty zústávají jen sňatkoví podvodníci a literární kritici :-/
Veselé Vánoce, pane Kroužku.
V přechodníku má dr. No opravdu chybu, kaju se a přepisuji (mimochodem, na „netuše“, ne vámi navrhovaný tvar pro ženský a střední rod v čísle jednotném). Jako trest si uložím studium toho vašeho „rozvinutí slova koncem věty“ a nesmyslná použití deverbativních substantiv.
Užívejte svátků klidu a pozor na logiku shodných přívlastků!
Abychom netlachali a byli přesní, dovolím si upozornit, že logika se nezabývá tvrzeními, ale výroky (a to nikoliv jejich relevancí, ale pravdivostní hodnotou). Rovněž, pokud mě paměť neklame, Sokratés nectil logiku, protože tu formalizoval až Aristotelés…
P. S. Jste na literárním serveru. Zde bych se nechlubil tím, že nedokážu pochopit smysl věty jednoduché rozvité, ani svou neznalostí přechodníků (jen o málo menší než redakční 🙂 ) a – ač se podepisujete „kroužek“ – psaním „zústavat“ s čárkou…
V tvaru přechodníku jsem se zmýlil, kaji se a omlouvám redakci, je to však důvod, aby pan Kroužek, jmenuje-li se tak opravdu, urážlivě zpochybňoval mé vzdělání? Asi ano, poněvadž onen p. Krou potřebuje tlachat za každou cenu a dělat si čáku na metál pro nejutlachanějšího tlachala ze všech tlachalů. Chybného přechodníku si povšimne, zato jednotlivým formulacím nerozumí ani zbla a ještě si dovolí slinit na filosofy. No bodejť: to přece jsou milovníci moudrosti. Pikantnost: svůj komentář mi p. Krou poslal na privátní adresu na Štědrý večer v době štědrovečerní večeře, snad aby mi ji znechutil. Neznechutil, vážený. Aspoň vím, jak velkotlachalové tráví Vánoce.
Než se SZS vzpamatuje a zformuje češtinářsky a argumentačně zdatnější jednotku: ano, dr. No občas bojuje s přechodníky, ale aorist (resp. to, co z něj zbylo) používá. A to tak, že správně.
Jen bych dodal, že se jisté satisfakce dostalo před měsícem Janu Drnkovi, jehož šest knih z posledních 8 let, počínaje Burany, figuruje z nejnovější bibliografii české sci-fi v antologii Na konci apokalypsy (Albatros, 592 stran), přičemž bibliografie pomíjí veškerou „volnou“ fantastiku. U Drnka spíš ovšem kráčí o žánr paralelní historie. Drnek není ve Středisku. Ani sci-fi autor Jan Vavčička ze Stříbra ten není, ani básníci Štýbr, Václav Engler, Jakub Fišer nebo písničkář a autor Vladimír Babnič. Členy nejsou ani Stanislav Bukovský nebo Miroslav Valina, ani Josef Kejha nebo dramatik Antonín Procházka, jehož hry vyšly knižně. Ani Jan Jelínek atd. … A k Asociaci: Její statut bych ilustroval na příkladu Ireny Fuchsové, právě přijaté do Obce. Fuchsová zatím napsala asi 32 knih, na něž jsou v knihovnách pořadníky. Jezdí šňůry besed. Ale Asociace by ji asi nepřijala. Obec ano. Umožňuje jí tak platit vysoké příspěvky a Ireně Fuchsové, která by jinak sotva vstoupila do Unie spisovatelů, je někde organizována ráda, člověk je prostě tvor společenský, a to i člověk-spisovatelka. A jakmile se jednou začne „kádrovat“, nemusí to skončit jen u Fuchsové. Podle mě smí být v Obci i lidé nevyhovující všem kritikům.
Milý Ivo, samozřejmě kdekdo může být přijat kamkoliv a také obráceně. Záleží na situaci, případnému výběru bych neříkal hned kádrování. Paní Irenu Fuchsovou neznám, v životě jsem ji neviděl, když jsem však pročítal dlouhý seznam jejích vydaných knížek, obešly mě mrákoty. Jen ať ji přijmou kamkoli, spisovatelka z ní stejně nebude. Jedině autorka nejméně 222 knížek na jedno brdo. A to je nejhorší na Tvém rozkladu: že v Obci jsou a především budou „lidé nevyhovující všem kritikům“. Buď v klidu: jen ať tam jsou, zato číst je netřeba.
Mimochodem, v Plzni také teď občas bydlí a jako redaktor nakladatelství Fraus pracuje prozaik a básník Petr Kukal (z Brandýsa/Boleslavi)
Odpověď dr. No: Daniela Kovářová je ještě mladá, já už jsem starý.
Perché tarda é mai la morte,
Quando é termine al martir!
A chi vive in lieta forte,
É follecito il morir.
Pietro Metastasio
Vážení, nerad bych narušoval tuto pietní vzpomínku na nás všechny, budoucí mrtvé, obzvláště v této pohnuté době, kdy podobné extrémní komentáře vedou až k vyvražďování redakcí a tvůrců ze stran jejich oponentů (snad vám nehrozí JE SUIS PLŽ!)… Vzhledem k tomu, že jsem byl poslední dobou účastníkem několika diskuzí ohledně omílaného Plže a to jak ze stran kritiků, tak ze stran redakčního okruhu, rád bych proto přidal pár osobních postřehů do pranice. Kritika se točí především okolo kvality příspěvků a celkového vzezření časopisu. Myslím, že kolísavá úroveň příspěvků je celkem logická, protože nejsme žádná západní velmoc, jejíž literární tvůrci mohou v nepřeberném množství chrlit další a další dosud nepublikované texty v této kvantitě, což rozhodně nepřispívá k celkové úrovni časopisu. V tomto směru jsou možná východiska ve výše zmiňovaném snížení počtu ročních čísel časopisu, nebo otevření se širšímu okruhu autorů i mimo region, což nutně neznamená, že musí jít o metropolitní autory, kteří okupují běžná literární periodika, protože zajímavých tvůrců nabízí tato naše hrouda víc než dost. Tak jako to dělají třeba i jiné ,,regionální,, časopisy (Weles, H aluze, Pandora atd.) Tím se dostávám k druhému bodu zmiňované kritiky a to k celkovému vzezření periodika, které spíše vypadá jako cyklostylový, samizdatový sešit, než časopis. Pokud by třeba snížení počtu čísel mohlo napomoci ke zkvalitnění tiskové podoby, osobně bych to vnímal jako přínos, který může (spolu s vybroušeným obsahem) otevřít dveře časopisu širší veřejnosti i mimo region. Myslím, že tímto způsobem výborně fungovala určitý čas v Plzni literární Pěší zóna (nástupce předrevoluční, samizdatové Mg revue), na jejichž číslech jsem měl tu čest se příležitostně podílet. Žel udržet při životě takový časopis není na rozdíl od kritiky vůbec jednoduché, což dobře vím… Závěrem bych proto nevolal ani tak po smrti, jako spíše po vzkříšení, protože pomazaných hlav (schopných tvořit) máme na tomto zatuchlém plácku opravdu jako šafránu!
Názor pana Jandy mi přijde rozumný, čímž bych nerad zpochybňoval činnost těch, kteří celé roky časopis vedou. Udělali kus práce! Jen ještě zlehka narazím do toho, o čem jsem zde už v minulosti psal. Nepozdává se mi ten název, to se nezměnilo…
Milý Roberte, o tom všem přemýšlíme těch tucet let. Díky za Tvá slova. V jedné věci se ale neshodneme: Pěší zóna nebyla přece ani trochu literární časopis! Pár autorů tam otiskli, i Tebe, ale jeho těžiště bylo úplně jinde – však si vzpomeň, prosím. On to také skoro nebyl časopis, ale občasný víceoborový almanach. Kdyby vycházel dál, nebylo by to vůbec na škodu, proč se toho však nikdo za celá ta léta nechopil?
A vzhled časopisu: na tom je mnoho pravdy. Jenže za ty peníze, co nám Město Plzeň dává nebo častěji nedává, můžeme být rádi, že má PLŽ vůbec obálku. A grafika, který spolupracuje za pár haléřů. A srovnání se samizdatovými časopisy je naopak velice lichotivé…
A k názvu. Je to postmoderní název, přiznávám. Aspoň je však původní, žádné Literární noviny (19.století), Tvar, Host, Spektrum… Vyzývám všechny: Zkuste vymyslet něco lepšího! Klidně ho přejmenujeme. Ale ne na Kontejner, prosím.
Já bych název nechal, pro mě za mě ať je to třeba Perfidní leklá želva, ale ať je to furt PLŽ.
Báječný nápad! To by ale Plzeňáci neskousli. A dotaci bychom pak dostali leda od Ministerstva kultury, od nikoho jiného. Tak mě však napadá, že by mohl vzniknout „konkurenční“ Plž pod názvem Perfidní líné želvy. Možná se
už deset let připravuje…
Děkuju špatnému počasí, že jsme se na tu slávu dívali v televizi (na ČT 2, ne na Artu).
S Petrem Formanem jsme se srazili v chrásteckém akváriu a dobrý dojem na mě rozhodně neudělal. Že mega loutka je anděl, mi došlo až později, provazolezec nespadl, takže OK, animace sice pěkné, ale dělají se teď skoro všude. Líbil se mi koncert na závěr programu, ale otevíráme-li Plzeň, byl by lepší SEMTEX nebo Ill Fish.
Celkově tam bylo té Plzně nějak málo.
Cirkus mne netáhl, šel jsem do centra spíš z fotografického zájmu. Ze Smetanových/Kopeckého sadů jsem raději prchl kvůli děsnému hlasitému technu a vyřvávajícímu barmanovi ledového baru. Bylo mi z toho špatně, i z policejních manévrů. Odradil mne dav valící se ulicí B. Smetany na náměstí, kde jsem viděl u velké obrazovky, jak se tam dav zastavil. Chvíli jsem se koukal na obrazovku, kde byla kvalita projekce špatná a aparatura přehlušená. Cirkus, provazochodec, skákající žongléry mne nazajímali, tak jsem zahájení strávil v knihovně. Přes náměstí jsem šel při koncertu, všude kolem pusto a prázdno. Jen v infocentru a kavárně ZČU svítilo tiskové středisko EHMK.
Půvabná je ovšem výstava filmů, ilustrací, loutek, obrázků a dalších prací Jiřího Trnky v Galerii města Plzně. Zeď Mikulášského hřbitova je inspirací zdi v knize Zahrada.
Zbytečná kniha. Byl jsem shodou náhod na jejím křtu v Praze (jsem Jihočech). Knihy přivezli na vozíčku, rozdaly se mezi přítomné vědecké pracovníky -autory a šlo se domů. Do knihy jsem jen nakoukl, a pro samé Olomoučáky, Ostraváky a Pražáky neviděl mně blízká jména v regionu, takže jsem měl podobný pocit jako vy – Západočeši. Když už někdo nazve knihu tak nabubřele,tak by měl mit přehled. Škoda. Asi šlo jen o grant a mít pár let „co dělat“. Můj dojem. MV
Jde o objemnou knihu asi za 750 korun a o moc víc by se do ní nevešlo, přičemž někde se čára vést musí. Šanda tam jistě být měl, možná i Jakub Šofar, Ondřej Horák… A určitě lepší nějaká kniha, než žádná, ne? Přičemž s pragocentrismem hnout nelze ani v elektronické době, řekl bych. Méně přínosný autor, ale stýkající se bezděky (neboť žije na malém prostoru města) s pražským společenstvím (kavárny, autorská čtení, ale i jakékoli jiné, i třeba sportovní akce a hlavně náhodná setkání, kdy je člověk „v pravý čas na pravém místě“), vždy bude známější a „zapsanější“ než autor stejně dobrých básní, ale žijící na Šumavě nebo v Budějovicích. Třeba Hájíček z Budějovic je sice takovou výjimkou potvrzující pravidlo, ale troufnu si tvrdit, že by byl ještě o něco „dál“, kdyby bydlil v Praze a za léta obrostl sítí pražských kontaktů. Pražští nakladatelé jsou otevřeni komukoli z venkova, tomu věřím, ale sami pražští autoři si, myslím, stačí svými půtkami i přátelstvími sami a jako člověka vás mají rádi, ale jinak jde i tady o konkurenční boj, tak jako všude, takže já mám pocit, že chodíte-li na pivo s lidmi třeba v Brně, prostě zůstanete „jen“ moravským autorem, i kdyby byl váš význam objektivně celostátní.
Kniha to nezdůrazňuje, ale akcentuje (jak autor článku ví, to uznávám) autory, kteří se prosadily v první dekádě a ne třeba už v devadesátých letech. Krom toho je kniha zaměřena víc na prózu než na autory básní.
Vím, že koneček Čech bývá přehlížený, jako by mimo obzor západočeských literátů, ale tohle je velice smutná zpráva: v neděli došlo poblíž nemocnice v Chebu k těžké dopravní nehodě. Řidič drahého vozu nerespektoval ani červenou ani houkání záchranky nebo její světla a po střetu smetl tři chodce. Na zranění, neslučitelná se životem, tu zemřel Stanislav Wintr, spisovatel, držitel Ceny Miroslava Ivanova za rok 2007 od Obce spisovatelů ČR.
Začal psát až jako důchodce. Obdivovala jsem se jeho vitalitě, hodně jsem o něm slýchala, i když jsem ho nepotkala. Bohužel. 🙁
Děkujeme za info, přidali jsme jeho medailon.
I dobrý šachista, hrál na dálku s Michailem Talem.
Tak tohle Vám, vážený Dr. No, podepíšu. Vůbec by nebylo na škodu, kdyby do milionářského vosího hnízda „města zábavy“ zašťoural nějaký investigativní novinář.
Ale už se o to hospodaření EHMK zajímá nejvyšší kontrolní úřad jsem slyšel v TV.
Ježkovy voči. To třeba knihovnu nenapadne občas udělat nějaký panel s knihami krajových autorů nebo napsat lístek a vyvěsit ve svých prostorách cosi o nové knize? Normální bývá chlubit se i v místním (tady plzeňském) tisku, aniž by se to platilo jako reklama… Zvlášť v téhle době by se Plzeň měla vytahovat jako triko z Asa.
Ve vědárně už několik takových výstav proběhlo – v mobilu mám fotku z jedné z nich a je z roku 2012. Dr. No tu přednášku už taky minimálně jednou měl. Na regionální literaturu není v osnovách místo, ale stejně nechápu, že kolegové nevědí a neznají :-(.
Inu, nezbývá než systém kapek. Furt a furt. Všechno letí tak, že za měsíc nic nikdo nepamatuje. Tož lup ho připomenutím přes oko! A kdy jindy, než právě v této době! Možná by bylo dobré i na podobné přednášky vzít horu knih. To si lidi hned uvědomí, že HMATATELNĚ toho není zas tak málo. Vzít knihu, ukázat, popovídat. Lidé totiž navíc přestávají umět slyšet. Jak zapojí více smyslů, máte to v kapse. Musíte trochu „šoumenit“ s předměty, marná sláva. Když jsem do knihovny na besedy brala plné tašky výtisků já, tak zírali i ti, co mne osobně znají. Už je to skoro metr autoráků, ale ta dřina s vlečením sem a tam za to stojí.
Všestranná Irena V. žila léta v Praze, studovala a i z dalších důvodů byla nucena se omlouvat ze schůzí Střediska, takže to může vypadat, že byla vyloučena „pro neúčast“, ale skutečně jde o neplacení příspěvků. O členství jistě může opět požádat. Ostatních asi pět vyhazovů (např. pana Mirka Meloty, který také nechodí a neplatí) je pouze ve stavu varování vysloveného na schůzi členem rady JUDr. Karlem P. Jistěže je náhodou zrovna Karel P. milionářem, což je veřejně známo, a není již socialismus, abychom čekali, že bude každoročně jaksi automaticky přispívat za jiné sumou šestkrát tři sta korun – a znovu a znovu – aniž by přitom o to byl kýmkoli z těchto neplatících požádán. Což nebyl. Myslím, že kdo platí a nechodí na schůze, je z obliga. Kdo neplatí a chodí na schůze, dospěje zase jistě ke konsensu a vyhozen nebude. Ale neplatit a nechodit ani na schůze?
Nevěřím, že to píšu, ale musím souhlasit s panem Ef. Zmínění neplatiči jsou většinou max. třicátníci, obě ruce zdravé + členské příspěvky SZS jsou dvě, resp. tři stovky. V takovém případě má místní milionář naprosté právo udělat na ně dlouhý nos a přejít na druhý chodník.
Dr. No se opět pouští do boje. Opět do boje marného? Nejprve k Polanově ceně. Z řádků Dr. No, ve kterých cituje nejmenovaného člena, je jasné, že jmenovaný CBP již má a rád by se soutěže opět zúčastnil a „utkal“ se s každým, kdo ten rok vydá knihu. V tom nevidím problém. Je sice pravda, že žádná cena z autora lepšího spisovatele neudělá, ale jistě mu dodá chuť a pozvedne sebevědomí. Tento postup mi přijde daleko milejší než tmářské dřepění na reguli a tajné doufání, že CBP dostanu – třeba – i já, obzvlášť když mnozí dobří konkurenti jsou vyřazeni. A je s podivem, že pravidlo dodržovalo minulé vedení v době, kdy nikdo z jeho členů CBP neměl, nyní se situace opakuje. Jen hlupák by si toho nevšiml…
A k vylučování neplatičů? Platit se má, pokud nám někdo něco nedává zadarmo. Problém je, že – pokud je pravda, že vyhazov dostali Velichová a Kůs – tito dva jsou lepšími básníky než většina „platičů“. Vypadá to jako by se SZS zbavovalo nepohodlných. Třeba si myslí, že kdo platí a je členem, je lepší spisovatel… Ale znovu podotýkám, platit za to, za co platí i jiní a co je součástí členství kdekoli, se má. Pokud na to člověk „má“, o čemž v případě Kůse a Velichové nepochybuji. Ale buďme spravedliví. Třeba neplatili právě proto, aby byli vyloučeni, kdo ví…
Já bych se obrátila s výtkami ještě jinam. Všimli jste si, jak málo recenzí na české knihy najdete v tisku i na internetu? To je samá literatura odjinud, ale recenzní podpora českých knih je prostě chcíplá. Například knihy, uváděné v MF dnes mají ihned vyšší prodejnost. Pokud vím, tak i nakladatelství doslova žízní po ochotě napsat recenzi na jimi vydanou knihu. Jak tedy má být oceňovaná kniha, kterou pominou (protože o ní v té fůře vydaných nezakopli) právě ti hoši, co spolu mluví?
Jen je nechte, ať si hrají. Věřím, že ty otázky mohou být pro někoho životně důležité a také je mi jasné, že společné rokování znamená kontakty, zviditelnění se, navíc si člověk psavý dnes musí leccos zařídit sám (tudíž právě přešlapuju kolem traileru, který si vyrábím, byť historický román vyšel v kamenném nakladatelství) – prostě sejít se není marné. Vím, že na to doplácím, že si sedím daleko a nikam nechodím. Radši ale svůj pražský čas strávím s rodinou a mám vyhlídnutou expozici v muzeu. Já holt radši praktičtější věci.
Naprosto souhlasím a jsem ráda, že právě oba moji literární favorité jsou zde zmíněni takto pospolu. Dovolím si čtenáře Zápisníku dr. No pozvat na pořad, který bude následující ak. rok probíhat v Polanově síni: Řeknu ti, co čtu. Začíná totiž právě čtením (a komentářem) z knih mého oblíbence Haruki Murakamiho – ve čt 17.9. v 17 hodin.
Krásné léto přeje JP
Za to nikdo nemůže, kdy a kde se narodil a kde žije.
Putování má navázat na vydaný už sborník Cestou; nově vyšla (asi v nákladu tisíc pět set) brožura s detaily plánované cesty (32 stran).
Na náměstí jsem minulý pátek na Obří loutky šel podívat. Ač jsem se nijak moc netěšil. Byl jsem tam asi půl hodiny před začátkem. Trochu se to vleklo. Od katedrály se pomalu šinul velbloud. Dívčina hlasy oblíbených komiků říkala něco o fantazii, snech malé holčičky apod. Byl jsem unaven, nebavilo mne to. Tak jsem hned po pár minutách odešel.
Líbil, asi jako Odysseovi Kyklop.
A přece něco další kultury 2015: MUDr. Eva Válková ještě má nevydané verše pohřešovaného básníka Šebka, svého pacienta na psychiatrii, pokud se nemýlím, a letos mu vydala další knihu, jejíž je spoluautorkou s vlastními verši.
Četl jsem od něj akorát Bedřicha Smetanu v Plzni. Do prozaických poliček se v antikvariátu dívám pohříchu málo.
Tak sláva! Letos naposledy dle starých regulí. Snad to nebude ostuda, jako tomu v posledních letech párkrát bylo… A od příštího roku, dej mu bože hodně titulů zdejších autorů, to bude konečně zase Cena hodná svého jména!
Vážený náčelníku, děkuji Vám, že jste se mne zastal. Chcete poslat jednu mou povídku?JF
Ale ano, budu rád, milý neznámý (známý?) JF!
byl jsem tam přeci já jakub fišer
Dobrovolně přiznávám, že V. Němcovi fandím (i když o mně je známo, že mám pro „pokleslé“ umění slabost). Ale s těmi dopisy čtenářů nás, dr. No, taháte za fusekli, něco podobného přece v 21. století není možné!
Ne, ne, velectihodný šáši, i v 21. století se to mohlo přihodit a také přihodilo. Nejmenovaný Plzeňan si do té míry zoufal nad „nesrozumitelnými“ Němcovými texty, jimž nerozuměl, až se obrátil na svou známou z daleké Ostravy (to jsem konkrétní, že?), aby jménem lidu Němcovo psaní zavrhla. Možné to zdánlivě není, leč čtenářčin rozdurděný dopis tehdy vyšel v Listech Ason-klubu. Lze ho dohledat a žasnouce ukroutit si hlavu. Náš nejmenovaný si už srovnal myšlenky a dnes s autorem komunikuje v poklidu, takže zůstala jen ta hloupost zaslaná z Ostravy. Žel u leckoho v Plzni zabírá ještě teď.
V Listech dopis nemůžu najít (hledám špatně nebo prostě není v čísle dostupném online). Ale co mě při hledání překvapilo: jak je tato pětiletka Listů Ason-klubu soukromým blogískem pana Ef, tak ta předchozí byla zase samý Němec. Po rychlém nahlédnutí (šťouchanec do black metalistů) mi ale ani moc nevadí, že se mi to povedlo zapomenout.
PS: Jsem slušný člověk, s black metalem nemám lautr nic. Ale takový deathcore…
I Němcova práce o „vývoji recepcí textů Ladislava Klímy“ má či měla vyjít v nakladatelství „dybbuk“.
No, ve své momentálně depresivní náladě bohužel připouštím, že na té nesrozumitelnosti Němcově může čas od času něco být. Tu a tam mu vinou energické kumulace nabobtná syntax, a pokud z ní něco nezbytného vypadne, stane se celý rozměrný úsek nesrozumitelný, byť by byl třeba otištěn i v Tvaru.
Vůbec nechápu, proč tak inteligentní člověk jako Milan Šedivý trvá a lpí na údajné Němcově nesrozumitelnosti. Ano, i syntax může bobtnat, z textu může něco vypadnout, nic není bez chyby, byť jde o absolutní výjimky, jako celek je však ta „nesrozumitelnost“ přece jedinečná. Nemusí se každému zamlouvat, ale stejně je jedinečná. Milovníci literatury kol dybbuku nikoli náhodou autorovu prózu přijali s obdivem. A rozuměli jí.
Ivo Fencl: ano, dybbuk projevil zájem o vydání diplomové práce o Ladislavu Klímovi knižně. Doba vydání je ale otevřená: autor má dosti času na dopracování (přidání několika podkapitol), opravu chyb v akribii, přidání rejstříku apod.
Milan Šedivý: patrně hovoří o lidském faktoru autorské tvorby (že pohříchu občas vypadne ve složitém souvětí spojovací výraz, a proto činí text „nesrozumitelnějším“, což je ovšem detail, ačkoliv zamrzí), resp. o postřehu redakce Tvaru před několika lety. Němec si vezme z tohoto ponaučení: pečlivěji po sobě číst, zejména rozsáhlá souvětí, když lze reálně počítat s přehlédnutím korektora/redaktora. Toť celé. Raději na základě tohoto nezobecňovat.
Vadí mi, že je takovýto dobrý článek, jako i řada předchozích. nekonkrétní. Zasvěcení vědí, ale čte-li to někdo z Prahy, dejme tomu, bude mít sílu a čas dohledávat, o koho šlo? – Anebo čtenář budoucí? Proč třeba nemohou být návštěvníci Chodouně prostě vyjmenováni, přece se za nic nestydí. Připadá mi ta anonymita korektní, ale kdybych četl takovýto popis návštěvy u F. X. Šaldy roku 1930, tak budu otráven, že nemám dost informací a svou disertační práci nebo článek (dejme tomu) díky těmto textům asi nenapíši.
Takhle to tedy opravdu nejde! Už jste panu Ef neprozradil, kdo se to ženil v Plasích, a teď tajíte, kdo přišel na návštěvu! Jak k tomu západočeská literární věda přijde, když se nedozvíme, kdo se to v neděli houpal na houpačce (já to vím, heč!).
Představme si, že bychom dnes četli takto pojatý článek o návštěvě u Šaldy na zahradě roku 1930. Jakou by měl pro studenta informační hodnotu? – Netvrdím, že článek neobsahuje zajímavá zamyšlení, ale připadá mi takto moc obecný. Netřeba konkretizoval, kdo se líbal, ale proč tajit i to, kdo poprvé sledoval okresní kopanou?
Pane Fencle, netrapte se, určitě šlo o návštěvu ze Střediska západočeských spisovatelů, protože přece žádní jiní básníci v Plzni neexistují…
Potrubní poštou se ke mně doneslo něco, čemu se zdráhám uvěřit. Dámy – uvaděčky údajně nechaly pana Hrubého za celý večer přečíst jedinou báseň. Potvrdí mi to někdo, nebo vyvrátí? I tak se zdá, že nemusím litovat své nemocné absence…
Ano, mistr směl opravdu za celou hodinu přečíst jednu báseň, ale zbytek večera mohl sledovat s němým úžasem tu hrozivou taškařici kolem. Děkujte bohu, že jste byl marod…
Tak to je tedy síla… Přitom vždy bylo zážitkem slyšet pana Hrubého číst své básně!
Jo, ty články Evy Klíčové jsou asi opravdu přehnané, „padni komu padni“. Ta snad neuznává nikoho, působí to až trochu jako provokace.
„Dřív jste si šli – dejme tomu – vyčistit zuby, v letošním roce si je všichni za jednoho a jeden za všechny čistíte výhradně ve znamení a v zájmu Evropského hlavního města kultury – nepřestávejte však ani v příštích letech!“
No to nemá, jak se říká, chybu! Takový sarkasmus umět, byl bych po krajinách českých snad stejně nenáviděný a zatvrzele ignorovaný jako Vy, milý Vlno.
Děkuji za vlídná slova! Ale já pořád ještě nejsem pouze nenáviděný a ignorovaný: to jenom některými, někdy a někde, byť občas šeredně – leč jen ať ty krhavé vrány k sobě přisedávají! Předevčírem jsem pobýval v družném kruhu znamenitých moravských bohemistů, včera moudrá rozprava s filosofy a hermetiky, dnes vzácná návštěva významného plzeňského poety… To také nemá chybu a i v krajině české může nastat přátelství a tolerance. Váš milý Vlno.
Vážený dr. No,
jsem zde uváděn jako autor jedné z nejpitomějších odpovědí… na hodnocení má každý jistě právo, jen mě trochu mrzí, že nebyla postřehnuta ironie.
Děkuji ti náčelníku, že jsi se mi zastal 🙂 aneb po Cimmrmanovsku, díky za zmínku mé drobné role.
ad honoráře. Nejinak je tomu při mnohých čteních. V literární kavárně Jabloň si člověk sám určí vstupné a podepíše smlouvu. Ze vstupného inkasuje 20 procent. Ovšemže nepředpokládám, že by kavárna platila vystupujícímu i ještě desátek z útraty diváků:-)
Mělo být „inkasují“ (oni) 20%. Rozdíl, uznávám, dosti podstatný.
Nebyla by hezčí čtení v prostorách nového divadla Dialog? Je tam hezký sál s pódiem, před sálem kavárnička a nikoli tak zahulená jako Jabloň…
Nebo v Besedě dole, kde hrávalo divadlo Dialog, když ještě existoval stejnojmenný sbor. I když tam by asi chtěli vysoké nájemné, že? Proč jinak by se amatérští herci stěhovali do dnes již zbořeného divadla Mirka Horníčka v tom kulturáku, co někomu tak ležel v žaludku, že máme nejdražší parkoviště a prostor pro cirkusy ve střední Evropě? Inu, Plzeň, město kultury 2015…
Jsem ráda, že LZ upozornil na Zdánlivé maličkosti, nedávno jsem je četla a rozhodně doporučuji!
Snad tedy nezplaním 🙂
Patřičný příspěvek, díky za něj.
Případný článek, díky za něj.
A do třetice – nepatřičný článek, a sice ten předchozí.
Srovnání s Lovecraftem je pěkné. Sice to není srovnání ve smyslu „stejný druh psaní“ (u Sojky i u Lovecrafta), ale platí to. Honza Sojka i dr. No ovšem sami musejí vidět, že „Venuše“ a Lovecraftovy povídky jsou dost rozdílné typy prózy a že je Lovecraft autor píšící mnohde až brakovým způsobem, který se stal kultovním, protože se mnohonásobně vymykal. I ze řady dalších důvodů.
To třeba Ladislav Klíma uměl psát lépe. Když porovnáme Klímu a sekvenci z díla H. P. Lovecrafta, tak je Lovecraft, jaký je. Minimální slovní zásoba, neschopnost a i neochota napsat dialog. Atd. Honza Sojka to ví, Novotný taky a Patrik Linhart rovněž, on se autory typu Lovecrafta rád zaobírá, ale tady je to srovnání skoro kontraproduktivní.
A má tam i nějakou dívku týdne? Že by Marek Velebný s ním nevešel v kontakt?
Nepletu-li se, jediná ilustrace knížky se nachází na titulní stránce a je černobílá a panákovitá 🙂 .
Martine, máš můj obdiv. Filipovo dílko jsem četla a Tvoje kritika ho naprosto přesně vystihuje, je mistrně napsána. Souhlasím s Tebou, že pokud budeme hovořit o umění, pak o performativním, o studentské recesi, v níž se Filip přes stylizovanou infantilitu distancuje od mluvčího a jeho prvoplánově provokujících, softpornových popěvků. Jak říkám – klobouček, vašnosto. 🙂
Ještě bys ale měl, Martine, napsat, kdo všechno v Plzni plave v poezii s proudem nebo spořádaně šlape vodu či naopak. Bylo by mnohem víc jasno! Vždyť na ty sbírky čtu samou chválu a jen nevěřícně zírám. O víření stojatých vod si iluze nedělám, leč trocha erotické ironie nikoho nezabije, že, pane Filipe?
„Šíp je svého druhu aborigen“ Martine, doufám, že chodíš už s kroužkem v nose, tedy v nose řádně rozpláclém, a že slušně ovládáš didgeridoo a jsi pomalován na každém kousku těla, jinak se v Plzni Austrálie už nikdy nedožijeme!?
Tentokrát velmi pregnantní a výstižné. Souhlasím s kritikou a podpírám svou zkušeností. Pro svou poslední sbírku Pod Hádovou zmijovkou jsem měl ve své první nakladatelské smlově stanoveno, že autor dostává pouhých pět autorských výtisků, což znamená, že pokud bych toužil přihlásit tuto sbírku do CBP, musel bych všechny výtisky dát na přihlášku, aniž by mi cokoliv zbylo. Ne všechna nakladatelství zastupují totiž své autory tak, jak to činí nakl. Host, které si hlídá ceny a své autory do nich přihlašuje samo.
Mrvlno by mohl uvést, kdo jsou ty čestné výjimky v Obci, které považuje za tvůrčí a hodné cti. Bylo by to ve sloupku velmi poutavé, možná to nejpoutavější. Vždyť by vůbec netratili, kdyby je vyjmenoval, ať abecedně, ať pozpátku či napřeskáčku, my už si to přebereme.
Ostatně jsem slyšel, že podobně jako posudek tu svého času nikdo nevypracoval ani víc než dva návrhy, kteří západočeští autoři náleží do akademického slovníku. Respektive je možné, že Hrubého a Koenigsmarka určila pražská redakce jako jistoty a čekala na doplnění. Z jiných krajů přišla, třeba ze severní Moravy. Prosadili své lidi, i když to byl duel argumentů. Mezi Plzní a Prahou ale byl duel argumentů roven nule. Nikdo nenavrhl v té polovině let devadesátých jediného dalšího zdejšího autora, aby o něm tvůrci slovníku zauvažovali. Nikdo nenavrhl Karlu Erbovou… Atd.
Snad se Martin Šíp bude věnovat Plzni i mimo Plzeň. Ostatně, jak věřím, na kraji Plzně žije dál, ne? Návštěva u něj je vylíčena v jednom ze zatím tří dílů Novotného publikace Řádečky. Anebo se bude plzeňskému kulturnímu životu věnovat aspoň trochu.
Je to legrace, číst po více jak dvou letech takové blafy. Fakt, že někdo, jako je paní / slečna Šárka Š., napíše do diskusní rubriky, že se mu líbí / líbila klasická poezie, charakterizováná rytmem přízvuků a rýmovanými verši, a že se mu „experimentální“ poezie nejen nelíbí, ale že mu připadá „ošklivá“, „nepoetická“,“strojená“, „nesrozumitelná“ (pozor, to jsou moje adjektiva, nikoliv Šárčina!) – není ještě příležitost, abyste ji tady hubovali a dokazovali, že se v případě Š.Š. jedná o omezenou osobu. Po dvouletém odstupu lze poznat, že ostatní diskutující hájili pouhé ruiny někdejších básnických hodnot z první poloviny 20.století.
LZ je ignorován už od začátku (čest výjimkám), takže snaha vybudovat lepší literární svět nás už dávno přešla. Nedávno Plzní dokonce rychlostí šípu proběhla zpráva, že byl web prodán/zrušen. Že dr. No rozhádal celou literární Plzeň, to se ví už dlouho, a shodou okolností ta informace pochází ze stejného zdroje jako ten žblebt o prodeji LZ.
Vzpomínku spisovatele Jana Kameníčka na Františka Kautmana, s nímž si byli blízcí, uveřejnil promptně obtýdeník Tvar, nicméně nikoli v papírové, ale ve své virtuálně-internetové mutaci.
Aniž bych jej chtěl srovnávat s Františkem Kautmanem, rád bych upozornil, že stále žije kupříkladu svého času ceněný spisovatel Herman Wouk (je mu už sto jedna let) – a u nás samozřejmě cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund, původem Plzeňák, narozený roku 1917.
Nezbývá než pogratulovat autorovi oněch tří stovek sloupků (jak je sám skromně nazývá) a popřát mu do dalších dnů, týdnů, měsíců, roků, desetiletí atd. pevné zdraví, ostrý perořízek a dostatečný počet brků, nesmazatelnou tuš a kvalitní papír. To ostatní kompůterové harampádí si potom s tím napsaným textem už nějak poradí samo.
PK
Pavel Hubený udělal posléze kariéru jinde (na Šumavě), a to nemalou.
Přeji to p. Hubenému, jasně, smím však vědět, jakou? Nemalou? O ničem nevím, nechť se to, prosím, dovím…
Kdo píše recenze po přečtení prvních pár stránek? Okamžitě mě napadne jedno jméno (to není pomluva, sám se mi tím kdysi chlubil). A co myslíte? Má ho tam (Ulrich, podepsaného, pod tou Recenzí).
K předchozímu článku.
a) připomínky k předchozí knize Povídky z pouti jsem zaslal nakladateli, aby vydání románu Stíny za jevištěm se vytýkaných věcí vyvarovalo. Nejsem redaktorem a spolehl jsem se na to, že se tak stane. To se týká i uvádění copyryihtů
b) já jsem se vůbec připomínkami dr No neurazil ani se necítil ublížený. Dr No sám mi román pochválil vzkázal mi, abych ho vydal. Naopak jsem se zapýřil a dospěl jsem k názoru, že Vlno román nečetl. Proto jsem se dopustil na fcb malého žertíku, napsal jsem, aby mi dr No nenapsal recenzi dříve než román přečte (v což jsem nedoufal a naopak se mu snažil sdělit, aby se neobtěžoval psaním recenze). Tohle vyvolalo onu bouři a obvinění z mé zlolajnosti. Já jsem nikdy netvrdil, že to, co napsal dr No na Literární západ byla recenze: tady lže někdo jiný než já.
Text uveřejněný v knížce jsem označil recenzi, snad má chyba: mělo být něco jako předmluva. S autorem textu I. Fenclem jsem takto o jeho textu mluvil a pokud jsem se provedl úpravy v něm,pak tak aby byly více informativní. P. Fencl o úpravách věděl a nic proti nim nenamítal. Tady je dr. No zcela neinformován.
Kniha opravdu neměla redaktora. Tvrzení o dvou hrubkách nepřijímám.
Styl předchozího textu- (neoznačuji ho za recenzi)- je vskutku barvitý, nechci říci že pavlačový. Ani nechci říci, že se skládá z neověřených informací,polopravd a výmyslů. Ani ho neoznačím za nactiutrhání. Ba ani omluvu nevyžaduji. Naopak: omlouvám se za dr. No, že čtenáře obtěžuje tímto textem. Opravdu si nemyslím, že by psal recenze bez přečtení textu, vždyť ani žádnou recenzi nenapsal, jak mi podsunuje.
Naopak obdivuji dr. No, jak dovede z komára udělat velblouda a co nehezkých slov v sobě dovede najít.
Na webu jsou k dispozici dva skeny z knihy a ty chyby tam prostě jsou. V druhém textu dokonce víc než dvě.
Na jakém webu? Facebooku? Tam je uvedena pouze zadní strana obálky. Předpokládal jsem, že tu si redaktor přečte. Vím o jedné v druhé knize: tiskovou úpravou vzniklo ze slova „časopise“ slovo „časo-pise.“ Jaká další chyba je, prosím o sdělení?
V první knížce chybí za citací z textu uvozovky, a v názvu Ason-klub pomlčka.
Omlouvám se za překlepy a pravopisné chyby v předchozím mém příspěvku.
Dnes v pondělí v 18 hodin před vinotékou v plzeňských Zadních Skvrňanech bude uvedená knížka Stíny za jevištěm k prohlédnutí, diskusí s autorem i k zakoupení. Přivítám literární odborníky na vnější vzhled knihy a i na obsah. Též rád uvidím pana Vladimíra Novotného a dám s ním rád řeč.
Také bych rád viděl pana Jiřího Ulricha a dal s ním řeč. Do Zadních Skvrňan určitě dorazí bezpočet povolaných literárních odborníků na vnější vzhled knihy. Já k nim nepatřím, já trochu rozumím vnitřnímu „vzhledu“ knihy. Jenže jednak jsou mi Skvrňany poněkud vzdálené, jednak hlídáme malou vnučku. Na dálku vzkazuji, že členové Ason-klubu by měli vědět, zda se píše s pomlčkou nebo se spojovníkem. A když to nevědí, stačí se zeptat. A těch odborníků i na to, jak se píše copyright.
Vladimíre,
napsal jsi:“Přítel bohemista v přítomnosti dr. No knihu prohlížel a suše konstatoval: na každé stránce jsou průměrně dvě chyby.“
Jmenuj mi, prosím, přítele, který na každé stránce našel průměrně dvě chyby. Ať mi to doleží nebo uvede na pravou míru. Jeden z vás by se měl omluvit za tuto do očí bijící dehonestující nepravdu.
Tak já to vezmu za přítele bohemistu. Chyba je chyba, nebudu je rozlišovat na morfologické, syntaktické a kdovíjakéjiné…
Text s „recenzí“: není to recenze. Pojmenovat ten text tak můžete, ale musíte počítat s tím, že se o to nějaký hnidopich otře. A dr. No hnidopich je, co si budeme povídat.
Turismus je špatně ohraničený uvozovkami, Zámek to samé.
Jakoby se píše dohromady.
Na druhý pohled… v první části je podmět „my“, v té druhé „vy“, to se prostě tříská.
Celkově je to takové kostrbaté, ale říkat tomu chyba?
Text 2 – teď vidím, že to bude ta zadní strana: ukecané. Na zadní stranu je tam příliš informací.
Vidím tučný text, podtržený tučný text, kurzívu a obyč písmo. To je grafických pičičáren, že by jeden dostal záchvat migrény. Text se má zvýrazňovat dvěma různými způsoby max.
Fiktivní poněkud zaostalý… přimlouvám se za čárku, nebo radši celý ten přívlastek trochu upravit.
Přimísený humor – divný obrat.
Satira na… tohle tam měl i Fencl. Třeba se to tak kolem Plzně říká, já dávám přednost satiře nečeho.
Kafkovský – takové úderné, bohužel ztrácí sílu, když je v textu víckrát za sebou.
Poslední odstavec čtu několikrát, a pořád ho nechápu.
Některé hry hrané v Divadle Dialog Plzeň – to je taková divná informace.
Např. a aj. se píší dohromady.
Špatně rozdělené „časopise“ jsme tu už řešili.
Je prozaikem na serveru saspi.cz. – jinde ne?
Nejsem přítel bohemista, takže se možná někde pletu, ale stejně…
Ale, ale, do oči bíjící dehonestující nepravda… Jaká to teatrální gesta!
Čeština je bujný oř, jak známo. Chyby jsou chyby. Proč se ale za svá konstatování mají omlouvat ti, zvláště bohemisté znalí jazyka českého, co na dehonestující prohřešky upozornili, nikoli všem čtenářům ten, kdo je napáchal ve velkém? No přece protó, protó, protó.
Jiný můj přítel (asi nebohemista) veřejně konstatoval, že J. Ulrich si počíná jak potrefená husa. Je na tom snad něco dehonestujícího? Není. Prostě J. U. teď je potrefená husa.
Děkuji kolegovi šáš za věcné připomínky. Pro vysvětlenou.
– formulace v textu „recenze“ jsem jejímu autorovi neopravoval
– grafickou stránku zadní obálky jsem neřešil (ani bych neuměl). Nechal jsem na vydavateli.
– bohužel mám sklon k divným obratům a jazykový cit není má nejsilnější stránka (celý život jsem psal technické texty + 60 let ze školy + skleróza)
-na př. – to je má chyba
-jinde než na saspi, v Plži nebo knížkách Ason-klubu jsem nepublikoval (viz „madailonek“)
-k poslednímu odstavci : nevím, co bych měnil. Snad bych k symbolickému přidal alegorický, metaforický, trochu tajemný
SROVNÁNÍ: Předmluva aneb Alegorie páně Ulrychova (psal Fencl)
Franz Kafka a William Shakespeare se pomyslně zasnubují v tomto pohádkovém příběhu z fiktivního města s jednou radnicí, jednou nemocnicí, jedním divadlem a řadou rázovitých figur a figurek. Na první pohled by se mohlo zdát, že jeden dramatik a spisovatel horlivě tvoří, zatímco „tam venku“ až překvapivě narůstá turismus.
Na druhý pohled bychom pak mohli vyhodnotit i zdejší pány konšely a na ten třetí se zaměříte jako na merit věci na starého herce, který zpola bezděky rekapituluje mnohé ze svého života. A ještě by se našly i pohledy další, ale… Ve skutečnosti se děje víc. Žerty půjdou stranou, obestírat by nás možná měla spíše hrůza a tato satira se stane tak říkajíc drtivou. A snad i satirou na cosi úplně jiného, než bychom čekali.
Ne na Plzeň, i když také. Ne na herectví, i když rovněž. Ne na problém migrace, ač též. Na…
Ale myslím, že si humorný horor páně Ulrychův dočtete sami.
A možná se i vy pak stanete někým trochu jiným!
Recenze (autorem knihy doplněno)
V absurdním světě tápající smutné postavy Franze Kafky a nerozhodný Hamlet Williama Shakespeara se pomyslně zasnubují v tomto až groteskním detektivním příběhu z fiktivního města s jednou radnicí, jednou nemocnicí, jedním divadlem a řadou rázovitých figur a figurek. Na první pohled by se mohlo zdát, že jeden postarší herec, dramatik a spisovatel v „podzemním doupěti“ horlivě tvoří, zatímco „tam venku“ za zdí divadla v napjaté situaci plné obav překvapivě narůstá organizovaný „turismus,“ jako by řízený odněkud z pomyslného „Zámku.“ A kde hrdinova manželka cosi chystá.
Na druhý pohled bychom pak mohli vyhodnotit i zdejší pány konšely a na ten třetí se zaměříte jako na merit věci na starého herce, který zpola bezděky rekapituluje mnohé ze svého života a zkouší vytvořit nové divadelní postupy. A ještě by se našly i pohledy další, ale… Ve skutečnosti se děje víc. Žerty půjdou stranou, obestírat by nás měla spíše hrůza vrcholící v rozuzlení příběhu, přičemž tato satira se stane tak říkajíc drtivou. A snad i satirou na cosi úplně jiného, než bychom čekali.
Ne na město symbolicky pojmenované Pilzov, i když také. Ne na herectví, i když rovněž. Ne na problém migrace, ač též. Na…
Ale myslím, že si na pohled humorný horor dočtete sami. A pod zdánlivě pohádkovým pláštěm vás zamrazí.
A možná se i vy pak stanete někým trochu jiným!
opdpověď Vlno:
Kdosi moudrý mi řekl „Kdo se nepohádal s Vlno, jako by nebyl.“ Takže už jsem byl dost. Odcházím ze dvora, mlčky míjím stáj a jdu dělat něco užitečného. Howgh.
Dobrý den, přes četnou kritiku, chci napsat, že naše nakladatelství krom vlastních titulů, vydává i tzv. samizdaty. To jsou knihy, kterým přidělíme ISBN, uděláme sazbu a obvykle grafiku obálky. Cena je u nás za takové vydání zhruba o polovinu nižší než je běžné u specializovaných firem a několikanásobně nižší než u velkých tiskáren. Díky této revoluci na malém okresním městě kde působíme bez dotací se ziskem ročně vyjde kolem deseti titulů! To co je třeba si v tomto směru uvědomit, že naše nakladatelství u samizdatů zajišťuje pouze technické výrobní zázemí, redaktorské a korekturní práce v ceně nejsme schopni zajistit. Naše nakladatelství vykazuje každoroční nárůst a svojí filozofií patříme k firmám třetího tisíceletí. Ekonomicky jsme vydání knihy zcela osvobodili a to je naším hlavním přinosem. Vydání knihy nebylo v celé historii tak dostupné! Jan Medek
Bez ohledu na předešlé texty chci jen uvést, nikoliv abych sebe obhájil, že vydání knihy u našeho nakladatelství tzv. na zakázku, vyjde výrazně levněji. Například u knihy Stíny za jevištěm je rozdíl za odvedenou práci cca 8tis ve srovnání s největším českým malosériovým výrobcem knih www.knihovnicka.cz . Tedy předešlá srovnání neberou na zřetel fakt, v jakém nákladu kniha vyšla a kolik to stálo. Je to podobné jako byste srovnávali Škodovku a Ferrari. Nutno dodat, že ač je Ferrari ve všem lepší z nějakého neznámého??? důvodu si ČEŠI 99,9% případů prostě raději pořídí ŠKODOVKU. Takže bych chtěl opravdu upozornit na to, aby byla kritika objektivní a nesrovnávala nesrovnatelné … Naše nakladatelství dokáže vyrobit knihy v malém nakladu za výrazně nižší ceny než kdokoliv jiný v ČR a tento potenciál lze velmi snadno využít a díky tomu si nemusí plno autorů lámat hlavu jak to udělá, aby mu kniha vyšla… Korektury a redakční práci děláme jen u našich titulů a tyto služby neposkytujeme především proto, že by jejich cena mohla být daleko vyšší než cena výrobní, autor si je musí zařídit sám. Chyba byla v tom. že to nebylo dostatečně jasně řečeno. To je vše … Medek
Jak Vás mám brát vážně, když se mě tu snažíte rozbrečet srovnáním vozů z Mladé Boleslavi a Maranella (které mimochodem kulhá na obě nohy, jak by Vám potvrdil expert na výrokovou logiku ZOMBín).
Je hezké, že vyrábíte levné knihy – to Vám mám vzkázat, já ten názor nesdílím. Podle mě máte hlavně odvádět kvalitní práci, pokud se Vám to ještě povede za rozumné peníze, lidi Vám utrhají ruce. Jenže jste zjevně panu Ulrichovi nesdělili, za co vše platí, resp. neplatí, vyrobili jste zmetek a obhajujete se tím, že za tak levné peníze nemůže nikdo čekat vic. To je naprostý výsměch.
Hlavní vina ovšem padá na hlavu pana Ulricha, protože ve Vašem nakladatelství publikoval opakovaně (ačkoliv už u Povídek z pouti dr. No mluvil o bezbřehé nakladatelské lenosti) a neohlídal si, za jaké služby platí, takže dodal text ve stavu, který by skutečně neměl být publikován.
A nevěřím, že máte korektora. Web, kterým se Vaše nakladatelství prezentuje, je na tom snad ještě hůř než celá Ulrichova kniha. Vypisovat jednotlivé chyby nebudu, dobré skutky dělám maximálně jednou za sto let.
Když to tak čtu, dávám vám za pravdu, že dnes je chyba v tom, že nejsou přesně ujasněna pravidla a zákazník neví, co za své peníze vlastně má garantováno. Jinak jak jsem už psal panu Medkovi, mám naivní představu, že když mi někdo dle mé předlohy navrhne určitou reálnou podobu knihy a má to uloženo v elektronické podobě, měl bych mít možnost se s touto podobou seznámit, což v dnešní době není neřešitelné, moci případně opravit zjištěné chyby a případně se i vyjádřit k úpravě a teprve po mé autorizaci by se to mělo tisknout, aby se neplýtvalo papírem na zmetky. Jak jsem ovšem již podotkl u pana Medka, i dnešní drahé knihy z renomovaných nakladatelství oplývají chybami, které žádný korektor neobjevil, ač by měl a na rozdíl od dávných časů není v knize ani dříve dobře známá opravenka. A to se kdysi sázelo ručně, dnes to tiskárny zvládají přímo z databáze v počítači s možností korekce v ní!
A to nemluvím o tom, co všechno se dnes vydává za šílenosti, třeba kniha Sex po 40, která je takovým tlustějším zápisníkem, kde za spoustou prázdných stránek je lapidární sdělení: Ano, je to tak! Autoři zřejmě žijí v klášteře nebo jsou mimořádně indisponováni…:-P
Nesdílím Šášovu horlivost a naopak si myslím, že je správný postup nabídnout možnost publikovat „surový“ text (obdobně jako poskytovatel webhostingu neručí za obsah). Autor má vždycky možnost si sehnat editora dle svého výběru nebo to vydat v libovolné (ne)kvalitě. Nicméně možná by to mělo být nějak zřetelně označeno.
Srovnávat knihy s auty trochu kulhá. Ani Škodovka nevrže a má všechna kola. Bez výstupní kontroly to nejde. Pokud budete prodávat Škodovku bez laku, nelze to nikomu vyčítat. Pokud ale někdo upozorní na to, že takové auto rezne, má také pravdu. Potíž nastane, až si to koupí někdo, kdo to nebude vědět.
ZOMBíne, díky (bez ironie). Teď mi došlo, že tu před sebou nemáme příklad do nebe volajícího plýtvání papírem, ale že jde o naprosto dokonale pojatý postmoderní text! Sice mě trochu mrzí, že v jeho objevování hraju roli užitečného blba, ale co už, pomáhám přece tvořit dějiny. Eco by byl pyšný, pánové!
Já si přece jen myslím, že vydavatel by měl trochu víc ručit za svoji práci! Představuji si, že mu dodám v elektronické podobě text, třeba již rozvržený na stránky, možno i s obrázky anebo mi úpravu dělá on. V tom případě bych chtěl vidět návrh tak, jak to bude vypadat a mít možnost se k tomu vyjádřit, případně opravit zjištěné chyby. Až pak, po mé autorizaci, by se to mělo tisknout. Jak zmiňuji jinde, problém je, že onu stavovskou hrdost na svou práci a zodpovědnost za ni postrádají mnohdy i známá nakladatelství. A zmetky pak nabízejí v levných knihách nebo jdou do odpadu…
Ano, to byste chtěl Vy. A pak jde o to, kolik jste ochoten do toho investovat peněz. Je to tak se vším – buď chci hotový dům na klíč (a pak má smysl požadovat vše po dodavateli), nebo chci hrubou stavbu a zbytek si zařídím jinak. Nemá smysl se zlobit na dodavatele cihel, že máte sprchu v koupelně.
Obecně bych postupoval stejně jako Vy (nebo bych si zaplatil i toho korektora), ale i ten Váš postup přináší náklady, které může někdo chtít ušetřit. Proto musím hájit možnost vydat dílo i s chybami, pokud je to autorovým záměrem (jiná věc je, že prodávám-li cihly, nemůžu tomu říkat dům s bazénem – o čemž je podstata sporu).
Jedna věc je co kdo říká a druhá věc je co je skutečnost. Vydal jsem na jaře knihu kterou všichni kritici označili za blbost a kniha si kupodivu vedla v prodeji velmi dobře, na druhou stranu věci které kritika označí za dobré, jsou často prakticky neprodejné. Je to z toho důvodu, že kritici jsou odborníci a knihy kupují převážně laikové. Pak je otázka k čemu kritika je? Z komerčního pohledu je k ničemu! Kniha by měla z mého pohledu splnit svůj účel. Měla by jít dobře přečíst a pak by měla reflektovat současnou poptávku veřejnosti. Bez důkladných průzkumů nelze v současné době napsat úspěšnou knihu! Knihy se pak dělí do dvou kategorií. Jedná se o knihy osobního významu a knihy komerčního. V obchodech jsou zastoupeny z 99% jen ty komerční, nicméně v současné době vychází i velké množství těch osobního významu. Těchto knih se nikdy neprodají tisíce kusů ale určitě mají svůj význam. Zdejšímu kritikovi bych doporučil jednu věc, že jestli chce být opravdu dobrým kritikem a nikoliv jen rejpalem aby si zařídil půlroční stáž v nějakém opravdovém nakladatelství, třeba by pak současné psaní začal vnímat jinak. Doba se za poslední roky velmi změnila a jestliže do nedávna převažovala komerční literatura tak dnes už to není úplně pravda a bude se to dál kvůli změnám na trhu vyvíjet ve prospěch literatury tzv. osobního významu. Myslím si že pan Ulrich je tak trochu průkopník a doba kdy se trávník natíral na zeleno, aby byl ještě zelenější je už myslím pryč …
Pane Medku, podle míry sebechvály soudím, že se cítíte být druhým Krameriem, já ve Vás vidím učebnicový příklad něčeho, čemu se říká Dunning-Krugerův efekt.
Knihy Vašeho nakladatelství nesplňují svůj účel, protože texty plné chyb se prostě dobře číst nedají. Nevylepšujete situaci nebohého českého spisovatele, naopak se velkou měrou podílíte na úpadku krásné literatury.
Zdejšího kritika na stáž do nakladatelství posílat nemusíte, knihy vydává pravidelně – vlastně když se rozhlédnu kolem, lidí, kteří na vydání nějaké té knihy už pracovali, je tu víc. Nijak se tím nechlubíme, ale rozhodně se za výsledek naší práce stydět nemusíme. A všichni jsme to dělali zadarmo (mám dodat).
Jen bych chtěl vysvětlit věcné jádro publikace mých dvou knih, z kterého se rozpoutala diskuse.
S panem Medkem jsme dohodli počet kusů a cenu, která byla opravdu o něco nižší než u jiných nakladatelství. Nic jiného. (Což byla chyba)
Tedy: členění knihy, copyright zařazení jednotlivých částí i návrh obálky jsem dodal nakladateli sám. Ten po grafické stránce jen zvolil písmo obálky a její zabarvení (nic jiného neudělal. Korektury jsem dělal sám a po nich to šlo do tisku. (Chyby (až na ono čas -pise a v tiráži, které jdou na vrub nakladateli) jsem přehlédl. Má chyba.
Ovšem myslel jsem si, že erudovaný nakladatel mě upozorní na případné „pičičárny“ a z vlastního zájmu zkontroluje vnější vzhled knihy (obálku), který je i vizitkou jeho nakladatelství. Nestalo se tak, nakladateli zřejmě na vzhledu knihy nezáleželo.
Po vydání první knihy už jsem měl rozjetu další spolupráci, p.Medka jsem na kritiku upozornil, aby se vyvaroval chyb u druhé knihy, která bude vydána ve větším nákladu. Zřejmě se také nestalo.
POUČENI: Je třeba si s nakladatelem ujasnit, co kdo bude dělat a nevěřit, že nakladatel bude o vydávanou knížku dbát jako o vlastní dítě, a nespoléhat se nakladatele, že do vašeho díla zasáhne k lepšímu. Spisovatelé, kteří budete vydávat knihu: buďte jako ostříži nejen na sebe, ale především na nakladatele, který nedbá na své renomé, zvlášť když vám říká: vydám to tak, jak budete chtít a v důsledku toho nevloží do knihy nic ze své hlavy, aby vám pomohl, nebo si přečetl konečnou verzi vnější části knihy a opravil tak, aby nebyl vystaven kritice odborníků i prostému oku čtenáře.
Ještě osobní poznámku: knihy jsem chtěl vydat co nejrychleji, neboť v mém věku a zdravotním stavu každou chvíli mi klepe smrtka na dveře (dosud se je neodvážila otevřít) a pozornost při čtení i gramatické znalosti klesají.
Bezcílnost nepohyblivých seniorů jsem chtěl překonat cílem literárním (byť jsem si byl vědom, že literární vzdělání ani praxi nemám). Při prvním pohledu se to nepodařilo, jak to bude v pohledu do vlastní knihy, kdo ví… Bude-li se líbit alespoň někomu, pak budu spokojen.
Abych si vzpomněl na výrok jednoho z literátů: je to vlastně jenom legrace, která se děje v okurkové sezóně. Pro mne jen z části – a poučení? Budu mít čas je využít?
Jen chci dodat, že ve firmě pracuji sám. Ohledně knih dělám úplně všechno (sazba, grafika, vazba, tisk, marketing) a není opravdu v silách jednoho člověka to obsáhnout dokonale, když ve velkých nakladatelství mají na každý úkon experta. Cesta samozřejmě je nakladatele přesvědčit o osobní účasti. To by ale musel mít nakladatel čas. Poptávka po mých službách třeba jen výrobních je ohromná. V oblasti podpory začínajících autorů se pohybuji 15 let. Jsem organizátorem největší krajské literární soutěže Textík. Mám za sebou celou řadu úspěchů. Tvrdit ale chci, že je rozdíl mezi tím co si lidé myslí a mezi praxí. České podmínky pro spisovatele jsou velmi špatné a nutno dodat, že s tím nikdo nic nedělá. Moje nakladatelství se snaží v rámci možností jednoho člověka přeci jen podmínky udělat lepší. Někdo může namítat proč by měly být podmínky lepší? Odpověď určitě časem přijde sama …
Pane Medek!
Čtu tuhle diskuzi a mám pár dotazů ohledně publikace. Předpokládám, že když někdo chce něco vydat, dá vám to nejspíš zkopírované na CD či na flash disk. Předpokládám, že už to má i rozvržené na stránky, příp. i s nějakými obrázky, poznámkou ohledně typu písma v nadpisech a textu. Nebo grafickou úpravu navrhujete autorovi vy? Chápu, že se do textu mohou vloudit i chyby během úpravy, takže bych asi očekával, že autor bude mít nejprve možnost si to prohlédnout v elektronické podobě takové, jaké to bude a případně se vyjádřit právě k úpravě, překlepům apod. s možností opravy. Takže by zvládl roli korektora, který vám chybí. Ještě mám jeden dotaz, týkající se dotisků: Jak je možné, že někdo něco vydává a v dotiscích pak udělá chyby, které v úvodním vydání nebyly? Čekal bych, že když už je to v elktronické podobě uloženo, nemělo by se to stát! Jde o to, že jsem si od jednoho autora chtěl koupit jeho knihu, ale napsal mi, že v dotiscích došlo k chybám, takže bohužel…Netvrdím, že to bylo u vás, ale poněkud mne to zarazilo, právě díky mým představám o moderním způsobu publikace.
Jinak mne zaráží i spousta chyb v oficiálních publikacích velkých nakladatelství, kde přece korektory mají a kromě toho existuje i kontrola pravopisu! Vzpomínám, že kdysi za Komančů v lepších knihách bývaly záložky s opravenkami dodatečně zjištěných chyb. Dnes jsou knihy mnohem dražší a nesází se ručně, lze provést korekturu elektronicky uloženého tisku a teprve pak to vytisknout. Přesto je v knihách často sposuta chyb a to i v těch opravdu luxusních a žádná opravenka už tam není!
šáši,
abych Ivovi neuškodil, tu chybu s uvozovkami u turismu a Zámku jsem udělal já. Omlouvám se za předchozí mou odpověď,
Vidíte a já naopak tleskám všem, kdo si troufnou podlehnout puzení a našeptávání sfér! V době, kdy se náš jazyk tísní mezi zkomoleninami různých slangů, lidé u jednoho stolu se dorozumívají smskami a při větách typu „čtěte“ prchajíce zalézají i do myších děr, já osobně říkám „Zaplaťpánbu za tyhle dary!“.
Osobně navštěvuji některé skupiny a portály a nevadí mi, že tam jsou třeba jen malé oblázky v písku. On i ten písek totiž znamená svědectví o kultivaci člověka, představte si.
Dovoluji si podotknout, že já jsem rovněž evidován mezi těmi 5509 amatérskými spisovateli, protože před asi deseti lety jsem zasílal do SASPI své příspěvky a své komentáře k tam vyskytujícím se jiným dílkům. Všechny moje příspěvky, uveřejněné v Saspi, byly nezávisle na Saspi paralelně přijaty k publikování na jiných serverech – o papírových publikacích ani nemluvě. Všechno to bylo bez honorářů (stejně jako je tomu všude v Česku dnes). V té době jsem začínal se svými literárními prozaickými pokusy. Se zájmem jsem si pročítal na Saspi komentáře čtenářů, dovídal se o tom, jak oni – o dvě, tři generace mladší – vidí svět, o kterém píšu. Některé své dohady o vědomostech a názorech mladých lidí u nás jsem si potvrdil, některé opravil – a podotýkám, že většinou k lepšímu.
Přestal jsem posílat své příspěvky do Saspi, protože podle svého zvyku jsem je posílal neanonymně, a pořadatelé (redaktoři on-line) mne přímo požádali, abych se jim do Saspi nepletl. Dovolil jsem si totiž napsat satirickou pohádku, kde jsem zesměšnil známou autorku Zoru Šimůnkovou, která zaplevelila Saspi během několika dní asi 30 literátskými dílky (povětšinou známými odjinud). Pohádka má titul Racci a můžete si ji tam dodnes najít po dvojím kliknutí.
Petr Kersch
Dobrý den, Petře,
k zmiňovanému chování redaktorů se nemohu vyjádřit, zřejmě povídka Racci vyšla v roce 2005, taktéž jako povídky Z.Š. Já jsem v Saspi od roku 2006. Nikdo z tehdejších redaktorů už v Saspi nepůsobí, ani žádný Váš text tam není publikován.
Zdar, Čuku! Klikněte si v Saspi v rubrice Publikace / Vyhledávání na pseudonym Tisifoné.
K tomuto pseudonymu byl připojen můj profil včetně jména, ale to zmizelo – příspěvky jsou tam pořád. Už je nikdo nečte, je to (i pro mne) historie.
Zdravím. (pro Dr. No)
Po přečtení tohoto článku jsem nucen napsat, že se mi nelíbí, jak jeho autor haní literární server (jeden z mnoha v ČR) a dělá si šoufky z jednoho z jeho redaktorů. Pokud se vám SASPI nelíbí, vyhýbejte se mu obloukem. Nikdo vás nenutí zde číst, psát komentáře (po registraci) či se jakkoliv zamýšlet nad různými čísly (ať už jde o počet autorů, přístupů na server nebo komentářů (všechna tato data svědčí o aktivitě daného uživatele. Na Saspi jsem nějaký ten pátek (asi sedmý rok) a zdá se mi, že v ničem nevybočuje od jiných serverů (přestože mají všechny servery – nebudu jmenovat – své zvláštnosti). Nechápu také proč se navážíte do kolegy Čuka. Možná vás bude zajímat, že zde autoři publikují dobrovolně, bez nároku na honorář, avšak nemusejí při tom platit za vlastní publikaci. Nikdo zde není omezován na svobodu slova, snad jen, pokud nedodržuje obecně platná pravidla, která chrání jak autory, tak redakci a podobně. Věřím, že si najdete něco jiného na přetřes a přestanete urážet jak kolegu Čuka, tak celý server i s jeho uživateli (autory a redaktory), kteří dělají vše zadarmo na úkor svého volného času.
Hezký večer a dobrou noc přeji.
P.S. Pro pana Petra, našel jsem vás mezi autory, nepíšete zle, dokonce se mi vaše práce (texty) líbily, ale nelíbilo se mi vaše povýšené chování člověka, který myslí že všechno ví a všechno zná. Nikdo z nás totiž nemá patent na rozum…
Odpověď za Saspi.cz
Dnes šupáci si víno s vodou pletou
a není nic co nemůže se stát
je nízkost všeho žití pozdní metou
když neví co je zlatý listopad.
Až probdí noci prolezlé svou žlučí
až pochopí že báseň není jed
pak hlupák ten kdo místo zpěvu bučí
a zvedne svoje rydlo naposled.
Vždyť drahokam se klene ve své kráse
vždyť hvězdy kvetou pro svůj velký řád
a je snad kritik Bohu roven – zdá se
– a předvede se svými verši snad…
Tak to je vcelku ve shodě s tím, co dr. No sepsal.
Jinak vám samozřejmě závidím to vaše básnické střevo, mně se nikdy nic pořádného napsat nepodařilo, a dokonce přiznám, že v noci, když je opravdové ticho, slyším ve své hlavě zvuk ponorkového sonaru.
Odpověď panu šášovi.
Básníkem se člověk rodí, spisovatelem (někdy však jen pisálkem) se stává. Skutečným uměním je zachytit velké myšlenky, nálady či jen pocity několika málo slovy.
Kdybyste byl nad věcí, doporučil byste „doktoru No“, aby ten svůj příspěvek, ve kterém hodil všechnu tvorbu na Saspi.cz do jednoho pytle literárního odpadu, smazal. Musím napsat, že jsem za téměř deset roků, po kterých jsem na saspi s přestávkami působil, četl mnoho skutečně velkých básní.
Pokud jde o útok na kolegu čuka – dotýká se mne osobně. Jde o člověka, který se své věci věnuje, a myslím, že se dopracoval k tomu, čemu se říká moudrost. Hodnotí, přemýšlí, chválí i váhá, a to i nad čtyřřádkovým dílem. Hluboce si ho vážím, a útok na něj beru osobně.
To, čemu říkáte u mne „básnické střevo“, je jen úspěšně zvládnutou technikou tzv. channelingu. Píší tak velcí autoři, kteří si to často ani neuvědomují. Někomu se dostane darem, někdo se k tomu musí dost obtížně dopracovat (což je můj případ).
Nechci dále s nikým polemizovat, jen si myslím, že lidem ve stále větší míře chybí to, čemu se říká soudnost a stud. A pak také skromnost. To je vše, co jsem k celému incidentu chtěl ještě dodat.
Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší tvorbě. RS.
Pánové, kde v tom článku vidíte útok na Čuka? Naznačuje nějak dr. No, že Čuk Geka snad odkrágloval? Protože kromě nepřítomnosti Geka se tam mluví už jen o počtu přístupů na web a schválených příspěvcích.
O tom, že lidé nad věcí mají nutit jiné něco mazat, a o úspěšně zvládnutém channelingu způsobně mlčím.
Máte pravdu – každý se může mýlit. A pokud jsem se zmýlil já – omlouvám se…
Šáši,
je to jinak. Vysvětlil bych Vám to, ale nemá smysl to dělat zde.
Nedovedu si představit lepší místo, kde vysvětlovat činnost saspi, než pod článkem o saspi.
Ale jak tak koukám na ostatní komentáře, tahle debata má velkou šanci stát se jen dalším kolem ulrichgate, a to už jsme si, myslím, vysvětlili minule. Navíc nijak netoužím zjistit, co se skutečně stalo s tím Gekem.
Vysvětluji Vám, pane Šáši, jak jste si přál.
a) otázky názvoslovné ponechme stranou. Slovní spojení spisovatel- amatér se na netu vyskytuje, dalo by se diskutovat, zda je vhodný termín amatérský spisovatel. Amatér je podle Klimešova Slovníku cizích slov ten, kdo se něčemu věnuje ze záliby, ne z povolání. Ani publikující ani redaktoři nedostávají žádné peníze. O působení v pozici redaktora není zájem. Nenašel se nikdo s literárním vzděláním, ani literární profesionál, který by do redaktorování alespoň občas zabrousil. Už dlouhou dobu působí pouze dva redaktoři (což je patrné po pozorném přečtení na stránce Saspi), místo zástupce šéfredaktora není obsazeno. I hlavní redaktor je plně pracovně vytížen v jiném oboru Nelze se divit, že původní plány nejsou naplňovány ani se neaktualizují a některé pasáže jsou zastaralé a působí mechanicky (třeba onen žebříček, který je třeba brát z legrace). Bohužel. Ono vyjádřit se denodenně k dvěma i více příspěvkům, někdy neúměrně obsáhlého rozsahu po řadu roků není zase až tak malá brnkačka. Oba redaktoři také nemají pro něco jiného než publikovat texty s komentem a známko, nebo vyhlašovat ve fóru rychlovky, potřebné kompetence.
b) kdo je ten, kdo publikuje na Saspi, není vzhledem k existeci přezdívek (nicků) jasno. Je mi známo, že na Saspi psali dva uznávaní spisovatelé z plzeňského okruhu. Z kolika dalších přispěvatelů se stali vážení spisovatelé? Vím však, že mnozí autoři však svá díla knižně vydali nebo je mají připraveny k vydání (třeba v šuplíku pro nedostatek peněz).
c) Proč tedy Saspi existuje, když literární odborníci, kritici či učitelé na ně nezabloudí? Není výukou v literatuře ani kursem tvůrčího psaní. Je však společenstvím, které je přátelské, z kterého zmizela nabubřelost a arogance, jinde se dnes často vyskytující. Je svým způsobem diskusním fórem. Nikdo se nálepku „amatérský spisovatel“ nepřisvojuje. Na Saspi si každý může vyzkoušet své literární ambince nebo jen se vypsat a svěřit se, spřátelit se s lidmi podobného zaměření, Na Saspi není nikdo ironizován, naopak se mu dostane připomínek i kritik, které ho od psaní neodradí, naopak ho povzbudí a občas poskytnou podněty případně i s dávku osvobozujícího humoru. Třeba i sentimentality a exaltovanosti – což není v literatuře sice dobré, ale je lidské. Kde místo koženosti se pěstuje upřímnost a hra. Jestli se psavci jen pobaví, utěší nebo potěší, jak dalece se poučí, jestli postoupí někam výš? Kdo to může posoudit? Můžu jen říci, že tihle psavci jsou fajn a většinou mají v sobě hodně potenciálu. A to je, myslím, přínosem, protože na Saspi píší převážně mladí lidé, kteří na své psaní, když už nic jiného, budou vzpomínat v dobrém.
c) A k těm nickum? I v nich je patrná hravost a hra. Třeba někdy trochu exaltovaná. Ostatně i nick dr No je hravý. Když se člověk podívá na internet, přečte si: „… je zde tajná jaderná základna, s jejíž pomocí chce šílený Dr. No ovládnout západní i východní mocnosti…“ Dokud nepřijde agent 007.
A na webu Evropská unie si můžeme přečíst: „Označení „Dr. No“ může podle dnešního verdiktu Evropského soudu používat i firma, která nevlastní práva na filmy s neporazitelným Jamesem Bondem.“
A Gek? Tomu reálnému J.G.U. bude brzy 50 let.
PS: šáš je slovenské slovo: tŕstie vlhkomilné trávovité rastliny; porast z nich.
Tak to bylo… dlouhé. Děkuju za vysvětlení, i když nechápu, jak jste nabyl dojmu, že zrovna já, dlouholetý správce LZ, zrovna tohle vysvětlit potřebuju.
Nesouhlasím s tím, že saspi je zalité sluncem a nikdo tu na nikoho není ošklivý: četba několika náhodně vybraných textů mě vcelku rychle přesvědčila o opaku.
Proti nickům nic nemám, na LZ fungují taky. Dr. No je můj vynález, šáše vymyslel před mnoha lety bývalý člen CML, a jakkoli máme všichni vazby na Slovensko, je to původně to šáše, české slovo, jak onehdy správně určil básník Janda.
Jinak mě těší, že Gek přežil.
Holt je to Saspi pěkné vosí hnízdo. Těch žihadel ze všech koutů! Nechť je však p. Čuk rád, že je pan Čuk, co kdyby byl pan Gek! Že by ale zase šlo o další osobní urážku? Aspoň pan šáš si zdravý rozum uchovati ráčil.
Dobrý den, pane Šáši!
Rád bych taky napsal pár slov. Předně k téhle vaší odpovědi Čukovi, který jen plnil vaše přání a podal podrobné vysvětlení vám i ostatním ohledně saspi!
Jsem také člen saspi i dalších literárních společenství a až na jednu výjimku píšu verše, jednak bych se svým datlopisem těžko napsal delší prózu, ač slohy jsem míval ve škole docela dobré a někdy jsem byl odměněn i tím, že jsem je mohl předčítat ostatním, jednak mne to baví víc a od nápadu k realizaci nebývá někdy daleko a občas se mi povede i něco pěkného.
Jaksi nechápu, proč panu Novotnému alias dr. No tak vadí označení „amatérský spisovatel“, stejně jako proč napadá saspi jako celek. Jak píše čuk, z aktivních redaktorů tam zbyli on a Šíma, někdy ještě Nancy Lottinger. Kromě saspi má, pokud vím, podobný způsob zprostředkované publikace ještě litweb, což je poněkud mladší, ale hezký portálek. Pozastavovat se nad grafomanstvím pana Novotného nemá asi cenu, on se cítí jako velký profík, což je vidět i z jeho diskuzích v PLŽi, kde právě on připomíná křížence sršně s kaťušou! A přitom by jako člen redakce měl jít příkladem…:-(
Stejně tak je pouze na autorech, jaký nick si vyberou i když fantazie na to vynaložená je bývá úměrná té, kterou pak projevují ve své tvorbě či v komentářích a na diskusních fórech. Já si vybral nick podle divadelního představení v Tylově divadle, jehož návštěvu jsem měl jako dárek k narozeninám. Bylo skvělé! I když původně jsem chtěl mít stejný jako na literu. Jenže systém byl jiného mínění a podobně tomu bylo i na jiných portálech. Takže těch jmen mám taky více, takže by některý snaživý badatel mohl nabýt názoru, že některý můj alternick patří plagiátorovi! Ovšem srovnáním profilových údajů pozná, že nikoli.
Zmiňujete se, že jste při náhodných návštěvách saspi objevil, že ne vždy jsou lidé k sobě hodní. Nu, je to tak i jinde, nakoukněte třeba na literru, tam létají dokonce i rajčata, sra*ky a různá jadrná oslovení! Blbce naleznete všude! Zřejmě jste narazil na maxima literáta, exredaktora šeda či jistého miroslawka, který je tam podnes! Co ovšem nechápu je, že jako dlouholetý správce LZ z nich necháte dělat bulvár a napadat lidi jako je ***** čuk ******, kterému by o hezkých pár let mladší zlosyn z bondovek mohl závidět jeho vitalitu i jistou laskavost v jednání s lidmi. Znám ****** osobně, když jsem se konečně dostal do divadélka Dialog na představení jeho amatérského divadla. Asi by dr.No také potřeboval kontakt s mladší generací…
Cyrano, proč? PROČ? Pro šáše živého PROČ?
Čuk neplnil moje přání, sám se nabídl, že „mi to vysvětlí“. Z nějakého záhadného důvodu to chtěl učinit mimo LZ, což mi nepřipadalo jako dobrý nápad.
Já taky nechápu, proč dr. No vadí označení amatérský spisovatel, ale proč s tím chodíte za mnou a nezeptáte se radši jeho?
Kde dr. No napadá saspi? Já to tam totiž opravdu nevidím. Když dr. No napíše, že šáš je ten s brýlemi, tak napadá mě? Jako že jsem slepoň, nebo šprt, nebo hipster? Oba vaše příspěvky spadly automaticky do spamu, napadám tím vás, že jste spammer, prodáváte viagru (protože v takové společnosti se ty komentáře ocitly), jste konzumentem viagry? To jako fakt? Hlavně že o kousek níž mluvíte o sršni s kaťušou a nedostatku kontaktu s mladými lidmi.
Nicky taky nevytahuju já, ale Petr Kersch, který tvrdí, že ho redaktoři saspi do přezdívky nutili.
Už je mi trapné znovu poukazovat na to, že nerozumíte psanému textu, ale ani komentář o sluníčkovosti saspi není můj – tvrdí to Čuk 7. 9. ve 22:56. Já to vyvracím.
Konečně něco na mě: pokud považujete LZ za bulvár, dobře vám tak. Já ten názor nesdílím, ale vám ho brát nebudu. Jen si uvědomte, že podle vaší logiky jste mě a LZ právě smrtelně urazil, navážíte se do mě a vůbec jste na mě fujky.
Jste už třetí vyslanec saspi, který mi tu tvrdí, že článek napadá Čuka. Já se opět ptám KDE?
PS: Bavíme se tu o přezdívkách a vystupujeme pod přezdívkami, jste jediný, kdo to nerespektuje a prostě tam plácne skutečné jméno. Chjo.
Dobrý den, Mr. šáš!
Netvrdil jsem, že LZ je bulvár, ale že ho z něj dělají články podobné tomu od dr. No. Nehodlal jsem se tedy dotknou vás osobně, ale je pravda, že mne to trochu víc nažhavilo, i když čuk by vám potvrdil, že běžně jsem spíše člověk veselý, laskavý a optimistický! Ale možná teď lépe pochopíte, proč jsem vystartoval já na obhajobu portálu, kde budu právě za týden už 9 let a poznal jsem tam celou řádku fajn lidí i dobrých autorů! Nevím, zda čtete i PLŽ, pokud ne, na stránkách plzeňské knihovny je k dispozici i v elektronické podobě. Pak možná i pochopíte, jistou alergii na způsob psaní dr. No o jiných…
P.S. Za uvedení jmen se omlouvám, ale když se vyskytla i zde a jsou k dohledání na webu, naúpsal jsem je i já!
Pokud jde o ten základní spor ohledně slova amatérský spisovatel, označují se tak i členové jiných portálů a i wikipedie nabízí své vysvětlení! Chce dr.No napadnout i písmák, totem, liter, litweb, libres, psance či dokonce literru, kde by asi poznal, co je to skutečně vulgární reakce? A to jsem nevyjmenoval všechny, které znám či jsem o nich slyšel…Portálů je jak hub po dešti, ale pořád je to lepší než když někdo fetuje či konzumuje megadávky alkoholu…S úrovní autorů je to různé, ale jak psal Robert S., dr.No nás všechny jaksi hází do jednoho pytele a označuje za neumětele! Přeji krásný zbytek odpoledne i dnů dalších. Cyrano:-)
Aj aj, pane Cyrano, máte ve všem pravdu. Tedy: skoro ve všem. Nejsem velký profík, přiznávám, jsem profláklý grafoman a pozastavovat se nad tím jest zbytečno. Já grafoman jsem, Vy nikoli, o to tu kráčí. Škoda, že Plže berete do ruky jen jednou za deset roků… Povězte všem, prosím, že dr. No je grafoman, nezapomeňte ale nikdy podotknout: zato já nejsem! A zase budete mít pravdu. Chybička se však vloudila i vám, poněvadž o mých kontaktech s mladou generací nevíte ani houby. Nepozastavujte se ale nad tím a choďte častěji do divadla.
Mýlíte se, pane Novotný!
Plže si náhodou beru v knihovně pravidelně již pár let, kdysi jsem i Radce z Losinné poslal mejlíkem pár svých tehdejších dílek.Na PLŽe mám záznam, takže už mi ho schovají! A co mám web doma, mohu nahlédnout i na elektronickou verzi. Proto mne také nabudil váš článek, protože znám některé pro mne nechutné tahanice právě z PLŽe. Myslím, že jsem i četl, snad od vás, celou knížečku věnovanou literárním kritikům u nás na západě a neúplnosti různých přehledů autorů, kdy jedni jsou i neprávem vyzdvihováni, jiní opomíjeni docela…Nu, je to tak, bohužel! Já kdysi jako školák byl dokonce na první schůzce nějakého spisovatelského kroužku, snad v r.1968 před invazí, ale jednak to vedl pan Hrbek, jehož jsem nemusel, jednak jsem si vyslechl pár ukázek tvorby… Ovšem zaujala mne jistá Jana Matysová, tehdy krásná něžná osmnáctka, jejíž verše byly fakt na úrovni. Byla z K. Varů, možná o ní něco víte.
Vy se holt vyžíváte ve věcech, nad kterými běžně člověk mávne rukou, protože mu nepřipadají důležité! Máte i dar popichovat lidi způsobem, který ne každý zvládá přijmout. Jak píšu i panu šášovi, pokud by se něco podobného mělo týkat mne, klidně bych si z toho a třeba i ze sebe dělal legraci, možná aj vtipně reagoval ve verších! Vy jste se ovšem dotkl čuka a saspi, aniž byste akceptoval jím podané vysvětlení stavu, kdy jaksi komunikace s vedením upadá a redaktorský systém s minimem aktivních redaktorů řadu věci brzdí! Ostatně, co záleží na označení amatérský spisovatel, které podporuje i wikipedie? Jak se říká, růže i jinak zvána voněla by stejně! (A puškvorec se změnou názvu také nestane voňavou frézií!)
Pokud jde o některé podivné nicky i ještě podivnější příspěvky, když náhodou na to narazím a shledám to nehodným zájmu, po anglicku se vytratím. Je tam dost těch, kteří psát umí a třeba se i přátelíme…
Hezký večer! Cyrano
Děkuji za klidný tón odpovědi a rovněž přeji dobrý večer.
Tato debata je o něčem jiném, než o čem No píše. Vezměte třeba šlechtické, finančně zajištěné autory z Británie minulého století, ne-li Ruska. Ti si přímo zakládali, že jsou „amatéři“, což nemělo pejorativní, ale právě opačný význam. Profesionál byl jejich očima chudák, který poškozuje kvalitu svého psaní tím, že si tak zajišťovat musí obživu. Oni ne. A ten český web označuje své autory za amatérské spisovatele, což by tedy byli ryzí spisovatelé a ještě ti nej? Kdepak. Správně si mají říkat nějak jinak. A v tom má autor pravdu. Ani navíc netvrdí, že nesprávným pojmenováním autoři jakkoli přestupují zákon:-). Jen je to označení matoucí oběma slovy, v podstatě i lživé. Debata šla o něčem zcela jiném. IF
Dobrý večer Mr. Fencl!
Čtu PLŽe, takže jsem si na pana šéfredaktora stačil udělat svůj názor třeba i díky nevybíravým diskusím s Janou Tichou! Takže pro mne je článek jaksi o ničem a jedinou snahou autora je někoho nebo něco napadat či zpochybňovat! Tedy něco podobného jako činí na Novinkách např. Pehe a Mitrofanov!
Váš výklad slova „amatér“ se jaksi nehodí do našeho současného prostředí, i když i zde si pár lidí vydává své věci na vlastní náklady! Mně spíše vyhovuje definice, kterou podává wikipedie. I když jsem se na jednom tomu věnovaném odkazu dozvěděl, že bych vlastně už mohl být začínající autor, když jsme si v 10 vydali knížku v malém nákladu, já třeba měl devět kousků pro sebe a pár blízkých. A Čuk by z tohoto pohledu byl už profík, když mu NAVA vydala před pár lety Detektivní povídky? Myslím, že zde platí rčení: Co růží je, i jinak zváno vonělo by stejně! A pár definic ještě neznamená změnu reality…:-)
Stejně tak nechápu pana správce LZ šáše,který napřed vyzve čuka k výkladu a když se mu ho dostane, tvrdí, že vlastně tohle nechtěl! Přitom vysvětlení pozadí je poučné i pro ostatní, kteří saspi sami neznají. Já ano a nejen je, ale i další portálky rozličné úrovně. Zde se posuzuje podle okolností, které už jaksi nejsou aktuální, protože i řada lidí ze saspi odešla a řada redaktorů je „dočasně“ neaktivní, takže vlastně kromě Šímy a Čuka občas ještě publikuje pouze Nancy Lottinger! Pan šáš údajně nahlížekl na saspi, zřejmě narazil na staré komentíky Maxima literáta, šeda či křupající štoudve! Pokud jde o nicky, nehodlám posuzovat, zda někdo příliš popustil uzdu fantazii, které se mu pak paradoxně nedostává ve vlastní tvorbě, stejně jako neřeším některé mezilidské vztahy mně neznámých osob. Z portálů, které znám je na tom z tohoto pohledu asi nejhůře literra, kde lze házet rajčaty, beztrestně se tam objevují v komentech slova jako sra*ky a další zde nepublikovatelná. Rovněž autorů úroveň je dost rozdílná. Ovšem tak to je i v běžném životě! Na vola narazíš všude. Člověk může akorát zkoušet jít osobním příkladem, pokud jde o slušnost a v tvorbě si vybírat témata a zpracování trochu na úrovni.
Ta poznámka pana Fencla mne inspirovala, abych se tady ještě jednou ozval. Představy, že osoby, které u nás v Česku rády píší a snaží se své napsané dílko nějak zveřejnit, by měly být nějak právoplatně označeny, mi připomínají literární skvosty, jež pan Fencl dobře zná. Třeba „Návrat ospalého střelce? Mám na mysli značkování dobytka na severoamerických farmách odedávna zavedené. Je to trochu bolestivé, to vypalování „škrtnutého S“ nebo „dvojitého Z“, ale když to vydrží mladé tele, proč by to – dle Fencla – nevydržel mladý začínající autor. A když by úroveň jeho tvorby se natolik zlepšila, tak by postoupil výš a podstoupil přeznačkování. Pozor ovšem na zloděje dobytka!
Kdyby někdo chtěl mé knihy Povídky z pouti a Stíny za jevištěm vidět na vlastní oči, rád mu je ukáži, nebo dokonce poskytnu, neb v knihkupectvích se neprodávají. Čtení je ovšem na vlastní nebezpečí.
Přidejte prosím cenu, kontakt a vložte do bazárku.
Prodám své dvě právě vyšlé a zde diskutované knihy
Jiří Ulrich: Povídky z pouti.
Knížka o zvířatech a lidech s barevnými obrázky z plzeňského ZOO, cena 180 Kč -už mám jen pár výtisků
Jiří Ulrich: Stíny za oponou
Stárnoucí herec uvažuje o smyslu divadla, psychologii herce, vymýšlí si nové inscenační postupy, přemýšlí o interpretaci Shakespearova Hamleta. Připlete se do vyšetřování vražd migrantů v imaginárním a pitoreskním městečku Pilzov. Černý humor a kafkovská atmosféra jsou v detektivce kombinovány se satirou na bezskrupolózní usilování o moc.
191 stran textu, se 14 barevnými fotografiemi z divadelních představení divadla Dialog Plzeň (kde autor hrával a režíroval). Cena 200 Kč
kontakt: Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich), Macháčkova 50 Plzeň, mail: torben@seznam.cz
Faktická poznámka: na žebříček úspěšnosti (TOP žebříček) přispěvatelů SASPI nemá redaktor (porotce) žádný vliv. Tedy ani známka, kterou je nucen přidělit, jinak příspěvek nelze publikovat. Pořadí vytvářejí sami čtenáři svými známkami a jejich počtem (což je pozornému čtenáři žebříčku patrné).
Takže typicky snobská záležitost! Kdo si zaplatí, může si hrát na básníka, i kdyby nad jeho výtvory oči zaslzely a to nikoli dojetím. A napadá mne, kolik je asi překladatelů poezie z češtiny do angličtiny! V téhle souvislosti jsem si vzpomněl, jak před pár lety bylo možné účastnit se Literárních Drážďan i pro naše a slovenské básníky. Mělo to ovšem háček: Příspěvky kdosi překládal do němčiny asoutěžní komise posuzovala pak tyto překlady! To muselo být také zajímavé! Ovšem i cena pro vítěze byla lákavá. Jen se to muselo posílat poštou v pěti provedeních…
Takže jsou spokojeni oba: Pan X, který konečně objevil své životní poslání, ale i pan Y, který je spokojený, že se mu X neplete na jeho písečku!
Tak nějak se my vybavila kniha, kterou lidé spíše znají z filmové podoby: Planeta opic! Konkrétně šlo o popis burzy v opičím podání. Opice tam také pilně napodobovaly lidi, ale smysl všeho jim unikal…
Napadá mne prostý výrok: Dobří spisovatelé píší dobré věci, špatní se organizují a zviditelňují jinak…
Omluva za hrubku, nad kterou kroutím hlavou: Vybavila se „mi“ má být…
Připojuji se k čukově poznámce s tím, že to tak opravdu je a nejenom na saspi. Každý portál má svůj vlastní systém vytváření podobných žebříčků, ovšem je to čistě statistické vyhodnocení. Někdo napíše pár kousků, ale protože si to přečte hodně jeho kamarádů, je na tom procentuálně lépe než ten, kdo sice píše více a třeba i kvalitněji, ovšem poměr počtu čtenářů k počtu jeho děl je menší. A když čtenáři neradi známkují, ale jen komentují, je v žebříčku níže. Na jednom portálu se zase zrušilo známkování a hodnotí se počet komentujících čtenářů i počet slov v komentářích! Nebo jinde se dává TIP a SUPERTIP a systém si to opět zpracuje po svém…Takže vypovídací schopnost podobných žebříčků je pochybná.
Fajn, nemám s tím žádné zkušenosti, je-li však jejich vypovídací schopnost pochybná, táži se: proč se potom vůbec vytvářejí? K čemu jsou? Leč zřejmě to nikomu nevadí, mně ostatně také ne, jen se podivuji a pozastavuji. Stejně jako nad jinými žebříčky jindy a jinde.
No, v Jabloni jsem byl jen jednou a to bylo ještě zavřeno a jen tam zkoušela kapela! Dostal jsem se tam jen díky tomu, že tam jedna známá studentka bydlela o patro výše (a zrovna se stěhovala pryč, zpátky domů.) Bavili jsme se právě o těch čteních, tak mi chtěla ukázat místo činu. Ale vzhledem k velikosti tam asi velkou tržbu mít nebudou, i když bar tam je!
Ad honoráře: Kdysi, když jsem se nemohl přihlásit na literární portál, kde jsem se registroval, poslal jsem pár básní mejlíkem redakci Plzeňského deníku. Zrovna otevírali čtenářskou stránku v páteční příloze a slibovali 100 kč za vybraný a otištěný příspěvek. Takže jsem dostal za první dílko i honorář, ale pak otiskli další čtyři už bez něj, stejně jako párkrát i mé vtipy. A honorář pak dávali jen jednomu dopisovateli, později snad ani to ne! Snad za to mohla i výměna redaktorek…
O.K.! Pozastavovat se nad žebříčky na amatérských portálech je úsměvné! Vznikly zřejmě při jejich zakládání a žádná jejich modifikace nemá šanci postihnout realitu! To je jako zkoušet vyjádřit zákony chaosu. Vždyť ani bodování sportovních výkonů např. při krasobruslení není objektivní. A co všechny ty výzkumy profesionálních agentur, které se ve výsledcích často liší od skutečnosti, protože ani vzorek 1 000 abonentů náhodně vybraných v jedné lokalitě nereprezentuje mínění milionů? To je jen byznis za velké prachy! A před volbami zase pokvete.Nad tím se podivujte!
„Jenže literatura, literární život a literární kultura, nad tím se nemá běžně mávat rukou! Pak totiž snadno, ošemetně snadno, ztrácíme žádoucí estetické povědomí.“ Tyhle věty tesat do kamene!
Za neznalost titulů od Vás omluvu čeká Vladimír Šrámek, Zdeněk Kresa a ty Básně vypadají na Karla Pexidra.
Požádal jsem Středisko mj. o možnost odkoupit knihy Miroslavy Ledvinové a Bohumila Jiráska. Věřím, že jde zrovna v těch případech jen o desítky výtisků, ne stovky; ale nevím to.
Jak to tak čtu, vybavil se mi náš soused, který stál na terase svého domu a pozoroval manželku, jak se snaží zaparkovat. Motor řval, z výfuku se valil dým a z převodovky se ozývaly strašlivé zvuky… a on stál, hlavu v dlaních a zmohl se jen na: „To je neštěstí, to je neštěstí!“
Chupy se zastanu, necitujete ho přesně (nebo zapracovala tichá pošta), chudák se jen pokusil vysvětlit saspíkovi jeho omyl. Leč ten buď překrucuje fakta ve snaze horlivě bránit svého nadsaspíka nebo nerozumí psanému textu, takže to dopadlo, jak to dopadlo. Ale snaha byla. Jipi jipi jej.
Náhodou jsem sem zabloudil a nestačím se divit! Můj oblíbený autor William Shakespeare, by zřejmě tuhle diskusi označil jako „Mnoho povyku pro nic!“ 😛
Čekal bych, že pan Novotný, když už tady tak pěje ódy na sbírku Roberta Jandy, doplní s autorovým souhlasem své grafomanské dílo i nějakou tou ukázkou! Pak by bylo možno lépe posoudit onu „omamnost“ této poezie. Takhle tu jen mlátíte prázdnou slámu! Přiznávám, že jako ten, co už je taky tak trochu pamětník, dávám přednost klasické poezii psané vázaným veršem, i když občas i ve volném se lze najít vzácné perly. A vím, že překlady čínské ale i jiné cizí poezie bývají dost volné, formou a někdy i obsahem. Pár jsem jich četl a také třeba sbírku milostné poezie korejského budhistického mnicha, která byla psána zčásti vázaně, zčásti volným veršem. Myslím, že stojí za to si ji přečíst! (Han Jong-un, Manhe, 1879-1944: Tvoje mlčení).
Jinak souhlasím s tebou, Petře, neboť i pro mne je nepochopitelné, proč tu většina napadá Šárku jak klubko rozdrážděných hadů jen proto, že řekla svůj názor na tzv. moderní poezii a vyjádřila nedůvěru k tomu, co je označeno jako experiment! Demokracie je přece právo na vlastní názor, je-li vyřčen slušnou formou, a ti, kdož se dříve pohybovali v literárních kruzích, se považovali za inteligenty a gentlemanské chování k sobě navzájem a k dámě zvlášť jim bylo druhou přirozeností (tedy až na výjimky!)! Udivuje a dost nemile překvapuje, že na to zapomínají i ti, kteří by tohle měli mít jaksi pod kůží, protože už taky něco pamatují!
Jinak i já hledím na některé modernistické pokusy, které lze najít v knihkupectvích, se skepsí! Co říci o knize, která se třeba jmenuje „Sex po čtyřicítce“ a přitom je to takový tlustější zápisník plný prázdných stránek, kde až na poslední je napsáno: „Ano, je to tak!“ Tohle je počin srovnatelný s tím Šárkou citovaným uměleckým dílem ze sušenek! Připomíná mi to kreslený fórek, kdy správce nějaké té modernistické výstavy říká: „Dílo bylo vážně poškozeno neznámým vandalem! Někdo ukradl drátěnku, která představovala vlasy!“ A tohle je ta moderna, kterou odmítá nejen Šárka, ale každý rozumný myslící tvor s trochou estetického cítění. Čímž netvrdím, že všechno nové je automaticky špatné! Jen si vybírám a prověřuji!
Souhlasím s tím, že i dnes se plývá neuvěřitelným způsobem prostředky, které by šly využít jinak. Nakladatelství Valhala ale mělo kšeft, zřejmě dohozený nějakým známým, snad i to navýšení počtu výtisků bylo dílem zřejmě vlivného neznámého. Myslím, že naše studijní vědecká knihovna má štěstí, že už se nepraktikuje to, co bylo za minulého režimu, totiž že dostávala povinný výtisk od každého blábolu, který vyšel tiskem, ať už to bylo cokoli! Kam by to uskladnila při té spoustě vydávaných titulů? Leda by to časem vyřazovala taky k odprodeji!
Udivuje mne, čím vším si nelámete hlavu! 🙂
K rozebíranému problému navrhuji, že pokud místní nesnášejí vedle sebe cizí konkurenci, proč nevytvořit extra rubriky pro západočechy a pro hosty? Místní hvězdičky by mohly zářit mezi „svými“ a „hosté“ by měli svoje čestné místo v extra kapitole…Myslím, že je problémem téhle doby příliš velká rivalita a neschopnost přiznat druhému jeho kvality…:-(
Škoda, že se takový duch vypatlává na vševědoucí škodolibosti! Vždyť se stačilo zeptat. Jméno almanachu se právě diskutuje, sazba dokončuje, bude tam cca 84 spisovatelů, cena bude kolem 460 Kč. Co byste vlastně chtěl? Vždyť můžete sám, podle svého uvážení, někoho podpořit, pomoci mu vydat to, co považujete za hodnotné. Není těžké najít si důvod k posmívání, ale já bych počkala na výsledek. Nemyslím, že by Vás byl tento výlev hoden.
Pokud je jádrem pudla konstatování, že všechny ty almanachy či různé poetické či prozaické sbírky neodrážejí to nejlepší, co lid psavý vyprodukuje a že je to spíše o dostatečné dávce drzosti a přehnaného sebevědomí těch, kteří nejsou schopni kriticky zhodnotit svoji tvorbu nebo se považují za průkopníky nového stylu a že ví rozhoduje i protekce než kvalita, nezbývá, než souhlasit! I když to je dnes vlastně ve všech uěleckých oborech a nejen tam! Co s tím ale nanděláme?Jedinou možností je nepodpořit takováto dílka tím, že bychom si je za dlouhý peníz pořizovali…
Jinak ta úvodní mi asociovala vám dobře známého PLŽe a fakt, že třeba informace o různých literárních soutěžích se také dostávají k potencionálním účastníkům dost pozdě. Nebylo by možné uvádět je alespoň na dva měsíce dopředu? Každý nemusí vědět, že je něco jako http://www.literarnialchymie.cz/literarni-souteze/ a dozvědět se to v měsíci, kdy je uzávěrka, je trochu pozdě… Ostatně kalendář akcí na celý rok by mohl být otištěn i zde! Jistě by to přilákalo pozornost všech, kterých se to týká a zvýšilo čtivost i kredit těchto stránek. Dobrou noc! 🙂
Dobrý den,
dají se knížky paní němcové někde sehnat?
Děkuji.
Podařilo se mi knížku objevit v eshopu Štěstíčko. Jinak webovky nefungují, recenzent dodal email na autorku, ale ta se ještě nevyjádřila.
To autorka s tím děkováním přehnala. Je očividné, že poděkování záměrně pojala (čím dál blíže jeho konci) i trochu humorně (viz „za plného provozu a při zachraňování života“), ale působí to divně. Navíc tyhle děkovačky se dávají, jak vídám, spíš na konce knih.
Otevřený dopis panu Miroslavu Vejlupkovi.
Tento dopis je reakce na článek Miroslava Vejlupka v Literárních novinách, který vyšel 11. 12. 2016, pod názvem „Nenáročným jenom dluhopis“, viz. odkaz.
Mě k tomuto dopisu přinutil odstavec z tohoto článku. Zde je:
Na stránkách Plzeňského literárního almanachu 2015 se více dařilo takovým, kteří nepohrdají stránkami věstníku Plzeňský literární život. My však máme na zřeteli, jaké to protiklady Plzeňský literární almanach 2015 vůbec nabízí. Totiž. Je-li čtenář do té míry urážen, že musí vstřebat téměř tři stránky triviálně laciného, místy spíše hloupoučkého humoru(„All inklusive aneb z deníčku důchodce“) Milana Čechury (*1949), tak potom od Karly Erbové (*1933) je přínos do knihy(„Cíp jejího šatu“) přímo velkorysou obětí
Že mě, pane Vejlupku, nemusíte, na to už jsem si zvykl a docela dobře s tím dokážu žít. Co mě však nadzdvihlo, je vaše tvrzení, že svojí tvorbou čtenáře urážím. To už jste trochu přehnal. Docela rád bych věděl, zda jste někdy zkusil napsat něco humorného. Možná ano. V tom případě to však určitě „neklouzalo po povrchu“ a možná se to i „dotklo jádra věci“.
Probůh, víte proč píšu humor? Aby se lidi smáli. O nic jiného se totiž nejedná. Jaký by měl být humor podle vás?
Hlubokomyslný? Tragický?
Minimálně deset lidí mně k mému příspěvku do almanachu řeklo, že se už dlouho tak nezasmáli. To mně fakt udělalo radost. Řekli to nezávisle na sobě, aniž bych se jich na to ptal. Myslíte si, že jsem je všechny urazil? Já tedy ne. Myslíte si, že všichni mají íkvé tykve? Já tedy ne.
Doporučuji vám, abyste si přečetl moji poslední knížku „Trolejbus v polích“, kterou vydalo v roce 2016 nakladatelství Pro libris. Ta je totiž plná triviálně laciného humoru. Nic pro fajnšmekry, což? Anebo nic pro vás. Mě potěšil email od vámi zmiňované paní Karly Erbové, ve kterém mi píše, že s tou knížkou strávila hezký večer. O žádné oběti, natož velkorysé, nemluvila.
Co říci na závěr. Možná byste mohl do příštího almanachu přispět i vy. Určitě by se jeho úroveň prudce zvedla.
Milan Čechura
Tak to jsem napjatý… 🙂
Celé vydání sbírky v Malvernu vzbuzuje spoustu otazníků. Celková koncepce je značně rozháraná a absence editorské práce je zjevná na první pohled. Ani řazení textů neodpovídá pořadí určené autorem v el. souboru, které mám doma k dispozici. Nejvíce je to vidět třeba na zařazení eseje Učíme se nalézat a ztrácet, který je zařazený nesmyslně v první třetině sbírky mezi básněmi, bez jakékoliv souvislosti (autorem byl zařazen hned na úvod celé sbírky, jako prolog) a ani většina básní neodpovídá pořadí určené básníkem. Je zcela zjevné, že došlo k dodání předlohy v neupraveném souboru a nikdo si s tím hlavu nelámal a vydal to tak, jak to obdržel.Už vůbec nemluvím o doslovu, kde místo nějakého kritického zhodnocení Vinšovo tvorby a zařazení do kontextu literatury mimo region, je tam pouze pár banálních faktografických údajů. Absence ediční poznámky je jasná, žádný editor u toho nebyl, nebo byl duchem nepřítomen. Na celé záležitosti je nejvíce zarážející, že se to děje pod hlavičkou renomovaného nakladatelství…
Jsem rád, že to Robert Janda shrnul tak jednoznačně. V tiráži knihy figuruje několik jmen, leč nic se neví: kdo ten medailon psal, kdo se staral o texty, proč jsou v tom pořadí, v jakém jsou… Malvern je špičková značka, ale tenhle titul fakt dělali levou rukou. Řeknu to až ošklivě: vydání textů z pozůstalosti se nemá svěřovat amatérům. Howgh.
A teď babo raď. Vizte vyjádření nakladatelství k problému.
Milý sečtělý doktore No,
dovolte mi prosím dvě drobné poznámky k Vašemu roztomile ironickému pohledu na Duše plné slov.
Vzhledem k tomu, že ročně vychází nějakých 12 – 13 tisíc titulů původní, nepřekladové literatury, z nichž je minimálně třetina beletrie, nedá se předpokládat, že byste zvládl všechny přečíst, nebo jen prohlédnout. Pokud namítnete, že o dobrých knihách se přece musíte dozvědět, pak jste mimo realitu tuzemského knižního světa.
To už jsem mimo naštěstí dlouho. A přesto, nastojte, se o těch dobrých knihách dovídám, sháním si je, čtu je a dokonce o nich píši. Dá se to nějak vysvětlit?
Druhou námitkou pak je, že ani nemáte přehled o svých západočeských ovečkách. Vynechal jste Annu Šochovou (vl. jménem Hanu Mudrovou), ašskou autorku a publicistku, která patří k nejaktivnějším členům Obce spisovatelů. Aš je však příliš daleko od Plzně, aby mohla být počítána do Západních Čech…
Už jsem reagoval, asi se však text někde ztratil. Nuže znovu: milá paní Vrbenská, jste bohužel zase vedle. Já žádné ovečky nemám, ani jednu jedinou! Jsem kritický vlk, to by chuděrky nepřežily. Ovečky navíc cupitají v houfu a bečí a bečí. A k tomu přehledu: když patnáct let redigujete literární časopis, opravdu si získáte větší přehled než někde v Obci. My ho mít musíme, Vy ho mít nemusíte. A kde je Aš, vím: nic západnějšího v Čechách není. Tuhle jsem tam bloudil.
Dobry den,
Rada bych si je uchovala texty od pana Hracha na pamatku. Je mozne ziskat od vas kopie? Dekuji.
V PLŽi vidím jeden text v roce 2016 (v jiných ročnících buď není, nebo obsah není online). Asi by bylo nejlepší zaměstnat nějakou paní ve speciální studovně vědecké knihovny – seznam článků by měli zvládnout na počkání.
Dekuji za odpoved, to se mi z Ameriky bude dost tezko zarizovat. Nevidim ani ten jeden text, co zminujete, z roku 2016. Byl byste tak laskavy a prilozil link?
TADY – str. 5.
Dekuji.
U Fikera (přece jen) hrála detektivka v jeho díle roli úhlavní (ne, doktore???). Pochvaloval si také, že nemusí volit pseudonym, že jeho jméno zní anglicky (když ještě chrlil před válkou).— Srovnávat detektivky Daniely Kovářové s drsnou školou je laciné, uznávám, ale jinak mi článek přijde dobrý, prostě shrnul aktivity doktorky K., obě ty další knížky (sborníky) má taky na kontě a kdo ví, kolik autorů o tom kde referovalo. I.F.
Je však pravda, že zrovna zde na L. Západě bylo o sbornících už psáno dávno.
Je třeba se přiznat. Autorem rozloučení s Josefem Hrubým na stránkách Střediska západočeských spisovatelů jsem já. Trochu troufale jsem své myšlenky vyjádřil jako stanovisko všech spisovatelských kolegů. Možná jsem to dělat neměl. Možná jsem se měl pod tyto věty podepsat pouze svým jménem. To už je teď asi jedno. Nicméně, za svými slovy si stojím a napsal jsem je tak, jak jsem je v té smutné chvíli cítil. Jsem také přesvědčen o tom, že stejný smutek sdíleli i mí kolegové a já jej pouze těmi pár řádky popsal.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že těch patnáct vět přiměje dr. No k tomu, aby se do nich kriticky opřel.
Nuže tedy. Když jsem napsal, že tu nikdo takový jako Josef Hrubý není a určitě dlouho nebude, myslel jsem to jako poctu, kterou si Pepíček určitě zaslouží. S údivem jsem se dozvěděl, že střediskový mudřec, tedy já, si troufl na tuto do nebe volající opovážlivost a vysoukal ze sebe podobnou nehoráznost.
Já spíš považuji za nehoráznost, že Vladimír Novotný má potřebu se naprosto zbytečně a účelově vrtat v tomto textu, který je pouhým vyjádřením lítosti nad smrtí člověka. Jak může zdůrazňovat, že tvrzení v tomto povzdechnutí se nezakládá na pravdě, protože podle něj je přece nad slunce jasnější, že po skonu Josefa Hrubého jsou tu jiní básníci, kteří ho nahradí. Podle něj by nejspíš měl tento text, či jeho část vypadat asi takto.
„Co však na něm bylo nejvíce hodno pozornosti? On uměl psát. Ano, on uměl psát, ale i ostatní básníci umí psát, třeba Karla Erbová nebo Robert Janda. Takže ono se vlastně nic tak hrozného nestalo a o úroveň poezie v západních Čechách je postaráno.“
Myslím, že kdybych to takto napsal, mlátila by mě Karlička Erbová, kterou mám opravdu rád, do hlavy deštníkem tak dlouho, až bych prozřel.
Snad prozře i Vladimír Novotný a své další kritické připomínky bude směřovat toliko k dílům literárním.
Milan Čechura
Já Vás chápu. Asi to fakt chtělo líp naformulovat (a u druhého pokusu jste se schválně nesnažil!), ale zase to není odvolání k ústavnímu soudu, aby muselo sedět každé slovo.
A nezapomeňte, že přiznaná vina je z poloviny odpuštěná.
Milane, ono už je od tzv. Dr.No na stejné téma těch článků tolik, že já tam spíš vidím jinou věc. Že se Josef Hrubý s Vladimírem Novotným „moc nemuseli“ není žádným tajemstvím. Takže patrně taková malá pomstička s křížkem po funuse, o to ubožejší, ve chvíli, kdy se druhá strana z druhé strany těžko ozve…
A to já zase nemyslím, Tomáši, že jde o pomstičku a rozhodně se mi nechce svým vyjádřením spouštět lavinu něčeho špatného. Mně jenom přišlo líto a taky mě to dost nahněvalo, že Vladimír Novotný použil tento článek. Bylo to podle mě necitlivé a něco, co se prostě nedělá. Věřte, že bych se z těchto důvodů ozval, i kdyby to rozloučení napsal někdo jiný, i když si o sobě myslím, že jsem poměrně nekonfliktní. S Vladimírovými názory jsem mnohokrát souhlasil, ovšem s tímto jsem souhlasit v žádném případě nemohl.
No ještě že vy tu předvádíte vysokou úroveň!
Já si tak trochu naivně myslím, že spousta zlé krve vzniká jen z pouhého nepochopení toho, co druhá strana říká. Kdyby si lidé spolu v klidu promluvili, dřív než na sebe začnou házet špínu, možná by i ten chleba byl levnější. Prostor (otevřená diskuse pod článkem) tu je. Na druhou stranu něco mi říká, že mě každou chvíli zjebete za mou přitroublost, a s takto nastaveným člověkem se diskutuje opravdu špatně.
Z jiných zdrojů vím, že jste své rozhořčení stále nerozchodil, takže jen připomenu, že se tu v žádném případě Dr. No nezastávám.
Milí Šáši, nepředstavíte se prosím občanským jménem? Já zas myslím, že není úplně fér se do někoho patrně významného (což J.H. asi musel být, když i Dr.No došel na jeho pohřeb) opakovaně veřejně opírat až po jeho smrti. I v dalších článcích na LZ Dr.No ohýbá fakta s účelem relativizovat Hrubého odkaz či význam. (Myslím, že sám Robert Janda by se vysmál kritériu kvality „jeho básně vycházejí AŽ V PRAZE, čímž se Hrubý nemůže až na malé výjimky pochlubit,“ přičemž se nezmíní Magnesia litera, Hrubého početné překlady či účasti v zahraničí.) V té chvíli jsou ostřejší slova někoho, kdo ještě může mluvit, potřeba. Aniž by ovšem byla jakkoli sprostá, věřte, že jde jen o reprodukci. S úctou Tomáš Kůs
Příliš to hrotíte. A nemám nejmenší chuť po celodenním pracovním a rodinném zápřahu studovat všechny články dr. No na téma JH. Takže jen v rychlosti a s vědomím toho, že se můžu v něčem mýlit.
Ano, dr. No je hnidopich, rejpal a občas neumí opustit téma, ale já jako člověk mimo tuhle komunitu (a tím pádem jak jen to jde neutrální) nemyslím, že Hrubého nějak znevažuje. Než jste to zmínil, nenapadlo by mě, že se ti dva neměli rádi.
Za to, že někdo plácá na pohřbu nesmysly, přece nemůžete vinit nebožtíka. Věta o publikování v Praze je vytržená z kontextu, Literu dr. No zmiňoval mockrát, o překladech taky vím, jen nevím odkud… čili taky překrucujete a relativizujete. A ještě drbete a posmíváte se. A za reprodukci můžete schovat maximálně tu poslední větu.
Takže je to tak trochu můj problém, uznávám, ale diskusí v podobném duchu se v zájmu zachování vlastní důstojnosti raději neúčastním.
Tak dost!
Tohle si Pepíček nezaslouží, aby se na jeho hrobě takhle křepčilo. Že jsem raději nedržel hubu. Já už jsem svůj názor řekl v komentáři v předchozím článku v odpovědi Tomáši Kůsovi. Fakt mně bylo pouze líto necitlivého přístupu Dr. No.
Přátelé, souhlas s oběma. S anonymy se nediskutuje a Hrubý by si to nezasloužil. Svědomí máme jen jedno. LZ přeji vše dobré a třeba bude někdy příjemnější důvod sem zabloudit.
Milý Tomáši, děkuji tě náčelníku, že si se nás zastal. Máš pravdu, s anonymy se nekomunikuje. To, co předvedl pan Novotný je morální špína, pro kterou se dá těžko nalézt slov. Nejhorší je, že mu takový způsob komunikace vyhovuje, podle mého názoru je ještě rád a je lépe držet hubu, jak říká Milan. Ale držet hubu, to by se nemělo. Mrzí mne to, hlavně kvůli Pepíčkovi, tahle sprosťárna, osobně se mi to nedotklo, takový člověk mne nemůže urazit. Jenom si škodí, na zdraví, na klidu, lidi mu nebudou psát do Plže, budou mu tam psát, jen ti, co mu lezou do zadku, tímto se autorům Plže omlouvám, ne všichni samozřejmě. Navrhuju, mu ten jeho plátek bojkotovat, jak už to nějakou dobu dělám, od té doby co se pohádal s Garďákem. Moc bych si přál usmíření, ale není možné, moc bych si přál to podání ruky, ale z druhé strany není možné, dle mého názoru, budu rád, když mi to pan kritik vyvrátí. Čekám… Básník druhé až třetí kategorie Jakub Fišer
Tak to je přesně to, co jsem nechtěl,
a musím souhlasit se šášem, že je nejlepší se nejdřív domluvit mimo veřejný prostor. Pokud bude nějaké příště, určitě to udělám.
Už (doufám) naposledy se vyjadřuji k této kauze, kterou jsem (nerad) svým dopisem rozpoutal.
Znovu opakuji, že ten dopis jsem napsal pouze proto, že se mi reakce dr.No na moje rozloučení s Josefem Hrubým na webu SZS zdála vysoce necitlivá. Nic víc nic míň. Proto jsem (možná) „vypěnil“ a stvořil jsem to, co jsem stvořil.
I přes tento lapsus si Vladimíra Novotného vážím, snad i pro jeho zarputilost, které sám zdaleka nejsem schopen a nechci, aby kvůli mému dopisu vznikl hon na něj. Jemu samotnému bych doporučil, aby někdy ve svých prohlášeních „ubral páru.“ Pak snad ta jeho lokomotiva pojede plynuleji.
Co se týká doporučovaného bojkotu Plže, promiň Jakube, to nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Řečeno eufemisticky.
Přátelé, kolegové, spisovatelé (a spisovatelky), přeji Vám všechno nej…
Pane Čechuro, trochu jste mě nepochopil, neříkám diskutovat mimo veřejný prostor, to se mi v souvislosti s články dr. No hrubě nelíbí (protože zde visí jen názor dr. No a už ne jeho oponentů, což taky není dobře).
Problém je v tom, když jsem někdo vrazí a okamžitě začne druhou stranu urážet, aniž by si ověřil, jak to dotyčný opravdu myslel.
Uznávám, že dr. No se často pohybuje na hraně, ale co tu předvádí pan Kůs, to už je daleko za.
Pane Fišere!
V tuto chvíli není podstatné, jste li básníkem druhé nebo třetí kategorie. Podstatné je, že když už se do někoho opíráte, měl byste alespoň umět pořádně česky. Lát někomu a dělat pravopisné chyby je samo o sobě komické.
Daleko podstatnější však je, že zde napadáte pana Novotného. Na rozloučení s panem Hrubým jsem bohužel ze zdravotních důvodů nebyl, nemohu tak posoudit, zda skutečně Váš projev byl (jak se ke mně doneslo) hodný spíše Manéže Bolka Polívky. Avšak posoudit mohu nejen já jinou věc. Pokud je pravda, co se „povídá mezi lidmi“, že jste měl tu nestoudnou drzost tento svůj projev nabídnout právě panu Novotnému k otištění a ten ho odmítl, pak je váš útok na jeho osobu jen pouhou osobní mstou. Ale hlavně. Je li to skutečně tak, že jste se neštítil chtít se tímto způsobem zviditelňovat, což je velmi, velmi neetické, pak sám sebe usvědčujete z jediného – jste jen ctižádostivý duševní zakrslík. Ti bývají neodbytní a velmi mstiví…
Dobrý den Karle Karloviči, jak rád bych znal vaši totožnost, promiňte mi mé gramatické chyby, vážený příteli a nechte už to na pokoji… Vždyť je to opravdu hnusné vůči panu Hrubému… Nebaví mi už to, je pravda, že jsem nabízel panu Novotnému otisknutí té pohřební manéže, jak píšete. Nepopírám a nikdy jsem nepopíral, ale zviditelnění, no to snad není pravda.. Já jsem se do ničeho necpal, ale kdo jiný to měl udělat, než já. Když mi o to požádala rodina, nikoho nenapadám, já jsem s tím nezačal. Panu Novotnému jsem nikdy neublížil, nemám s ním probém, to on má problém zřejmě se mnou a strašně rád bych se s ním setkal. Milane, myslím, že jsem chytrý až moc, ve všech významech toho slova. Pojďte už toho nechat a pojďte někam na pivo. ahoj
Pánové Kůsi a Fišere, redakce LZ nemá kopie vašich občanských průkazů, nepřihlašujete se sem na svůj osobní účet pomocí bezpečného hesla (to paradoxně činím jen já), takže jste úplně stejně anonymní jako ostatní diskutující.
Prohlášení vás obou jsou plná silných slov a ještě silnějších výrazů (zejména) na účet dr. No, ale jakmile se objeví někdo, kdo o dané věci něco ví, najednou vy nic, vy muzikanti, s ničím nemáte problém a všechny byste zahrnuli všeobjímající láskou, jen kdyby se oni, uličníci, nechali.
Pane Karloviči, vítejte zpět! Chyběl jste tu.
Doporučil bych všem zde diskutujícím a „diskutujícím“, aby si prostřednictvím internetu vyvolali bibliografii dr. Vladimíra Novotného, trošku se nad tím přehledem zamysleli, porovnali to se svým vlastním literárním dílem, připomněli si fakt, že stárne každý člověk, že ve stáří se začnou každému přemýšlivému člověku vybavovat hlavně ty křivdy, které se staly jemu, že takový člověk se snaží zpočátku se tím nezabývat, nevzpomínat, ale to se úplně zvládnout nedá a při náhodných příležitostech se to projeví jak ve slovech tak i v činech. Až nastane váš čas, poznáte to taky.
Ad druhý oříšek. Autor knihy Lektorka z galerie na rohu vycházel z předpokladu, že si jeho dílo může přečíst i nějaký čtenář mimo západ Čech, který o Polanově síni neslyšel. Proto připojil ono „tzv.“ Na diskusi je, zda je Fencl namyšlený, když předpokládá, že knihu přečte dejme tomu i druhá žena jeho otce (dáma z Poděbrad). Nebo třeba Zora Šimůnková z Prahy, jíž autor knihu věnuje v pátek na Večeru přiměřených depresí. Možná budou mít obě dámy z četby „depku“, takže je to spíš chození s kůží na trh, a to bez iluzí. Autor možná naivně věří, že si knihu na internetu objednají i Moravané, a Ti by se taky mohli ptát: „JAKÁ Polanova síň?“ – Nakonec ale stejně Fencl uznává, že slovo takzvané bylo asi zbytečné.
Problém s rozlousknutím 1. oříšku. Ta námitka dr. No je závažná. Absence přívlastku nejde ospravedlnit. Sousloví „francouzský sýr“ je vágní. Takzvaně vágní:-). Jako charakteristika pleti to sousloví neobstojí. Ani v básni. Natož zde. Toto je realistický text. Nebo tak chce ten text působit na lidi. Text Lektorky působí dokonce opravdu dojmem, že umím podobné knihy „sekat jako cvičky“. Neumím! DR. No mi věří nemístně. Přehnaně. Vkládá do mě marní naděje. Já sám si totiž nevěřím. Věřit si nejspíš není jen věc vůle. Je to věc povahy. Nevěřím, že mám na to, abych ještě napsal dalších 20 knih. Chybí mi například dostatečná motivace. Vojtěch Němec se, myslím, kdysi ptal: „Jde pojmout úmysl tvořit?“ A odpověděl: „Ne.“ Přesto jsou autoři, kteří „pojmou úmysl tvořit“ a silou vůle a mysli napíší knihu. Lektorka vznikla jinak. M. Jiroušek mě pozval na cyklus přednášek, tam jsem se minulou zimu pracovně setkával s paní X. Zamiloval jsem se (jak to jinak říct), nebyl schopen jí to říct kvůli stálé přítomnosti nějakých jiných lidí okolo (řekněme, že jsem tedy zbabělec). Co jsem říkal, převracel jsem v humor, takže to nebylo bráno vážně. Ani jsem ale nevěřil, že bych byl akceptován vážný. Propadal jsem se do zoufalství, nenapadalo mě, komu se vypovídat. žiji teď fakticky jen s matkou. Vše jsem zaznamenal ne z plezíru, ale abych se osvobodil z toho, že na citově silné události musím stále myslet. Kolem dokola jsem text přepisoval, protože jsem toužil znovu prožívat ty chvíle. Aspoň. Vztah v realitě nepokračoval i mou vinou. V žádné své knize nezdůrazňuji značný věkový rozdíl mezi hrdinou a jeho „múzou“. Proto působí platoničnost trochu divně. Ale je logická. Starý člověk nevidí púroblém, mladý nemá na starého pomyšlení. S výjimkami. V reálném vztahu se nic nedělo, tak mmi došel materiál pro další kapitoly. Ale napadlo mě řešení. Popsal jsem, jak to vše mohlo dopadnout. Ne ideálně, ale lépe. Celek byl stále krátký. Vložil jsem do středu knihy tedy Sněžnou pohádku. Je to hrdinova představa toho, jaké měla žena z galerie dětství. Knihu bylo třeba vydat, jen rukopis je múze vždy málo. Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně divné. Kdybych žil v Praze, nabídl bych rukopis nakladatelství tam. Bydlím u Plzně, v Plzni asi je jen NAVA. A jsou 2 talenty. 1. Knihu únosně napsat. 2. Knihu udat. Jen druhá věc je záležitost sociální komunikace. Jsem asociál, i když to s vydáním energie v pravých chvílích maskuji. Asociál těžko navazuje kontakty. S nakladateli ještě hůř. Chodí proto cestou nejmenšího odporu. A to byla NAVA. S NAVou jsem ostatně spokojen. Ale ne se způsobem distribuce knihy. Zde nakladatel šetří, nebo zatím. Knihu si tudíž lze objednat, ne ale přes Kosmas. Je to nedostatek.
Pane Fencle, vykašlete se na něj, nesahá Vám ani po špínu za nehty. Mějte se hezky
Jak to říkala Anička Dajdou? Je to váš názor a je to špatný názor…
To je nádhera! Ivo, přiznávám, nesahám Ti ani po špínu za nehty a nikdy jsem Ti ani na ni nesahal, ale to jsem netušil, že máš špínu za nehty! To se dá napravit. Když si jí ale zbavíš, kam až Ti budu moci sahat? Ti anonymové to nemají domyšlené.
To nemaj. … To nemají.
dobrý den pane Novotný, koho tím myslíte? Jakého autora? Kdo je ten putinovec?
Zdravím z Děčína, kde byla nedávno otevřena literární kavárna Coffee and Books. Regály a poličky na stěnách od podlahy ke stropu plné knížek všeho druhu. Návštěvník postrádá jen bezpečný žebřík nebo knihovnické schůdky. Návštěvník může vytáhnout knížku a nejen prolistovat, ale i za odpoledne přečíst, vypůjčit domů nebo vyměnit za donesenou jinou knížku – vše po ústní dohodě s obsluhou kavárny. Žádné průkazky, žádné peníze, žádné termíny…
To budiž dodatkem k mému fejetonu v Plži č.11 / 2017 o tom, co lze dělat s knihami.
PK
Miloslava Ledvinová byla vždy velmi tichou ženou, skromnost a pokoru měla vepsanou ve tváři. Vždy na mě působila uklidňujícím dojmem, což člověk o to více ocenil, když znal strasti jejího života. Pro mne byla a i zůstane velkou dámou, nepotřebovala okolo sebe „literární poprask“, na který si mnozí jiní tak potrpí. Její odchod je velkou ztrátou.
Kdysi jsme si s dr. No mírně zoufali v souvislosti s diskusemi na LZ. Já proto, že se pod články téměř žádné neobjevovaly a boje se vedly výhradně po mailu, tj. neveřejně. A dr. No si občas posteskl nad obsahem těchto komentářů. Pamatuji si, jak jsme žasli nad „úrovní“ slečny kontejneristky, která dr. No zahrnula nadávkami, z toho mi bylo doslova fyzicky špatně. A stejný pocit mám, i když čtu tohle.
Pane Fišere, měl jste možnost oslovit redakci, je tu hned několik odkazů na náš email. Nedávno jsme otiskli otevřený dopis pana Kůse – ten jej dokonce poslal přímo dr. No s žádostí, abychom ho vyvěsili. Pánové, v tomhle ohledu mi oba přijdete poněkud nesvéprávní.
Pořád říkám, že je důležité mít tu i názor druhé strany, pokud tedy neporušuje nějaká obecně platná pravidla. Souhlasím s panem Karlovičem, tímhle jste, pane Fišere, zneuctil památku paní Ledvinové. Pokud jste se podobně choval i na pohřbu pana Hrubého, naprosto chápu tu vlnu nevole, kterou jste vyvolal.
Už zase občanská jména? Ale no tak.
Mí předřečníci se s vámi ze zjevných důvodů nechtějí potkávat, já vás tu zase nechci číst. Od této chvíle budou všechny vaše příspěvky schvalovány ručně a ty nevhodné mazány. Říkám vám to na rovinu, i když vidím, že vy podobného chování nejste schopen, takže ho pravděpodobně neoceníte.
ZOMBíne, nech si ty poznámky o mé měkkošášovosti. Diskuse tu nikdy mazány nebyly. Pár jich bylo uzavřeno, když se poněkud zvrhly. Smazáno bylo několik příspěvků v aféře malinagate, ale autor byl předtím několikrát varován, že vulgarity tolerovat nebudeme.
Pane Karloviči, obdivuji Vaši trpělivost (řekněte mi své jméno a pojďme se potkat 🙂 ).
Nereaguji, pouze vyvracím jednu lež. Věta „Pan Novotný to chtěl zveřejnit, jsme tak domluveni, dal mi k tomu souhlas“ není pravdivá ani vteřinku. Když jsem odpověděl na výše otištěnou spisbu, přišel mi dotaz, na který jsem stručně odpověděl: JSTE SNAD DOSPĚLÝ.
Co vše se dá vykládat jako „domluva“, když někdo NENÍ dospělý!
Souhlasím, ale proč jste neodpověděl na otázku jasně. Už končíme, nebaví mi to. popřete se a zase říkáte, že lžu já.
Cože Vás to najednou nebaví? Pourážíte, zostudíte, lžete na všechny strany, vyzýváte k bojkotu „plátku“ (ach, jak laskavé slovo!), ale teď asi máte jinou hračku. Jasně Vám říkám: to „Už končíme“ si křičte doma z okna zády k němu. Nikdo na to není zvědav. – Ba: Hrej si, tu máš kohouta. – Kohout letí do kouta…
Pane Novotný, pište mi raději na mail nebo nějak, já nikoho neurážím. Mějte se hezky
Chováte se jako malé dítě. S tím veřejným propíráním jste začal sám, tak si teď nestěžujte. A teatrálně třískat dveřmi a prohlašovat, že končíte s někým, kdo s vámi už pěknou chvíli nechce mít nic společného, je trochu směšné.
Cenu Bohumila Polana získali Vratislav Maňák za Rubikovu kostku a Karla Erbová za sbírku Na příkrém břehu světa. Lubomír Mikisek má za román Za obzorem jiný svět čestné uznání.
Dovoluji si tvrdit, že Vy, pane Novotný (ač ne vždy s Vámi souhlasím), nemáte zapotřebí se nechat (jak to kulantně napsat?) provokovat „malými“ lidmi. Lidé zasvěcení vědí, kde všude jste působil, že v české literární kritice máte své pevné místo. Tím hloupěji a de facto „sprosťácky“ vyznívá návrh podávat si ruce od někoho, kdo zatím mnoho nedokázal (krom vykřikování, že jest básníkem…). Sice už jsem pana Fišera tepat nechtěl, už je toho všeho asi opravdu moc, ale ono to nejde. Pan básník Fišer není s to napsat ani tři řádky bez chyby, vidím tam tři, z toho jedna hrubá, co řádek, to chyba. Dovolil by si někdo např. volat, že je matematikem, ač by nebyl schopen spočítat jednoduchý příklad? Asi ne. Jistěže poezie není primárně o gramatice, ale kdo chce mít rozhled z nejvyššího patra, měl by umět postavit pevné základy…
A ať končím pozitivně – gratuluji p. Maňákovi a zejména p. Erbové!!!
Fišerova ostrakizace mi připadá místy přehnaná, i napsal jsem mu:
Četl jsem v noci komentáře na internetu a jen pár vět. 1. Nepíšeš zatím žádné stostránkové, dvě stě stránkové romány, takže neřešme pravopis, zvlášť když šlo asi hlavně o čárky. „Neumíte pravopis“ je bohužel nejstarší redakční argument a sloužíval jako záminka k vracení rukopisů. Jak si zrovna vzpomínám, štval i Ondřeje Neffa. Říkal (myslím, že je to i v mé knize): „Často se mi stalo, že mi vytkli, vám tam chybí čárka atp. Aby mi ale poradili s nedostatkem příběhu, jsem se nedočkal.“ Jeden čas dokonce Neff úplně změrně psal následkem toho ve svých komentářích na Neviditelném psu s drobnými chybami.
Ne každý na rozdíl od Novotného taky ví, kolik jsi už napsal a vydal knih. Tvrzení, že jsi „nic nedokázal“ neobstojí. Popravdě řečeno, a to víš sám, v komentářích asi válku nejde úplně vyhrát. Je otázka, zda ji pak je možné vyhrát korespondencí s hlavním redaktorem časopisu. Hodně věcí se dá vysvětlit, to jo. Stejně je ale nejjistější jedna cesta. Propilovat nějaký text, ať už poetický nebo prozaický, a příležitostně jej Novotnému poslat. Teď je zřejmě trochu zaměřený proti tobě, protože mu něco Tvého takříkajíc… nekonvenovalo. Ale je pravděpodobné, že rozpozná kvalitu. Kdyby to neuměl, riskuje přece, že ji rozpoznají jinde.
I v mém textu jsou dva překlepy (chybějící písmeno a chybějící čárka) a nelze než přiznat, že to ode mě není provokace, ale přehlédl jsem to. I.
Pane Fencle, možná byste ty komentáře měl číst radši ve dne. O pár čárek a množství vydaných knih tu rozhodně nikomu nejde.
Ivo, díky. Jakub. Paní Šáš… taki my nejde o pravopys…
Kdybychom nebyli vrstevníci, a tedy lidé už pokročile dospělí, šlo by doufat, že z toho vyrostete.
Dobré ráno, všem co měli, mají a budou mít rádi paní Ledvinovou se omlouvám. Já to s pc tak neumím. Prostě jsem to, co pan Novotný napsal do mailu uveřejnil na jeho Literárním západě. S paní Ledvinovou to nemělo a nemá nic společného. Panu Novotnému přeji brzké uklidnění a všem ostatním hezký zbytek roku a příjemně prožité svátky. A jemu též. Jakub Fišer
Psát o někom, že ho chcete spráskat, byť to myslíte pouze obrazně a je jedno, zda holí… To je jako křičet třeba Smrt Viktorce, smrt Slavii nebo Spartě. Já myslím, že jestli tady někdo potřebuje dospět, tak to nejsem já. Ruku bych mu podal, ale jen abych ho rozčílil, což už se mi asi povedlo několikrát. Pan Novotný dobře ví, jak to bylo, chytá mne za slovo a záměrně neodpovídá na otázky přesně. Potom to přesně zacituje, ale nezveřejní podstatné. Je to hezká metoda… Nezlobím se na něj. Ponechávám ho krom těchto několika reakcí bez povšimnutí, ale je to lhář. Howk
Psát o někom, že ho chcete spráskat, byť to myslíte pouze obrazně a je jedno, zda holí… To je jako křičet třeba Smrt Viktorce, smrt Slavii nebo Spartě. Já myslím, že jestli tady někdo potřebuje dospět, tak to nejsem já. Ruku bych mu podal, ale jen abych ho rozčílil, což už se mi asi povedlo několikrát. Pan Novotný dobře ví, jak to bylo, chytá mne za slovo a záměrně neodpovídá na otázky přesně. Potom to přesně zacituje, ale nezveřejní podstatné. Je to hezká metoda… Nezlobím se na něj. Ponechávám ho krom těchto několika reakcí bez povšimnutí, ale je to lhář. Howk Jakub Fišer
Pane Fišere, jak to, že ve Vámi zveřejněné korespondenci mezi p. Novotným a Vámi, není p. Novotným napsáno, že SOUHLASÍ s jejím zveřejněním? Nic takového tam není. Vy jste napsal, že Vám dal svolení. Kde? Jak? Důkaz? Pro mě jste lhářem a navíc i intrikánem Vy.
P. S.
Ať tnu do živého, mám Vaší nafoukanosti dost. Už dvakrát jsem si řekl, že toho nechám, jsem už přece jen na něco „stár“. Pak si ale řeknu, právě proto se musíš ozvat, neb jsi už dost „stár“ a mlčení je někdy na překážku.
Pane Fišere, ať jste jaký jste, jedno je jisté. Nejste žádný hlupák. A máte – doufám! – nějaký přehled o současné české poezii. Pokud ano, jistě znáte „respektovaná“ jména naší poezie, znáte prestižní literární časopisy a také literární ceny, které mají „jistou“ váhu. Musíte přece vědět, že ONA velkolepá, pro Vás dvojnásobná Mobelova cena, kterou tak rád dáváte prostřednictvím jiných lidí na odiv, mezi ně nepatří. Má význam asi jako letní pohár pro vítěze fotbalového turnaje lhotských hasičů (nic proti hasičům!!!) a budí cokoli jiného, jen ne respekt a uznání… Písmeno P rovná se Poezie, ale také Pokora. Že někdo někomu maže med kolem úst, je běžný jev, ovšem jen hlupák si nechá tím medem zalepit ústa tak, že už pak pořádně nemůže mluvit…
Mluvíte mi z duše. Už toho necháme. Souhlasím. Ceny jsou pro koně. A známky pro sběratele. Nejsem namyšlený. Fakt. Ani hlupák, jsem doktor práv… Kašlem na to ne?
Necháme. Aby zase někdo neříkal, že neumím pravopis.
Zase vy uznejte, že tohle je sprosté… Proč o mne někdo píše, že jsem lhář. Jsem asi naivní a věřím v lidi a dobro. Jsem asi hlupák.
Já jsem pro, čeho je moc, toho je příliš. Ale „drobnost“ mi od Vás stále chybí, pane Fišere. Nijak jste nedoložil jasný souhlas p. Novotného s otištěním Vaší vzájemné korespondence, čímž jste zatím nijak nevyvrátil, z čeho jsem Vás nařkl. Nejen pro mne, ale možná i pro jiné čtenáře je to celkem podstatné, vždyť to byla vlastně jedna z příčin vleklého sporu. Pokud takový „souhlas“ existuje, sem s ním, nemám problém se Vám omluvit. Pokud není, měl byste se omlouvat Vy (nikoli mně, ale p. Novotnému).
Nedodávám důkazy. Nejsem policie. Omlouvat SE NEMUSÍME, UŽ JSME NA TO VELKÝ. Příčina sporu vznikla na pohřbu mého přítele pana Hrubého. Souhlas nepotřebuju, pokud pan Novotný chce, ať to smaže. JF
Když vy každou větou tak krásně podporujete výše napsané, až mi to vhání slzy do očí!
Naopak, právě proto, pane Fišere, že jsme velcí, je naší morální povinností se omlouvat. Pokud tedy neexistuje důkaz, že jste měl povoleno, jasně povoleno (jste právník, že), že můžete otisknout, co jste otiskl, pak jste prohrávající. Když Vám dojdou argumenty, chcete to „smáznout“ podáním ruky a frází o tom, že velcí se neomlouvají? To je chabé. Hozenou rukavici jste nezvedl, jste tedy tím, čím jste se na těchto stránkách prezentoval. Nikoli člověkem schopným (v tomto případě) sebereflexe. A já už Vás nechám. Radím p. Novotnému, ať s Vámi neztrácí čas, a sám činím opak, ke všemu zbytečně.
co když to někdo píše za mne? podepsat se je slušnost. JUDr. Jakub Fišer
Ne, není. Nebo jinak: je slušnost na internetu vystupovat pod svým avatarem, ale zároveň patří k základním pravidlům netikety i respektování anonymity druhých.
Pokud sem někdo píše pod falešnou identitou, máte možnost na to upozornit redakci a my celkem snadno zjistíme, kdo co psal.
K matiné, které údajně nebylo matiné… Domnívám se, že každý správný hnidopich si vždy najde téma, jak je tomu i v případě příspěvku, na který jsem se rozhodla zareagovat. Každopádně mi unikl význam článku a nepochopila jsem (možná neznalá všeobecných literárních poměrů), o co Dr.Novi tentokrát jde. Jistě o víc než o pozvánku na pečlivě připravovanou akci. Nebo jde o zpětné zhodnocení akce, které se nezúčastnil? Nebo o zhodnocení pozvánky na akci či výčet nezúčastněných, z nějakého důvodu velice důležitý? Proč je důležitý „vyšší význam“ akce? Prosím o vysvětlení! Dále prosím o vysvětlení pojmu „zcela nevýrazná autorská persona“. Existuje snad nějaká komise, která disponuje přístroji na měření výraznosti autorství? Jsou literární akce určeny pouze „výrazným“ autorským osobnostem? A je snad tato autorská nevýraznost v čemsi překážkou? (možná jsem právě nyní já tou potrefenou husou, že… nic naplat…) K pojmu matiné, kterému samozřejmě dobře rozumím (jakožto francouzštinářka) bych jen ráda podotkla, že jako další možný význam tohoto slova je uznán i tento: Kulturní akce konaná dříve než v obvyklou dobu (např. odpolední koncert). Měla jsem to tak vždy zažité, pro jistotu jsem si definici ověřila, abych ze sebe neudělala chytračku-hlupačku. Nicméně jsem velice ráda, a to beru jako jediné velké pozitivum výše zmíněného příspěvku, že na okamžik ustoupilo do pozadí téma Jakub Fišer, protože se mi z té nenávisti, která zde v diskuzích tryskala, dělalo místy až mdlo. Jako by již dávno nešlo o literaturu, ale o jakýsi podivný souboj „eg“, ze kterého člověk, jenž zúčastněné aspoň trochu zná a třeba si jich i váží, pocítí akorát zklamání. Jinak na literárním nematiné v Praze jsem byla, dobrovolně, bez politických a jiných ambicí, ač s mírnými předsudky a nejasným očekáváním. Kdyby měl někdo zájem vědět, jak akce opravdu probíhala, ráda poreferuju (nečekejte však chválu ani kritiku, nechci, aby má slova byla vodou na něčí mlýny). Myslím, že průběh akce samotný je přeci jen důležitější, než kdo nedorazil či kdo ze zúčastněných byl zcela (ne)výraznou autorskou personou.
Reportáž z onoho matiné bychom samozřejmě ocenili, i když mě poněkud děsí váš pocit, že zde s panem Fišerem bylo jednáno s nenávistí. To snad opravdu nemyslíte vážně!
Matiné sice může být i akce probíhající dřív než je obvyklé, ale v Plzni se začíná většinou už v pět, takže doba konání od dvou do sedmi tady opravdu není nic neobvyklého.
Velký francouzsko-český slovník (nakl. Academia, Praha 1992)
matinée (f.): 1) dopoledne, ráno 2) odpolední představení (jouer qc en matinée – hrát nebo dávat něco odpoledne (div.) 3) ranní dámský úbor (zastar.)
Nu, co k tomu říci? Dílem přiznat, že ta chytračka-hlupačka jsem já: měl jsem si význam slova matiné víc ověřit. Tak si sypu popel na pleš a beru si z toho poučení. Popelu mám v kamnech dost.
Dílem ovšem nerozumím, v čem je jiný problém: psal jsem přece jasně, že text vzniká dva dny před tou akcí v Karlíně, nešlo o žádnou reportáž, spíše o úvahu. Každou reportáž z Karlína si s chutí přečtu. Mezitím ovšem uběhlo pár dní, mluvil jsem s několika pražskými literáty, kteří byli při tom, a všichni mi rukoudáním potvrdili, že v Karlíně vystoupily jak zcela výrazné, tak i zcela nevýrazné persony. Rozpoznat, kdo je co, na to nepotřebujeme ani komisi, ani přístroje. Stačí mít rád poezii a nerad nepoezii. A to se snad poznat dá.
Článek nechtěl mít charakter reportáže, byť to neavizuje „polopatě“. Ani takový charakter mít nemohl. Literární Západ by asi nejprve musel disponovat „skvadrou“ časově svobodných publicistů se zájmem nikoli snad o všechny kulturní pořady, ale přinejmenším o výběr z nich. Toto není v síle ani jiných blogů. To za prvé. Za druhé. Jaký by měla smysl společnost, ve které by bylo zakázáno autory třídit, hodnotit, kritizovat, chválit, zařazovat do žebříčku, ten žebříček po čase třeba upravit. Kdyby tohle bylo považováno za „necitlivé“. tak bychom si snad byli ještě rovnější než za socialismu. Článek má, řekl bych, svůj charakter z podobného důvodu, ze kterého třeba mnohé recenze dr. No jsou uveřejňovány… Snad třeba v Dobré adrese? Ano. Zde, pokud vnímám, recenze v pravém smyslu nebývají; jsou ty ale zase články jiného typu.
Jenom stručná reakce a upřesnění. Tento menší výbor z díla Zdeňka Barborky jsem připravil dle požadavků zadavatele. Původně jsem velmi usiloval o to, aby byla vydána v reprintu jeho vynikající prvotina Plavba, která je dnes naprosto nedostupná, a to i z důvodu, že velký reprezentativní výbor z jeho tvorby se již připravuje k vydání, doufejme příští rok… Bohužel zadavatel trval na publikaci dosud knižně (ne časopisecky) nevydaných textech, čemuž jsem musel přizpůsobit výběr. Vzhledem k delšímu rozsahu básní a textů Z. Barborky, je i velmi problematické připravit na tak omezeném počtu stran seriózní průřez dílem. Proto jsem se rozhodl použít čtyři delší textové skladby, které reprezentují různé polohy jeho tvorby (básnickou, experimentální i prozaickou), aby si čtenář mohl udělat aspoň malý obrázek o rozmanitosti jeho díla. Tolik k publikaci…
Ohledně recenzních výtisků. Několik málo kusů, které jsem obdržel od nakladatelství, jsem rozeslal redakcím větších literárních časopisů po republice a předjednal nějaké recenze a anotace sbírky. Další výtisky na propagaci jsem dokoupil za vlastní peníze (jeden mám připravený i pro tebe, Vladimíre) a rozdávám je. Taková je prostě skutečnost a sám za sebe nemohu více udělat…
Ostatní zájemce o vydanou sbírku Zdeňka Barborky mohu odkázat na distribuci KNIHY DOBROVSKÝ, kde by měla jít kniha zakoupit, nebo aspoň případně objednat…
Milý Roberte,
děkuji a na knížku z Tvých rukou se velice těším. Jenže mně šlo o obecnou situaci: že do redakce jediného literárního časopisu v regionu recenzní výtisky normální cestou často nedoputují. Samozřejmě se to dá nějak vyřešit, ale v případě NAVA (nejenom!) jde o dlouhodobé nakladatelské buranství, jinak se to po tolika letech říct nedá. A že si zadavatel hraje do editora? To je další neštěstí, co nechodí po horách.
– A nemysli si: recenzi mám přislíbenou. Na rozdíl od nakladatele jsme ochotni v tomto směru hnout prstem.
Plzeňským členem a nyní předsedou je samozřejmě Pavel Vespalec.
Já taky.
Tak to jsi mě nachytal, Ivo! Plzeňské advokátní kanceláře samozřejmě neznám a P. Vespalce jsem si spojoval s Karlovarskem. Ale já stejně myslel spíš na lidi z humanitních oborů. Dík za upozornění.
Jsem překvapen, že Literární západ informuje o Společnosti bratří Čapků, která si v minulém roce (2017) skutečně připomínala 70 let svého (nepřetržitého) trvání a také o tom byla v SVK od 9.11. do 5.12.2017 velká výstava s množstvím unikátních dokumentů.
Jsem rád za váš zájem a snad někdy o Čapcích více. Je přece „osmičkový“ rok, ve kterém si budeme připomínat 80. výročí od smrti Karla Čapka a 50. výročí od smrti Olgy Scheinpflugové.
Pavel Vespalec, předseda SBČ
P.S. Moc prosím, pokud byste v souvislosti s bratry Čapkovými psali, pošlete prosím text na moji e-mailovou adresu, ať mohu své členy informovat, jaký je v Literárním západě o Čapky zájem. Díky
Prosím, menšinové školy byly také na Plzeňsku. Jednalo se o obecné školy (dnes by se řeklo „I. stupeň základní školy“) v obcích, kde většina obyvatel se hlásila k jiné národnosti než české. Jejich děti navštěvovaly běžnou školu s vyučovacím jazykem např. německým (v případě Plzeňska), menšinová škola byla pro české (na Slovensku slovenské) děti. Učitelka menšinové školy pobírala k platu malý finanční příspěvek, protože obvykle do dané obce dojížděla vlakem, např. z Plzně do Tlučné. Odmítnout takový učitelský post prakticky nešlo kvůli pracovní smlouvě a jiným školským předpisům. Za zmínku stojí, že takový pracovní poměr končil obvykle ke dni 30.6. Další „dekret“ mohla mladá „výpomocná“ nebo „zastupující“ učitelka (bez tzv. definitivy) očekávat kolem 15.9. téhož roku, obvykle do jiné menšinové školy. Menšinová škola byla nejčastěji malotřídka, což znamenalo, že v jedné třídě ( rozuměj: v místnosti) sedělo, učilo se a zlobilo až šedesát kluků a holek. Byli rozdělení do „oddělení“ podle věku a prospěchu.
Jsem moc rád, že se Literární inspektor vrátil na stránky stejnojmenného západu. Nekecám. Myslím si, že sem neodmyslitelně patří. Též se domnívám, že přispěje k diskusi, což je dobře. Pokud bude mít redakce LZ zájem, rád jí poskytnu své knihy, aby je mohla zhodnotit. Jestli je rozcupuje či pochválí, je opravdu jen na ní.
K samotné recenzi na Mikiskův román se vyjadřovat nechci. Jsem pouhý spisoš. Jen okrajově chci říci, že s něčím souhlasím a s něčím ne.
Znovu chci zdůraznit, že jsem za návrat Literárního inspektora vděčný. Jen bych mu chtěl poradit, a to ať prosím nebere jako škodolibost, aby si svůj text před odesláním přečetl. Chyby, které jsem nalezl, totiž jeho bohulibé snažení srážejí, i když se většinou jedná o neškodné překlepy (proslistování, šírkou, plýváním).
Milý Literární ynspektore. Držím Vám palce. Berte tyto mé řádky jako přátelské pošťouchnutí.
A ještě „témeř“, pane Čechuro! To je tak, když se člověk uklepne, místo opravené verze vyšle ven první draft a pak vypadá jako idiot! Pošťouchnutí přijímám a chyby (snad) všechny opravuju.
Za nabídku knih v LZ velmi děkujeme, určitě ji využijeme.
ynšpektór šáš
Přečetl jsem si článek od Literárního inspektora s velkým zájmem. Vždycky, když najdu na poli české literatury takový plod, mám radost, že někdo umí vyjádřit moje názory líp než bych to svedl já. K článku Li si dovolím přidat vlastní postřeh. Měl jsem tu čest být přítomen v plzeňské radnici slavnostní akci udílení Ceny Bohumila Polana a ocenění údajného románu „Za obzorem jiný svět“ včetně nesrozumitelného předčítání z tohoto díla. Nechtěně jsem vyslechl mezi obecenstvem několik neformálních rozhovorů, pozoroval jsem obřadná i přátelská setkání, vítací gesta, líbání na obě tváře a potlesky vlažných dlaní. Měl jsem neodbytný, nepříjemný pocit, že se v hledišti všichni navzájem znají a těší se jenom na občerstvení v přísálí. A protože si nepříjemné pocity ve zbývající části života nemohu již dovolit, slíbil jsem si, že takovýhle „spolek“ nikdy, ale opravdu nikdy nenavštívím.
Vážený pane Sisyfe druhý.
Když jsem si přečetl Váš zajímavý příspěvek, došlo mně, jak mohou mít dva lidé na dvě události, které v něm zmiňujete, různý názor.
S Vaším pohledem na Literárního inspektora bezvýhradně souhlasím. Ani já nejsem schopen fundovaně a srozumitelně vyjádřit své pocity, týkající se literárního díla. A zde to bylo, ač mohu mít dílčí výhrady k jeho obsahu, učiněno naprosto skvěle.
V čem se ovšem diametrálně rozcházíme, je Váš pohled na samotné udílení Ceny Bohumila Polana. Máte sice pravdu, že se většinou všichni známe, jsme přece z jednoho spisovatelského kotce. Je také možné, že tento Váš dojem byl umocněn letošní malou účastí diváků. Nevím, proč tomu tak bylo, v loňských ročnících bývalo plno.
Přepadl-li Vás tedy ten nepříjemný a neodbytný pocit, který Vám do budoucna znemožňuje takovýhle spolek navštívit, je mi to líto, myslím si však, že je to spíše k Vaší škodě. Věřte nebo nevěřte, ale v tom sdružení nejsou jen kýválkové a kafíčkáři, ale lidé, kteří umějí opravdu psát. Jen namátkou uvedu Václava Grubera, Jitku Prokšovou, Karlu Erbovou, Jana Sojku.
Apropos, to občerstvení v přísálí, které ve Vašem pojetí získalo poněkud pejorativní nádech, je skvělou příležitostí k neformálním a obohacujícím rozhovorům.
Já tedy určitě,nezabrání-li mně v tom nepředvídatelné události, na příští vyhlášení CBP přijdu a už teď se těším na ten „pokec“ v přísálí. Možná byste to mohl zkusit také a pokud tam budu, přihlašte se ke mně. Snad se mi podaří rozptýlit Vaše chmury.
Přeji Vám všechno nejlepší a dovolím si skončit parafrází jednoho známého sportovního rčení:
Kultuře zdar a literatuře zvlášť.
A ještě dodatečně:
„Narovnáním Vídeňským (1890) postaráno o to, že školy menšin budou zřízeny na náklad zemský v obcích, kde se spočte alespoň 80 dětí druhé národnosti věkem školou povinných, a jichž rodičové bydlí v obvodě školní obce aspoň tři léta a žádají, aby jich děti byly vyučovány jazykem jejich národnosti; počet 40 dětí dostačí, jestliže rodiče bydlí aspoň pět let v obvodě školní obce.“
(Ernest Denis: Čechy po Bílé Hoře, II.díl, III.kniha, hlava třetí. – Tiskem a nákladem F.Šimáčka, Praha 1911)(překlad Jindřich Vančura)
Dobrý den,
pátral jsem po kontaktu na pana Hrach, leč dozvěděl jsem se, že zemřel. To je mi líto. Chtěl jsem mu předat nějaké informace ohledně upřesnění některých událostí, které v knize popisuje. Tedy správný sled události, kterou mám potvrzeno, a mohu doložit, od přímého účastníka.
Ale, přišel jsem pozdě. :-((
S pozdravem Valla
Já Tvar odebírám, přesto jsem to přehlédl. Do této chvíle, kdy čtu Literární Západ. Soustrast!
Tehdy před lety jsem si Nahou Godotku koupil, četl i jsem si tehdy s autorkou vyměnil několik mailů.
Mně se tedy Nahá Godotka líbila. Podrobnosti si nevybavuju, je to spousta let, ale mám ji „uloženou“ ve stejné přihrádce jako Katalpinu Hlínu. A vždycky mě mrzelo, že se autorka próze moc nevěnovala. Tahle zpráva mě mrzí o to víc 🙁
Vážený dr. No! Pojďme to trochu otočit, ať do léta vstoupíme radostně. Sláva! ONI (nevím, kdo za fotografií „stojí“, zda SZS či redakce) poznají Karlu Erbovou! Želbohu nemají ponětí o faktu, že jak Karla Erbová, tak Vratislav Maňák rozhodně nenáleží do regionální literatury…
To je svatá pravda, nutno věci nahlížet i pozitivně. Fakt je na té fotce Karla Erbová, je tam! Skoro mi to vyrazilo dech, poznali ji! Děkuji za trefnou připomínku.
Vratislav Maňák převzal loni Cenu prostřednictvím své sestry a do Plzně z pracovních důvodů nepřijel jsa sestrou omluven. Tak asi došlo na fotku druhé laureátky a laureáta „Čestného uznání Ceny Bohumila Polana“. A popisek selhal.
Jak říkám, pro cenu do Plzně přijela Maňákova rodná sestra, on byl pracovně vytížen, a tak došlo na fotku zbylých dvou laureátů. To ale měli do titulku pod obrázkem napsat.
Tak jsem včera napsal pod tento článek svůj „komentář“ – že totiž pojem „recenze“ zřejmě v průběhu doby prodělává změny (jako mnoho jiných pojmů) – ale buď jsem udělal nějakou technickou chybu při odesílání nebo v tom je nějaký jiný háček – žádný otisk mého textu tady není. Zkusím to ještě jednou. Ve slovníku cizích slov vydaném v roce 1966 se u hesla „Recense“ uvádí, že se jedná o posuzování vědeckého nebo uměleckého díla, ale také to může být „knižní oznámení o vydání nového díla“. Slovník cizích slov vydaný v roce 2015 už zmíněný doplněk neuvádí. Úsměvný detail je v původním latinském kořenu slova recenze: censor byl římský úředník, který oceňoval majetek občanů a také dozíral na jejich mravnost.
Že by alumináti? Mně třeba dnes nešla na první pokus odeslat platba v internetovnictví, ale že se nepovažuju za člověka nutného k hladkému fungování vesmíru, došlo prostě k nějakému technickému problému a jiný háček v tom nehledám.
Slovníků cizích slov je povícero. V těchto případech je asi nejvíce na místě nahlédnout do Slovníku literární teorie, v němž se recenze chápe především jako žánr kritické literatury. Bývá bohužel i žánrem „nekritické“ literatury.
Sypu si tímto popel na hlavu (byť jeho obstarání v nutném množství mi činilo potíže. Máme ústřední topení, v letním období nepracující a odlehčit knihovně rozděláním ohně před panelákem považuji za nepřípustné). Tedy vážně k věci:
1) pokorně se omlouvám autorovi Dovětku k mé knize Flétnistka panu Ivo Fenclovi za to, že jsem nedopatřením opomenul uvést jeho jméno v tiráži a v přední části knihy. Mrzí mě to o to víc, protože Dovětek je napsán fundovaně a výstižně a prokazuje, že Ivoš mou knihu četl.
2) omlouvám se panu dr. No za to, že jsem jeho text lamentující nad mizernou nakladatelskou prací knihy Povídky z pouti považoval recenzi, přesněji řečeno za recenzi vnějšího tvaru uvedené knihy. A nenapadlo mě, že je to druh paratextu. Bohužel jsem se na internetu nedozvěděl přesný význam pojmu recenze ani výčet jeho atributů. Byl bych panu dr. No povděčný, kdyby mi laskavě poskytl vodítko, jak se to dozvědět, anebo – inspirován majorem Těrazkym: co si pod tím pojmem pan dr. No představuje? Podle dr. No nejsem v té nevědomosti sám, neboť – citují z textu „Plzeňské vlastní góly“ od dr. No: „Lze ovšem připustit, že někteří spisovatelé (zvláště západočeští) nemají ánunk či Ahnung, co je to recenze, zvláště když díky (byť tady vděčnost není na místě) Plzeňskému deníku si ji mohou plést s krátkozrakým chvalozpěvem“.
3) Rovněž se panu dr. No omlouvám za to, že jsem se domníval, že pan dr. No uvedenou knihu Povídky z pouti nečetl. Tento můj názor jsem nevyjádřil agresivně, nýbrž lítostivě. Bylo mi líto, že pan dr. No, který věnoval tolik času paratextu a knížku měl v ruce, mi k jejímu obsahu nic neřekl. Chybně jsem dedukoval, že mohl být zvědavý na její text, že kdyby knížku četl, jistě by svému příteli napsal pár přínosných vět. Pravdou je, že si mimo jiné přečetl popisek na jedné stránce s obrázkem lva v příloze a upozornil mě na chybu v interpunkci před slovem „nebo“. Za to mu děkuji.
Neuvážil jsem, že dr. No může být velmi časově vytížen a čtení mé knihy by mohl považovat za ztrátu času. Pravdou je, že nevím, jestli ji četl, nebo nečetl. Domnívám se – snad tentokrát správně – že pro psaní svého paratextu knihu číst nepotřeboval.
Pokud se proslýchá, že si nepřeji, aby vyšly recenze mé prózy, jest to drb. Je mi spíš záhadou to, jak vznikl, když jsem léta oddělen od vnějšího světa a můj výjezd s chodítkem se omezuje na trasu: byt v paneláku- dvě stě metrů vzdálená hospoda. Možná, že při pivu jsem se jednomu z pouhých mých dvou spojovatelů se světem zmínil, že nechci psaním recenze pana dr. No obtěžovat a zatěžovat. Obecně se domnívám, že napsání recenze okrádá recenzenta o čas nutný k pečlivému pročtení knihy a přemýšlení o ní a tudíž se o vypracování recenze nedoprošuji. Jsem však povděčen za každé sdělení názoru o mé knize. A od svých přátel je vlastně očekávám. Proto jsem byl potěšen, že Ivoš Fencl si ten čas našel a recenzi o knize Flétnistka napsal a uveřejnil v Literárních novinách z 26.9. 2017. Za to mu zde děkuji. I Vladimíru Gardavskému za text o mé knize, uveřejněný v Západočeském deníku, případně oběma předchozím pánům za text v internetové Čítárně. Rovněž děkuji redakci Literárního západu za obrazové představení Flétnistky jako knihy týdne.
Je pravdou, že redaktorem i korektorem mých vydaných knížek jsem já sám. Není to z pocitu velikášství, ale z ekonomických důvodů. Knížky si vydávám vlastním nákladem, tedy vše si financuji, neboť jsem nenalezl nakladatelství, které by se toho ujalo na jeho náklady. Vydání knihy v malém počtu výtisků – (neboť není zajištěna jejich distribuce) – je relativně drahé. Zadání redaktorských prací a korektur by knihu dál značně prodražilo a způsobilo její neprodejnost. Nebo by měl někdo znalý tip na vhodné nakladatelství pro můj příští román?
Děkuji předem.
Pane Ulrichu, my přece víme, že si ve skutečnosti žádný popel na hlavu nesypete! Útočíte na dr. No, stejně jako jste se předtím trefoval do onoho neznámého bohemisty, který si dovolil říct nahlas, že Vaše knížka je plná chyb. Osobně si myslím, že je Váš komentář vcelku nejapný, ale i takové tu občas bývají.
V Zápisníku 7.28 lze najít „Nepíšeme recenzi této knížky…“ a o pár odstavců dál „Opakujeme, že nepíšeme recenzi Ulrichovy knížky…“. Vám to tak připadat nemusí, ale já si tak trochu myslím, že dr. No nepsal recenzi této knížky.
Úvahy o tom, co dr. No četl nebo nečetl plus co je to vlastně ta recenze, komentovat nebudu, jen si dovolím malou poznámku: na internetech je toho sice spousta, ale vědění lidstva se tam pořád ještě nepřesunulo.
Myslím si, a vlastně ze své zkušenosti i vím, že o pomoc s vydáním knihy se dá požádat i bez značné hotovosti. Tohle je Váš minimálně třetí text, který jste si k vydání připravil sám, s vědomím toho, že to neumíte, učit se to nehodláte a toho průšvihu si dřív nebo později někdo ( dr. No) všimne. Tak si teď nestěžujte.
Přes tři hodiny jsem prodával ve stánku Střediska západočeských spisovatelů, ale kdokoli mi dosvědčí, že ani jednu svou knihu. Jsem hlupák? Lenoch? Sám vím, proč tomu tak bylo, a zpětně i trochu lituji, ale (malý) stánek byl tak zavalen, že jsem aspoň neměl špatné svědomí. Horší zkušeností bylo moderovat hodinovou besedu Vlastislava Tomana s dětmi, které jeho dílo bohužel moc neznaly.
Přečíst všechna prozaická dála Michala Viewegha bylo nad mé možnosti, ale některá jsem stihl. „Báječná léta pod psa“ a „Výchova dívek v Čechách“ podle mého čtenářského názoru patří k románům, které lze do české literatury zařadit k těm dobrým – v době, kdy vyšly tiskem, znamenaly opravdu překvapení jak námětem tak i stylem. Každý, kdo se zabýval kritikou Vieweghových próz, musel konstatovat jejich úspěšnost, a nebylo možné ignorovat fakt, že tuto neobvyklou úspěšnost podstatně podepřela filmová produkce. Souběh zfilmování Vieweghovo románů se zavedenými hereckými hvězdami devadesátých let patří k oněm společenským jevům, o kterých se říká „správní lidé na správném místě ve správný čas“. M.Viewegh je jenom člověk, který mimo jiné potřeboval taky peníze (hodně peněz!) – a tak své další prózy stylizoval coby latentní filmové scénáře dalších filmových trháků – viz Účastníci zájezdu! Rádoby politické excesy Vieweghovy jistě do literárního klenotnictví nepatří, avšak v křížovkách „český spisovatel na sedm“ hned tak Vieweghovo příjmení nezmizí. Jeho literární trajektorii nepovažujeme za neobvyklou – úpadek zájmu čtenářstva o díla Vladimíra Párala nebo Josefa Škvoreckého budiž příkladem.
Pane doktore, snažte se sebevíc, mne už neurazíte. Za podpisem petice některých členů Asociace spisovatelů si stojím. Samozřejmě vzhledem k tomu, jak jste se choval za normalizace (pár ukázek najdeme zde: http://www.divokevino.cz/2907/sem_klikni.php ), chápu, že vás by Karel Gott jako reprezentant současné české kultury neurazil. Tak zase za rok nashledanou. Nebo lépe: Čest práci, soudruhu!
Tolik zášti? To nebude jen o popovém zpěvákovi, že?
Je mi líto, že takto vnitřně sžíráte sám sebe.
Ano, jsou i voli korunovaní. Já, jakožto prostá žena z lidu, bych ale řekla spíš takové obyčejné pořekadlo: “Kdo to říká, ten to je.”
Řekla bych. Ale neřeknu. Protože spíš než vztek na vás teď cítím opravdu jen lítost. A zděšení, že v sobě někdo tohle zlo (zlobu?) nosí.
Šestnáct a čtvrt (rozjímání)
Po přečtení tohoto článku mně naskočila úplně jako první matematická myšlenka, která se po chvíli změnila v konkrétní ukazatel, potvrzený samotným dr.No.
16 a čtvrt roku. Tak dlouho vycházel pod jeho šéfredaktorováním PLŽ neboli Plzeňský literární život. Jelikož jsem líný odečítat a už to vidím, jak bez chyby určuji přesný výsledek příkladu 2018 minus 16 a čtvrt roku rovná se…, využil jsem toho, že vlastním všechny dosavadní výtisky PLŽE. Otevřel jsem krabici a vyňal číslo první. Bylo z října 2002.
Panebože, to to uteklo. V té době mi ještě nebylo ani třiapadesát a povalující se vajíčka teprve čekala na oplodnění mými spisovatelskými spermiemi. To ovšem není až tak zajímavé. Zajímavější je, co se událo pouhé dva měsíce předtím. Pamatujete si ještě? Co? Nevíte?
V srpnu 2002 spláchla Plzeň, jakožto i část naší země povodeň. Není vám jasné, jakou to má souvislost? V rámci svého rozjímání vám ji prozradím. Vždycky, když se stane nějaký průser, jsou lidé po nějakou dobu na sebe hodnější. To samé zcela určitě potkalo i vedení města Plzně, které na časově vhodně zaslanou žádost o podporu nového literárního periodika zareagovalo kladně. Takže název PLŽ by se dal klidně rozšifrovat jako Povodňový literární život.
Ona to tedy hned od začátku byla povodeň, o tom žádná. Povodeň literární. K jejímu propuknutí přispívaly potůčky začátečníků, říčky mírně pokročilých, řeky zavedených, ale kupodivu i veletoky mistrů slova.
O její průběh se starala redakční rada pod vedením Vladimíra Novotného. A je hlavně jejich zásluhou, že ta písemná vláha oživovala stránky PLŽE a to i v dobách sucha. Jestliže, dle mé nikterak nepodložené teorie, měla na vznik PLŽE vliv povodeň, na jeho další fungování už měli vliv pouze lidé. Jak autoři, tak redakce.
Vždycky jsem si považoval toho, když se V PLŽI objevil nějaký můj příspěvek. Chtěl bych mu za to poděkovat a protože se v článku, na nějž reaguji, mluví kromě jiného i o odcházení šéfredaktorově, chtěl bych poděkovat konkrétně a především jemu.
Vladimíre, díky, a doufám, že to tvé povodňové dítě bude ještě dlouho dělat radost všem, kteří se zajímají o literární život v Plzni a nejen v ní.
Milan Čechura
Tak jsem se při tom psaní „rozpumprlíkoval“, že se mně ve třetím odstavci od konce nějak rozmnožily opakované zápory. Pardon. Vše ostatní je ovšem O.K.
Milý Milane,
setřel jsem si dojatou kritickou slzu, díky za Tvé řádky, jenže. Jenže ses nepodíval dosti bedlivě. Na vydávání prvních čísel Plže nemá sebemenší zásluhu nějaké pakulturní vedení města Plzně. Ani náhodou! Později, pravda, někdy i pomohlo a díky za to, často se však na Plže jeho oudové zvysoka vykašlali! Naco kultůůůra, že. Raději nevědět, kdo všechno ve vedení v různých časech dřepěl za či přes kultůůůru. Leč k věci: pomineme-li veleobětavou Janu Horákovou aj., Plž zsčal vycházet jedině díky vstřícnému gestu Hany Gerzanicové, jak se také lze v prvních číslech časopisu řádně dočíst. Ta si zaslouží úctu, kdepak vedení Plzně! Dlouhá léta pak drželo Plže nad vodou Ministerstvo kultury ČR.
Filosoficky vzato však Tvá úvaha o povodni je místě. Vždyť došlo k tomu, že zhruba z pěti stovek normálních lidí se stali autoři Plže!
Ano,
jak jsem tak rozjímal a také, přiznám se, trochu (no, spíš více) fabuloval, vůbec mě nenapadlo a ani se mi nechtělo ověřit si, jak to bylo doopravdy. Jsem rád, že jsi to udělal za mě, milý Vladimíre. Takže dodatečně děkuji paní Gerzanicové a Ministerstvu kultury za to, že se zasloužili o Plže.
To, že jsem se zmýlil ve faktech, mně však nijak nebrání v tom, abych ještě jednou smekl klobouk před tebou, Janou Horákovou, Helenou Šlesingerovou a všemi dalšími, kteří se o Plže starali a doufejme, že i v budoucnu starat budou.
Za mě zatím nejlepší díl. Jen dvě věci vytknu: poručík Vondráček měl nějak málo prostoru + čtu neupravenou verzi (kterou postupně a pravděpodobně ne zcela dokonale opravuju) a trochu mě ruší množství chyb (původně jsme chtěli zavést jednotku chyb 1 ulrich, ale nejspíš se budeme muset uchýlit k 1 polívkovi = 10 ulrichů).
Škoda! Kéž se M. Šanda po oddechu projektu znova s někým chopí. Ten někdo zrovna nemusí být miliardář, ale…
Ano, Věře Saudkové to náleží, ale například při čtení knih Reinera Stacha o samotném Kafkovi (například Roky rozhodování, Argo 2017) si mnohý zaujatý čtenář může náhle i nenáhle položit otázku, zda by neměl raději číst Kafku (a nechat se zaujmout spíš Franzem Kafkou) a jestli už celého Kafku přečetl. A otázku: Je snad Kafkův život i s veškerými interesantní detaily zajímavější? Smysluplnější? Ano, snad všechny ty detaily měly vliv na dílo, i kdyby sebemenší, tak tedy měly a ani nikdo netvrdí, že přitom jsou „víc“. Jsou určitě méně. Jsou hodny zájmu, ale byla by chyba vykládat Kafku pouze z nich, a přínosnější možná bude srovnávat Kafkova díla s díly podobnými a vzniklými před ním i po něm. Třeba bude podobná rovina podstatnější než různé intimity.
Souhlasím ale s tím, že například Kafkův vztah k Felici Bauerová souvisel se vznikem povídek Ortel a Proměna a že podobně „obří“ biografie je obdivuhodná.
Jsou i další doyeni od K, ne asi tak dobří, ale vyššího už věku: Klíma Ivan, Kohout Pavel, Kantůrková Eva..
Doktor Václav Franc a časopis Čaj jsou dnes literárními pojmy, které si skutečně zaslouží pozornost a chválu nejen od milovníků amatérského psaní, ale i od kritiků a literárních historiků. Díky početné skupině autorů, organizátorů a podporovatelů z Jičínska převyšovaly literární akce, soutěže, veřejné prezentace a publikační činnosti výrazně průměr. Určitě k tomu přispělo Francovo systematické organizační úsilí předcházet zbytečným hádkám o malichernostech, neignorovat cizí názory, nepodporovat plkání o bezvýznamnostech a zdůrazňovat literární naděje a úspěchy.
Přiznám se, že tuhle knížku se mi k maturitě nepovedlo zdolat ani napodruhé. Nakonec to vyhrál Černý Petříček – a docela mě tehdy zarazilo, jak jsou ty dvě knížky úplně jiné. Těžko říct, jak by se mi to četlo dnes (mám trénink ze všech těch Fenclů, Mikisků a Ulrichů).
Kdeže novou sbírku, je-li řeč o příležitostném výběru dříve převážně již všude možně publikovaných básní! Už v tu dobu, kdy byl tento článek publikován, měl Hruška venku sbírku Nikde není řečeno a mnohými již byla dávno a dávníčko čtena. A věru, je to z palce vycucaná a vstutku tuze řadová sbírka. Ve všech smyslech toho významu.
moje kamarádka má zájem si Babylon objednat a zaplat předplatné. ale nemá počítač. Jak na to? děkuji a zdravím Marešová
Předplatné lze pořídit ZDE + v článku je zmiňován email, tam by se Vás (jí) nějaká dobrá duše určitě ujala. Vy počítač zjevně máte, takže jí předplatné můžete objednat sama, v knihovně počítače také jsou (ale předpokládám, že s ním neumí zacházet, takže mi jako nejlepší varianta pořád vychází pomoc od Vás).
Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do ruky – jako jeden z posledních. Ale i to přijde. Inu, zaživa ho už nepřečtu. Za svého zaživa ještě ano.
No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste ještě mudroval o roku 1468, upozorňoval na Boldanův spis Záhada Kroniky trojánské. Počátek českého knihtisku z roku 2010, kde trojánskou legendu Boldan nade všechny pochybnosti již vyvrátil.
Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk smát neměl, takže se za sebe trošku stydím). Ledňáček na hrad!
Škoda, že neznámé jméno toho ledňáčka, požádal bych ho o nějaký humoristický román, ovšemže o Čapkovi.
Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím.
This is a sample comment used by Thank Me Later. It is not displayed on any blog posts.
Vladimíre!
Ty sice nejmenuješ, ale já tyhle hry na schovávanou absolutně neuznávám. Takže: ten „neumětel“, který mi ilustroval sbírku vydanou v Paříži, a budeš se divit, jsem na to vcelku pyšný, se jmenuje Jan Voss. Co kdyby ses napříště podíval, o koho jde? Ten „neumětel“ je zastoupen v mnohých prestižních galeriích, je zmiňován v souvislostech s osobnostmi typu Kandinskij či Klee…
A rozhodně není žádným přítelíčkem nakladatele Romana Kameše! Ten jej uctivě oslovil, ve Vossově ateliéru, kam nás pozval, jsme byli oba poprvé. Je zajímavé, že tyhle bulvární a lživé věty pouštíš do světa Ty, který právě tohle jinde a u jiných tak tepeš!
Ale ještě k těm ilustracím – že se Ti nelíbí, to respektuji, ovšem psát o tom, cos napsal, není respektu hodné. Od kdy jsi odborníkem na výtvarné umění?
Až zase budu někdy třeba mít nějakou novou knihu, rád Ti ji půjčím, abys ji rychle prolistoval jako v tomto případě, a pak se budu těšit, co napíšeš:-)
Zdraví H. Sojka
Milý H. Sojko,
Ty ses ale rozpálil! Nejmenoval jsem, neboť problém je v obecné rovině, nikoli v konkrétní, proto ta „hra na schovávanou“. Míra Tvého pohoršení mě ovšem utvrdila v tom, že jsem se nemýlil. Neumětelů a epigonů je plno, i v katalozích, i v galeriích, i jmenovaných v souvislosti s Kandinským… Těch jsou mraky! Na výstavách by Tě rozbolely bulvy z těch rádobyrenomovaných.
Na dobrou otázku „odkdy jsi odborníkem přes výtvarné umění?“ bych mohl opáčit „a odkdy jsi Ty?“ No, když jsem přispíval do odborných výtvarných časopisů, to jsi ještě nebyl na světě. Na žádost výtvarníků jsem zahajoval řadu výstav, ovšem nikoli v Paříži a nikoli v Plzni. Leč souhlasím, odborníkem nejsem. Do výtvarné podoby knih však mluvívám často a i zkušení úpravci mi dávají za pravdu. A abych poznal šunt, ouplně stačí rychle prolistovat publikací.
Vladimíre, když už to řešíme takto, budiž tedy…
Nevím, kde jsi přišel k tomu, že se považuji za odborníka na výtvarné umění… Píšu to snad o sobě? A kde?
Hájím činnost pana Kameše před tím, aby byla takto bulvárně napadána. Tvůj článek je obhroublé klení, nic víc. To Tě baví? Až do tohoto bodu jsi dospěl – vypustit soud, byť přiznáváš, že odborníkem nejsi? Navíc není zveřejněna ani jediná z ilustrací, kterými opovrhuješ, nenapsals krom LŽI o kamarádíčkování žádný pořádný „argument“! Jen čtenáři podsouváš svůj názor a on nemá jak jej ověřit. To je pane práce hodná kritika, bravo! Pochybuji, že takové bláto by Ti v nějakém odborném výtvarném časopise, kterými se oháníš, otiskli, tomu snad sám nevěříš…
JS
P.S. A o čem vypovídá fakt, že ač jsem Ti jasně napsal, jak se věc má s oním „kamarádíčkováním“, nejen že ses za ten sprostý přešlap neomluvil, ale ani ses o něm nezmínil? Mohls to, že se Ti ilustrace nelíbí, napsat tak, jak se na kritika patří, Tys ovšem zvolil variantu článků ala Blesk! Seděli jsme spolu na Čechínově večírku, plácáš mě tam po zádech, přijedeš domů a pak tohle vypustíš? To se nestydíš? Pokud Ti to vše přijde v pořádku, bude lépe mě kompletně vynechat ze svého perimetru.
Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce!
Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová veřejná sbírka, kdy mám měsíc na to, abych sehnal dostatečné finance, aby mohla vyjít má první sbírka poezie – Antologie březnové múzy v nakladatelství Pointa.
Byl bych nesmírně vděčný, kdybyste mohli odkaz na stránky – https://bit.ly/KupAntologii zveřejnit na nástěnce, webových stránkách či ji rozeslat.
Jakákoliv pomoc v této nelehké době je velice vítaná. Čas je neúprosný.
S přáním krásného dne,
Cyril Navrátil
Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech podepsala. Vyšel teď v jednom svazku i překlad knih slovenského spisovatele Jozefa Kariky Na smrť a Na smrť II – Bez milosti (Argo), i napadá mě: cetla Jakuba Katalpa tato díla, například už ve slovenštině? Spíše ne, říkám si, ale srovnání se nabízí, i když Karika líčí jen roky 1928-1945 a jeho hrdiny jsou dva kamarádi, kteří se octnou každý na jiné straně válčiště. Na obálce je Na smrt prezentováno jako Unikátní mix historické ságy a thrilleru a za sebe jsem byl v šoku víc z Kariky, protože nic podobného jsem do té chvíle nečetl. Minimálně citlivější čtenář si nad tou knihou často opakuje: „Ale ne, to přehnal a nemohlo se to stát, není to možné.“ Ale obává se, přesto se obává…, že se to stát mohlo.
Ve srovnání Zuzanin dech vyjde jako ještě umírněná próza. Rozdíl je navíc v tom, že Karika je zavedený autor HORORU jako žánru a jeho Trhlinu dokonce zfilmovali. U něj se to tedy jaksi „dalo čekat“. A teď otázka: libuje si (i) Karika v líčení násilí (přičemž jeho hrdinou je dokonce Mengele osobně)? Nebo je to kalkul? Anebo je to u Kariky spíše Kalkul, zatímco u Katakpy pokus nelakovat na růžovo? Nevím. Karikova šílenost nicmémě i končí špatně.
(Četl jsem i dosti známý a značně objemný román, který cíleně a pravděpodobně předvádí banálnost, s níž nacisté masově vraždili. I v něm je sex, ale proč tu vlastně i tento bestseller jmenovat, je to trochu jiný typ četby, přece jen… I když…)
Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo jít o něj, ale ne, neodpovídá to.