literární západ

S doktorem Ludvíkem Součkem, tímto tlustým zubařem a neskutečně plodným spisovatelem (bohužel i alkoholikem), jsem se jednou, až nedlouho před jeho záhadnou smrtí, i osobně setkal a ono setkání je dokonce zachyceno televizní kamerou: došlo k němu při letní besedě na zápraží Šolcově statku během festivalu Šrámkova Sobotka, kterého jsem se v dětství každoročně účastnil, a téže besedy se zúčastnil i dosud žijící Karel Pacner. Souček ho ovšem tenkrát přebil.

Jeho knížky, kterých je hrozně moc a zasahují do veškerých oborů (vč. třeba historie vojenského loďstva Spojených států anebo života mravenců), jsem sbíral už tenkrát při tom setkání a protože se z nich ještě nestal kult, nebyl to vůbec žádný problém jako dnes, kdy cena této literatury neustále roste.

Dodnes si třeba vzpomínám, že jsem knihu Případ ztraceného suchoplavce (obsahující slavnou povídku Desetioký) objevil ve smíchovském antikvariátu ještě spolu s jedním dílem slovensky vydávané série „Alfred Hitchcock a traja pátrači“. Pořad Záhada ztraceného rukopisu natočený redaktorkou Hankou Malaníkovou pro relaci Detektor také u nás na zahradě, jen kousek od garáže byl odvysílán 15. ledna 2008 a znovu 17. ledna téhož roku a týkal se hlavně Součkovy pohřešované knihy Tušení světla. Ano, je pravda, že ta kniha sice po Součkově smrti také vyšla, ale původně šlo zcela určitě o jiný nebo rozsáhlejší rukopis, který však během přepisování kdosi odcizil.

Kdo a proč to udělal, o tom se právě v Detektoru mocně spekulovalo a nikdo mi to pak neřekl do očí, ale znalci okolností zmizení mě nejspíš v duchu nejednou nařkli ze senzacechtivosti. Říkal jsem ale, jen co si myslím a Hana Malaníková ostatně natočila kdesi v Rokycanech i vstup předního záhadologa Aleše Česala, který pak vůbec nepoužila!

Jako senzacechtivá (a spekulativní) byla brzy značkována celá relace Detektor a nedlouho po mém účinkování ji zrušili.