literární západ

Tak co napsat k Plzni? K Plzni literární a kulturní, k Plzni a o Plzni, o níž se říká, že ve jménu titulu Evropského hlavního města kultury 2015 válcuje veškerou živou kulturu horem dolem, jen aby mohla z ušetřených peněz vyplácet přizvané početné úřednictvo neboli je rozfofrovat tím nejnesmyslnějším a nejimpotentnějším způsobem? Raději na okamžik pootočme list a pohlédněme na východ republiky, nikoli ovšem České republiky, nýbrž sousední Slovenské republiky. V jejích východních končinách se totiž nyní začíná odehrávat to, co západočeskou metropoli očekává za dva roky: v nejbližších dnech se totiž druhé největší slovenské město, rozuměj východoslovenské Košice, stanou… no přece Evropským hlavním městem kultury pro rok 2013!

To znamená, že by tam plzeňský magistrát měl třeba i s předstihem vyslat nejméně tucet pozorovatelů, zásobit je prazdroji z městských rezerv a souběžně pověřit, aby pivem posíleni o všem v Košicích nejbližších dnů řádně referovali. Na to se na magistrátu určitě najdou, když tak chvályhodně šetří na nemocnicích, na knihovnách, na kdečem. A nějak ty peníze musíme zase rozfrcat, tak nejlépe do dlaně nějakým pánům manažerům či paním manažerkám mezinárodních projektů EHMK. A pak do Košic s nimi! Zvláště paní Grázlové – takhle nějak se ta zasloužilá plzeňská arciambiciózní funkcionářka jmenuje – by se patřilo přikázat aspoň tříletý košický pobyt, ať se tam kulturně aspoň malininko povznese. Be ne, takhle ne, to je přímo sadistické přání!

Možná však ne tak docela. Možná by se z košického přístupu k faktu být evropskou metropolí kultury dotyčná paninka šéfová náležitě poučila! Do čeho se totiž staroslavné východoevropské město Košice, kdysi velké centrum maďarské kultury v tamější části Horních Uher, pouští hned na začátek svého jednoročního bytí hlavním městem evropské kultury? Inu, to je vskutku příklad hodný následování a plzeňští ouředníci a ouřednice by se měli skoro závistivě poškrabat za oběma ušima! Košice jako EHMK 2013 totiž budou čestným hostem, ba, čtěte!, nyní již třináctého ročníku… Huspeninového festivalu v maďarském Miškolci. Namoutě! Kdo nevěří, ať se medle do Maďarska rozjede a vezme to nejlépe oklikou přes Košice!

Není nutno pochybovat, že v Miškolci bude tento festival uspořádán i za dva roky a nic by tudíž nemělo bránit tomu, aby se rovněž zástupci Plzně – Evropského hlavního města kultury 2015 rozjeli na uvedený Huspeninový festival, aby tam řádně reprezentovali západočeské město s velbloudem ve znaku. Dokonce by měl magistrát pověřit své již zmíněné ostřílené a všeznalé manažery mezinárodních projektů, aby přepečlivě sestavili dobře placený huspeninový výbor a pokud možno stanuli v jeho čele. Poté by měli celou záležitost řádně analyzovat, s podporou magistrátu svědomitě a systematicky pracovat s huspeninou ve všech podobách, možná dokonce vytvořit moderní plzeňskou huspeninu: prokazatelně na úrovni EHMK 2015.

Je znát, že v Košicích dobře věděli, proč usilují o získání tohoto čestného titulu! Na košickém magistrátě budou samí labužníci. Jenže čirou náhodou nebo čirou shodou okolností se druhým Evropským hlavním městem kultury 2013 – to je krása, že evropská kultura mívá vícero hlavních měst, zatímco kultury v městech může také ubývat! – stala Marseille. Město spojované s Marseillaisou, s Le Corbusierem, především však se Středozemním mořem… Zrovna s huspeninou to ale asi nebude v Marseille valné. Tady Košice vskutku správně vycítily svou velkou kulturní příležitost. Všekulturní plzeňští manažeři mezinárodních projektů určitě vymyslí něco podobně velkolepého, něco úžasně huspeninového. A škarohlídi ať raději drží pusu. Plnou huspeniny?

Rok 2015 je však ještě daleko. Máme rok 2013 a v západočeské metropoli již od konce loňského podzimu působí nové kulturní centrum nebo nové malé kulturní ohnisko s názvem Artamo. O tom by však měl podrobněji napsat ten, kdo je víc informován o jeho programu a plánech; v tuto chvíli Artamu dozajista držíme palce. Dovídáme se ale z mailové pozvánky, že zanedlouho (ve středu 23. ledna od 18 hodin) se bude v Artamu konat literární čtení dvou významných západočeských tvůrců: Josefa Hrubého a Jana Sojky. To je samozřejmě dobře a takhle to má být. Jenže… jenže všude se vloudí nějaká chybička a je to opravdu jenom chybička? Zopakujme si, co se píše na uvedené pozvánce, na níž figurují taková tázavá provolání svého druhu: „Také jste si všimli, jak tržní diktát znásilňuje slova a vyprazdňuje jejich významy? Také jste si všimli, že tím vyprazdňuje i naše myšlení a dělá z nás otroky jím nadiktovaných významů?“

To by se dozajista mohlo týkat například také všech projektů Evropského hlavního města kultury 2015, zůstaňme však u Artama. U Sojky je na pozvánce připomenuto, že je laureátem Ceny Bohumila Polana, zatímco u Hrubého se praví, že je laureátem ceny Magnesia Litera. Nuže, dalo by se říci, že tržní diktát, totiž snaha upoutat pozornost, přivábit zájemce o tuto akci, opravdu vede k čemusi jako vyprazdňování významů nebo možná i k vyprazdňování významů. Kdysi byli lidé vedeni k tomu, že lhát se nemá, jenže tržní diktát je opravdu tržní diktát! Takže k Josefu Hrubému: tento významný básník je dokonce dvojnásobným nositelem Ceny Bohumila Polana, což budiž připomenuto. Jenže není laureátem ceny Magnesia Litera, ačkoli se to bohapustě tvrdilo i v plzeňských novinách a v Artamu si zřejmě také myslí pořád. A to se lhát nemá.

Ne že bychom Josefu Hrubému tuto známou a už i zavedenou cenu nepřáli, arciže mu ji přejeme, jenomže on ji nikdy nedostal, ani nedávno, ani předtím, tak proč toto lhaní v duchu nějakého tržního diktátu? Vězme a povězme, navzdory nějakému vyprazdňování významů a vyprazdňování myšlení pod tlakem zmíněných diktátů neboli vlastní ignorance a indolence, že Josef Hrubý v žádném případě neobdržel Magnesii Literu, nýbrž Literu za poezii. Což stálo snad ve všech médiích, jen plzeňští v tom mají zmatek čili tržní diktát v mysli. Totéž se tvrdilo namátkou i v Plzeňském deníku. Nebo se manažerům z Artama náramně zamlouvá představa, že Hrubý opravdu dostal Magnesii Literu? Nebo nikdy neslyšeli, že lhát se nemá, a naopak dobře vědí, že dnes se lže až se od pusinky práší napravo nahoře nalevo i dole?

Opakuji: Kdo by tuto poctu plzeňskému básníkovi nepřál a nejenom v Plzni! Přece jenom je však mezi hlavní cenou soutěže, tj. Magnesii Literou, a cenami v jednotlivých kategoriích, například Literou za prózu, Literou za poezii, Literou za objev roku atd., takový malinký rozdíl. Ten malinký rozdíl činí bratru dvě stě tisíc korun českých, takže kdyby Hrubý opravdu získal Magnesii Literu, byl by o dvě stě tisíc korun bohatší. Nezískal, zato získal Literu za poezii, což je také významné ocenění a nesporné uznání jeho básnické tvorby, vždyť málokterý básník se tím může pochlubit, kupříkladu v Plzni zatím nikdo jiný, nicméně sám oceněný tvůrce je z tohoto pohledu o dvě stě tisíc korun chudší. A k věci řečeno, především nebyl a není laureátem ceny Magnesia Litera. Není a není, i kdyby to bylo v Plzni na všech sloupích. Netoliko v Artamu. Na druhé straně: čtení těchto dvou výrazných básníků bude určitě pěkné a esteticky záživné. Huspeninyprosté.