literární západ

Stejně jako v minulém Zápisníku dr. No nezbývá než začít konstatováním, že je skutečně okurková sezóna a ne že není. Ačkoli, řečeno s básníkem: je možné to tvrdit s naprostou určitostí? Co když se právě teď dějí věci, které mohou mít a budou mít příznivý nebo naopak nepříznivý dopad na plzeňskou kulturu a zvláště na plzeňskou literární kulturu? Co když se už v nějakých utajených katakombách tajně či potajmu schází skupinka či přesněji řečeno hlouček individuí, kteří kují pikle, spřádají oumysly a především zavile sní o vydávání nějakého Nového Pramene, jímž by ohromili veřejnost: rozuměj tu hrstku lidí v zakuklených sklepeních? Vše záleží na tom, mají-li tam k dispozici dostatek nějakého Urquellu, jenž by se ovšem měl nazývat New Urquell. Nebo Neues Urquell. Co my víme: jde určitě o natolik zasklepené uskupení, do něhož Literární Západ nepronikne ani za slunka východu – a Plž? Kdeže, Plž tam neproklouzne ani malininkou skulinkou. Žádný Nový Pramen mu není souzen, zároveň je ale zjevné, že naši tajní „novoprostoráci“ už dávno zraky svými ani nezavadili o Plže. A dokonce se tím chlubí a naparují, byť jsou učení a gramotní a gramotní a učení a… Leč nechme je snít a spát a věnujme se ve stručnosti něčemu mnohem horšímu.

V Rusku, nikoli již v sovětském impériu, nýbrž v novokapitalistickém impériu zvaném Ruská federace působí tzv. Nacionálně-bolševická strana (neplést s Komunistickou stranou Ruské federace), která je už pěknou řádku let hlásnou troubou imperialistických ambicí Putina a jeho kamarily. Nyní mluvčí této strany veřejně vyzývají k vojenské agresi do rasově nižší východoslovanské Ukrajiny, neboť je to v zájmu ruského lidu a zejména v zájmu ruského pravoslaví. Uniaté, muslimové, židé, katolíci, o protestantech se nemluví – to vše je verbež stojící ruskému národu (a připojeným národnostem) v cestě za všehomírnou slávou. A Evropa? Nuže, Evropa ať se do ničeho nemíchá, ať dá Rusku pokoj, neboť Evropa je již – mrtvá. Už prý ztrácí sama sebe, nemá žádnou kulturu, stůně na feminismus, pořádá pochody gayů a spol. Ergo Evropa není k ničemu a nebude k ničemu, prohlašují se vší vehemencí Putinovi ideologové a politologové z národně-bolševické strany. Po záboru Krymu a (prozatím východní?) Ukrajiny mají největší zálusk na Bulharsko a Srbsko. Nebožtík Joseph Goebbels jen zírá, co všechno se hoši od Kremlu naučili a v čem všem ho dalekosáhle přetrumfli. Nebo to se byl učněm jejich předchůdců?

Něco na tom je a dokonce docela hodně toho na tom pohříchu je: vždyť i v tuzemských končinách se bohužel vyskytuje nemálo takových človíčků, o nichž Vladimír Iljič Lenin mluvil s potměšilým odporem, leč v tónině spokojeného zadostiučinění, že to jsou všichni jeden jako druhý „užiteční idioti“. Lenin je už dávno nikoli v pánu, ale vycpaný v mauzoleu, jenomže tzv. užitečných idiotů neubývá, dějiny nedějiny, okupace neokupace, naopak jich hříšně přibývá jak jeduplných zelených muchomůrek po dešti. Pravda, netušíme, jaké počasí zmíněným muchomůrkám prospívá nejvíc a nehodláme se tím nikterak zabývat, jelikož jde o to, že užitečných idiotů máme i v naší zemičce pořád dost. Ba už zase víc než dost. Velkovoloďa Putin si může mnout ruce. Co kdyby ho totiž napadlo zasáhnout vojensky třeba na obranu chudáků Rusů v Karlových Varech! Věděl by, že bude mít i v českých zemích zastání. A pohříchu zrovna v Plzni.

Každý může mít nějaký názor (i když mnozí činovníci dobře vědí, že nejlepší názor je nemít vůbec žádný názor a ještě lepší je nemít zdání, jak něco takového jako názor může vypadat), pokud ho tedy má, jenže potom také každý, včetně pisatele těchto řádků, může být za svůj názor pořádně vytahán za uši. Jak se však má tahat za uši či dávat někomu co proto ve sférách literárního života, zvláště v peklíčku či rájíčku plzeňského literárního života? Nuže, jde o to, že jeden nejmenovaný (dozajista raději nejmenovaný) literát ze západočeských končin knižně uveřejnil povídku, která vyznívá jako ta nejponíženější úklona veliké, ba přímo titánské postavě pana cara Vladimíra Vladimíroviče Putina. Nepochybně nemáme ani v nejmenším na mysli Iva Fencla a jeho někdejší knihu dobrodružných vyprávění a líčení s názvem Zabiju Putina v Karlových Varech, vydanou již před několika roky: to šlo o něco úplně jiného. Fencl nakonec ruského šéfa v západočeských ruských lázních nezabil, i když, pokud to tajné služby dokonale neutajily, pro jistotu tam Putin od doby vydání Fenclovy knihy jedinkrát nedorazil. Co kdyby to Fencl myslel smrtelně vážně…

Zabíjet je zločin a v tomto případě by to byl zločin stonásobný, neboť za pár let se bude v Rusku hrát šampionát v kopané a v něm bezpochyby zvítězí ruští (sovětští) fotbalisté. A proč? Protože v jejich brance bude stát nepřekonatelný Putin, v obraně a záloze bude dřít neúnavný Putin, v útoku bude neubránitelný Putin, soudcovat bude neomylný Putin a trénovat bude pochopitelně taktéž prozíravý Putin. Ostatní mužstva nikoho takového nemají a na nikoho jiného se nemohou spolehnout, ergo šampionát bude venkoncem naprosto zbytečný. Jenže Fencl nehodlá a nehodlal Putina odkráglovat. Zato alespoň morální odkráglování by si zasloužil onen západočeský literát, který bezostyšně, neomaleně, nestydatě, zkrátka a dobře více než nechutně leze ruskému Vůdci do… slušně řečeno do řitního otvoru. Pořádné chucpe! Nu, každý má své gusto a proti gustu žádný putinát.

Putinovi ideologičtí našeptávači v takových případech pečlivě rozlišují, zda jde o přímo řízenou, financovanou čili korumpovanou pátou kolonu v táboře nepřítele (Čechy jsou v Evropě, ergo je to perspektivní nepřítel nebo aspoň nepřítelíček mimo veškerou pochybnost), anebo jde o ještě nebezpečnější tzv. šestou kolonu, k níž kdysi podle Lenina, nyní i podle „rasputina“ Putina náležejí všichni dřívější i pozdější takřečení „užiteční idioti“. Ti se financují sami, ti se korumpují sami, ti holt mají svůj „názor“ a na ten se jim jistěže nesmí ani sahat, ani sáhnout. Putin je ten nejlepší, a my, co tvrdíme, prohlašujeme a zvěstujeme, že Putin je ten nejlepší, my jsme také ti nejlepší. Jistěže ne tak jako On, On a On, nýbrž aspoň v provinčním měřítku. Ba: chtěli by být takovými našimi Putininininíčky a nikdá neslyšet na žádné puť puť puť.

Svého času jsme v Zápisníku dr. No psali o tzv. Osobě Fuj. Nyní tudíž máme co do činění s Osobou Fuj č. 2. Ve srovnání s nimi jsou jedovaté muchomůrky milé, upřímné a charakterní houbičky, o nichž se dočteme vše podstatné v každém atlasu hub. Zato Osoby Fuj a zvláště osoba Fuj č. 2, to je pořádně zamaskovaná štoudev jedu. Snad ho za to jednou Putin pohladí po hlavince, zatímco v národně bolševické straně Ruska by měl dostat již teď čestné členství a nabitou flintičku k tomu. Ale tu už má…