literární západ

Ha, šéfredaktor Plže je prý pološílený neplzeňák! Po delší době jsme nahlédli do komentářů k Zápisníku dr. No a hle, co v nich nečteme! Nuže, bude na tom určitě hodně pravdy. Kdo jiný než kdosi šílený nebo pološílený by se něčeho takového jako vydávání plzeňského literárního měsíčníku dopustil? A věnoval se tomuto počínání neboli službě plzeňské literární kultuře už pěknou řádku roků? Opravdu, má to mnohem, mnohem blíž k šílenosti než k pološílenosti. Navíc takovým neplzeňákem (nebo Neplzeňákem?) dotyčná osoba opravdu odedávna je a vládní letky nemaje dostává se v posledních letech do Plzně čím dál hůř a čím dál vzácněji. Kromě toho se musí na svém pracovišti činit i „vědecky“, přičemž není na tomto poli nikterak vyloučeno, že publikační činnost tohoto pološílence v rozpětí jednoho jediného týdne je nápadně větší než desetiletá vědecko-výzkumná „práce“ některého z údajně úctyhodných plzeňských literárních bohemistů.

Což je i odpověď, proč se takovou dobu o plzeňský literární časopis shodou okolností, nicméně na výzvu Plzeňanů stará skutečně Neplzeňan, nikoli srocené davy roduvěrných a rodumilných Plzeňanů: vpravdě těch, kteří by se o časopis také mohli starat a nastojte, dlouhá léta ho vydávat za nepříliš příznivých čili příliš nepříznivých podmínek. A je-li šéfredaktor pološílený nebo (nebojme se říci) rovnou šílený (věřme, že však v podstatě jde o neškodného blázna, kterému je dovoleno pohybovat se mezi samými rozumnými kmocháčky vůkol a ještě „kazit“ vysokoškolskou mládež), potom ti druzí jsou… No, jak to nazvat? Mdlí? Malátní? Liknaví? Lhostejní? Neschopní? Ještě hůř než neschopní? Řevniví? Žárliví? Nepřejícní? Možná stačí říci, že jsou příšerně líní. Kolikrát, ach kolikrát jsme už i v Zápisníku dr. No konstatovali, že redigování literárního periodika je práce, práce a v prvé řadě práce: s autory, s texty, plus starosti s vydáváním časopisu, s jeho financováním… To by bylo dlouhé povídání. Především to není žádné ustrašené či postrašené, leč poklidné podřimování pod letitým funkcionářským baldachýnem. Lidově řečeno některé plzeňské (věru i západočeské) literární lemry jsou lemrami do té míry vyhlášenými, že Plže raději vůbec nečtou. Kdoví však, možná je to naopak dokonce ku prospěchu věci: ještě by proti němu poštívali a poštvávali. To by ještě svedli. To ovšem není práce, to není nic těžkého.

Zdroj: http://www.taringa.net/posts/humor/2884529/Como-saber-si-estas-loco.htmlŠéfredaktor Plzeňského literárního života samozřejmě řádně spolupracuje se svým zástupcem, tj. se zástupcem šéfredaktora – a o tomto plzeňském vlastenci (stejnou měrou horlivém jako nekritickém) by se rozhodně nedalo ani v bohapustém žertu napsat, že je pološílený Plzeňan, ne-li nedejbože šílený Plzeňák. Jedině kdyby to o něm nějaká horká hlava někde uveřejnila černé na bílém, potom by možná přece jen hrozilo, že by se dotyčný rozlítil do té míry, až by zešílel nebo přinejmenším polozešílel. Což si dozajista nikdo nepřeje a doufejme, že na to nikdy nedojde. Nezapomeňme, že se také nad ním nevznáší Damoklův meč, jako že by měl být šéfredaktorem Plžem, jenže on se tomu mermomocí brání: ví totiž, že jedině v tomto případě by nastalo reálné nebezpečí, že by dřív nebo později polozešílel nebo zešílel. Opravdu, je opravdu stokrát bezbolestnější netečně pospávat, než se iks let, ba ne, víc než iks let plahočit a lopotit ve jménu plzeňské a západočeské literární kultury! Postaru řečeno pro její lepší zítřky.

Nebojme se však tohoto slova, poněvadž žádné lepší zítřky už nenastanou. Lepší už to nebude, jak se říká v jednom známém filmu, anebo to bude lepší v něčem jiném, s největší pravděpodobností zvláště v tom, co s humanitní kulturou už přestane mít cokoli společného. Čte se stále méně, někdo už vůbec ne, takže se s intelektem setkáváme stále méně často. Dokonce i na zmíněné humanitní obory se hlásí (navíc ve větším počtu) individua, které nevědí nic ani o humanitní kultuře, ani o kultuře. Bohemistiku chtějí studovat maturantky a maturanti, kteří nemají sebemenší tušení, co je kupříkladu audiokniha! Kdoví, zda mají tušení, co je kniha! Nedávno vyšel bulvární román o Milanu Kunderovi, paskvil těžící z jedné nedávné mediální aféry. Ačkoli se opravdu čte méně a méně, nelze vyloučit, že po této obskurní publikaci jepičího významu a dosahu zvědavě sáhne kdekdo, zatímco po nějaké ukázce z Kunderovy tvorby žel nezvědavě málokdo. Tak už to chodí, všechno je však lepší než nějaká Psí nebo Kočičí nebo Knedlíková knížka.

Když už jsme u komentářů, ještě jedna poznámka novějšího data si zaslouží reakci: totiž ta, v níž se mluví o „nevelké informační hodnotě“ sloupku. Polemizující dáma si buď nevšimla, co čte, anebo si neuvědomila, co čte: ano, Zápisník. Čili literární sloupek, psaný v rámci fejetonisticko-publicistické rubriky, nikoli nějakou výroční zprávu, roční výkaz, prezenční listinu, policejní hlášení nebo nedej bože usnesení z valné hromady Obce spisovatelů. Pochopitelně by se v Zápisníku dr. No neměly objevovat nějaké mylné informace (i když na ty bohužel docházívá skoro ve všech médiích) a rozhodně se v něm cílevědomě nefabuluje nebo záměrně nefantazíruje, jde však o určitý způsob literární publicistiky, pouze upozorňující na některé problémy nebo na některá fakta. Publicistiky, která předkládá určitý názor, čímž se jistěže nevylučuje nebo od počátku nezavrhuje názor jiný či opačný. Nicméně to opravdu není žádné zevrubné a spoustou faktů a údajů ověřené a orazítkované stanovisko, o jehož „informační hodnotě“ a úplnosti bychom beztak mohli mnohokrát právem pochybovat. Opravdu se nechceme srovnávat s nedostižným Janem Nerudou, leč náš klasický mistr fejetonu také nepřichází v proslulém fejetonu Kam s ním? ani v náznaku s nějakou „velkou informační hodnotou“, ba ani s obšírnou či vydatnou odpovědí, kam tedy s ním. Doufám, že zmíněná polemizující dáma ví, s čím. Nikoli s kým.

Dále vůbec není jasné, rozjímejme o tom v obecné rovině, proč by to či ono mělo být „součástí Obce“. Co vlastně? Psí knížka? Nebo Kočkování? Těmito tituly ale Středisko západočeských spisovatelů nedělá v žádném případě ostudu Obci, nýbrž pouze samo sobě, případně lze mít za to, že nové vedení SZS dělá ostudu sobě coby novému vedení SZS, jelikož pokračuje v něčem pobloudilém, v čem pokračovat nemělo. A proč by se o tom mělo psát na nějakých webových stránkách Obce, ptejme se, neboť nerozumíme další poznámce z jednoho komentáře? Ostatně: v médiích se objevilo nemálo rezolutní a razantní tvrzení spisovatele Martina Vopěnky, že „členem Obce spisovatelů nechce být nikdo, kdo v české literatuře něco znamená“. Takhle kategoricky to asi nelze říct nelze, nicméně podle nějaké matematické logiky by z Vopěnkova příkrého výroku pramenil logický závěr, že velká část členů Střediska západočeských spisovatelů chce být a už koneckonců vesměs je členem Obce spisovatelů, poněvadž v české literatuře neznamená nic. Zda nic nebo absolutně nic, případně ještě méně, o tom se můžeme přít, pořád je to však mírnější konstatování než poměrně starší prohlášení ostravských literátů během zápolení s Plzní o titul Ehm Ká, podle nějž v Plzni nejsou vůbec žádní spisovatelé. Ostraváci tím měli na mysli, že členové SZS ano, ovšem spisovatelé ne. V Ostravě zase nic nesepisují o chlupatých knedlících. Nebo třeba o škubánkách. Nebo… Ne, stačí.