literární západ

Tak už je to tady! Co se cvrlikalo a co se proslýchalo, uskutečnilo se. Předposlední listopadovou sobotu proběhla v pražském Café Neustadt (česky: Kavárna na Novém Městě) ustavující schůze nového literárního seskupení či společenství v našich zemích pod názvem Asociace spisovatelů (dále i AS). Má za sebou prozatím teprve první krůčky, především je však již na světě a v souladu s úvodním provoláním hodlá „reprezentovat široký proud české prózy a poezie“, dále „být důstojným partnerem v jednání se státními institucemi a zahraničními partnery“, konečně též „hájit zájmy spisovatelů jako celku“. Což jsou sice značně obecné formulace, leč v podobné preambuli stěží mohou být uvedeny nějaké detailnější cíle, byť i o některých konkrétních se v provolání AS už mluví. Především však má nová asociace přispět ke snaze „vrátit spisovatele do veřejného prostoru“.

A proč Asociace spisovatelů vznikla? Jistěže z mnoha pádných a vážných důvodů (například z iniciativy autorů, kteří „odmítají, aby se o literatuře i nadále rozhodovalo bez těch, kteří ji tvoří“), leč hned jako první a možná i rozhodující příčina se ve vstupním prohlášení AS konstatuje toto: „Čeští prozaici a básníci tak reagovali na to, že stávající profesní organizace, tj. Obec spisovatelů, dlouhodobě selhává v hájení oborových zájmů, je dysfunkční a svými výstupy pod vedením Tomáše Magnuska celý obor diskredituje“. Což je velice tvrdé a velice příkré konstatování, nicméně – nicméně. málo platné, plně odpovídá tomu, na co jsme v Zápisníku dr. No upozorňovali rovněž dlouhodobě a nesledovali tím pražádné osobní či jiné animozity. Zkrátka a dobře jsme také zdůrazňovali, že Obec spisovatelů jako celek „selhává“ – přičemž tato bída s nouzí nezačala teprve s příchodem Tomáše Magnuska do předsednické funkce v OS, nýbrž již za jeho předchůdce.

Asociace spisovatelů má v plánu se stát partnerem – rozuměj důstojným a reprezentativním partnerem, což se o nynější Obci spisovatelů jako celku pohříchu říci nedá – takových kulturních institucí, jako jsou Svět knihy, Svaz českých knihkupců a nakladatelů, sdružení Magnesia Litera, Institut umění nebo Evropská rada spisovatelů, jakož i Českých center, hájících zájmy tuzemské kultury v zahraničí. I to je svého druhu návrat literárních tvůrců do veřejného prostoru, v daném případě do širšího prostoru literární kultury. Další prioritou činnosti AS má být založení a provozování Literárního domu, což je specifické kulturní ohnisko, které v České republice na rozdíl od dalších zemí nepochybně velice chybí a schází. Další cíl je stejně maximalistický jako minimalistický: Asociace spisovatelů by se postupně měla stát „přirozeným centrem českého literárního dění“. Namoutě.

Prozatím jde o první krůčky. Další podrobnosti o AS se můžeme dočíst v Portálu české literatury, v dané chvíli připojme jenom pár dalších postřehů. Mezi výběrově uvedenými zakladatelskými členy nebo členy výboru AS nefiguruje žádný literární vědec nebo literární kritik: je ovšem otázkou, zda tito „vědečtí spisovatelé“, jak je kdysi charakterizoval Arne Novák, mají vůbec v podobných literárních sdruženích své místo či možná nikoli. Zhola nic se také v provolání nepraví o tom, jaký bude (nebo také nebude) vztah AS k regionům neboli k regionálním literárním spolkům či společenstvím. Nepočítáme-li havlíčkobrodskou prozaičku a nakladatelku Markétu Hejkalovou (též významnou činitelku PEN-klubu), všichni ostatní uvedení autoři jsou z Prahy a z Brna, případně jde o ty, kdo v současnosti působí v Praze nebo v Brně. Patří i k nim i šéfredaktoři a redaktoři literárních periodik Dobrá adresa, Host, Portál české literatury, Tvar aj. Z valné části to jsou mladší či středogenerační tvůrci, kteří do Obce spisovatelů nikdy nevstoupili, případně si v ní pobyli jen kratičkou dobu. Na první pohled se tudíž zdá, že Asociace spisovatelů se může stát společenstvím nové generační vlny české literatury, v tuto chvíli v prvé řadě literátů třicátníků a čtyřicátníků. Mezi dvacítkou uvedených jmen je nejstarší Emil Hakl: jeden ze spisovatelů, kteří svým uměleckým renomé novou literárněkulturní instituci dozajista důstojně zaštiťují.

Nuže, pochopitelně nejde o žádné soupeření typu Sparta versus Slavia, co však Obec spisovatelů? V pondělí 8. prosince proběhne v Senátu České republiky shromáždění, na němž bude do OS slavnostně přijata čtyřicítka nových členů (vybíráme několik známějších jmen a omlouváme se méně známým), například v abecedním pořadí Milan Balabán, Klára Samková, Pavel Skramlík a Radim Uzel. Ergo renomovaný teolog, známá advokátka, bývalý sportovní novinář a činorodý sexuolog. U nikoho z nich není literární tvorba ničím klíčovým. Zrovna u sexuologa Uzla je to s podivem: Už drahný čas zasedá v Radě OS a veřejně ostouzí známé české literáty – a teprve nyní dostane členskou průkazku? Přejme mu ji. Spisovatelem beztak nebyl, není a stěží bude, zato průkazka a funkce ho určitě zahřejí na prsou. A kdo se na shromáždění přihlásil a dorazí? Nuže, opět uveďme pouze několik známých jmen, jak je čteme v seznamu účastníků: Čejka J., Kantůrková Eva, Klíma Ivan, Sýs Karel, Vodňanský Jan… V seznamu figuruje také „Televize Barandov“. Chudák Joachime de Barrande!

A Plzeňáci? Těch je v Obci spisovatelů celá fůra. Slavnostního vydávání členských legitimací se tudíž za Plzeň zúčastní Čechura Milan, Erbová Karla, Fencl Ivo, Gruber Václav, Kovářová Daniela (ta dostane i průkazku), „Málková Eichlerová Jaroslava“ (vida, to je typické, že v OS nemají tušení, jak se správně jmenuje členka Rady OS!), Mikisek Lubomír, Pexidr Karel, Toman Vlastislav, Vávrová Alena a Viktora Viktor. Dámám se omlouváme, převážně však jde o tvůrce takříkajíc dříve narozené. Nic proti tomu, nic proti tomu, snad ale smíme podotknout, že existuje také jiná či jinačí literární Plzeň nebo jiní západočeští literáti, kteří v OS jsou nebo nejsou, s největší pravděpodobností však ve veřejném vědomí nadmíru výrazně reprezentují literární tvorbu ze západních Čech: opět v abecedním pořadí kupříkladu Ivo Hucl, Robert Janda, Jakuba Katalpa, Vratislav Maňák, Jan Sojka… Z generačního hlediska by všichni patřili spíše do AS, je to však pokaždé jejich volba a též není nikde psáno, že by spisovatel musel být za každou cenu evidován v nějaké literární instituci.

Resumujme však. Uvidíme, jak se bude nově založené Asociaci spisovatelů dařit, co prosadí a co nikoli, získá-li si prestiž či nikoli, to vše je otázkou budoucnosti, ovšem i nepříliš vzdálené budoucnosti. Nicméně je zjevné, že právě budoucnost české literatury začne být spjata především s touto literárněkulturní institucí, zatímco Obec spisovatelů – nedojde-li k nějakým nevídaným a nepředpokládaným živelným změnám – se od okamžiku vzniku AS ocitá na takřečené vedlejší koleji. Či ještě přesněji řečeno na samém konci slepé uličky, po níž si již několik let vyšlapuje. Může se stát, že se do činnosti OS zapojí i takoví komerční autoři jako Irena Obermannová a Michal Viewegh (nebo už v ní jsou?), že přetáhnou z PEN-klubu neplatiče Václava Klause nebo nabídnou členství nynějšímu vládci Hradu, leč to ničemu nepomůže: Z Obce spisovatelů je od konce listopadu tzv. druhá liga, byť i s několika obstarožními hvězdami ze starých časů na ozdobu. Zlí jazykové tvrdí, že spíše třetí liga. Což o to, ba i čtvrtá liga má své místečko na slunci, zopakujme však konstatování zakladatelů AS, že stávající Obec spisovatelů „dlouhodobě selhává, je dysfunkční a celý obor diskredituje“. Ano, je to tak, ovšem nafasovat v Senátu ČR nové členské legitimace pod patronací páně Zdeňka Škromacha, to bude v pondělí přímo pošušňáníčko!