literární západ

Lišácky zachmuřený začínající vědec venčil před panelákem černého pudla a silně přemýšlel o své nové publikaci, která se skládala ze tří částí. Ale z jakých? Neustále přemýšlel, z jakých. Říkal svému psu: „Až tě vyvenčím, ty můj příteli, musím dopsat začátek a konec.“ Z okna se vykloní žena a volá: „Jirko! Inženýre Jirko! Někdo se telefonicky shání po tvé nové publikaci.“ „Jo?“ Jirka na to a dodá: „No tak řekni, Anno, že už je to hotové, ale že teprve zítra budu vědět, o čem že to vlastně je.“ „Tak jo, Jirko,“ odpoví Anna a zavře okno.

Ale za čas opět z okna volá Jirkova žena Anna: „Jirko! Opět se někdo shání po té tvé nové publikaci, a navíc by rád věděl, ze kterých těch tří částí že se ta tvá nová publikace skládá.“ „Prosím tě, Anno, za chvíli jsem nahoře – ale počkej! – anebo mu řekni, že z těch tří částí, o kterých jsem si myslel, že je vymyslím předloni a že je budu publikovat už minulý rok.“ „Dobře, Jirko! Já mu to vyřídím… ale rozmysli… kdo neplatí, nemá peníze, nebo naopak. A navíc, proč se s nima bavíš? Nikdy jsi nic nechtěl a taky jsi to neměl!“ „Anno, prosím tě, uvědom si, že celý svůj dosavadní život se vedle tebe snažím publikovat, a uvědom si také, že nikdy ne úspěšně!

Prosím tě, Anno!!“

Z knihy Čekání na dopis od mrtvého koně, Plzeň: Veset 1995, s. 90