literární západ

Tak už víme, jak se mají vydávat básnické sbírky čili knihy veršů! Je to náramně jednoduché. Pravda, jistěže by asi neuškodilo takovou sbírku nejprve napsat, připravit ji k vydání a teprve potom se starat o všechny ostatní náležitosti a záležitosti, leč tentokrát tu nejdůležitější neboli tvůrčí fázi pomyslně i nepomyslně přeskočme, poněvadž, jak známo, o peníze vždy jde až v první řadě. Nuže, inspirujme se nedávnou skutečnou, ba nejskutečnější historií sběhnuvší se ve vlastech českých a zkusme si ji pro pobavení čtenářského publika promítnout – pisatel, kterého si zvolíme, nemá o ničem sebemenší tušení a je ve všem ouplně nevinně – do soudobého plzeňského literárního světa. O Středisku západočeských spisovatelů v tomto případě kupodivu nepadniž ani ň.

Vyberme si kupříkladu básníka Davida Charváta. Nebo Roberta Jandu? Charvát je laureátem Ceny Plže, Janda je laureátem Ceny Bohumila Polana, oba jsou tudíž laureáti, byť je nám povědomo, že není laureát jako laureát a že v Plzni je přelaureátováno. Shodou okolností v současnosti oba autoři připravují vydání svého básnického titulu v nejmenovaném nakladatelství N. Verše jsou napsány, tím se zabývat nehodláme, leč jak dál? Inu, je nutno se obrátit na agenturu, která se nazývá dejme tomu Pít-Pít nebo jinak, a v ní už dobře vědí, jak na to a kudy na to. Stanoví se poměrně vysoká peněžní částka – v případě, jímž se inspirujeme, se vyšroubovala na osmdesát tisíc korun (byť se dá taková kniha veršů pořídit třeba i dvacetkrát laciněji) a teď se vyhlásí cosi mezi sbírkou, lotynkou a kulturní estrádou. Pravidla jsou jednoduchá a přibližme si je na příkladu nic netušícího Davida Charváta. Nebo Roberta Jandy. Prostě někoho z uvedených západočeských laureátů. Přitom si jistěže můžeme tak trochu připadat i jako v nějaké nemálo bizarní aukční síni.

Ještě jsme nepověděli, že půjde o svého druhu spojení dárcovství se sponzorstvím a na konci bude účastníky této peněžní hry s knihami očekávat cosi jako sladká odměna. Takže k věci. Zůstaneme-li u Davida Charváta, bude se první varianta týkat toho, kdo přispěje na vydání jeho básnické sbírky částkou ve výši tří stovek českých. Takový dárce či sponzor posléze za tento obnos obdrží Charvátovu sbírku, neboli výtisk jednak podepsaný autorem, jednak i s věnováním, přičemž formu tohoto věnování je možné si vyžádat nebo zajistit předem. Například: Drahému dr. No… Atakdál. Tři stovky jsou tři stovky, pojďme však dále: tentokrát bude ve hře pět stovek českých. Čili pětikilo. Za tuto částku případný a vítaný zájemce (dárce, sponzor…) samozřejmě opět obdrží vydanou autorovu sbírku, opět s autorovým autogramem, opět s autorovým věnováním, bonus navíc však spočívá v tom, že k věnování bude připojena i vlastnoruční autorova kresba. Pokud by dotyčný neuměl malovat ani trochu, může zmíněnou malůvku vytvořit do knížky někdo z jeho okolí: jeden laureát má manželku, jiný může mít dceru atakdál, může dojít i na kamarády.

Třetí varianta se nijak zvlášť neliší od uvedených prvních dvou, tentokrát ovšem půjde o něco vyšší částku – o tisícikorunu. Takže je třeba na tomto stupni přispět na vydání Charvátovy (nebo Jandovy) sbírky tisícovkou a za tento obnos získáte dozajista nejen vše, co bylo již uvedeno u nižších částek, to znamená výtisk, autogram, věnování a kresbu, k tomu však každý dárce či sponzor nelitující tisíce korun českých získá ještě další knížku z produkce nejmenovaného nakladatelství N. Kdo tudíž velkoryse a velkodušně přispěje – to všechno je pouze příklad! – v dané výši na vydání sbírky Davida Charváta, může dostat jako bonus kupříkladu knížku Roberta Jandy, kdo v této výši přispěje na vydání sbírky Roberta Jandy, má naději na bonus v podobě knížky Davida Charváta. Jak je to jednoduché! Pravděpodobně s autogramem a vlastnoruční básníkovou kresbou. Anebo půjde pouze o výtisk knihy a na benefity tohoto druhu si nakonec nikdo nevzpomněl? Schválně jsme pomlčeli o čtvrté variantě: když vyklopíte patnáct stovek, dostanete nejenom autorovu sbírku, ale k ní i „bonusový samizdat“, v němž bude ještě 15-20 textů, které se do sbírky jaksi nedostaly. Takhle to stojí psáno a je dáno u autora A., který tohle všechno rozpoutal. V přepočtu je to zhruba třicet korun za báseň.

Je to k nevíře, ale agentura Pít-Pít (nazývá se arciže jinak) s tímto projektem znamenitě uspěla. Našlo se nejméně devětačtyřicet lidí, kteří dohromady přispěli částkou sedmdesáti tří tisíc korun na vydání sbírky autora A. Logicky vzato by necelých padesát lidí mělo „pustit chlup“ v maximální výši padesát tisíc, kde se tudíž vzalo těch třiadvacet tisícovek navíc? Snad se to dá vysvětlit tím, že někteří zájemci si objednali hned několikero výtisků s několika různými věnování či kresbičkami. Není to vyloučeno. Prozraďme, že jeden zájemce (nu ano, Viewegh) si zřejmě místo kresbičky přeje jít s autorem A. na oběd. Štědrých dárců se našlo dost, skoro požehnaně, pořád však zbývá „schrastit“ na vydání dané básnické sbírky ještě sedm tisíc korun českých. Dovedeme si představit, že se může takto „vybrat“ i víc peněz, než kolik je zapotřebí. Potom se ovšem může stát, že dotyčný nejmenovaný poeta A. na vydání své sbírky dokonce i vydělá. Nebude ho to stát zjevně ani korunu a ještě si namastí kapsu. Tedy malinko. České písemnictví se vskutku ubírá zvláštními stezkami.

Leč v žádném případě nepřipadá v úvahu varianta, že by si autor A. uvedených sedm tisíc (k tomu necelých!) doplatil sám z vlastního konta. Toho není možno. Autor, který rozjel zmíněný projekt přes agenturu Pít-Pít, je totiž… Multimilionář. Nebo pouze chudičký chuděra milionář? Na jedné literární akci byl označen za miliardáře a nikterak se tomuto přízvisku nebránil. No řekněte sami: copak si multimilionář nebo miliardář může dovolit ze zmíněné kapsy milionářských kalhot sponzorovat vydání vlastní sbírky? Toho bohdá nebude, aby něco takového milionář podnikal! Zejména když jde o poezii a zejména když jde o vlastní poezii. Ne, ne, prodělávat na vydání svých veršů žádný miliardář nebo movitý muž nemůže, ba dokonce nesmí. Stačí, že musí pracně sepsat pár věnování a možná dokonce nakreslit několik kresbiček. Kdo by chtěl být v jeho kůži? Ostatně – v kůži laureátově?

Poučení pro nic netušící západočeské laureáty je nabíledni. Dřív, než se stanete básníky, je záhodno a zapotřebí stát se něčím mezi milionářem a miliardářem, jistěže záleží na osobním gustu. Potom si můžete psát poezii jakou chcete a kolik chcete, bude-li se však rýsovat knižní vydání, musíte se obrátit na agenturu Pít-Pít. Ta se prostřednictvím podobné sponzorské nebo dárcovské akce postará o to, aby se posbíraly peníze na uveřejnění sbírky. Pochopitelně z cizích zdrojů. Nic nejde tak lehce, jak se to řekne, tudíž by možná neuškodilo, kdyby „naši“ básníci Ch. a J. za přítomnosti veřejnosti losovali čili metali los, kdo se stane multimilionářem nebo miliardářem ihned – a kdo až nedlouho (například za týden?) po něm. Těch devětačtyřicet (?) či více mecenášů prahnoucích po básnické sbírce Davida Charváta nebo Roberta Jandy se v Plzni a v okolí určitě najde. Nebo že by ne? Musí však jít o platné finance, kupříkladu pytel nedojedených okoralých chlebíčků posbíraných na všemožných rautech nebude pokládán za platidlo. Ne, ne, za poezii se odjakživa cáluje v hotovosti.

Poněvadž o peníze jde opravdu až v první řadě, vůbec si neklaďme otázku, zda poezie autora A. z estetického hlediska nebo po umělecké stránce za něco stojí. Víme, že ho to přijde na osmdesát tisíc korun českých z něčích kapes a kont, a o to přece běží! To je v celém projektu agentury Fit-fit nebo Syt-syt či Pít-Pít jednoznačně rozhodující. Aby totiž miliardáři nebo multimilionáři za žádnou cenu neutrpěli v souvislosti s vydáním svých veršíků nebo veršovánek sebemenší korunovou újmu. Toho však snad opravdu bohdá nebude.