literární západ

O tom, jak je důležité míti šikovného spolužáka toho jména, jistě dobře vědí nejen studentky a studenti bohemistiky plzeňského pedáku. Filip Koryta, vysokoškolský student, ale též všestranně talentovaný básník, zpěvák (a zakládající člen osobité kapely Glajstr Duo), konferenciér, organizátor kulturního dění, a čerstvě též divadelník-amatér, si postupně podmaňuje kulturní prostředí západočeské metropole (maje ovšem své kořeny v Sokolově) a využívá přitom bohatě jak svého neotřelého zevnějšku, tak svých nonkonformních, podle mínění mnohých zřejmě i provokativních či již „za hranici“ jdoucích názorů a uměleckých prostředků. K nejvýraznějším událostem plzeňského studentského undergroundu pak v roce 2015 bezesporu patřila šňůra autorských čtení doprovázená improvizovanými performancemi, které zejména mezi studenty zpopularizovaly Filipův básnický debut, knihu s úmyslně lascivně znějícím názvem Chlípnost (publikace vyšla s vročením 2014 vlastním nákladem ve vydavatelství Nová Forma). Pojďme se na knížku, která už na první pohled zaujme kombinací lascivity, infantilnosti a nekorektnosti a která na čele nejednoho usedlejšího spoluobčana vyčaruje neklidnou vrásku obav z toho, co přijde – možná i dvě – , představit podrobněji.

Útlá sbírka vysázená písmem vzdáleně připomínajícím písankové opusy snaživého prvňáčka obsahuje na stovku krátkých básní, dobře charakterizovatelných též jako nemravné popěvky (díky jejich návykové melodičnosti a silnému rýmování) či snad, v souladu se studentským slangem, jako „softpornové frky“. V návaznosti na linii „prokletých“ ve světové i české literatuře, vakantskou studentskou poezii a v neposlední řadě též Závišův pornofolk (tato inspirace je autorem přiznaná) jsme tak konfrontováni s humorně – většinou dvojsmyslně – pointovanými básněmi tematizujícími slasti i strasti pohlavního života. Básník si přitom dosytosti užívá svobody projevu, své erotické představy nikterak necenzuruje či nekoriguje, jen je zaobaluje do hravého, zvonivě melodického a snadno zapamatovatelného hávu: Hledám novou fenu / potřebuju změnu. Osobité lexikum básní podle očekávání tvoří výrazy blíže či vzdáleněji kroužící kolem sexu (jak je v tomto ohledu, zřejmě i vlastencům a brusičům jazyka českého navzdory, čeština bohatá!), ale najdeme i řadu popkulturních aluzí, narážek a parafrazí, tu umně, tu poněkud násilněji voperovaných do výstavby verše: Rumcajs v rytmu punku, / pomiloval Manku. Je povzbudivé, že mezi přívaly zprvu okysličující, posléze již přeci jen opakované a poněkud prvoplánově působící nemravnosti má své místo i dílčí filozofická reflexe, byť pochopitelně umenšená lascivitou textového okolí: Mám-li dívku příliš jistou / začínám být pesimistou.

Vedle nakažlivé podmanivosti veršů je pro sbírku příznačná až dandyovská autostylizace lyrického vypravěče – nejde totiž jen o ventilaci neurčité erotické obraznosti mladého, přiměřeně rozhněvaného muže, ale o necudné představy konkrétního básníka, ovšemže fantazie předtím lyricky/umělecky transformované. Básnické „já“, genderově povážlivě nevyrovnané, machisticky zaujaté a anatomicky až nadprůměrně disponované, tak verše sympaticky personalizuje a utváří z Filipa Koryty skutečného a uvěřitelného reprezentanta svého básnického druhu, rebela a provokatéra, který se nebojí pod své dílo podepsat. Jak známo, vyslovit slůvko „penis“ v anonymním davu dokáže každý, provést totéž na pódiu před neznámým publikem už jen málokdo – i tak lze tuto odvahu (či neomalenost?) jen obdivovat: Připrav se koťátko / to bude tanec! / jsem totiž největší / lokální kanec.

Jak podobné básnické chucpe ovšem kriticky zhodnotit? Navíc u vědomí skutečnosti, že pisatel těchto řádků měl tu čest na Filipa pedagogicky působit a rozpoznat v něm, navzdory nejedné kontroverzi, velký umělecký talent? Jedna věc zůstává neoddiskutovatelná – Filip Koryta svojí prvotinou notně rozvířil stojaté plzeňské literární vody, v nichž je standardem maloměšťácky spořádaně plavat s proudem či jen na místě šlapat vodu. Chlípnosti tak nelze upřít otevřenost, odvážnost a přiměřenou nápaditost, kteréžto vlastnosti učinily z recenzované knihy u básníkových vrstevníků doslova kultovní záležitost. Pokud bylo básníkovou ambicí vystoupit z davu a upoutat na sebe pozornost, nemohl zřejmě začít lépe. Otázky stran kvality veršů si pak Filip jistě nejlépe zodpoví sám, až za pár let vezme knihu opět do ruky a pokochá se někdejší vydařenou studentskou recesí. Čtenáře Literárního Západu lze na závěr jen vyzvat k tomu, aby si utvořili vlastní názor: tedy kupujte, stahujte Chlípnost (kniha je k dispozici též jako e-book), podpoříte tak studenta humanitního oboru! Přesně v duchu Filipovy básně Zahřát si dlaně / a hurá na ně!, i když, jak bystrý čtenář jistě již pochopil, nejde v tomto dvojverší až tak o stránky knihy…