literární západ

Mnohokrát, opravdu mnohokrát jsme v průběhu několika ročníků Zápisníku dr. No upozorňovali na bídu s nouzí, která má vyprázdněné jméno Obec spisovatelů, a to jsme se takříkajíc ještě drželi zpátky. Nepochybně se dala její úroveň a její úkony označit mnohem tvrdšími slovy, jak také často činili sami spisovatelé, ovšemže zejména ti, kdo nechtěli mít s Obcí nic společného, odešli z ní nebo by do ní za nic na světě nevstoupili. Mluvíme-li o Obci spisovatelů (též OS), máme tím na mysli neblahé či jalové fungování této instituce během přibližně posledních deseti let. Po roce 1989 se vše rýsovalo v mnohem růžovějších barvách, leč kdeže příslovečné loňské sněhy jsou!

Kdykoli jsme byli k Obci spisovatelů kritičtí, vyvolávalo to pochopitelně velké pohoršení zejména v řadách jejích vejborů. Doufejme, že ne u všech, u většiny však určitě. Dokonce si v Radě OS vymysleli rádobyhanlivou přezdívku pro pisatele Zápisníku dr. No, na ni by se však dalo reagovat prozíravými slovy Gogolovými: Sami sobě se smějete, holoubkové! Ať však jsme o Obci řekli, co jsme řekli, pořád to byl učiněný čajíček, ba přímo laskavý čajíček ve srovnání s tím, co nyní o OS napsal významný kritik Lukáš Novosad v týdeníku Echo. Nejprve konstatoval, že Obec už dávno nesdružuje velká literární jména (dodejme, že o to víc je OS zapšklejší a netykavější), že zajímá málokoho a jsou s ní spojeni především „podivíni“. Často prý „takoví, které vztahovat k literárnímu umění znamená přiznat zalíbení v cetkách“. Novosad právem mluví o „bídném obsazení“ (také si říká o nenávistnou přezdívku) a soudí, že Obec spisovatelů by mohla klidně zaniknout. A že zřejmě jediným důvodem k její přetrvávající existenci je skutečnost, že „zejména regionální tvůrci touží mít společný prostor k setkávání“. Opravdu? Vždyť na valné hromady OS přijíždí z regionů hrstka lidí! Ponejvíce z Plzně.

Přesto v Obci došlo k vývoji, pohříchu k horšímu. Před šesti lety si zvolila nového předsedu Tomáše Magnuska, letos teprve třiatřicetiletého. Tady si Novosad nebere žádné servítky a má za to (s čímž souhlasíme!), že jde o „ambiciózního neumětela, který s literaturou nemá nic společného“, o tvůrce mizerných filmů o romské mládeži. Léta utíkají a nestalo se nic, soudí kritik z Echa. Poté shrnuje: „Členská základna je rozhádaná, lidé odcházejí, předseda prý nic neřídí, finance nejsou žádné.“ Nyní vzala za své také pražská kancelář Obce, neb není na nájem. Zato v Obci vyhlašují všelijaké „romány roku“, přiživují se na „nejhodnotnějších soutěžích“ a o významných autorech prohlašují, že patří do literárního suterénu. Kéž by se vedoucí neumětelové OS mnoha kanály dostali co nejblíž k němu!

Právě kvůli zmíněnému „bídnému obsazení“ Obce a tváří v tvář jejímu přestárlému členstvu před nějakou dobou vznikla Asociace spisovatelů, která kromě několika komerčních kariéristů vskutku sdružuje výrazné literáty, převážně ovšem z mladší a střední generace. Po založení byly Asociace zpočátku „plné noviny“, AS uspořádala dokonce i sjezd s mnoha vágními projevy, pak se ale už v létě uložila k zimnímu spánku a spokojeně klimbala až do nedávných Vánoc. Najednou jí však zazvonil budíček a začaly se dít věci: dosavadní předseda Jan Němec dlouho nebyl k nalezení, a tak se zvolil předseda nový, totiž významný středogenerační prozaik Václav Kahuda. Tak ten opravdu není žádný ambiciózní neumětel! Zčásti se obměnil i výbor, v němž nyní figuruje též mladý zástupce literárních regionů. Arciže to není nikdo z Plzně: vždyť plzeňští oudové navěky přilnuli k OS a k Asociaci se stavějí zády stejně nevraživě jako se Asociace nikoli náhodou staví k nim. Přitom někteří by mohli mít do „konkurenčního“ spolku všechny dveře otevřené. Dozajista ale nikoli ti, kdo mají „zalíbení v cetkách“.