literární západ

Nejmenovaný staroplzenecký spisovatel mi toto téma vřele doporučil jako náramně vhodné pro Literární Západ a za tento podnět je záhodno mu vyslovit srdečný dík, budeme však o věci psát s nemalými rozpaky, poněvadž každé slovo v tomto případě vyznívá jako krok do literárního neznáma. Namoutě, kdopak dnes v našich končinách, rozuměj zvláště v západočeském a v severozápadočeském regionu, něco ví o krásné literatuře tamější provenience, psané dílem ve spisovné němčině, dílem dokonce i v chebském dialektu, nazývaném ovšem egerlandském? Existence literárních děl ve zmíněném egerlandském nářečí přece představuje naprosto unikátní záležitost, o niž bychom měli míst alespoň elementární povědomost. A to jak v Chebu neboli Egeru, tak i v Plzni nebo v matičce Praze.

Dvacet kilometrů na sever od Chebu leží někdejší cisterciácké město Luby, poprvé zmiňované v písemnostech roku již 1158 a spojované jednak s „lubským újezdem“, jednak s dlouholetou produkcí hudebních nástrojů (později v houslařském závodu Cremona). Však v roce 1890 žilo v příhraničních Lubech, jež měly německý název Schönbach, téměř čtyři tisíce obyvatel, téměř dvakrát víc než v současnosti; byly tehdy druhým největším městem na Chebsku. Těmito souvislostmi se však v Literárním Západu obvykle nezabýváme, jde nám o něco jiného. Pátráme-li, mají-li Luby nějakého slavného rodáka, pokaždé je uváděn jeden jediný, přesněji rodačka: v tomto koutě naší republiky se 24. ledna 1926 narodila německá spisovatelka a básnířka Herta Huber, která nyní žije (pokud patřičné prameny nejsou zastaralé) ve Waltenhofenu ve švábské oblasti Bavorska (je i tam brána jako významná osobnost) a která se tudíž zakrátko dožije třiadevadesáti let. Je tedy ještě vyššího věku než nestorka západočeské literatury Hana Gerzanicová.

Nejsme germanisty, proto o životních osudech Herty Huber (přechýleně: Huberové) víme zatroleně málo, nepochybně se však najdou i osoby poučenější. S největší pravděpodobností byla Huber nebo Huberová spolu s převážnou většinou ostatního německého obyvatelstva záhy po květnu 1945 „odsunuta“ do západního Německa a poté v Bavořích našla svou novou vlast. Připomeňme, že po určitou dobu se centrem odsunutých chebských Němců stalo pohraniční městečko Marktredwitz, starším českým pojmenováním Ředvice. Dočteme se také, že si Huberová literární renomé získala právě díky publikování knih napsaných ve zmíněném egerlandském dialektu, zároveň se ovšem sluší a patří podotknout, že spisovatelka publikuje a píše taktéž ve spisovné němčině a odkázat by se mělo zvláště na její vzpomínkovou knížku Dětství na Chebsku (z roku 1991), do naší mateřštiny bohužel nepřeloženou. Podotkněme, že na převážně německém Chebsku strávila i rané mládí. Do češtiny nebyly přetlumočeny ani jiné autorčiny knihy, i když, nutno připustit, překládat texty krásné literatury v egerlandském dialektu by byl sakramentsky těžký oříšek. Jen zkuste i na základě dobré znalosti jazyka německého s náležitou expresí přeložit kupříkladu název její „egerlandské“ knížky Fröiha u heint! Určitě by to zvládl na slovo vzatý znalec Martin Šíp.

Podle získaných, možná neúplných informací začala Herta Huber uveřejňovat své práce knižně až ve zralém věku, asi počínaje rokem 1977, její díla však utěšeně vycházejí (zejména v Norimberku) i v dalších desetiletích, přičemž též knihy v egerlandštině. Těší se úctě a uznání jako typická „krajová literátka“ a je nositelkou literárních cen, mj. Spolku obcí Chebska. Egerlandsky se to poví Eghalanda Gmoin e.V. Leč ceny jsou vždy dílem mnoha náhod, zatímco o díle této spisovatelky pocházející z Lub či Schönbachu bychom měli vědět. Byť si její egerlandské knížky v Čechách přečteme jen stěží.