Už mnohokrát jsme napsali a konstatovali, že tradiční anketa Lidových novin o tzv. Knihu roku není ničím jiným než naprosto nahodilou anketou těžící z neméně nahodilé (někdy až tragikomické) četby jednotlivých respondentů. Však i redaktor deníku Petr Kamberský ve svém komentáři připustil, ne-li dokonce volky nevolky zdůraznil, že nejde o žádnou soutěž, nýbrž toliko o čtenářskou anketu. V té ostatně skoro nikdy neuspěje kniha vydaná v první polovině kalendářního roku, poněvadž na žádnou z nich si mnohdy skoro nic nečtoucí účastníci ankety už zjevně nepamatují. Načež jmenují jednou Bibli, podruhé odbornou publikaci v cizozemštině. K takzvanému triumfu v anketě kolikrát stačí všehovšudy hrstička hlasů, přičemž nejednou málo povolaných. Občas o vítězi ankety rozhodují hlasy novinářů, u nichž často lépe nevědět, co čtou, čtou-li vůbec.
Rovněž tentokrát jistý počet anketních hlasů získala vítězná kniha z „nesoutěže“, která si však uznání dozajista zaslouží – soubor knižních rozhovorů Raději zešílet v divočině (Prostor), jejž s výmluvným podtitulem Setkání s šumavskými samotáři připravili literát Aleš Palán a fotograf Jan Šibík. Ze známých osobností pro ni hlasovali Vladimír Just a Jiří Trávníček, z literátů zvláště Hana Mornštajnová a dále několik žurnalistů. Je to knížka nevyrovnaná, některé rozhovory se povedly, jiné nikoli. Jak ale stvrzuje Aleš Palán, oslovované spojuje „přirozená, autentická mystika“ a „spiritualita spíše plachá, připomínající ryzí formu věrouk mimo náboženské obce a sakrální stavby“. Což jistěže není pouze šumavské specifikum, neboť platí, že „výjimečný a fascinující je vždycky jen konkrétní život konkrétního člověka“. Například příběh Romana Szpuka, básníka a blouznivce ze šumavských hvozdů.
V době, kdy se kolikrát více než právem stydíme za naše lidem zvolené zástupce, jejichž názorotvorný vliv pohříchu nepřekračuje hopsání kolem ohníčku s červenými trenkami, ohlas knihy šumavských rozhovorů stvrzuje zjevný zájem i o život v ústraní, daleko od lživých médií. V něm určitě nezešílíte.