literární západ

Když před pár lety vznikla Asociace spisovatelů, nepříliš početná a nemálo výběrová, propukl kolem ní převeliký humbuk a ten nějaký čas vytrval. V Praze se dokonce záhy uspořádal bombastický Sjezd spisovatelů, který se tvářil, že trhne všemi literárními oponami. Měsíce a roky plynuly o překot a ukázalo se, že sjezd netrhl ničím. První předseda Asociace se vytratil jak ranní mlha, ten druhý (na jehož invenci i pisatel těchto řádek spoléhal) o sobě co asociační předseda či prezident téměř nedával vědět. Po dvou letech mu skončilo funkční období a zmizel z obzoru stejně jako jeho předchůdce. A to ve vedení spolku, v němž mezi členy – na rozdíl od Obce spisovatelů – figurovala řada tvůrců zvučných jmen, byli bývali v něm Adam Borzič, Emil Hakl a další výrazní literáti.

Novým šéfem pohříchu polomrtvé Asociace spisovatelů (oživí ji?) se nyní stal básník, kterého – při vší úctě k jeho osobě – pravděpodobně v literárních kruzích zná opravdu málokdo nebo leda velice povšechně. Také není divu: vždyť přibližně osmatřicetiletý novinář a fotograf Ondřej Lipár prozatím vydal jen dvě knížky veršů (v roce 2004 a 2014) – a s touto vizitkou stanul v čele prestižní spisovatelské instituce. Arciže v ní nemusí třímat žezlo literární stařeny a starci, jenže umělecké renomé se zpravidla získává s velkými problémy a především kvalitní tvorbou, nikoli kvantem funkcí. Co se nového vedení týče, o jedné člence dr. No v životě neslyšel: to je asi jeho chyba, co když ale není? Neproměňuje se Asociace ve spolek literátů mladších nebo raně středogeneračních? Všechno má svá pro a svá proti, může však tuze zarazit facebookové tvrzení, že se předsedou stal „fotograf klubovničky (několika) pražských básníků“. Rozuměj v pražské kavárně Fra. Možná se proto Asociace záhy přejmenuje na Frasociaci.

Co ale slibuje nové předsednictvo? Že za rok uspořádá další Sjezd spisovatelů. Po tom prvním už dávno ani pejsek neštěkne, natolik byl zjevně zbytečný. Ten druhý by mohl být ještě zbytečnější.