literární západ

Pokud doma není nikdo prorokem, velký ruský spisovatel Vladimir Nabokov byl ve své vlasti něčím horším než Antiprorokem: nenáviděným mluvčím antibolševického exilu, představitelem šlechtického a zároveň i konstitučně demokratického Ruska, v prvé řadě však zamlčovaným exulantem, jehož knihy nesměly ani posmrtně v Sovětském svazu vycházet. Psát se o nich nesmělo, exilová vydání ale v zemi kolovala a brzy byl tento na Rusi nevydávaný literární velikán vnímán jako klasik, v jehož stopách se – zpočátku tajně, nazapřenou – obdivně vydávala jedna generace za druhou.

Čas ovšem oponou trhnul. Dnes se na spoustu vynikajících spisovatelů v Rusku zapomíná, dokonce i na Ivana Bunina, zatímco Nabokov je až převydáván. A je pilně překládán, neboť se mezitím stal klasikem literatury severoamerické: po roce 1940 žil v USA a psal převážně v angličtině. A tak není divu, že v těchto dnech Ústav pro ruskou literaturu AV pořádá v Sankt-Petěrburgu třídenní vědeckou konferenci (Nabokovskije čtěnija), věnovanou především dílu tohoto světoznámého tvůrce. Které je se zpožděním skoro celé přetlumočeno (zejména Pavlem Dominikem) též do češtiny. Vedle ruských badatelů (včetně těch, co působí v cizině) a amerických slavistů mezi přednášejícími najdeme i vědce z Izraele, Francie, Japonska či Finska. Kupodivu však nikoli z Velké Británie, v níž Nabokov studoval, nebo z Německa, kde dlouho žil a kde vydal většinu svých rusky psaných knih. Ale ani z Polska, Itálie…

Škoda! V seznamu přednášejících nefiguruje ani žádný český slavista, amerikanista či rusista, neboť Vladimír Petkevič, významný pražský matematický lingvista, autorův nevlastní příbuzný, je zastoupen pouze vzpomínkou na osudy spisovatelovy rodiny v Praze. Žila v ní jeho matka a sestra, obě tu jsou i pohřbeny a Nabokov je z Berlína navštěvoval. Víceméně inkognito, poněvadž jako autor „bílé“ čili antisovětské ruské literatury byl domácími kulturními kruhy ignorován až bojkotován. Opravdu škoda! To i v Paříži působí Společnost přátel Vladimíra Nabokova, byť v ní umělec pobýval jen krátký čas. Nicméně aspoň takto byla či bude Nabokovova „česká stopa“ připomenuta.