Šla jsem tudy, však žádná cesta ani stopy,
nevím, kam jdu, zřejmě do temnoty.
Cesta dlouhá, slepá, uličky v ní zrádné,
samé trní, ale květy žádné.
Sny se ztrácí v ovzduší,
můj rozum ani netuší,
že hvězdy jsou v zajetí černého peří,
Proč zklame se ten, kdo věří?
Proč pláče ten, kdo miluje?
Proč směje se ten, kdo slibuje?
Svět je nezastavitelný kolotoč,
a ty se ptáš proč?
Zkrátka se furt točí,
prohraje jen ten, kdo z něj skočí.