literární západ

Nepíšeme recenzi na knížku, o níž je záhodno pojednat, recenzi ať napíše někdo jiný –  rozhodně je však zapotřebí alespoň upozornit na útlou, leč  přímo sexy publikaci, nad níž akademická kritika povýtce ohrne nos (neprávem) a akademická věda si zacpe uši (tuplem neprávem). Mějme však nos neohrnutý a uši nezacpané, poněvadž by bylo škoda, kdyby toliko čímsi jako zastřenou záhadou se stalo vydání erudovaně připravené knížky s názvem Zůstaňtež tudíž tajemstvím… a s podtitulem Známá i neznámá erotika (a skatologie) v české literatuře 1809-2009. Tuto knihu pospolu napsali či sepsali Radim Kopáč a Josef Schwarz – a sluší se zdůraznit, že vyšla v čiperném nakladatelství Artes Liberales s laskavou podporou Ministerstva kultury ČR, a to jako dílčí výsledek tvůrčího a studijního projektu Erotika v české literatuře, umění a kultuře.

Zůstaňtež tajemstvímNeboť co český čert nechtěl, zrovna a jedině ctihodné ministerstvo mělo kuráž a podpořilo bádání v tomto směru, jelikož jak zmíněná akademická, tak i neakademická obec se vesměs tváří, že piplavé zkoumání pokleslých rodokapsů nebo psavecky pokleslých fantasy je tisíckráte důležitější než reflexe toho, co hýbe všehomírem lidstva už kolem šesti tisíc let. To jest erotika i jako literární téma, i jako filosofie umění, v tomto případě slovesného. V některých tisíciletích tato sféra hrůzu nenaháněla ani trochu, v některých staletích a desetiletích naopak přímo jezovitskou. Platí to žel i pro současnost. Když literární historička Jaroslava Janáčková dnes označí jistěže jadrně nestydatou, všemi však pod lavicí čtenou Babičku vulgaris za „kacířský dialog“, odtud je jen krůček k pronásledování „kacířských“ pisatelů literární erotiky, ba k upalování pomyslnému i nepomyslnému.  Čili přinejmenším k zakazování a k vymítání autorů i textů někam na hanbu. A to k nim patří i František Halas, i Voskovec s Werichem, i Jirous s Krchovským – a kolik erotických deníků napsaných v cizině dávno před Máchou vypadá, jako kdyby je napsal Mácha! Jde jen o to, kdo si přeje, by to vše nezůstaniž tajemstvím, anebo právě naopak. Vždyť ještě dnes máme habaděj úzkoprsých inkvizitorů, kteří farizejsky kastrují dokonce i odkaz zapovězeného surrealisty Zbyňka Havlíčka. Že se zrovna tady nejmenovaný náfuka editor nestydí, škrtat v Havlíčkovi ještě čtyřicet let po jeho smrti! Kdyby to básník věděl, nejspíše by o badateli/cenzorovi hnedle zveršoval záměrně košilatou skladbu coby o nesnesitelně pokryteckém Caligarim. Nebo Salierim?

Ředitelé galerie přelepují intimní místa na obrazech, žalobám se nevyhnula výstava Erotický šperk… Jedna k nepříčetnosti rozdrážděná recenzentka (shodou okolností v patočkovských Literárních novinách) před pár lety označila novější českou erotickou literaturu za „málo povzbudivé, děsuplné a truchlivé čtení“. Přitom kniha Radima Kopáče a Josefa Schwarze přesvědčivě dokazuje pravý opak, a to již v průběhu dvou stovek let. Nepíšeme recenzi publikace, to bychom jí zle vytkli, že autoři opomněli Jana Křesadla, ale přejeme si, aby se i díky ní vědělo, že v českém písemnictví 1809-2009 má erotická tvorba vskutku velký význam – ta známá i ta neznámá.

Psáno pro Literární noviny.