Náhle mne přepadlo, že jsem
už navždy bez ozvěny
Že opět žiju v skulinách
jako odporný brouk
Že žiju bez mostů
po kterém přijdem k sobě
Co s těmi ostny
ze kterých složen svět?
Kde ukrýt ztráty a kde nit
která nás drží v pádu?
Kdybys už přišla
řekl bych: Dobře že jsi
Bez tebe nedá se dýchat
Kdybys už přišla
Nabrala dlaněmi svůj vzduch
a dala mi pít
Ale spíš nechoď! Nechoď!
Skončíš v hlubinách
Z knihy Dům plný dopisů, Pro libris, Plzeň 2004
řečeno vše výstižně
pěkný text