literární západ

Televizní večery pohříchu nebývají tiché – a nikterak zádumčivý, resp. zadumaný nebyl ani nedělní večer 14. listopadu, kdy veřejnoprávní ČT 2 předložila veřejnosti Večer na téma… Karel Hynek Mácha. Tento autor nad autory byl zřejmě potrestán za své lidské hříšky tím, že se o něm doposud mluví a píše jako o „pěvci lásky“ – a nyní, dvě stě let po svém narození, by se tudíž dočkal hned tří televizních pořadů, jimž by se asi poněkud podivoval. Ten první, zhruba hodinový, se jmenoval až bulvárně Tajemství života KHM a měl podtitul Pátrání po nevyjasněných záhadách v životě básníka Karla Hynka Máchy, ten druhý se nazýval A co červen – a ten třetí a závěrečný stručně Máchův Máj.  Nuže, ten první dokument, to byla hodina mělká až trudná, pátrat se nepátralo a záhady zůstaly nevyjasněny, protože se moc nevyjasňovaly, navíc o Máchovi chtěli či měli něco říci i ti, co o něm neměli co říci, a tím pádem jen některé místopisné reálie mohly diváka zaujmout, žel také ale věru nemusely.

O poznání nápaditější a především kreativnější byl třetí snímek v režii Pavly Slancové, ačkoli i tady vybraní literární historikové dělali spíše ostudu – své profesi, sobě i Máchovi. Ze tří oslovených astrologů patřil před kameru jen ten nejslovutnější, Pavel Turnovský. Pravděpodobně nejmáchovštější nakonec byla divadelní kreace japanologa Petra Holého – ta by autora Máje určitě nadchla! Zato ze společnosti, kterou shromáždil Lumír Tuček v diletantské reportáži A co červen, by Mácha asi při první příležitosti utekl! Určitě si kdysi i ochotníci třeba v obrozeneckém Kajetánském divadle počínali přirozeněji, moderátor reportáže Lumír Tuček si pro své setkání s básníky vybral – s výjimkou Michala Šandy a ještě dvou tří – spíše nebo především ty, na něž se obracet nemusel, anebo jim měl nabídnout zřetelně jiný než víceméně baráčnický prostor. Poezie se netěší žádné úctě v našich středních vrstvách, tady ale o poezii valně ani nevalně nešlo. Takže zase to lepší nebude!

Jsa mimo nebyl jsem při tom, s potěšením jsem však seznamoval lidi kolem literatury s tím, co všechno v rámci projektu nazvaném „Plzeň, Mácha a já“ připravila v máchovském listopadovém týdnu (a zčásti i prvního prosincového dne) Knihovna města Plzně a další sdružení – a dělo se toho v Polanově síni požehnaně, můžeme-li se spolehnout na písemné informace! Právem to šlo jako celek charakterizovat jako intenzivní máchovské školení a účast na něm by měla být povinná hlavně pro „funkcionáře přes kultůru“, posuďte sami: Výstava Máchovské inspirace. – Soutěž Hledá se Mácha Plzeňského kraje. – Grafologické setkání s KHM. – Milostný listář. Karel Hynek Mácha.  – Máchovské reminiscence. – Mýty a záhady kolem podoby K. H. M. – Lori aneb Jak to možná nebylo. – Výstava Mácha a milovníci knížek včetně besedy na téma Odkaz K. H. Máchy dnešním básníkům. Kromě toho se v Kulturní kavárně Jabloň měl konat večer Mácha známý neznámý.  Co o K. H. Máchovi ještě nevíme.  A vůbec největší zájem jsem zaznamenal o pořad Rozbor trestného činu v příběhu Máje (tamtéž). Inu, svým způsobem všechna čest, s přípravami tohoto cyklu muselo být práce víc než  co jí jednou bude s odstraňováním plzeňských kašen někam do zvláštních škol! Přesto je škoda, že nebyl přizván ten, kdo o Máchových životních osudech ví v regionu bezkonkurenčně nejvíc a kdo o něm vydává knihu Tajemná tvář, totiž rokycanský Aleš Česal, pracovník pražského Národního muzea. Ten by věděl i to, jak to možná nebylo, i to, čím je Mácha známý a neznámý, zasvěceně by vyprávěl, jak to opravdu bylo s jeho podobou. Tak možná příště, už za šestadvacet let, k 200. výročí Máchova úmrtí!

Nicméně Knihovna města Plzně nepochybně náležitě důstojně připomněla arcikulaté životní výročí či jubileum velkého evropského, německého a zejména českého básníka Karla Hynka Máchy. Vždyť ale i místní Pedagogická fakulta mohla uspořádat menší či větší máchovské kolokvium! Neuspořádala, nechala si Knihovnou města Plzně vytřít zrak – a v tomto směru mohou v Plzni jenom závistivě a ještě raději obdivně vzhlížet k Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, kde nelenili, získali potřebné finance a uspořádali mezinárodní literární konferenci o Máchovi. Přihlásili se odborníci až z Tokia, až z Plovdiva, až z Budyšína, až z Chotěboře… A to tam mají na katedře bohemistiky a slavistiky krapítek literátů. Ovšem pravdou je, že na Střekov se Mácha vyškrabal, zatímco na sv. Bartoloměje nikoli!