Bezednost.
Nejprve stezka bludných balvanů.
Matných jak
šupiny úhořů.
Bystřiny topící se v mlze.
Rozštípnuté kosti
vpichující se do žil prostoru.
Štíty vzdálené a rozeklané.
Písně z nejspodnějších stran.
A pak oslepující
schodiště slunce.
Diamantová zábradlí
uslzených krystalů.
Paprsky.
A stoupání.
Pak oslnivý let.
A oblaka pod patami.
Škraloup světa.
Tichá jezera.
Jako ženy.
Vzdychající pod dunivou
svalovinou půdy.
Pak planina.
Zalita mlhou a sluncem.
Kamenné siluety andělů.
Hořící keře.
Lesk.
Zlaté a stříbrné lány.
Duha sebraná do kapsy.
Duha jako brána jeskyně.
Páteř snu.
Potom modrost.
Bílý měsíc
s maskou na odvrácené
straně.
Chystající se na
karneval perutí.
Kamenná poušť.
Trysk
v černých kruzích
bezedných roklí.
Až tam,
kam chodí koně jen umírat.
Až tam,
kde bubnuje
smrt.
Vířivé tance životů.
Západ nad rozlehlostí.
Oranž
dýchající z obratlů země.
Orosená křídla
prorážejících vran.
Pády a zmrtvýchvstání
zmoklých perutí.
Pak něžná fialovost
oblohy.
Železné mohyly.
Hanebně žloutnoucí
tvář luny.
Pohlaví mění jako žáby.
Taková to byla cesta.
Ze sborníku Na dva západy.
Pozor na opakování slov ..pak..pak, vypouštět zbytečná slova formulace ..stačí planina zalitá sluncem čtenář chápe, že je vše v souladu..
potom modrost nemá být moudrost..že by šotek
nedávala bych tam potom…
moudrost ..bílý měsíc…
líbý přirovnání tichá jezera..ženy..vzdychající pod svalovinou..
další kdo pochopil život z jeho jedné strany
jen neopakovat se
jinak dobrá báseň pro snílky
krásná krajina