literární západ

No tak, chyť ho! Co to má znamenat?!

Vždyť trhá řetěz, uteče nám!

S kým my se pak budeme radovat?!

Komu zpívat sladký klam?!

Jen se neboj, sestřičko má,

však se vrátí záhy zpět.

Ať na cestu mu Naděje plá,

o to temnější pak propast běd.

Ano, ano! Právě ona byla to!

Ta coura, co nám krade jeho vřeštění!

Prý čistá jako průhledné sklo!

Těš se, děvko, na tmu, kobku a mučení!

Teď uklidni se, poklade můj.

Tentokrát to jistě vyjde.

On nepřivede jen ten hnůj,

s ním a Nadějí i Láska pojde.

Jistě, jistě! Obě u nás zdechnou!

Zvlášť po Lásce mne touha spaluje!

Těším se, jak uvidím ji zlomenou,

jak se navždy životu vzdaluje!!

Dostaneš, co chceš má růže.

Trpělivost osedlej.

Až sedřeme ho z jeho kůže,

s Láskou co chceš podnikej.