literární západ

„Dopisů z Plzně“ jsem napsal pro Lidovky během roku pět. Jen jeden byl na zakázku: na téma „muzejní noci“. Jinak jsem dostal volnou ruku i podíval se, jak Dopisy píší ostatní. Většinou téma vlastního města ignorovali! Já sám považoval za podmínku opak. Ale uviděl jsem, že ta rubrika využívá jen evropská a krajská města, ne ta menší. Dovolil jsem si tedy rozšířit úzus na náš celý kraj. Avšak také na výtvarno (píšu o zahájení stálé Nepraktovy výstavy ve Spáleném Poříčí, jediné jeho stálé expozice v Čechách) a na hudbu, byť populární (loňské turné Milana Schelingera totiž zavítalo i do Nepomuku).

V dalších dopisech jsem se věnoval 100. číslu Plže a konečně i zdejším spisovatelům plus pokaždé jednomu cizímu (Prutkov či Johnson). Omezený prostor rubriky však vylučuje nějak „hloubková“ hesla. A koneckonců jsou Dopisy fejetony, ne? Fejetony, ve kterých jsem se zároveň snažil nešetřit fakty – a píši třeba o zdejší inscenace hry Král jelenem.

Píši, uznávám, vždy s nadhledem, zatímco dr. No lapá za slovíčka. Psal jsem ostatně i o něm a někde byl nadhled i nadsázkou, ano, ale proč by si Paul Johnson nezasloužil Nobelovu cenu? Nevidím důvod, proč nebyl nominován! Je to jen věcí názoru, na který mi, prosím, neupírejte právo – a Johnsona jsem si zamiloval jako mnozí, takže i svobodně píšu „Paul“, protože on je kamarád za řádky, i když k němu chovám úctu.

Je diskutabilní klást na fejetonistickou rubriku nároky, u kterých se chytá za slovo. Jistě, Milan Čechura není profesionální herec. Ale na jeviště Dialogu ho to s kytarou táhne, a protože jsem se předtím zmínil o všech antidivadelnících, připomněl jsem Milana aspoň v dalším Dopise. Dr. No Dopis trochu vytrhl z kontextu. A pokud jsem psal o Hrubém, že je „evropský“, vzpomínal jsem, jak jej Evropa pomyslně vyslala do Kolumbie. Projel Evropu i literárním vlakem! Minimálně z toho hlediska je Evropan a neříkám nikdy, nikdy, že nejlepší!

Je ovšem fakt, že se Paul Johnson staví v poslední knize do centra sebe. Pozor ale, taky je to jeho životopis! A on nemůže za to, že se setkal skoro s každým. Skutečně radil Thatcherové i princezně Dianě, což není blaf, i když to tak vypadá, a já to právě lehce paroduji, když „pro změnu“ informuji také o ženě Vaška Grubera. A já psal fejeton. Dopis! Ne hesla pro slovník.

Mému kritikovi vadí má lehkovážnost. Dobře, tu jsem projevil. S egocentrismem ale nemá dr. No úplně pravdu! „Svět se točí okolo mě!“ je postoj a hlavně čtivá literární forma. Forma, jak předat fakta. Je to jen obal. Ano, mohl jsem se – jako vnímatel – zrovna tak vygumovat. Toto je čistší a přirozenější tah na bránu.

I když se z textu vynecháte, zůstává nakonec jenom váš názor. Nikoho jiného. Ten názor bude pokaždé subjektivní. Dr. No má spoustu pravdy, ale jádro pudla tkvělo už v redakčním zadání Lidovek. I dopis je totiž forma, a to právě taková forma, jakou píše každý za sebe a ze sebe. Taky tedy o sobě. Těžko šlo napsat: „Vážení, považuji se za Pana Nulu, a tak následující nebude můj subjektivní názor, nýbrž obecná a chladná tisková zpráva odsud z Plzně.“

Rubriku řídí zástupce šéfredaktora Lidovek Ivan Matějka a nepsal jsem pro něj odsud z Plzně jenom já. Když už jsem však psal, celkem pochopitelně jsem postupně zohledňoval své kolegy a zdejší autory i titul Město kultury, ať už si o něm myslíme cokoli. Měl jsem snad psát o architektuře? O hercích? Nejsem herec! Nejsem architekt. A Literárky jsou Literárky. Hlavně. Ano, mé Dopisy jsou propagační „a ti lidé o reklamu možná nestojí,“ říká dr. No, jenže já se s nimi stýkám a život není jenom literatura. V měsíčníku Kultura jsem včera zveřejnil seriózní recenzi Gruberovy knihy, ale v Dopise z Plzně mimo jiné připomínám, že je jeho žena je zubařka, a mohl bych i dodat, že se jí při psaní trochu bál. To jsem už vynechal. To by mi dr. No teprve dal. Ale já to vím!“

To všechno mi lze vyčítat, ale nejvíc mě mrzí obvinění, že zde chci někoho „počůráním“ dostat do stínu. To je mi cizí a ano, skoro každý se rád pochlubí: „Já se setkal s Pištěkem!“ Ale nikdy by mě nenapadlo dělat se „hlavnějším“ než Pištěk! Ani v knižním rozhovoru s Neffem se nedělám hlavnější, ani v Dopisech tu tendenci nenajdete.

Ale ještě víc mi vadí argument, že Hrubý „ke své škodě“ nevydal nic v Praze. Pokud tam nevydává, není to přece proto, že jsou „na oblasti“ volnější kritéria při hodnocení poezie, ale z toho důvodu, že bydlí právě tady, v Plzni. Košile je bližší kabátu a byl by snad Josef Hrubý evropštější, kdyby v tiráži stálo jméno pražského nakladatelského domu? Pochybuji. Protože znění jeho veršů se nemění.