literární západ

Tentokrát nechť platí: dále od Plzně, dále! Poněvadž prý všechno, co si tak o západočeské metropoli tady povídáme a povíme, by mohlo, nastojte, něco a někoho ohrozit, nejpravděpodobněji dokonce úplně všechno a úplně všechny. Funkce, financování, funkce, granty, funkce, projekty, funkce – a jak se ukazuje, k tomuto všeobecnému ohrožení zouplna stačí malinko slůvek nevinných ba neviňoučkých v Zápisníku. Snažíme se věci pojmenovat nebo aspoň důrazně naznačit – a prý je to klučičí kopání do meruny! Namoutě, vždyť už i ten pohraniční Cheb se bouří!

Takže protentokrát pryč, a to do Pardubic. Přičemž ze stejného důvodu, kvůli kterému jsme už jednou na stránkách tohoto Zápisníku do východočeského univerzitního města semtexu a perníku zavítali: totiž kvůli Partonymům. Před časem jsme se zadostiučiněním konstatovali, že v Pardubicích začalo utěšeně vycházet nové literární periodikum s názvem Partonyma (kdo pořád ještě neví, co to znamená, ať hledá v slovnících cizích slov tak dlouho, až na to přijde), nyní můžeme s nemenším zadostiučiněním, ba přímo uspokojením konstatovat, že vycházet nepřestala, ba právě naopak. To vůbec není málo, dokonce by se to dalo pokládat za malý či menší pardubický zázrak! Vydávat s chutí a gustem parádní literární časopis v době, kdy se musejí konat demonstrace před sídlem ministryně kultury a pod okny její údajně vrcholně zpupné čili arogantní tiskové mluvčí (kvůli níž prý mnozí oslovení jeden po druhém odmítají se stát novým ministrem kultury), kdy mnoha časopisům málem již klinká umíráček, kdy některé jsou k mání jedině v elektronické verzi, kdy západočeský PLŽ se znovu ocitá na pokraji klinické smrti, poněvadž… (a to již nesmíme povědět, alespoň pro tentokrát nikoli), to je opravdu více než dobré dílo!

Nuže Partonyma. Právě započala druhý ročník své existence, pokračuje se však v průběžné numeraci jednotlivých čísel, takže nyní bylo vydáno již páté číslo. V tiráži najdeme hned dvě označení tohoto periodika: jednak „literárně-kulturní revue“, jednak, a to mnohem častěji: Východočeský literární čtvrtletník. Stejně jako v dobách začátku tohoto literárního časopisu je vydavatelem Partonym hradecko-pardubické nebo pardubicko-hradecké Středisko východočeských spisovatelů (k němuž přináležejí i literáti z Vysočiny), navíc k vydávání periodika dochází ve spolupráci s Katedrou literární kultury a slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Jde tudíž o záviděníhodnou symbiózu vysokoškolského humanitního pracoviště s regionální spisovatelskou organizací či institucí – a nikoli náhodou se na tvorbě či přípravě časopisu podílejí obě uvedené složky: je koneckonců v jejich zájmu, aby byla Partonyma na světě! My v tomto sloupku o Plzni raději ani ň, jen si to však v duchu pokradmu srovnávejte s Plzní, vážení a milí čtenáři!

Zůstaňme u nejnovějšího, čili pátého čísla, jak už bylo řečeno. Stejně jako dříve již vydaná Partonyma i toto číslo je tematické a tomu odpovídá i jeho podtitul: Ars Erotica. Studie a úvahy, ba dokonce i literární recenze na toto téma najdeme ve vstupním oddílu nazvaném Kontemplum, po kterém následuje oddíl Textáž, představující svého druhu antologii literárních textů s erotickou tématikou: občas možná kvazierotickou, nicméně nabízející zajímavý průnik do nejnovější české poezie. A to zdaleka nejenom pardubické či královéhradecké, i když autoři z regionu z pochopitelných důvodů v Partonymech převažují. Možná nejsme úplně objektivní, v této erotické poezii (případně i v několika erotických básních v próze) si z estetického hlediska počteme s daleko větším požitkem než v někdejší kontroverzní antologii české erotické literatury 1990-2005 s názvem Jezdec na delfíně! Abychom se ale vyhnuli podezření, že by v Partonymech mohli být samé neslušnosti, honem přispěchejme co s nejcudnějším příkladem, totiž alespoň s jedním výrazně erotickým dvojverším: „Chceš mi dát vše: tělo, retík…/ Odpusť, jsem jen teoretik.“

Pro srovnání s ostatními literárními časopisy se rovněž sluší a patří uvést, že toto číslo Partonym je o něco rozsáhlejší (kvůli přitažlivému tématu?) než doposud vydaná čísla a čítá dohromady 222 stran. Skutečně: dvě stě dvacet dvě strany formátu A4! Neuvěřitelné. Skeptikové okamžitě namítnou, že na některých stranách je kupříkladu jenom jedna nevelká básnička, jinde pouze dvě nebo tři, ano, i to se přihodí – a také je v Partonymech velké množství ilustrací. Další oddíly se nazývají Setkání a Kruhy, v nichž nechybí ani rozhovory. Závěrečný pod-oddíl se nazývá Kdo je kdo a uvádí stručné informace o autorech čísla. Je to skutečně nadmíru pestrá životní mozaika! Proto si z jednotlivých charakteristik či personálních informací namátkou něco vyberme: „Má rád nápoje obsahující mravenčan ethylnatý. – Překládá z bosenštiny. – Vystupuje se scénickým jazzovým tancem. – Žijí s nimi pavouci. – Je matkou pěti chovných potkaních bambulí. – Hraje improvizační divadlo. – K jeho zájmům patří provazochodectví. – Zajímá se o kulturní jevy okrajů. – Má rád med, Koreu a jí hodně banánů. – Přesedlal na pedagogickou dráhu. – Vystupuje též jako folkový bard. – Ráda zelený čaj a ryzlink rýnský. – A ptáčci a kytičky. – Cítí se být doma v Praze. – Nyní žije v Londýně. – Ilustruje knihy renomovaných autorů. – Je šéfredaktorem ročenky. – Živí se jako sazeč a jazzový pianista. – Samozvaný strážce „Středu Evropy“ v Havlíčkově Brodě.“ Není divu, že (nejen) východočeská Partonyma mají pozoruhodné autorské zázemí i okruží!

A ještě personalia. Šéfredaktorem Partonym je básník a prozaik Lukáš Vavrečka, absolvent a nyní doktorand Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, který se loni v prosinci, ač teprve pětadvacetiletý (!!), stal po prozaičce Marcelle Marboe novým předsedou Střediska východočeských spisovatelů. Opět něco neuvěřitelného, ba neopakovatelného. Jako kdyby ožívala epocha Devětsilu, Hosta, Literární skupiny… Leč nikoli, jsme stále až po uši v české postpostmoderně. Jenže: Vavrečka si může dovolit i to, že každý oddíl Partonym má svého „odpovědného redaktora“ čili čtyři osoby. Pak jsou v tiráži uvedeni takzvaní sekundující redaktoři (je záhodno se poučit čili vyzvědět, co to v redakční praxi znamená!), dále dvě jazykové redaktorky, pak koordinátorka, potom tajemnice, další člověk má na starosti distribuci a public relations, další je vedoucím projektu, jiný má zase pod kuratelou úpravu obálky. A šéfredaktor je rovněž tvůrcem výtvarné podoby obálky a navrhuje sazbu. Přičemž koordinátorka se stará také o sazbu. A ještě to není všechno: revue má dokonce tři správce. Budeme si myslet, že to jsou tři sudičky fungující a studující pod lidskými pseudonymy… Tak o tomhletom se redakci Plže může jen zdát.

Proč však o Partonymech můžeme mluvit jako o učiněném zázraku z Východních Čech, především jako o zázraku z Pardubic, z města se Zelenou věží? Inu proto, že se redakci podařilo sehnat postačující finanční prostředky z jedné nejmenované (byť v tiráži řádně uvedené) Nadace. Díky tomu v současnosti může vydávat až velkoryse pojatý (polo)studentský literární časopis. Není odkázána na milostivý rozmar nějakých paní úřednic a pánů úředníků. Proto má dokonce v úmyslu vydat a připravit antologii autorů Východočeského kraje a Vysočiny, navazující na souměřitelné antologie tohoto typu (k nimž patří i publikace Na dva západy, tj. průřez současnou západočeskou prózou a poezií). Darmo mluvit a dosti již bylo řečeno: Partonymům čest a chvála! A Plzni?

Partonyma v pdf ZDE.