literární západ

V Plzni bydlím podstatnou část svého života a mám to město opravdu rád. Ale nenarodil jsem se tu, nejsem odkojený plzeňskou vodou, a tak si různá škobrtnutí naší radnice neberu příliš osobně. A že těch přešlapů (namátkou kašny, parkovací dům Rychtářka, depo, Dům hrůzy Inwest…) bylo! I kauzu Kontejnery bych přešel bez mrknutí, nebýt srážky s podporovatelkou rezavého umění slečnou Hankou. Konfrontační (politicky korektní výraz pro „přidrzlý“) styl jejího komentáře pod článkem dr. No mě vytrhl z šášorovného klidu a donutil mě pátrat po detailech kontejnerové akce. Výsledkem mé pečlivé investigativní práce je zjištění, že Kontejnery k světu a nejspíš i celá Plzeň 2015 zavání velkým průšvihem.

• Plechové bedny

Ať si kdo chce co chce říká, kulturní kontejnery rozeseté po městě nejsou vůbec špatný nápad. Nezaberou příliš místa, dají se snadno sbalit a přestěhovat a jsou vcelku nedobytné, takže odolají i případným nájezdům různých nenechavců. Na druhou stranu se musí počítat s několika problémy. Tmavý prostor kontejneru rozpalovaný letním sluncem k posezení s knihou rozhodně nevybízí. Většina beden navíc vypadá, jako by je na místě zapomněla nějaká stavební firma – příkladem budiž prostor v Solní ulici, kde se po celou dobu festivalu cosi opravovalo, většina plácku před Hlavní poštou byla ohrazena a vedle kulturního kontejneru parkoval bagr.

Tady by pomohlo kontejnery pomalovat, polepit plakáty, prostě je nějak odlišit od jejich přepravních kolegů a většinu aktivit přesunout ven před kontejnery. Kolem čítárenské krabice mohla být křesílka se slunečníky a vedle herní kavárny by se zase dobře hrály šachy v nadživotní velikosti. Ruch kolem kontejnerů by kromě toho zaujal i víc kolemjdoucích.

• Kecy v krabici

Kdesi jsem četl, že geniální myšlenka kontejnerů vzešla z české, resp. přímo plzeňské hlavy. Oficiální web to explicitně netvrdí, možná jen něco naznačuje mezi řádky, každopádně server iDnes má fotografie z podobné akce, kterou spáchali v blíže neurčené minulosti v Polsku.

Mnohem zajímavější je fakt, že cílem celého plzeňského kontejnerového snažení je „vrátit život zpět do ulic a přitáhnout pozornost k místům, která jsou neprávem opomíjena“. Tady se jako Plzeňan musím zastydět, místa jako Hlavní pošta, náměstí Republiky nebo Měšťanská beseda opravdu opomíjím. Někdy i dvakrát denně.

Definici „opomíjeného místa“ podle mě splňuje Lochotínský pavilon. Ten obohatila přítomnost kontejneru č. 28, který po celou dobu konání festivalu úspěšně předstíral, že slouží k uskladnění zahradnického náčiní potřebného ke kultivaci Lochotínského parku. Podle aktualizovaného programu staženého z webu v něm (nebo nejspíše v pavilonu) mělo proběhnout osm (!) akcí. V době jejich konání jsem se na místě několikrát vyskytl (byť ve vozu MHD), ale ničeho jsem si nevšiml.

Podrobnějším zkoumáním mapy konejnerů jsem zjistil, že opodál (kousek od autobusové zastávky Hodonínská) měl stát kontejner č. 8 – Open modul Vinice. Toto místo ale bylo tak opomíjené, že k němu opomněli zmiňovaný kontejner vůbec přistavit.

• Propagace a organizace

To je věc, která se týmu „k světu“ příliš nepovedla. Urputným několikatýdenním dotazováním se na festival a neslušným posloucháním cizích hovorů v tramvaji jsem zjistil, že většina Plzeňanů sice ví, že se „něco“ děje, nicméně neví co a ani nemá chuť to zjišťovat. Festival si Plzeňané nejčastěji spojovali s půjčovnou koloběžek, nejspíš i proto, že na ni upozorňovala pravidelná hlášení v MHD.

Weby informující o kulturních akcích v kraji o Kontejerech k světu mlčely, internetové deníky festivalu věnovaly maximálně několik řádek. V centru města se objevilo několik plakátů s kontejnerovou mapou – ty bych mimochodem uvítal i v oněch „opomíjených“ lokalitách. Vcelku dobře fungoval oficiální web ksvětu.cz, ale nejvíce to žilo na Facebooku. Kterému se spousta příčetných lidí zdálky vyhýbá.

Informační brožura Program kontejnery 2013 byla od začátku festivalu nedostatkové zboží, a tak jsme ani my nemohli ronit slzy dojetí nad tím, že „kontextuální ohled se tak rozšiřuje do roviny simultánního vnímání pěti zcela svébytných míst za vzniku jednoho celku, jediného organického tvaru negujícího konvenční prostor…“. O chybějící brožuře a vůbec mizerném PR, za které je mimochodem zodpovědná výše jmenovaná slečna Hanka, se ve svém komentáři pro ČRo Plzeň zmiňuje i Petra Kosová. ZDE.

Fatální nedostatek relevantních informací (vidíte, jak se mi rozšiřuje simultánní vnímání a ještě u toho zvládám negovat konvenční prostor?) mi připomíná minulý ročník dne Meliny Mercouri. Několikadenním studiem plakátů k akci jsem nabyl dojmu, že nebohá Melina se z vadné krevní konzervy nakazila virem HIV a ve věku pouhých 26 let zemřela v hospicu na okraji Amsterdamu. Akce má tedy za cíl šířit osvětu o HIV a AIDS. V den konání jsem se omylem nachomýtl na Americké a byl jsem překvapen tím, co vidím. Narozdíl od odstatních kritiků kontejneristů a 2015kářů pozitivně. A protože si ten pocit chci uchovat co nejdéle, nebudu pátrat po tom, kolik nás milá Melina stála.

V centru Plzně jsem denně – dopoledne, odpoledne i večer, a proto jsem se velmi těšil, jak jednotlivé kontejnery okouknu a nechám se kulturně obohatit. Bohužel nestalo se tak. Nevím, jestli za to mohla náhoda, nepřízeň počasí nebo nějaký organizační šum, kontejnery jsem většinou viděl zavřené. Nebo tak alespoň vypadaly. Některé z nich byly otevřené od rána do večera, jiné sice měly být, ale nakonec nebyly, v dalších byl program jen na hodinku dvě. Zjistit otevírací dobu toho kterého kontejneru se dalo vlastně jen na webu ksvětu.cz, což trochu odporuje myšlence o spontánnosti kulturního působení. Uváděné údaje byly navíc jen orientační (v programu se třeba stále uvádí 8. červen jako datum konání Dne MM), takže ve výsledku jsem byl spíše rozčarován a značně dezorientován.

O kvalitě kontejnerového festivalu jsem měl tedy celkem jasno, ale abych 2015kářům nekřivdil, rozhodl jsem se absolvovat i akci Chrást Aquarium Factory. O té se vědělo jen to, že jde o závěrečnou práci studentů Ústavu umění a designu ZČU pod vedením Petra Formana. Vernisáž měla začít v půl deváté večer, následovat měl koncert kapely MTO Universal Praha (divadlo Sklep). Po dvouhodinovém bloumání po výrobních halách občas narušovaném stáním ve frontě na občerstvení se na scéně objevil Forman a oznámil to, co došlo snad už úplně všem – že čekáme na tmu. A než zase zmizel, stihl poděkovat majiteli továrny… panu… řediteli… majiteli továrny. Po několika dalších písničkách kapely, která není právě šálkem mého kakaa, se opravdu setmělo a my byli vpuštěni do druhé haly se slibovaným akváriem. Znechucen tlačenicí, která před okny do haly propukla, jsem se zase otočil a vyšel před továrnu. Nadechl jsem se studeného vzduchu a kdesi v dáli uslyšel zvuky z nějakého koncertu. Můj dojem z akce pak vystihl komentář nedaleko stojícího mladíka: „Ty voe, proč jsme tady, když támdle je nějaká lepší akce?“ A to taktně mlčím o tom, že v druhé půli večera došly barmanům zásoby občerstvení.

• Arogance mocných

Nad svérázným PR hlavní kontejneristky slečny Hanky jsem se tu už několikrát pozastavoval, vy si její komentář můžete přečíst TADY. Tón jejího příspěvku mi přišel nepatřičný, argumentace jalová, ale ke cti jí slouží fakt, že šla s kůží na trh a vyjádřila se veřejně.

Kontejneristka číslo dvě si to s dr. No rozhodla vyříkat po mailu. Dr. No její jméno neprozradil, říkejme jí třeba „Ivana“. Našemu dvornímu brblalovi zaručeně došla řeč, když ho křehká básnířka se svérázným vztahem k rodné řeči nazvala jedním z hlupáků, „co mají na vše názor hlavně aby ho měli“, řvounem „co si ani nezjistí skutečnost“, lemrou línou, která se ani neobtěžuje, „ale, to by bylo moc práce moc nepříjemných skutečností“, konspirátorem, který „kolik času stráví (…) na tom aby takovéhle pitomosti vytvářel“ a „zaslouží si pár facek“. Více TADY.

Dámy, takhle se chovají hlavní tváře „největší akce oživující veřejný prostor v Česku“? Blahosklonně nám prostým lidem přinášíte kulturu, ale kde je slušné chování? Kultura projevu?

Když jsme s otázkou na financování projektu Kontejnery k světu neuspěli u slečny Hanky a slečna „Ivana“ nás kvůli tomu zařadila ke „řvounům, co si ani nezjistí skutečnost“, obrátili jsme se na Plzeň 2015. Tam nás vydrželi ignorovat více než měsíc a po urgencích nás odkázali na výroční zprávu. K dispozici je ta za rok 2011, která nás až tak nezajímá, u té za 2012 ještě neuplynula zákonná lhůta ke zveřejnění, takže ta NAŠE za rok 2013 bude k nahlédnutí za více jak 12 měsíců.

• Melina Mercouri

Už jsem si zjistil, že MM byla řecká herečka a zpěvačka, která se stala ministryní kultury a navrhla koncept Evropského hlavního města kultury. Docela by mě zajímalo, jak si to kulturní město představovala. Mám pocit, že hlavním podnětem pro pořádání jakékoliv kulturní akce je dnes balíček bankovek, který na stole se slovy „nějak to utraťte“ nechal úředník EU. Přitom by to měla být snaha potěšit lidi, předvést jim, co umím, ozvláštnit jim den. Kulturu neživí snadno nabyté peníze, ale láska, radost z tvorby, ze života a nakonec i ta dřina. Pro mě kultura není pořádání „největších akcí všech dob“, je to lavička v parku, kterou někdo opravil a natřel, aby se na ní dobře sedělo, květiny, které někdo zasadil k tramvajové zastávce, je to i barevný nápis „víc lásky“, který někdo umístil pod železniční most. Je to vystoupení pouličních kejklířů a je to koneckonců i ten houslista, který stojí ve Smetance. Kulturu mají lidé dělat pro lidi, ne pro peníze nebo body do životopisu.

Miloš Urban si ve své knize Poslední tečka za rukopisy pohrává s myšlenkou, že za téměř sto let trvajícími spory o RKZ stály dvě dámy – Hanka a Linda. Aféru Kontejnery tu na LZ značně přiživily také dvě ženy – Hanka a „Ivana“. Nicméně s přihlédnutím k internetové době dávám slávě obou slečen měsíc, maximálně dva. A tak je to správné.