literární západ

Počínaje předvčerejším dnem prastarého svatovalentýnského svátku se Zápisník dr. No pokusí být poněkud jiného ražení. Vždyť co stokrát, i pouhých desetkrát nic, poněvadž jde o nic a pořád jen o to pusté nic, by uondalo a znechutilo opravdu kdekoho, takže závěr budiž jasný: ponechejme činčilky a činčiláky, ať si zálibně lebedí na písečku u patníků. Podotknout k tomu ještě něco jiného – ledacos či všelicos k přítomnosti – by vyznívalo jako nedůstojné mentální trápení těchto rozkošných zvířátek.

Zato jsme byli redakčně dotázáni, zdalipak se v Knihovně města Plzně (dozajista v Polanově síni, kde sice již neshlíží ze zdi fotografie Bohumila Polana, jeho duch tam však trůní dál) nepřihodilo cosi zajímavého během každoročního slavnostního vyhlašování a odevzdávání Cen Plže. Aby ne: vskutku 12. 2. došlo na Ceny Plže a tentokrát již podvanácté! A řekne-li se Ceny Plže (jsou vždy tři!), jedním dechem by se mělo připojit, že také na Cenu Ason-klubu. Taktéž podvanácté. Paměť je však děravá a na pódiu vládly rozpaky, zda se některý (vesměs mladší) laureát „nižší“ Ceny Ason-klubu dočkal (či dorostl) „vyšší“ Ceny Plže. Ani obráceně by to nebylo vyloučeno, jenže by šlo o historickou výjimku. Co se ale zřejmě ještě nestalo (nebo už ano?), může se dřív nebo později státi. Cenu Plže by mohl získat i David Brabec, Cena Ason-klubu by naopak dozajista slušela nestárnoucímu Davidu Charvátovi. Už to všichni vědí, leč prozraďme i zde, že „asoní“ Cenu obdržela Lucie Koutná, absolventka Západočeské univerzity v Plzni, jemná mladá žena, která nesnáší veřejné pálení knih.

A co Ceny Plže pro „starší a pokročilé“? Přičemž těmi pokročilými se myslí i mladí literáti? Když si necháme v paměti projít všechny dosavadní ročníky, vyjde nám s neuvěřitelnou matematickou určitostí, že po ulicích města Plzně chodí, bloumá, prochází se či v tvůrčím zaujetí špacíruje už kolem tří desítek laureátů této Ceny. Na malou násobilku či na něco takového se přitom nelze spolehnout: někteří laureáti totiž nepobíhají po Plzni, ale po jiných lokalitách. Horší je, že občas už vůbec neskáčí přes kaluže, neboť jsou v intenzivní péči lékařů. Můžeme doufat, že Cena Plže je doposud posiluje: zatím nikdo neodešel na pravdu Boží. Kéž by tomu tak bylo i nadále a ještě hodně dlouho! Jednou Cena Plže putovala do Benátek nad Jizerou, neboť tam pobývá pozorný kritik západočeské literatury. Dvě osobnosti obdržely Cenu Plže takříkajíc honoris causa, jiné dokonce dvakrát: jednou za literaturu, podruhé za literární kritiku. Jeden laureát nyní dlí v Praze, druhý v Povrlech u Ústí nad Labem.

Přihodilo se i to, že bylo v hledišti plno, ačkoli do druhého patra nejel výtah, což mají nepochybně na svědomí pomlouvači a odpůrci Plže. Ti, co dorazili, se snad nenudili, přinejmenším neodcházeli. Tudíž mohli být u toho, když Cenu Plže plus částku nula nula čárka nula nula korun českých postupně získali v abecedním pořadí básník a prozaik Jiří Kolář (odveze si ji do Sušice), prozaička Daniela Kovářová (poveze si ji do Štěňovic), dále básnířka a prozaička Kateřina Sachrová (nechá si ji v Plzni), která s bravurou recitovala své básně ve francouzském překladu! Daniele Kovářové se večer líbil, označila ho za „surreálný“, nebylo jí však hej, když musela zdůvodňovat, proč všechny ženy přijdou do nebe. Ani právnická latina jí k tomu málem nestačila! Kdepak, Ceny Plže nejsou žádné baráčnické šibřinky.

Senzace přišla na konec. Nikdy nikdo nespatřil Evžena Pěnkavu, pilně a hojně publikujícího v Plži. Ví se ale, že zatvrzele odmítá veškerá ocenění. Nicméně kosa nepřišla na kámen: když ne on, tak Cenu Plže obdržela paní Věnceslava Pěnkavová, která si pro cenu přijela, zhola netušíc, že ji získá. Publikum se srdečně bavilo. Namoutě, jen aby poslední Ceny Plže nebyly poslední! Nechť jsou i za rok a Pěnkava ať zas přijde zkrátka. Přesto mu lze i ze stránek Literárního Západu přejícně popřát lust zu kritisieren!