literární západ

Máme psát o „písmenové foukačce“ nebo nemáme psát o „písmenové foukačce“? Rozumnější by bylo nad tím mávnout rukou jako nad textem skoro duchamorným, leč tato „písmenová foukačka“, jak jistý Ivo Václav Fencl (prosím, neplést s Ivem Fenclem ml.!) sám o své vůli pojmenovává svůj článek, vyšla v pondělí 12. května v Plzeňském deníku a byla tudíž určena širší veřejnosti. Celý jej přeslabikovávat nemůžeme ani nehodláme, ve velké zkratce však jsme schopni shrnout, že pan Ivo Václav volá po tom, aby se stal zázrak a od roku 2015 by přišla na svět „reprezentativní a profesionální periodicky vycházející publikace města Plzně a našeho kulturního jihozápadu v papírové a v elektronické verzi“. Ergo: myšleno je to tak, že by se měl nejpozději na konci letošního roku zlikvidovat měsíčník PLŽ – Plzeňský literární život a místo něho by se obnovil časopis Pramen (na jiném místě Fencl nabízí název Nový Pramen), a to „jako kulturně politická revue města Plzně, našeho spádového jihozápadu a lidí s ním rodinnou a kmenovou soudržností propojených“.

Opravdu nevíme, co se myslí onou „kmenovou soudržností“. To je nad chápání dr. No. Zrovna tak nerozumíme tomu, co má Ivo Václav Fencl na mysli, když hovoří o „budoucí evropské slávě“ Plzně – v roce 2015 nebo i později? Což o to, slávu Plzni přejme, leč s tou evropskou to nebude jednoduché. Spojit rodinnou a kmenovou soudržnost s evropskou slávou se podaří málokomu, kdyby to šlo tak snadno, už bychom se v podobné „slávě“ div že ne všichni koupali blahem. K věci: Fencl velice pochybuje, že by do případné nové revue mohl PLŽ – Plzeňský literární život „vplynout“, dokonce i kdyby chtěl, byť nemá tušení, zda by něco takového bylo na pořadu dne. A proč Pramen? Poněvadž ho kdysi vedli „zdejší“, tudíž plzeňští spisovatelé, nikoli tedy literární kritik žijící ve středních Čechách. Budiž, aspoň menší komentář si ale jednotlivé úlety z „písmenkové foukačky“ pohříchu zaslouží.

Fencl na začátku svého novinového příspěvku tvrdí, že PLŽ má „kolem šedesáti stran ve formátu A5“. Viděl ho vůbec někdy nebo mu to nějaký všeználek z „jihozápadu“ nakukal? Časopis má už dlouho (počet stran se malinko mění) 32-36 stran. Nemýlíme-li se, před lety jedno dvojčíslo čítalo (naprosto výjimečně) čtyřicet stran, což bylo maximum. Na větší rozsah nezbývaly nikdy peníze. Kdepak „kolem šedesáti stran“! Dále Fencl utrousil, že „elektronicky jsou ke stažení dva poslední ročníky“. Kdyby ten článek vyšel 1. dubna, dalo by se to pochopit, autor určitě umí počítat i víc než do dvou, proč však lidi bulíkuje a vykládá takové nesmysly? Možná kdyby se jedinkrát zajímal o starší ročníky Plže, zjistil by, že jsou k dispozici a že on je „méně obeznámený“, nikoli ti, pro něž svou „foukačku“ sepsal.

Jdeměž dál. Fencl sděluje, že PLŽ bude v roce 2015 „už i formálně dospělý“. V říjnu to bude dvanáct let, co je PLŽ na světě, za rok mu bude na podzim třináct… To je formální dospělost? Dejme tomu, že jde o dětinské a záludné nezvládnutí matematiky pro školáčky, horší je, když Fencl chválí velkorysost „naší velké radnice“. To si opravdu tropí šprýmy, bohužel i sám ze sebe, neboť dává najevo, že nemá sebemenšího tušení, jak ta velkorysost vypadá v praxi. Proč si svá tvrzení neověří? Nebudeme tvrdit, že lže jak vymknutý z pantů, toliko neříká pravdu. Nebo nechce říkat pravdu. A proč do toho zatahuje nějaké „dvě manažerky“ z Plzně? Kdyby se mu bylo bývalo chtělo, žel ono se mu nechce, musel by připomenout, že skoro deset let vydávání Plže podporovalo především Ministerstvo kultury České republiky, a to s plným respektem příslušných odborných komisí, žádných kamarádíčků z mateřinky. Žel teď se ministerské regule nastavily na jiné ekonomické parametry.

Dočítáme se, že v českých zemích vychází „zhruba patnáct“ literárních časopisů. Tím Fencl zřejmě myslí i časopisy sborníkového typu, jak je definují literární bibliografové a experti z této sféry. Ve skutečnosti literárních periodik typu Plže vychází přibližně čtyři, což je po čertech málo. Nepřejme si vědět, co by Fencl napsal o těch ostatních. Vždyť on neví, ani kdy v Plzni vydávali onen časopis Pramen: míní, že před 75 lety, ve skutečnosti před 85 lety – ba i víc. On totiž Pramen vycházel v Plzni jen krátce a pak redakce přesídlila do Prahy. Fencl uvádí Jana Vrbu, Emila Vachka a Bohumila Polana: Vrba je spojen s prvními ročníky, Vachek víc s pražským údobím a zánikem časopisu, a Polan? Nenapovídejme Fenclovi, jen ať si zjistí, jak to bylo s Polanem. Literární historik to ví, Fencl si mlží.

Jak však má nějaký Nový Pramen přijít na svět? Nejprve pryč s Plžem, neboť ten by „nesplynul“. Bodejť: vždyť i ta „plží maminka“ v redakci, o níž píše bůhvíproč s despektem, je už plží babička. Dále: nový časopis by prý nebyl dotován „Jihozápadem“ (??), nýbrž „zdroji našeho starobylého města Plzně“, k tomu dotačními programy Západočeského kraje (pan Fencl neví, že žádný Západočeský kraj neexistuje) a „možná stále úplnější a fakultovitější Západočeské univerzity už připomínající včelí roj“ (?). A byl by prý řízen „jistě kompetentní redakční radou“ nebo „nezkorumpovatelnou správní radou“. Z toho má člověk v hlavě včelín. PLŽ nikdy žádnou správní radu neměl, otázka kompetence redakční rady nejspíše trápí jen páně Fencla. Baže: písmenová foukačka.

Myšlenka je asi takováto: kdyby Nový Pramen vedli „zdejší spisovatelé“, míní pan I. V. Fencl, byl by dotován „určitě vlastenečtěji a stabilněji“ než když podporovalo Plže ministerstvo kultury. Jára Cimrman by po přečtení těchto slov pravil: On pravdu má! Tedy pokud Fencl záměrně nelže, jinak se to říct nedá. Vychvaluje revui Pěší zónu, právem, byť v ní bylo literatury poskrovnu. Neřekne však, že přišla „radnici“ a ministerstvo na více než velevelkorysou sumu peněz, nesrovnatelně víc než PLŽ (v něm je všechno za hubičku, žádné mzdy, žádné honoráře) – a hlavně v rámci prolhané objektivity nepoví, že se na její vydávání „zdejší spisovatelé“ prachobyčejně vykašlali. Bylo s ní moc práce. A co čtvrtletník Spektrum, kdopak ho sprovodil ze světa? O tom pan Ivo Václav mlčí jak mrtvý brouček.

Takže: nejde o to, zda se „(bez)božně“ volá po zázraku, anebo jde o pohádku plnou smyšlenek uveřejněných v novinách. Podle Fencla je to jednoduché jak facka: stačí se obrátit na starobylé zdroje, najít na mapě Západočeský kraj a včelí roj na Západočeské univerzitě v Plzni, sestavit prý kompetentní redakční radu nebo prý nezkorumpovatelnou správní radu, přivolat pár „zdejších spisovatelů“ – a zmíněné reprezentativní a profesionální periodikum bude na světě. Elementary. Je to tak jasné, že nejasné je jediné: proč to zrovna pan Ivo Václav Fencl už dávno nezprovoznil? Proč už něco takového nevychází v Plzni pět, deset, patnáct let? Kde jsou ty roje, kde jsou ty zdroje? Dvěstěprocentně by to „zdejší spisovatelé“ dělali tisíckrát líp než „jeden neúnavný akademik“ od Litavky, tak proč to dávno nedělají? Nejmíň třistakrát líp? Leč léta běží a kde nic tu nic. Proč se neozývá rodinná soudržnost, co činí kmenová soudržnost, co mamuti, co dinosauři, co trilobiti?

Řekněme to na rovinu: opravdu nevíme, proč pan I. V. Fencl práší jako zjednaný, asi má nějaké šibalské důvody. Přitom on se zanikající Pěší zóny nechopil, Spektru ani za mák nepomohl a od Plže akorát chtěl honorář. Na ty žel není. Nemyslíme, že by „zdejší spisovatelé“ začali vydávat Nový Pramen, neb je to dřina (leda tak jedno dvě čísla), nepochybujeme však, že by někteří „zdejší spisovatelé“ rádi zadupali Plže do země. Teprve pak by se dostavila „budoucí evropská sláva“. Nuže, dupejte, čactí vlastenci typu Iva Václava Fencla, jen dupejte. Až vítězoslavně dodupete, několik plžích obětavců se všehovšudy ve vší tichosti odebéře na plží dovolenou. Už by si ji ostatně za svou dlouhodobou pomoc západočeské literární kultuře – konanou tváří v tvář zapšklým, lživým a především líným pomlouvačům – opravdu zasloužili.