odkazy
Neměli jsme ani trochu v úmyslu psát o nové knížce Jiřího Ulricha (Jiřího Č. Ulricha), totiž o jeho románu Stíny za jevištěm, a také o autorově knize coby o literární novince psát nebudeme, nechť se toho ujmou povolanější a nechť se toho ujmou tam, kde by hodnocení této prózy mělo dostat patřičný prostor. Psali jsme však v Zápisníku dr. No o jeho nedávno vydaném titulu Povídky z pouti – leč opět nikoli o vlastním textu, nýbrž o tom, jak zmíněná publikace vypadá po stránce nakladatelské a redakční. A jak? Jedním slovem hrůza. Co bychom si povídali, jde přímo o odstrašující případ! Kdo má toho žluklého másla na hlavě nejvíc? Literární Západ ani krapet na lžičce. Pozor však: o jednotlivých povídkách nebylo z naší strany řečeno vskutku zhola nic: šlo o úplně jinou záležitost, o úplně jiný pohled na pochmurnou skutečnost, že je to makabrózní ukázka jednoho „výtvoru“ naší knižní kultury či pakultury. Věru v tom nejhorším provedení.
Jak už to tak bývá, Jiřího Ulricha (Jiřího Č. Ulricha) se to notně dotklo. Jak už to tak bývá, nedotklo se ho to, co bylo řečeno (vyvrátit nebo zpochybnit řečená slova nemůže, i kdyby se stavěl na zadní a pak v duchu i na přední), nýbrž to, že to vůbec bylo řečeno. Tedy někde a někým napsáno. Pravdy se říkat nemají, že? A jak už to tak bývá do třetice, rozhodl se natotata pro protiúder, jenže nikoli ad rem, k věci, leč ad personam, pro zlovolný útok na osobu pisatelovu. A proč zlovolný a proč opravdu zlovolný, ne-li zaslepeně podpásový? Nuže, z mnoha důvodů. Především kvůli tomu, že Ulrich (Č. Ulrich) bohužel nereagoval v rámci Literárního Západu čili v rámci určitých souvislostí, tam, kde by čtenáři věděli, v čem je jádro pudla: vybral si místo toho facebookové „jeviště“, kde nikdo nemá zdání, o co kráčí, a kde si tudíž Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) může nasadit škrabošku pana ublíženečka nejublíženějšího. Jinými slovy přijít nikoli se slovem do pranice, ale s prachobyčejným tyátrem.
A dále: beletrista vyrukoval s výzvou, požadavkem nebo tvrzením, že si prý dr. No má nejprve knihu přečíst a teprve potom psát recenzi. To museli nic netušící čtenáři facebooku kulit oči! Vážně tu knihu dr. No nečetl a vskutku napřed začal psát recenzi? Houby s octem, vážení! To je nactiutrhačný blábol a nic jiného. Ostatně: Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) nemá a nemůže mít tušení, nemá žádné indicie, aby mohl usuzovat, zda dr. No jeho povídky četl, nebo nečetl: může pouze vykládat jalovosti, což také činí. A ještě: povězme, že nebohý dr. No píše recenze už jedenačtyřicet let a nikdy v životě se nedopustil toho, z čeho ho Ulrich (Č. Ulrich) nyní osočuje. Rád se občas podílel na literárních mystifikacích, to je však něco jiného a o tom náš beletrista neví ani zbla. Že by však Ulrichovu knihu nečetl a začal na ni psát recenzi? To je lež jako věž, a nejen to: taktéž jde o pomluvu, pro niž není omluvy. Anebo je to hloupý žert tak žert, až by se páně beletristovy šediny měly stydět.
A teď k recenzi. To si člověk věru připadá jako v nějaké Ulrichově (Č. Ulrichově) ne v říši, ale špeluňce divů! Vždyť žádná taková recenze neexistovala, není na světě ani jedno jediné písmenko, ať si Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) vykládá čtenářům facebooku sebevětší nesmysly: to vše je pouze výplod jeho mozku, pravděpodobně dlícího v poněkud rozrušeném stavu. Bodejť, stačí se na jeho knížku podívat, a našinci může být šoufl! Chudák Marek Velebný, jehož fotografie to odnášejí za všecko ostatní. Víme již, že Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) lže po vzoru velkých lhářů naší doby, shledáváme však, že ani číst neumí (nebo nechce?): vždyť v nedávném Zápisníku dr. No bylo vysloveně řečeno, že o žádnou recenzi nejde (a že o kvalitu či o nekvalitu autorova textů vůbec nepůjde), a také to žádná recenze nebyla. Pan Ulrich (Č. Ulrich) si navíc neopatrně hraje s ohněm: vždyť recenze ještě může přijít na svět a může být taková, že by si od něj ani nějaký pes kůrku nevzal a k tomu by si celý facebook pobaveně zamnul ruce. Autoři jako Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) by na téma recenzí neměli raději žertovat!
z webu zorasimunkova.czJde-li však o recenzi jako takovou, ono je to ještě horší, než by se na první pohled zdálo. V prozaikově právě vydaném románu Stíny za jevištěm totiž recenzi najdeme. Je to k nevíře, ale je tam. A to hned na začátku knihy, ještě před vlastním textem! Což je světový unikát: ani největší grafomani tohle přece nedělají (Ulrich k nim doposud nepatřil), aby před svůj literární výtvor vystrčili „recenzi“! V tomto případě dokonce recenzi s velkým R, totiž: Recenzi! Pámbu s námi a zlý pryč. Nejde přitom ani v nejmenším o kvalitu či nekvalitu té recenze, to je zase jiná záležitost, leč textík takto do publikace zakomponovaný arciže žádnou recenzí není, natož Recenzí, tím samozřejmě být ani nemůže: s přimhouřením všech očí včetně kuřích bychom snad mohli mluvit o nějakém úvodu, předmluvě, prologu atp. Kdepak recenze nebo Recenze! Připusťme však, že Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich), ač se hrdopyšně či fanfaronsky označuje za redaktora a kritika (!?) jednoho literárního serveru a za původním povoláním vědeckého pracovníka, nemá ani šajn, co recenze je, co není a k čemu je na světě. Bohatě mu stačí, když před text svého románu předstrčí nebo vystrčí údajnou Recenzi. Co však umí parádně: zlolajně na někoho plivnout, že knihu nečetl, a přesto recenzi napsal. Opravme se, to je lež jako dvě věže věžoucí: dr. No knížku sice četl, ovšem recenzi na ni psát ani nezkusil. Navíc slibuje na svou čest, že to nezkusí ani náhodou, ať si velectěný Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) kejhá na facebooku, cokoli libo mu bude.
Ono totiž ani s tou údajnou recenzí čili Recenzí přilípnutou k začátku autorova románu zřejmě není všechno jednoduché! Povídá se totiž, že Ulrich (Č. Ulrich) do textu svévolně zasahoval, arciže bez vědomí pisatele „recenze“. Něco bůhvíproč vyškrtl, něco však dokonce do přišpendlené Recenze dokonce sám za sebe bůhvíproč dopsal! No to musel být kritický výkon přímo šampionský: vyškemrat si od někoho pár slov jako úvod ke knize, pak se v tom šťourat, opravovat, upravovat, dopisovat, přičemž se autorovi daného úvodu o tom ani nezmínit – a nakonec zmíněnou pasáž vpravdě velkoústně (nechtěli jsme napsat velkohubě) pojmenovat Recenze! Tohle jsou opravdické a tuze ošklivé „stíny“, které dávno nejsou někde za jevištěm, ale žalostně dopadají přímo na scénu a bohužel i na ctěné čtenářské publikum.
Co napsat ještě, abychom neupadli v tragikomické ulrichovské (č. ulrichovské) podezření, že píšeme recenzi jeho románu? Nepíšeme ji, byť si autor beztak vyšpekuluje co chce a cokoli se mu umane a zamane. Znovu raději zalkejme: chudák Marek Velebný, za výrobní „kvalitu“ jeho divadelních fotografií by se mělo nakladatelství okamžitě omluvit a vysázet na prkno tučné odškodné, zatímco p. Ulrich (Č. Ulrich) může dál dělat mrtvého, arciže lživého brouka. A copyright? Zase leda za pět mínus: ani zmínka o fotografiích, ani zmínka o ilustrátorovi, ani zmínku o autorovi recenze. Baže, kdo neumí, ten neumí. Musí dojít i na ilustrace: všechny čtyři jsou hned za titulním listem, dokonce ještě před zmíněnou „recenzí“ Recenzí. Ergo: ač ilustrace, neilustrují vůbec nic.
Achich ouvej, těžko by se na tento román psala recenze! Přítel bohemista v přítomnosti dr. No knihu prohlížel a suše konstatoval: na každé stránce jsou průměrně dvě chyby. To také není recenze, Jiří Ulrichu (Jiří Č. Ulrichu)! Dr. No tomu nechtěl věřit, otevřel knihu a vida, na jedné jediné stránce ihned objevil dvě hrubky a víc již nehledal. Je toto recenze? Není. Měla tato publikace redaktora? Neměla. V tiráži čteme i s překlepem, že ji nejmenované nakladatelství „připravilo k tisku, vytisko, svázalo a vydalo“. Nu, Jiří Ulrich (Jiří Č. Ulrich) se hlásí k „amatérským spisovatelům“. Knižní podoba jeho románu je vskutku amatérština non plus ultra. Zato tohle není recenze.
27 Responses to “Zápisník dr. No 7.32”
Leave a Reply for Ivo Fencl
kniha týdne
dívka týdne
anketa
Nahrávání ...
Kdo píše recenze po přečtení prvních pár stránek? Okamžitě mě napadne jedno jméno (to není pomluva, sám se mi tím kdysi chlubil). A co myslíte? Má ho tam (Ulrich, podepsaného, pod tou Recenzí).
K předchozímu článku.
a) připomínky k předchozí knize Povídky z pouti jsem zaslal nakladateli, aby vydání románu Stíny za jevištěm se vytýkaných věcí vyvarovalo. Nejsem redaktorem a spolehl jsem se na to, že se tak stane. To se týká i uvádění copyryihtů
b) já jsem se vůbec připomínkami dr No neurazil ani se necítil ublížený. Dr No sám mi román pochválil vzkázal mi, abych ho vydal. Naopak jsem se zapýřil a dospěl jsem k názoru, že Vlno román nečetl. Proto jsem se dopustil na fcb malého žertíku, napsal jsem, aby mi dr No nenapsal recenzi dříve než román přečte (v což jsem nedoufal a naopak se mu snažil sdělit, aby se neobtěžoval psaním recenze). Tohle vyvolalo onu bouři a obvinění z mé zlolajnosti. Já jsem nikdy netvrdil, že to, co napsal dr No na Literární západ byla recenze: tady lže někdo jiný než já.
Text uveřejněný v knížce jsem označil recenzi, snad má chyba: mělo být něco jako předmluva. S autorem textu I. Fenclem jsem takto o jeho textu mluvil a pokud jsem se provedl úpravy v něm,pak tak aby byly více informativní. P. Fencl o úpravách věděl a nic proti nim nenamítal. Tady je dr. No zcela neinformován.
Kniha opravdu neměla redaktora. Tvrzení o dvou hrubkách nepřijímám.
Styl předchozího textu- (neoznačuji ho za recenzi)- je vskutku barvitý, nechci říci že pavlačový. Ani nechci říci, že se skládá z neověřených informací,polopravd a výmyslů. Ani ho neoznačím za nactiutrhání. Ba ani omluvu nevyžaduji. Naopak: omlouvám se za dr. No, že čtenáře obtěžuje tímto textem. Opravdu si nemyslím, že by psal recenze bez přečtení textu, vždyť ani žádnou recenzi nenapsal, jak mi podsunuje.
Naopak obdivuji dr. No, jak dovede z komára udělat velblouda a co nehezkých slov v sobě dovede najít.
Na webu jsou k dispozici dva skeny z knihy a ty chyby tam prostě jsou. V druhém textu dokonce víc než dvě.
Na jakém webu? Facebooku? Tam je uvedena pouze zadní strana obálky. Předpokládal jsem, že tu si redaktor přečte. Vím o jedné v druhé knize: tiskovou úpravou vzniklo ze slova „časopise“ slovo „časo-pise.“ Jaká další chyba je, prosím o sdělení?
V první knížce chybí za citací z textu uvozovky, a v názvu Ason-klub pomlčka.
Omlouvám se za překlepy a pravopisné chyby v předchozím mém příspěvku.
Dnes v pondělí v 18 hodin před vinotékou v plzeňských Zadních Skvrňanech bude uvedená knížka Stíny za jevištěm k prohlédnutí, diskusí s autorem i k zakoupení. Přivítám literární odborníky na vnější vzhled knihy a i na obsah. Též rád uvidím pana Vladimíra Novotného a dám s ním rád řeč.
Také bych rád viděl pana Jiřího Ulricha a dal s ním řeč. Do Zadních Skvrňan určitě dorazí bezpočet povolaných literárních odborníků na vnější vzhled knihy. Já k nim nepatřím, já trochu rozumím vnitřnímu „vzhledu“ knihy. Jenže jednak jsou mi Skvrňany poněkud vzdálené, jednak hlídáme malou vnučku. Na dálku vzkazuji, že členové Ason-klubu by měli vědět, zda se píše s pomlčkou nebo se spojovníkem. A když to nevědí, stačí se zeptat. A těch odborníků i na to, jak se píše copyright.
Vladimíre,
napsal jsi:“Přítel bohemista v přítomnosti dr. No knihu prohlížel a suše konstatoval: na každé stránce jsou průměrně dvě chyby.“
Jmenuj mi, prosím, přítele, který na každé stránce našel průměrně dvě chyby. Ať mi to doleží nebo uvede na pravou míru. Jeden z vás by se měl omluvit za tuto do očí bijící dehonestující nepravdu.
Tak já to vezmu za přítele bohemistu. Chyba je chyba, nebudu je rozlišovat na morfologické, syntaktické a kdovíjakéjiné…
Text s „recenzí“: není to recenze. Pojmenovat ten text tak můžete, ale musíte počítat s tím, že se o to nějaký hnidopich otře. A dr. No hnidopich je, co si budeme povídat.
Turismus je špatně ohraničený uvozovkami, Zámek to samé.
Jakoby se píše dohromady.
Na druhý pohled… v první části je podmět „my“, v té druhé „vy“, to se prostě tříská.
Celkově je to takové kostrbaté, ale říkat tomu chyba?
Text 2 – teď vidím, že to bude ta zadní strana: ukecané. Na zadní stranu je tam příliš informací.
Vidím tučný text, podtržený tučný text, kurzívu a obyč písmo. To je grafických pičičáren, že by jeden dostal záchvat migrény. Text se má zvýrazňovat dvěma různými způsoby max.
Fiktivní poněkud zaostalý… přimlouvám se za čárku, nebo radši celý ten přívlastek trochu upravit.
Přimísený humor – divný obrat.
Satira na… tohle tam měl i Fencl. Třeba se to tak kolem Plzně říká, já dávám přednost satiře nečeho.
Kafkovský – takové úderné, bohužel ztrácí sílu, když je v textu víckrát za sebou.
Poslední odstavec čtu několikrát, a pořád ho nechápu.
Některé hry hrané v Divadle Dialog Plzeň – to je taková divná informace.
Např. a aj. se píší dohromady.
Špatně rozdělené „časopise“ jsme tu už řešili.
Je prozaikem na serveru saspi.cz. – jinde ne?
Nejsem přítel bohemista, takže se možná někde pletu, ale stejně…
Ale, ale, do oči bíjící dehonestující nepravda… Jaká to teatrální gesta!
Čeština je bujný oř, jak známo. Chyby jsou chyby. Proč se ale za svá konstatování mají omlouvat ti, zvláště bohemisté znalí jazyka českého, co na dehonestující prohřešky upozornili, nikoli všem čtenářům ten, kdo je napáchal ve velkém? No přece protó, protó, protó.
Jiný můj přítel (asi nebohemista) veřejně konstatoval, že J. Ulrich si počíná jak potrefená husa. Je na tom snad něco dehonestujícího? Není. Prostě J. U. teď je potrefená husa.
Děkuji kolegovi šáš za věcné připomínky. Pro vysvětlenou.
– formulace v textu „recenze“ jsem jejímu autorovi neopravoval
– grafickou stránku zadní obálky jsem neřešil (ani bych neuměl). Nechal jsem na vydavateli.
– bohužel mám sklon k divným obratům a jazykový cit není má nejsilnější stránka (celý život jsem psal technické texty + 60 let ze školy + skleróza)
-na př. – to je má chyba
-jinde než na saspi, v Plži nebo knížkách Ason-klubu jsem nepublikoval (viz „madailonek“)
-k poslednímu odstavci : nevím, co bych měnil. Snad bych k symbolickému přidal alegorický, metaforický, trochu tajemný
SROVNÁNÍ: Předmluva aneb Alegorie páně Ulrychova (psal Fencl)
Franz Kafka a William Shakespeare se pomyslně zasnubují v tomto pohádkovém příběhu z fiktivního města s jednou radnicí, jednou nemocnicí, jedním divadlem a řadou rázovitých figur a figurek. Na první pohled by se mohlo zdát, že jeden dramatik a spisovatel horlivě tvoří, zatímco „tam venku“ až překvapivě narůstá turismus.
Na druhý pohled bychom pak mohli vyhodnotit i zdejší pány konšely a na ten třetí se zaměříte jako na merit věci na starého herce, který zpola bezděky rekapituluje mnohé ze svého života. A ještě by se našly i pohledy další, ale… Ve skutečnosti se děje víc. Žerty půjdou stranou, obestírat by nás možná měla spíše hrůza a tato satira se stane tak říkajíc drtivou. A snad i satirou na cosi úplně jiného, než bychom čekali.
Ne na Plzeň, i když také. Ne na herectví, i když rovněž. Ne na problém migrace, ač též. Na…
Ale myslím, že si humorný horor páně Ulrychův dočtete sami.
A možná se i vy pak stanete někým trochu jiným!
Recenze (autorem knihy doplněno)
V absurdním světě tápající smutné postavy Franze Kafky a nerozhodný Hamlet Williama Shakespeara se pomyslně zasnubují v tomto až groteskním detektivním příběhu z fiktivního města s jednou radnicí, jednou nemocnicí, jedním divadlem a řadou rázovitých figur a figurek. Na první pohled by se mohlo zdát, že jeden postarší herec, dramatik a spisovatel v „podzemním doupěti“ horlivě tvoří, zatímco „tam venku“ za zdí divadla v napjaté situaci plné obav překvapivě narůstá organizovaný „turismus,“ jako by řízený odněkud z pomyslného „Zámku.“ A kde hrdinova manželka cosi chystá.
Na druhý pohled bychom pak mohli vyhodnotit i zdejší pány konšely a na ten třetí se zaměříte jako na merit věci na starého herce, který zpola bezděky rekapituluje mnohé ze svého života a zkouší vytvořit nové divadelní postupy. A ještě by se našly i pohledy další, ale… Ve skutečnosti se děje víc. Žerty půjdou stranou, obestírat by nás měla spíše hrůza vrcholící v rozuzlení příběhu, přičemž tato satira se stane tak říkajíc drtivou. A snad i satirou na cosi úplně jiného, než bychom čekali.
Ne na město symbolicky pojmenované Pilzov, i když také. Ne na herectví, i když rovněž. Ne na problém migrace, ač též. Na…
Ale myslím, že si na pohled humorný horor dočtete sami. A pod zdánlivě pohádkovým pláštěm vás zamrazí.
A možná se i vy pak stanete někým trochu jiným!
opdpověď Vlno:
Kdosi moudrý mi řekl „Kdo se nepohádal s Vlno, jako by nebyl.“ Takže už jsem byl dost. Odcházím ze dvora, mlčky míjím stáj a jdu dělat něco užitečného. Howgh.
Bez ohledu na předešlé texty chci jen uvést, nikoliv abych sebe obhájil, že vydání knihy u našeho nakladatelství tzv. na zakázku, vyjde výrazně levněji. Například u knihy Stíny za jevištěm je rozdíl za odvedenou práci cca 8tis ve srovnání s největším českým malosériovým výrobcem knih www.knihovnicka.cz . Tedy předešlá srovnání neberou na zřetel fakt, v jakém nákladu kniha vyšla a kolik to stálo. Je to podobné jako byste srovnávali Škodovku a Ferrari. Nutno dodat, že ač je Ferrari ve všem lepší z nějakého neznámého??? důvodu si ČEŠI 99,9% případů prostě raději pořídí ŠKODOVKU. Takže bych chtěl opravdu upozornit na to, aby byla kritika objektivní a nesrovnávala nesrovnatelné … Naše nakladatelství dokáže vyrobit knihy v malém nakladu za výrazně nižší ceny než kdokoliv jiný v ČR a tento potenciál lze velmi snadno využít a díky tomu si nemusí plno autorů lámat hlavu jak to udělá, aby mu kniha vyšla… Korektury a redakční práci děláme jen u našich titulů a tyto služby neposkytujeme především proto, že by jejich cena mohla být daleko vyšší než cena výrobní, autor si je musí zařídit sám. Chyba byla v tom. že to nebylo dostatečně jasně řečeno. To je vše … Medek
Jak Vás mám brát vážně, když se mě tu snažíte rozbrečet srovnáním vozů z Mladé Boleslavi a Maranella (které mimochodem kulhá na obě nohy, jak by Vám potvrdil expert na výrokovou logiku ZOMBín).
Je hezké, že vyrábíte levné knihy – to Vám mám vzkázat, já ten názor nesdílím. Podle mě máte hlavně odvádět kvalitní práci, pokud se Vám to ještě povede za rozumné peníze, lidi Vám utrhají ruce. Jenže jste zjevně panu Ulrichovi nesdělili, za co vše platí, resp. neplatí, vyrobili jste zmetek a obhajujete se tím, že za tak levné peníze nemůže nikdo čekat vic. To je naprostý výsměch.
Hlavní vina ovšem padá na hlavu pana Ulricha, protože ve Vašem nakladatelství publikoval opakovaně (ačkoliv už u Povídek z pouti dr. No mluvil o bezbřehé nakladatelské lenosti) a neohlídal si, za jaké služby platí, takže dodal text ve stavu, který by skutečně neměl být publikován.
A nevěřím, že máte korektora. Web, kterým se Vaše nakladatelství prezentuje, je na tom snad ještě hůř než celá Ulrichova kniha. Vypisovat jednotlivé chyby nebudu, dobré skutky dělám maximálně jednou za sto let.
Když to tak čtu, dávám vám za pravdu, že dnes je chyba v tom, že nejsou přesně ujasněna pravidla a zákazník neví, co za své peníze vlastně má garantováno. Jinak jak jsem už psal panu Medkovi, mám naivní představu, že když mi někdo dle mé předlohy navrhne určitou reálnou podobu knihy a má to uloženo v elektronické podobě, měl bych mít možnost se s touto podobou seznámit, což v dnešní době není neřešitelné, moci případně opravit zjištěné chyby a případně se i vyjádřit k úpravě a teprve po mé autorizaci by se to mělo tisknout, aby se neplýtvalo papírem na zmetky. Jak jsem ovšem již podotkl u pana Medka, i dnešní drahé knihy z renomovaných nakladatelství oplývají chybami, které žádný korektor neobjevil, ač by měl a na rozdíl od dávných časů není v knize ani dříve dobře známá opravenka. A to se kdysi sázelo ručně, dnes to tiskárny zvládají přímo z databáze v počítači s možností korekce v ní!
A to nemluvím o tom, co všechno se dnes vydává za šílenosti, třeba kniha Sex po 40, která je takovým tlustějším zápisníkem, kde za spoustou prázdných stránek je lapidární sdělení: Ano, je to tak! Autoři zřejmě žijí v klášteře nebo jsou mimořádně indisponováni…:-P
Nesdílím Šášovu horlivost a naopak si myslím, že je správný postup nabídnout možnost publikovat „surový“ text (obdobně jako poskytovatel webhostingu neručí za obsah). Autor má vždycky možnost si sehnat editora dle svého výběru nebo to vydat v libovolné (ne)kvalitě. Nicméně možná by to mělo být nějak zřetelně označeno.
Srovnávat knihy s auty trochu kulhá. Ani Škodovka nevrže a má všechna kola. Bez výstupní kontroly to nejde. Pokud budete prodávat Škodovku bez laku, nelze to nikomu vyčítat. Pokud ale někdo upozorní na to, že takové auto rezne, má také pravdu. Potíž nastane, až si to koupí někdo, kdo to nebude vědět.
ZOMBíne, díky (bez ironie). Teď mi došlo, že tu před sebou nemáme příklad do nebe volajícího plýtvání papírem, ale že jde o naprosto dokonale pojatý postmoderní text! Sice mě trochu mrzí, že v jeho objevování hraju roli užitečného blba, ale co už, pomáhám přece tvořit dějiny. Eco by byl pyšný, pánové!
Já si přece jen myslím, že vydavatel by měl trochu víc ručit za svoji práci! Představuji si, že mu dodám v elektronické podobě text, třeba již rozvržený na stránky, možno i s obrázky anebo mi úpravu dělá on. V tom případě bych chtěl vidět návrh tak, jak to bude vypadat a mít možnost se k tomu vyjádřit, případně opravit zjištěné chyby. Až pak, po mé autorizaci, by se to mělo tisknout. Jak zmiňuji jinde, problém je, že onu stavovskou hrdost na svou práci a zodpovědnost za ni postrádají mnohdy i známá nakladatelství. A zmetky pak nabízejí v levných knihách nebo jdou do odpadu…
Ano, to byste chtěl Vy. A pak jde o to, kolik jste ochoten do toho investovat peněz. Je to tak se vším – buď chci hotový dům na klíč (a pak má smysl požadovat vše po dodavateli), nebo chci hrubou stavbu a zbytek si zařídím jinak. Nemá smysl se zlobit na dodavatele cihel, že máte sprchu v koupelně.
Obecně bych postupoval stejně jako Vy (nebo bych si zaplatil i toho korektora), ale i ten Váš postup přináší náklady, které může někdo chtít ušetřit. Proto musím hájit možnost vydat dílo i s chybami, pokud je to autorovým záměrem (jiná věc je, že prodávám-li cihly, nemůžu tomu říkat dům s bazénem – o čemž je podstata sporu).
Jedna věc je co kdo říká a druhá věc je co je skutečnost. Vydal jsem na jaře knihu kterou všichni kritici označili za blbost a kniha si kupodivu vedla v prodeji velmi dobře, na druhou stranu věci které kritika označí za dobré, jsou často prakticky neprodejné. Je to z toho důvodu, že kritici jsou odborníci a knihy kupují převážně laikové. Pak je otázka k čemu kritika je? Z komerčního pohledu je k ničemu! Kniha by měla z mého pohledu splnit svůj účel. Měla by jít dobře přečíst a pak by měla reflektovat současnou poptávku veřejnosti. Bez důkladných průzkumů nelze v současné době napsat úspěšnou knihu! Knihy se pak dělí do dvou kategorií. Jedná se o knihy osobního významu a knihy komerčního. V obchodech jsou zastoupeny z 99% jen ty komerční, nicméně v současné době vychází i velké množství těch osobního významu. Těchto knih se nikdy neprodají tisíce kusů ale určitě mají svůj význam. Zdejšímu kritikovi bych doporučil jednu věc, že jestli chce být opravdu dobrým kritikem a nikoliv jen rejpalem aby si zařídil půlroční stáž v nějakém opravdovém nakladatelství, třeba by pak současné psaní začal vnímat jinak. Doba se za poslední roky velmi změnila a jestliže do nedávna převažovala komerční literatura tak dnes už to není úplně pravda a bude se to dál kvůli změnám na trhu vyvíjet ve prospěch literatury tzv. osobního významu. Myslím si že pan Ulrich je tak trochu průkopník a doba kdy se trávník natíral na zeleno, aby byl ještě zelenější je už myslím pryč …
Pane Medku, podle míry sebechvály soudím, že se cítíte být druhým Krameriem, já ve Vás vidím učebnicový příklad něčeho, čemu se říká Dunning-Krugerův efekt.
Knihy Vašeho nakladatelství nesplňují svůj účel, protože texty plné chyb se prostě dobře číst nedají. Nevylepšujete situaci nebohého českého spisovatele, naopak se velkou měrou podílíte na úpadku krásné literatury.
Zdejšího kritika na stáž do nakladatelství posílat nemusíte, knihy vydává pravidelně – vlastně když se rozhlédnu kolem, lidí, kteří na vydání nějaké té knihy už pracovali, je tu víc. Nijak se tím nechlubíme, ale rozhodně se za výsledek naší práce stydět nemusíme. A všichni jsme to dělali zadarmo (mám dodat).
Jen bych chtěl vysvětlit věcné jádro publikace mých dvou knih, z kterého se rozpoutala diskuse.
S panem Medkem jsme dohodli počet kusů a cenu, která byla opravdu o něco nižší než u jiných nakladatelství. Nic jiného. (Což byla chyba)
Tedy: členění knihy, copyright zařazení jednotlivých částí i návrh obálky jsem dodal nakladateli sám. Ten po grafické stránce jen zvolil písmo obálky a její zabarvení (nic jiného neudělal. Korektury jsem dělal sám a po nich to šlo do tisku. (Chyby (až na ono čas -pise a v tiráži, které jdou na vrub nakladateli) jsem přehlédl. Má chyba.
Ovšem myslel jsem si, že erudovaný nakladatel mě upozorní na případné „pičičárny“ a z vlastního zájmu zkontroluje vnější vzhled knihy (obálku), který je i vizitkou jeho nakladatelství. Nestalo se tak, nakladateli zřejmě na vzhledu knihy nezáleželo.
Po vydání první knihy už jsem měl rozjetu další spolupráci, p.Medka jsem na kritiku upozornil, aby se vyvaroval chyb u druhé knihy, která bude vydána ve větším nákladu. Zřejmě se také nestalo.
POUČENI: Je třeba si s nakladatelem ujasnit, co kdo bude dělat a nevěřit, že nakladatel bude o vydávanou knížku dbát jako o vlastní dítě, a nespoléhat se nakladatele, že do vašeho díla zasáhne k lepšímu. Spisovatelé, kteří budete vydávat knihu: buďte jako ostříži nejen na sebe, ale především na nakladatele, který nedbá na své renomé, zvlášť když vám říká: vydám to tak, jak budete chtít a v důsledku toho nevloží do knihy nic ze své hlavy, aby vám pomohl, nebo si přečetl konečnou verzi vnější části knihy a opravil tak, aby nebyl vystaven kritice odborníků i prostému oku čtenáře.
Ještě osobní poznámku: knihy jsem chtěl vydat co nejrychleji, neboť v mém věku a zdravotním stavu každou chvíli mi klepe smrtka na dveře (dosud se je neodvážila otevřít) a pozornost při čtení i gramatické znalosti klesají.
Bezcílnost nepohyblivých seniorů jsem chtěl překonat cílem literárním (byť jsem si byl vědom, že literární vzdělání ani praxi nemám). Při prvním pohledu se to nepodařilo, jak to bude v pohledu do vlastní knihy, kdo ví… Bude-li se líbit alespoň někomu, pak budu spokojen.
Abych si vzpomněl na výrok jednoho z literátů: je to vlastně jenom legrace, která se děje v okurkové sezóně. Pro mne jen z části – a poučení? Budu mít čas je využít?
Jen chci dodat, že ve firmě pracuji sám. Ohledně knih dělám úplně všechno (sazba, grafika, vazba, tisk, marketing) a není opravdu v silách jednoho člověka to obsáhnout dokonale, když ve velkých nakladatelství mají na každý úkon experta. Cesta samozřejmě je nakladatele přesvědčit o osobní účasti. To by ale musel mít nakladatel čas. Poptávka po mých službách třeba jen výrobních je ohromná. V oblasti podpory začínajících autorů se pohybuji 15 let. Jsem organizátorem největší krajské literární soutěže Textík. Mám za sebou celou řadu úspěchů. Tvrdit ale chci, že je rozdíl mezi tím co si lidé myslí a mezi praxí. České podmínky pro spisovatele jsou velmi špatné a nutno dodat, že s tím nikdo nic nedělá. Moje nakladatelství se snaží v rámci možností jednoho člověka přeci jen podmínky udělat lepší. Někdo může namítat proč by měly být podmínky lepší? Odpověď určitě časem přijde sama …
Pane Medek!
Čtu tuhle diskuzi a mám pár dotazů ohledně publikace. Předpokládám, že když někdo chce něco vydat, dá vám to nejspíš zkopírované na CD či na flash disk. Předpokládám, že už to má i rozvržené na stránky, příp. i s nějakými obrázky, poznámkou ohledně typu písma v nadpisech a textu. Nebo grafickou úpravu navrhujete autorovi vy? Chápu, že se do textu mohou vloudit i chyby během úpravy, takže bych asi očekával, že autor bude mít nejprve možnost si to prohlédnout v elektronické podobě takové, jaké to bude a případně se vyjádřit právě k úpravě, překlepům apod. s možností opravy. Takže by zvládl roli korektora, který vám chybí. Ještě mám jeden dotaz, týkající se dotisků: Jak je možné, že někdo něco vydává a v dotiscích pak udělá chyby, které v úvodním vydání nebyly? Čekal bych, že když už je to v elktronické podobě uloženo, nemělo by se to stát! Jde o to, že jsem si od jednoho autora chtěl koupit jeho knihu, ale napsal mi, že v dotiscích došlo k chybám, takže bohužel…Netvrdím, že to bylo u vás, ale poněkud mne to zarazilo, právě díky mým představám o moderním způsobu publikace.
Jinak mne zaráží i spousta chyb v oficiálních publikacích velkých nakladatelství, kde přece korektory mají a kromě toho existuje i kontrola pravopisu! Vzpomínám, že kdysi za Komančů v lepších knihách bývaly záložky s opravenkami dodatečně zjištěných chyb. Dnes jsou knihy mnohem dražší a nesází se ručně, lze provést korekturu elektronicky uloženého tisku a teprve pak to vytisknout. Přesto je v knihách často sposuta chyb a to i v těch opravdu luxusních a žádná opravenka už tam není!
šáši,
abych Ivovi neuškodil, tu chybu s uvozovkami u turismu a Zámku jsem udělal já. Omlouvám se za předchozí mou odpověď,