Kdyby tu knihu hodili do kyseliny sírové, možná by to její podobě prospělo, takto však přinejmenším jen malinko náročnější čtenáře odpuzuje, odpuzuje a do třetice odpuzuje. Nicméně odložme růžové brýle mámení (nikoli černé brýle trpkého poznání), zatněme kritické zuby a pozastavme se nad třetí prozaickou knížkou plzeňského literáta Lubomíra Mikiska s názvem Za obzorem jiný svět. Vydalo ji na sklonku loňského roku brněnské nakladatelství LYNX, a to je záhodno si náramně dobře zapamatovat: prokázalo totiž prozaikovi nestravitelnou medvědí službu. Kdo však chtěl kam, pomohl si tam! Mikisek tam chtěl a zle se mu jeho nerozumné chtění odvděčilo: písmo je bídně čitelné, dokonce prachbídně čitelné, a to všechno proto, vskutku, a to všechno proto, jak se pěje v lidové písni, že text je vysázen v bledničkové hnědé barvě. Rovněž fotografie se zdají být ponořeny do bledničkově hnědé barvy, pro niž nenalézáme žádné přesnější přirovnání než to, že půjde o písmo zvané hovínkové. Na každé stránce je dole vypodobeno i jméno autorovo a název jeho díla, to však už skoro vůbec není k přečtení. Nezbývá než čekat, zda na nás za tímto nahnědlým obzorem přece jen nevykoukne nějaký jiný svět. Případně zda nevybafne.

mikisek_svet Pohříchu nevykoukne ni nevybafne, zvláště když ještě před tím musíme přežít jiný direkt do brady a na čelo zároveň, totiž „fotografie“ Stanislava Karkošky neboli medvědí službu autorovi č. 2. Kdyby taktéž nebyly rozplizle nahnědlé až hrůza, snad by bylo možné je vzít zprvu i vážně, takhle však rozhodně nikoli. K autorově textu nemají sebemenší vazbu, což se stává, v rámci hádání o záhadách se však sluší určit, zda jsou pouze kýčovité nebo ještě kýčovitější, případně naprosto nejkýčovitější. Kdyby prozaik požádal o fotky Marka Velebného, učinil by stokrát rozumněji, takto si však sám pomohl tak, jak si pomohl. Eto vaše dělo, řekl kdysi Leonid Brežněv a lhal jak pletichářský kocour. Hanebně odbytá je i tiráž: redakce tu není uvedena veškerá žádná, jak se píše copyright, to pánům neumětelům v LYNX také nikdo ani nenaznačil, natož poradil (tady je to víc k pláči než k smíchu) – a že by si někdo povšiml, že kniha má předmluvu a uvedl jejího autora jak v copyrightu, tak i v tiráži? Kdeže! Volejme proto z plných plic: dále od téhle oficíny jménem LYNX, dále, jelikož v něm či v ní nejspíše každého potká neštěstí, a to nikterak nenadálé. Anebo také Pámbu s námi a zlý pryč, což je pravděpodobně to nejmenší, co lze podotknout.

Život je však samý paradox a literární kultura rovněž oplývá paradoxy. Přes tyto přečiny, ne-li přes vydavatelské zločiny téměř okázalé diletantštiny kupodivu přesto platí, že jde o prozatím o nejlepší čili o nikoli nejhorší Mikiskův román. Jako o románu o něm arciže můžeme mluvit jedině s velkým přemáháním, neboť je to zjevně mnohem víc polotovar než tovar a víc jakýsi před-román než román: rozuměj text, který se měl redigovat, znovu redigovat a poznovu redigovat. Kdybychom psali recenzi této spisovatelovy knihy, což nečiníme, možná bychom se pro samé dílčí i fundamentální výhrady ani nedostali k její chvále, již by si přitom nepochybně také zasloužila. Stručně řečeno, Lubomír Mikisek sice v této nikým neredigované knize věru zkazil a pokazil, co se dalo, nicméně přišel s příběhem, který má relativně přesvědčivé společenské a zčásti i sociografické zázemí a v němž autor zachytil i dostatek naší neveselé a tísnivé každodenní reality, než ve stopách svých dřívějších knižních a povídkových prací zabředl do happyendové sentimentality. Za jejím obzorem se však nakonec přece jenom netoliko v epizodách nemotorně zračí nějaký jiný svět, nějaký jiný životní svět, koneckonců i cosi jako literární svět. Bohužel přejetý parním válcem značky LYNX.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
February 2025
MTWTFSS
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
  
< Jan Mar >

dívka týdne

divka_tydne_299

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody