literární západ

Autora výtvarné publikace, o níž se zakrátko s uznáním zmíníme, totiž Miloše Kima Houdka, jsme mohli v Plzni potkat a prohodit s ním pár slov na nedávné vernisáži esejistické a básnické knihy Iva Hucla Pár tahů tuší. Kultivovaný výtvarník Houdek, který do západočeské metropole tehdy zavítal z Kolína, byl na akci přítomen v prvé řadě jako spřízněná duše: stejně jako Hucla, šťáhlavického mistra vytvářejícího po vzoru haiku temperované útvary, ho totiž rovněž zajímá nebo přímo přitahuje i svět čajového a zenového umění. Kolínský tvůrce také nikterak nezastírá a nepopírá svou bytostnou a hlubinnou inspiraci duchovními estetickými polohami, pro něž volí souhrnné pojmenování „východní umělecké směry“.

Miloš Kim Houdek je též tvůrcem knižního díla, které může Plzeňanům posloužit jako příklad, že zajímavé publikace vznikají i v regionu. Určitou část svých výtvarných kreací (přičemž umělec vybíral od počátku devadesátých let minulého století až do nynější současnosti) autor soustředil do knihy či do alba se zajímavým názvem Vzkazy do mraků. Vícero pozoruhodných výtvorů, které nalezneme v těchto Vzkazech, mohli zájemci svého času shlédnout a jistěže i obdivovat na velké výstavě, která proběhla v kolínském Městském divadle pod názvem Jiskření a prosvítání, zjevně odkazujícím k umění za kvasného rozhraní 19. a 20. století. Proč však pro dané knižní album zvolil Houdek pojmenování Vzkazy do mraků? Nuže, poněvadž roky plynou a mnozí umělcovi přátelé, s nimiž se setkával a spolupracoval, mezitím „odešli do nebe“. Sluší se tudíž a patří složit jim hold prostřednictvím vybraných „vzkazů do mraků“.

Samostatnou část uvedené publikace představuje cyklus autorských exlibris, která jsou v souladu s Houdkovými uměleckými a filosofickými zájmy věnována zmíněnému čajovému a zenovému umění. Co by asi řekl a jak by na tato díla reagoval kupříkladu bohužel již zesnulý slovesný a výtvarný tvůrce Karel Trinkewitz, v západočeském Rabí své dny dožívající pisatel nesčíslného množství haiku? Zalistujme však komorní knihou a podívejme se, kterým výrazným osobnostem jsou jednotlivá exlibris připsána, třebaže zde uvedeme pouze několik reprezentativních příkladů. Vezměme to po pořádku: Věna a Zdeněk Hrdličkovi, Ivo Tretera, Věra Jirousová, Michal Matzenauer, Gary Snyder, Lawrence Ferlinghetti, Jack Kerouac, Olga Lomová… Zvláště je však v této souvislosti záhodno zdůraznit invenci a imaginaci, již v náležité míře nalézáme i v jiných autorových exlibris. Jsou-li to pomyslné či nepomyslné vzkazy do mraků, pak budou mraky polichocené stejnou měrou jako esteticky jiskřivě „prosvícené“.

Druhá část knihy má název Vzpomínky a poděkování a taktéž stojí za uznání. Setkáme se v ní s „duhovými lidmi“, najdeme zde odkazy na starou japonskou poezii (Houdek díkybohu píše počesku Bašó, nikoli poangličtěle Basho), jde-li o „záblesky krajin“, potom to jsou ony krajiny zenové a čajové. Nechybí tu ani máchovský cyklus, dojde na „umění čtyř nápojů“ a zvláštní zmínku si bezesporu zaslouží umělcova ilustrace k Noci Hamletem Vladimíra Holana, k arcidílu české moderní poezie. To vše jsou brilantní ukázky výtvarné reflexe tuzemské knižní kultury.

Čím hold této publikaci uzavřít? Nepochybně konstatováním, že ji vydala vlastním nákladem Polabská kulturní společnost v Kolíně k 30. výročí založení Malé galerie Na Hradbách v Kolíně (k čemuž došlo již v květnu 1988). A Plzeň? Nuže, také v ní by se určitě mohly objevit podobné, ryze krasoumné tisky.