literární západ

Kdo čte „obtýdeník živé literatury“, jak se v dvoutýdenním intervalu vydávaný literární časopis Tvar v podtitulku pojmenovává, mohl si v posledních ročnících smířit (a především si zvyknout) se stavem věcí či stavem barev, kdy úvodní strana nahrazující obálku bývala víc černočerná než černá, a pokud nikoli, černá vždy vévodila nad šedou či nezbytnou bílou. Z této černě černoucí pak zpravidla, byť nikoli pokaždé, makabrózně do černa vykukovala fyziognomie autora či –rky, s nímž či s níž byl v Tvaru otištěn rozhovor nebo nějak dominoval/a v obsahu čísla.

Nyní je ale v tomto směru všecko jinak. Nuže, lidově řečeno se Tvar vybarvil, nelidově řečeno získal „nově designovanou tvář“, jak konstatuje v editorialu šéfredaktor Adam Borzič. Ten zároveň píše o nynější „svěží, odlehčené a elegantní podobě“ časopisu, kterážto ovšem (toto slůvko je v textu zdůrazněno kurzívou) navazuje na celou dosavadní grafickou evoluci bezmála třiceti ročníků Tvaru. To by se mohly připomenout i předcházející ročníky týdeníku Kmen, na něž zprvu týdeník, poté obtýdeník Tvar víceméně plynule navázal – včetně respektu ke grafické tvářnosti původního Kmene.

Nuže, Tvar se vybarvil, zdání však klame. Vybarvil se pouze do určité míry. Čtenář sice zprvu upadne do důmnění, že bude barevný nebo barevnější i na dalších stránkách čili uvnitř čísla, setrvává však v bludu. Další barvy (tj. stejné jako na s. 1) najdeme až na s. 24 v rubrice Obrazárna, kterou bude v tomto ročníku připravovat osobitá výtvarná umělkyně (a též prozaička) Kamila Ženatá. Sečteno a zváženo: Tvar se zčásti opravdu vybarvil, leč ona „svěží“ či „elegantní“ podoba se dá dešifrovat rovněž v tomto smyslu, že ve vybarveném či spíše přibarveném časopise je méně textů či méně prostoru pro texty. Nu, každý má své gusto, možná by takovéto odlehčenosti mohlo být i méně. Snad nás ale Tvar i tímto vybízí, abychom, jak se píše na úvodní straně, trpělivě vyčkávali věcí a čísel příštích jak „stydliví čápi na své nehybné noze“.