Lze-li mluvit za literární kritiku, její mluvčí a psavci si představují zrovnoprávnění ženského světa v soudobé společnosti určitě jinak než v nedbalkách gramatického hračičkování. Máme za to, že sotva dvěma či třem ženám (smíme-li psát „ženy“, což je z hlediska „pokrokové“ genderové vyváženosti chybou) z tisícovky naroste sebevědomí, zvědí-li, že místo nepokrokového chodec nebo chodkyně se má psát „pěšky jdoucí“, jak závazně ukládá německé ministerstvo dopravy. Němčina to sice umožňuje, leč jinak? Nyní se k vlnám velelaciného pseudofeminismu přidala dolnosaská metropole Hannover. Chce vymýtit i oslovení „paní“ či „pane“, takže slavné rčení ze Švejka „Tak nám zabili Ferdinanda, paní Müllerová“ by se vylepšilo na „osobo Müller“. Nebo už nikoli „paní učitelko“, nýbrž tuze stroze „vyučující“. Je to lepší než dávné „souško“, či není? S požadavkem vyváženosti razantně přišel hannoverský městský odbor pro rovnoprávnost. Nic důležitějšího asi tamní radnice nemá na práci a možná i proto genderově nevyvážení fotbalisté Hannoveru 96 zřejmě sestoupí z bundesligy.

Což když ale hannoverské genderoloviny proniknou i k nám a vtrhnou do chrámu a tvrze jazyka českého? Naše nesprávná mluva užívá slov básník-básnířka, prozaik-prozaička, kritik-kritička (těch je ovšem minimum). Co s tím? Přitakat hannoverské variantě a říkat „osoba píšící“? V češtině se už zabydlely lecjaké patvary, takže se může uplatnit i údajně jazykově genderově vyvážený a navenek neutrální novopatvar jako básnířk, prozaičk či kritičk, případně básníř, prozaič nebo kritič. Bude povolena i kombinace s „genderovou hvězdičkou“ ergo namátkou Olga Stehlíková by byla básníř*ka nebo táž Olga Stehlíková by byla i kritič*ka. Z toho by vyplývalo, že poeta T. T. Kůs by byl, povězme pokrokovou mluvou, buď básníř, anebo básnířk, čili bez oné hvězdičky. To vše by v Čechách mohlo záhy nastat z jediného důvodu, a to aby se i v české literatuře takto vyváženým (?) zjednodušením zachovala „všechna sociální pohlaví a všechny pohlavní identity“. Nu, nepomáhej nám v tom pámbu.