literární západ

Jednoho nedávného dne se významná dramatička, prozaička a známá literární astroložka Daniela Fischerová dožila úctyhodných „kulatin“ – a nedlouho nato byly její skráně dozajista ověnčeny jedním spisovatelským vavřínem. Obdržela totiž literární cenu s názvem Vlastní cestou, kterou v posledních letech uděluje Český PEN-klub. Správně: České centrum Mezinárodního PEN klubu. Spisovatelka ji přijala s potěšením, neboť podle jejích slov „žijeme v době zběsilé inflace knih, autorů, příběhů, balastů a žvástů všeho druhu, kdy se překřikujeme navzájem a neposloucháme se“. Namoutě, kdyby jen to! Předání ceny proběhlo v údajně zaplněném (na fotoreportáži spíše poloprázdném) sále pražské radnice.

Daniela Fischerová si vavřín tohoto ražení nepochybně zaslouží. O tom žádná, jak se dnes říká i ve světě fotbalu. Jenže by jí víc slušel významnější a význačnější vavřín, než je „penovský“. Koneckonců: který výrazný literární tvůrce nekráčí svou cestou? Arci je možné z této „vlastní cesty“ bezohledně uhnout a místo psaní románů či básnických sbírek, které mají čáku na obecné uznání (čili žádné „Slizké písně“ – míníme tím postpubertální dílko z pera páně prezidenta PEN klubu), provozovat různá estrádní čísla a zaměřit se na hudební doprovod literární akce. Čili na baráčnické skopičiny. S nadsázkou řečeno se PEN klub uvelebil v prapodivné bublině kdesi na dně dna, v níž se daří i Karlu Sýsovi a dalším „veleduchům“. Potom jsou i drobné chybičky až tragikomické: čteme, že akci byl přítomen i „literární Karfík“. Což je symptomatické: jde o spolek „literárních Karfíků“.

Ještě jedna věc nám může vrtat hlavou. O laudatio byl požádán Petr Kotyk, u něhož se oceňuje „mnohaletá a systematická dokumentační práce pro současnou českou literaturu a též záslužná ediční a výstavní činnost“. To souhlasí a slova uznání jsou na místě. Bůhvíproč však „penisté“ tvrdí, že dotyčný je literární historik, ač ve svém nikoli již nejmladším věku toho vydal pramálo literární historii se podobající. Ano, dokumentační práce, ano, výstavní činnost, ano, rozhovory s autory, ano, publicistické texty. Leč Kotyk je v tom nevinně: to v PEN klubu nemají tušení, co je literární historie, co obnáší a k čemu je na světě. Není divu, že pronesené laudatio prý bylo „jen povšechné“. Bodejť. Přesto to zamrzí: osobnost Daniely Fischerové by si zasloužila laudatio na úrovni – literárněhistorické.