Není to žádný apríl, leč právě na apríla čili první letošní dubnový den oslaví ve svém pařížském příbytku devadesáté narozeniny nejslavnější český spisovatel současnosti, delší čas již francouzsky píšící a tudíž za francouzského literáta považovaný Milan Kundera. Před několika lety se tento prozaik, dramatik, esejista a zpočátku i básník zapřísahal, že už nikdy žádnou knihu nenapíše a tudíž ani nevydá, načež zakrátko přišla na svět próza Oslava bezvýznamnosti. V Čechách pochopitelně (ale proč?) doposud nevydaná, ergo nepřeložená, stejně jako ostatní autorovy „francouzské“ knihy napsané v průběhu posledního čtvrtstoletí.
Když se prestižní pařížské nakladatelství Gallimard rozhodlo zařadit Kunderu jako jednoho z mála soudobých slovesných tvůrců do reprezentativní edice Plejáda a vydat v ní umělcovo dílo, spisovatel do těchto svazků nezačlenil své juvenilie, zejména ranou poválečnou poezii. Proč by ale měl tak činit? Valnou hodnotu tyto texty nemají a nikoho ve světě nezajímají: připomínají je pouze nemálo zapšklí autorovi krajané, kteří posedle vyhledávají příslovečnou díru v punčoše nebo pradávné prohřešky u každého, kdo překračuje jevišťátko jejich údajně neviňoučkých rozoumků. Ti si vůbec nedovedou představit (především nechtějí), jakou literární autoritu zvláště po roce 1968 ztělesňoval Milan Kundera v evropském i mimoevropském kulturním dění nebo jaký ohlas měla kupříkladu jeho nejenom středoevropskou problematikou se zabývající esejistika. Táž esejistika či publicistika, z níž byly v jeho vlasti přeložené pouhé zlomečky, byť od jejího vzniku uplynulo nejedno desetiletí. Též umělcovy osmdesátiny se u nás ponejvíce přecházely zlověstně závistivým mlčením. Možná na důkaz nepopiratelné bezvýznamnosti oněch povýšeně a paskřivě mlčících.
Jenže takhle to chodí a v literárních dějinách to není jinačí. Milana Kunderu lze přirovnat k „vytrvalé rostlině“, za niž je pokládán i devětsil, latinsky petasites hybridus. Takto, Devětsil, se kdysi nazývala i literární skupina, zrodivší se v Kunderově rodném Brně. Zítřejšímu oslavenci proto můžeme s úctou popřát, nechť si v nynějším hybridním světě zachová alespoň devět sil. A vytrvá s nimi ještě dlouho.
Jsou i další doyeni od K, ne asi tak dobří, ale vyššího už věku: Klíma Ivan, Kohout Pavel, Kantůrková Eva..