literární západ

Už nevím, jaký dobrák mě přesvědčoval, že ideálním prázdninovým čtením bude cokoliv od Deana Koontze (klidně se přihlašte, slibuju, že se vám nic nestane). Volba padla na knihu s názvem Ničeho se neboj, i když o sobě vím, že z několika možností vybírám vždy tu nejhorší, plus člověk, který tvrdí, že se nemusím bát, je podezřelý tak nějak automaticky. Na druhou stranu už to jméno Koontz, zmínka o mé milované učitelce angličtiny J. B. Fletcherové a opice jako jedny ze zásadních postav knihy, tolik znamení se prostě nedalo ignorovat.

Nebudu vás dlouho napínat, ano, ta knížka je příšerná. Máme tu hlavního hrdinu trpícího tajemnou nemocí, kvůli níž může vycházet jen v noci, podezřelá úmrtí, zmizelou mrtvolu, podivně přemoudřelá zvířata, tajný vládní experiment… to jsou motivy, které mohou nadchnout nejednoho teenagera, ale pro dospělého člověka, který leccos zhlédl a přečetl, je to tak trochu (víc) přitažené za vlasy. Jeden WTF moment střídá druhý a k dokonalosti tomu skutečně chybí jen létající žraloci vraždění Stevem Sandersem třímajícím motorovou pilu. Jedno se ale Deanu Koontzovi musí nechat: scénu, v níž hlavního hrdinu jedoucího na kole pronásleduje tajemný automobil, popsal tak sugestivně, že se mu podařilo udržet mou pozornost ještě ve čtyři hodiny ráno. A to se už dlouho žádnému jinému spisovateli nepovedlo.