literární západ

„Nedovedu si představit, že byste všehovšudy vysedával na zápraží a krmil kočky,“ kroutila svého času hlavou významná polská bohemistka při zprávě, že se jeden český nejmenovaný literární kritik odstěhovává natrvalo z pražské metropole a hodlá se usadit ve středočeské vsi. Daleko od hlučícího davu, daleko od univerzitního světa, studentek a studentů, daleko od literárních redakcí. Stalo se však a zrovna tuto červnovou středu ode dne kritikova odchodu na ves již uplynulo přesně deset let. Skutečně: deset let! Mohl by se tudíž tázat sám sebe, zda ve venkovských končinách vskutku jenom na zápraží vysedává a toliko kočičí bytosti přikrmuje, ne-li dokonce vykrmuje. Nebo tomu tak není?

Snad vskutku nikoli! Oučelem těchto a následujících řádků je konstatování, že je možné se na literární kultuře a na literárním životě podílet i v ústraní, ne-li přímo kdesi v úkrají světa širého, jak rád říkává básník Ivo Harák. Maily a mobily činí v nynějších časech nezpochybnitelné zázraky a až na výjimky neprokazují zájemcům pošetilou nebo proradnou medvědí službu, nýbrž zpravidla právě naopak. Pochopitelně záleží na míře pisatelovy zkušenosti, na rozpětí jeho dosavadní publikační praxe, na autorových přetrvávajících kontaktech s metropolí a s dalšími regionálními centry, poněvadž cosi jako poustevnictví není v současnosti ani trochu v módě nebo jakkoli žádoucí. Nicméně i na vesnické výspě živ může být člověk a psát a publikovat je s to literární kritik.

Takže rovněž náš nejmenovaný kritik může s klidem v duši bilancovat či rekapitulovat, co se mu více či méně v průběhu uplynulého desetiletí podařilo nevysedávaje ustavičně na zápraží a nedokrmuje věčně nenajedené kočky! Nuže, pokud nebudeme brát v potaz rozmanité časopisecké publikace nebo rozptýlené odborné studie, ukazuje se, že dotyčný má na kontě plných osmnáct knižních titulů. Osmnáct – nebo možná devatenáct? Dvě monografie, jedna vědecká, druhá esejistická, svazek bohemistických studií, soubory kritických reflexí, několikero knih literární publicistiky, pětidílný cyklus literárních deníků a k tomu i komorní literární vzpomínky. Přesto v žádném případě nemá v dalším desetiletí v úmyslu se uvelebit na zápraží a nechat se obletovat (hladovými?) kočkami. To by pak přece nebyl kritik!