literární západ

Málokdo ještě ví, že v pradávném roce 1976 vydalo nakladatelství Odeon v kongeniálním překladu Luďka Kubišty a pod názvem Imaginární sova výbor z poezie leningradského či sankt-petěrburského básníka Viktora Sosnory (1935–2019). Bylo mu tenkrát pouhých čtyřicet a přes mladý věk a přes své poustevnické i nemálo bohémské chování patřil ke kultovním nadějím ruského písemnictví. Médiím se ale štítivě vyhýbal, a to za sovětských i za postsovětských časů. Žil skoro trvale v ústraní a až do skonu se co nejvíce stranil hlučících davů ve všech podobách. Dožil se čtyřiaosmdesáti.

Média neměl Sosnora v lásce, poněvadž by byla v pokušení přeonačit jeho životní osudy mediální idiokracií. Rodiče sice ušli stalinským masakrům, v útlém dětství však měl budoucí básník namále: mohl zahynout za válečné blokády Leningradu. Díky evakuaci se dostal na Kubáň, tu ale právě obsadil wehrmacht a sedmiletého Viktora vyslýchalo gestapo. Strýc ho vzal do partyzánského oddílu, jehož členové pak byli před chlapcovýma očima popraveni. Když ho v padesátých letech povolali do armády, octl se mezi těmi, komu určili za sovětských jaderných pokusů v arktickém regionu roli „pokusných vojáků“. Byl ozářen a postupně ztrácel sluch, až ohluchl úplně. Tak jako mnozí ruští nonkonformní básníci žil a pil, pil a žil. A především psal sugestivní poezii, umně navazující na podněty rané literární avantgardy, zejména ruského futurismu a novoklasicismu. Nakonec však pověsil básnictví na hřebík a přesedlal na experimentální historickou prózu.

Ruští literární kritikové a literáti nyní píší o Viktoru Sosnorovi jako o „posledním velikánu“ tuzemské poezie nebo jako o mimozemšťanovi, který v něčem předčí i básnickou plejádu, k níž v Rusku řadí kupříkladu Annu Achmatovovou nebo jejího žáka Iosifa Brodského. Jeden publicista dokonce napsal, že Sosnorovo úmrtí je největší tragédií tuzemského básnictví po Puškinově smrti v souboji. Nadsadil, opět se však ukazuje, že velikost tvůrce bývá rozpoznána až po jeho odchodu na věčnost. V Čechách se můžeme pyšnit, že byl u nás přeložen: básník Sosnora, tato imaginární sova ruské kultury.