literární západ

Až několik let po listopadu 1989 se obnovila instituce státních cen za literaturu, čímž se navázalo na bohulibou tradici prvorepublikovou. Přišel s tím tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid a zlí jazykové tvrdí, že to bylo jediné, čím se stal jeho výkon úřadu zaznamenáníhodný, nejspíše ale vydavateli Svědectví náramně křivdí! Nicméně se dobrá myšlenka ujala a již celičké čtvrtstoletí se mohou spisovatelé těšit na renomovaný metál a na přiměřenou sumičku k tomu. Jde-li o velebného kmeta, pak si u oslavence příliš dlouho nepobude. Tak či onak, zakrátko budeme mít třicatero laureátů Státní ceny za literaturu! A to ještě v loňském roce na udělování nedošlo, poněvadž předsedovi příslušné poroty (ostatně zcela právem) setsakra vadil tehdejší ministr kultury, ačkoli jiný ministr kultury, který mu před pár lety zmíněnou Státní cenu přiklepl a byl, ministr, daleko horší, mu kupodivu nevadil ani v nejmenším a cenu přijal. Baže, nejen knihy, ale i laureáti a ministři mají své osudy!

Zrekapitulujeme-li však státněcenové čtvrtstoletí, dá se konstatovat, že se v přisuzování státních vavřínů projevuje základní rozpor: jeden laureát ji obdrží za nové literární dílo (občas s přihlédnutím k tzv. zásluhám), druhý, zpravidla postarší, naopak za tzv. zásluhy (občas s přihlédnutím k novějšímu literárnímu dílu). Jednotlivé poroty, obměňující se po třech letech a zvláště v posledních letech poskládávané tuze nekvalifikovaně, tudíž neměří stejným metrem: jednou se přikloní k „zásluhám“, podruhé nikoli. Jen tak se mohlo stát, že Státní cenu za literaturu nikdy nezískali prozaikové, kteří by si ji zasloužili (namátkou Alexandr Kliment nebo Jaroslav Putík, ze žijících Michal Ajvaz, Jaroslav Vejvoda nebo Ivan Vyskočil). Zato porotci nejednou šlápli skandálně, ba přímo hanebně vedle.

Lepší to už nebude, nicméně i kvůli tomu je zjevné, že Státní cena za literaturu ztratila a ztrácí své renomé. (Arci: taková Cena Jaroslava Seiferta ho už ztratila nadobro!) Možná by stálo za to ji přestat udělovat každý rok. Kdysi Josef Kroutvor navrhoval: jen jednou za deset let! Vzhledem k inflaci každoročního laureátství by to poznovu stálo za úvahu. Časy se posunuly a přiznejme si, že rutinní dekorování spisovatelů Státní cenou za literaturu valně neprospívá české literatuře ani jim.