literární západ

COVID-19 je tu s námi téměř rok, nutně tedy musel dorazit i na LZ. Motivem pro sepsání tohoto článku je rozhovor s exprezidentem Václavem Klausem na DVTV. V rozhovoru zazněly vskutku perly hodné tesání do kamene v pokoji léčebny pro psychicky narušené. Klaus nevěří, že jsou roušky účinné, ale nemá technické znalosti o fungování respirátoru. Ví, že (anonymní, ale jistě početná) řada odborníků tvrdí, že bezpříznakoví lidé nejsou nemocní, ale neví, zda on může nemoc přenášet, pokud je bez příznaků. Navíc je celý rozhovor řízen chlebodárci DVTV, ale jaksi nevíme, kdo to je… a podobně. Přestože je na problematiku odborník (napsal totiž knihu – pánové Bouvard a Pécuchet by dodali „i s obrázky“), není schopen vysvětlit graf nadúmrtí v roce 2020, a dokonce nabyl dojmu, že se o to dosud nikdo nepokusil. Nuže, LZ se o to exkluzivně pokusí na základě analýzy veřejně dostupných zdrojů.

Pozn. Přestože je úvod laděn trochu emotivně, rozdělím v následujícím textu fakta od jejich interpretací. Budu rád, pokud čtenář nalezne chybu ve faktech, a ještě radši, pokud pomůže s jejich lepší interpretací.

Data jsou platná k 23. únoru 2020.

Data

• Nadúmrtí v roce 2019 je počítáno jako rozdíl úmrtí v jednotlivých týdnech proti průměrnému úmrtí za týden v letech 2010 až 2019. [1] Za celý rok 2019 zemřelo proti průměru o 56 lidí více – v zimních měsících je počet úmrtí o cca. 300 – 400 vyšší než je průměr, v letních o cca. 100 nižší. Přibližně podobný průběh bychom dostali pro roky předcházející, rok 2019 je tedy dobrou referencí.
• Nadúmrtí v roce 2020 je počítáno shodně s předchozím rokem. Za prvního půl roku zemřelo průměrně o 112 lidí více než v předcházejících letech. [1]
• Úmrtí na/s COVID-19 je převzato ze statistik Ministerstva zdravotnictví [2]. Korelační koeficient (řekněme míra podobnosti) mezi úmrtním souvisejícími s COVID-19 a celkovým nadúmrtím v roce 2020 je 0,987 (98,7 procent).
• Týdenní počty nově nakažených jsou převzaty ze statistik MZ [2]. Korelační koeficient mezi počty nakažených a úmrtími na/s COVID-19 je 0,920 (92,0 procent).

Interpretace

• Po odečtení počtu úmrtí na COVID-19 v prvním pololetí 2020 je počet nadúmrtí nižší než je průměr. To však není nic překvapivého, během obou lockdownů klesl dramaticky například počet dopravních nehod [3]. Navíc nošení roušek a zvýšená míra izolace eliminovaly i vlivy dalších respiračních onemocnění.
• Korelace mezi celkovým množstvím úmrtí a úmrtí na/s COVID-19 je zřejmá. Korelace však neznamená kauzalitu. Vyskytují se názory, že tato úmrtí jsou zapříčiněna odložením neakutní péče. Proti tomu hovoří dva aspekty:
  • lze těžko předpokládat, že by odklad plánované operace vedl k úmrtí pacienta v témže týdnu, na který byla operace plánována (nebo ihned poté), data však žádné zpoždění neukazují (lze očekávat, že toto bude mít vliv na úmrtí v následujícím poměrně dlouhém období);
  • během prvního lockdownu byla péče omezena přinejmenším stejně jako během druhého, to však na datech není nijak patrné.
• Rozšířené urban legends o tom, jak doktoři nadšeně píší do úmrtních listů COVID obětem autonehod (ministr Blatný), nebohým starcům zesnulým na cokoliv jiného (mezi jinými reportér Josef Klíma) apod. vedou jen k větší disproporci mezi celkovým množstvím nadúmrtí a úmrtími na COVID-19. Bylo by jistě zajímavé slyšet vysvětlení nerozporující data.

[1] https://www.czso.cz/csu/czso/obypz_cr
[2] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19
[3] https://www.irozhlas.cz/nehody

Exponenciální růst a vliv opatření

• Na grafu je vidět růst denního počtu nově nakažených od července do začátku listopadu (žlutý obdélník znázorňuje začátek nejtvrdších opatření ze 14. října plus následujících 14 dní).
• Bohužel nelze říct, která opatření měla největší vliv (školy se zavřely současně s obchody), že však za 4 měsíce došlo k exponenciálnímu (dokonce o něco vyššímu) růstu, který byl zastaven až na konci listopadu, je nepopiratelné.

Závěr bych rád pojal pozitivně. V nové knize exprezidenta Klause se píše: „Ekonomické krize jsou epidemiemi svého druhu. To nám umožňuje kvalifikovaně pracovat i s makroepidemiologickými daty – určitě neméně kvalitně než ekolog Flégr.“ (myslí tím pravděpodobně prof. Flegra, evolučního biologa – tolik k pečlivé přípravě pana ekonoma, nakolik jde o omyl a nakolik o sugesci vyvolanou fobií z ekologů nejsem schopen rozlišit). Tento postřeh je výtečný, protože lze i obrátit a – logicky – každý epidemiolog rozumí velmi dobře makroekonomii, což může značně zefektivnit státní správu.