Jednomu z našich nejpilnějších psavců panu Ef se kromě krásných plzeňských slečen musí honit hlavou i rčení, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Protože svým odporným činem rozpoutal aféru, která otřásla celým LZ.
Bylo to tak: před časem nás pan Ef upozornil na výtvarníka pana Em, který jen tak mimochodem také píše. Poslal několik umělcových aforismů a přihodil i vlastní recenzi výtvarníkovy knihy. Článek se nám líbil a hned jsme jej vyvěsili. Pan Em bohužel naše nadšení nesdílel a proti (ne)pochopení svého díla se ohradil. Tedy chytrým napověděl a nás hloupější řádně potrkal.
Panu Ef to samozřejmě přišlo líto, tak chvíli vysvětloval, pak si volal na pomoc přátele a nakonec nám už jen přeposílal čím dál ostřejší poznámky pana Em. A tady si musím posypat hlavu popelem, protože i naše redakce přispěla k tomu, že se aféra rozhořela naplno. Tak trochu jsme vyvěsili článek pana Em, který nebyl ničím jiným než zuřivou snůškou vulgarit a pomluv. Text jsme ještě tentýž den stáhli, ale co naplat, škody už byly napáchány. A protože přiznaná chyba je napůl odpuštěná, přiznávám se tu pro jistotu hned dvakrát.
Stažením článku se hněv pana Em přesunul od nebohého pana Ef k naší redakci. V komentářích (především pod Zápisníky dr. No, jehož je snad největším fanouškem) se mu podařilo postupně urazit téměř všechny členy týmu (a většinu z nich opakovaně). Nijak nedbal upozornění na pravidla netikety, naopak nás nutil vytáhnout občanské průkazy a místopřísežná prohlášení, že dr. No (ne)známe osobně.
Když už i jaymzovi, který byl v počátcích aféry na straně pana Em, při každé zmínce o novém komentáři naskakovala žíla na čele, nařídil šáš (zbabělý, podlý, sebestředný břídil a lhář, přesto řečený Velký) všechny nové diskusní příspěvky prověřovat a ty urážlivé bez milosti mazat. Pan Em, který pochopil, že hloupý a ješitný normalizační cenzor jaymz ztratil pro jeho písemný projev jakékoliv pochopení, se stáhl a vyčinil nám neveřejně po mailu. Kopii poslal i panu Ef, aby si uvědomil, jakou chybu udělal.
Poslední člověk, který se tuto úplně zbytečnou aféru pokusil urovnat, byl benjamínek redakce ZOMBín. Prosil pana Em, aby náš web nepoužíval k osobním bitkám s dr. No, a snažil se přesměrovat jeho energii užitečnějším směrem (edice Imago et verbum by si pozornost zasloužila). Navrhl dokonce i osobní setkání. A byl označen za odpudivého buzeranta.
Situace se teď má tak, že pan Em už LZ nikdy neotevře, nepotřebuje nás a přestali jsme ho bavit. No, jak se můžete přesvědčit v tabulce pod článkem, moc se mu to nedaří… Když si tak znovu pročítám všechny komentáře, dovolím si jen parafrázovat výrok jednoho z nejtalentovanějších herců Karla Infelda Prácheňského: „Musí to bééééééét, Malino? Musí to bééééééét?“
Pan Em porušil svůj slib nenavštívit LZ již: |
062
|
X |
Za recenzí si stojím. Malinova první reakce mě osobně nevadila a vysvětlili jsme si to. Malina snad stál proti pár místům mého článku, ale nikdy ne proti mně. Myslím, že i mé výhrady, měl-li jsem jaké, pak víceméně akceptoval.
Jiná věc je, že se OSOBNĚ nemají rádi s Vl. Novotným. Do toho se nepletu. Osobně si myslím, že Vašek Malina je všeobecně znám jako člověk, který se pohádá s mnohými a velmi si stojí za svými názory. Jistěže je i egecentrický, ale za to nelze umělce kritizovat.
Vladimír Novotný, myslím si, chce být naprosto objektivní kritik – a takový kritik postupně ztratí většinu přátel literárního světa, kteří nepíší skutečně na úrovni a nedokáží se přes tvrdou kritiku přenést. Třeba já si (také) myslím, že mě Novotný nedoceňuje. Na druhé straně si vážím toho, že mě v mnohém oceňuje. Novotný je poslední dobou pomlouván a je mu přisuzována vypočítavost a to, že se zastává autorů, které si oblíbí z mimoliterárních důvodů. Já tomu ale nevěřím. Má určitou vizi, jak má literatura vypadat. Já ji splňuji jen částečně, Sojka více, Malina vůbec. Atd.
Tolik asi.
Požádal jsem pana Ef o jeho názor a tímto mu za něj velmi děkuji.
Vladimíra Novotného si vážím a troufám si tvrdit, že nepodléhá osobním preferencím. Pokud někdo neunáší kritiku, nechť své Ego nevystavuje publikování. Umělecká kritika nemůže být objektivní, předpokládá vášeň a lásku k literatuře, a tu u VN cítím a respektuji.