literární západ

Po dlouhé době bylo možno si v Lidových novinách přečíst něco o Plzni, o tom, co se děje v západočeské metropoli. Tentokrát ovšem nikoli v informativní rubrice, nýbrž v rámci příspěvku do Diskuse, umístěného na stránce, která má výmluvné označení: Názory. Se svým názorem do diskuse přispěchal ekonom Karel Stehlík. Sypu si popel na pleš, neboť vůbec to jméno neznám, ale v literární branži většinou ekonomy neznáme a ekonomové zase skoro nic nebudou vědět o literární branži, takže to nakonec vyjde nastejno. Nuže tenhle pan Stehlík uveřejnil zkraje toužebně očekávaného léta (konkrétně ve čtvrtek 4. července) diskusní komentář s přitažlivým titulkem Slibovali nezadlužit stát ani město. V tomto případě jde o Plzeň, o plzničku Plzeň. Tak se podívejme, o čem ekonom píše!

Zdá se, že kráčí o člověka z Plzně, poněvadž hned v úvodu svého textu jeho autor připomíná, že plzeňská ODS šla do minulých komunálních voleb s heslem o nezadlužování – „a proto jsem ji také volil“. Během následujících tří let se však volební sliby podle Stehlíka rozplynuly jako pára nad hrncem. Začalo to údajně již projektem Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 a končí to stavbou městského divadla za miliardu. Na tom by nebylo nic špatného, míní pisatel, kdyby to Plzeň financovala a dokonce ufinancovala z rozpočtu města. To však není možné, a tak se horem pádem Plzeň zadlužuje. Dalších půl miliardy vynaložila západočeská metropole na rozsáhlou přestavbu fotbalového stadionu místní Viktorie. A nejen to. Když se k tomu připočtou všechny „náklady na organizaci všech akcí Plzně města kultury“, takhle to Stehlík nazývá, vzniká celkový dluh ve výši dvou miliard korun českých. V souvislosti s výstavbou spalovny pak bude dluh města prý činit 80% ročního městského rozpočtu.

Jak je to doopravdy či jak by to mohlo být doopravdy, není nám povědomo, poslechněme si však, co říká Karel Stehlík dál: tvrdí, že obě koaliční politické strany při hlasování podpořily všechny projekty vedoucí k zadlužování města, případně k zdražování vody. Až potom si údajně náměstek pro ekonomiku z ČSSD – pozdě, ale přece – „nasypal popel na hlavu“ a připustil, že stavba divadla není nejlepší nápad. Dále přiznal, že město nemá dost peněz na zajištění provozu divadel a nebude schopno v budoucnosti dotovat každou vstupenku částkou 900 korun (!). Na toto prohlášení, jak uvádí Stehlík, „hystericky reagovali šéf opery Ilja Šmíd a šéf orchestru DJKT Petr Kofroň“. Posléze má autor článku v Lidových novinách za to, že bohužel opět nad zdravým rozumem zvítězil populismus a zájmy stavebních firem. Neznámý vlastník Viktorie Plzeň prý již vydělal stamiliony, leč do stadionu doposud neinvestoval skoro nic. Dnešní politici ODS se chovají v rozporu s prozíravým spravováním věcí veřejných. Schválení uvedených projektů, píše Karel Stehlík, výrazně poškodilo a poškodí zejména důchodce a nižší příjmové skupiny, neboť nynější politická koalice masivně zadlužila město zcela bez ohledu na ekonomické problémy, s nimiž se v současnosti naše republika potýká.

Sic. Tohle všechno zřejmě padá (nebo nepadá) na hlavu primátora Plzně a pravděpodobně ještě více na hlavinky jeho špatných a třeba i ještě horších rádců. Na druhé straně někdo přece na všech těchto projektech musí setsakra vydělat! To však komentovat nehodláme. Vraťme se raději k ještě jednomu Stehlíkovu konstatování: obviňuje uvedené umělce (Ilju Šmída a Petra Kofroně), že si podle všeho se zadlužením města nedělají starosti a všehovšudy donekonečna opakují prastará populistická hesla o důležitosti kultury pro život obyvatelstva města. Načež ekonom v rámci diskuse vynáší poněkud podivný argument: nesouhlasí s uvedenými kumštýři a podivuje se, proč se tváří, „jako by nevěděli, že v nedaleké Praze, kam se z Plzně dojede autem za hodinu, je divadel několika desítek“.

Tak tohle je veskrze populistické tvrzení, dokonce nejpopulističtější. Přímo zločinně populistické, ještě populističtější než různá populistická. Máme-li ekonomova slova brát vážně, potom je v Praze rovněž celá řada výtvarných galerií, koncertních síní, pořadů populární hudby, tanečních a jiných představení, nemluvě o síti kin. Nebo knihoven a muzeí. Dozajista i nevěstinců je v ní víc než v Plzni. A protože je to všechno dostupné hodinu cestu autem, bylo by racionální čili rozumné plzeňskou kulturu jednou provždy zvesela zrušit. Anebo ji ponechat, ať žije svým vlastním životem, pochopitelně nejlépe bez jakékoli podpory plzeňského magistrátu, který se po způsobu pštrosů tvrdošíjně uvrtává do bizarních písečných výtvorů z firmy s názvem Ehm Ká 2015. Takto by se ale postupně mohla zrušit i veškerá kultura brněnské nebo ostravská, o jiných městech ani nemluvě, i když z nich to bývá do Prahy autem poněkud déle než z Plzně.

Ano, Praha je Caput regni. Bejvávalo však, a to poměrně nedávno, že s výjimkou několika pošlapávaných a zapuzovaných malých scén nebylo v celé velké Praze skoro žádné pořádné divadlo, povězme se záměrnou nadsázkou. A tak se do Prahy jezdilo na divadelní soubory, které v ní zrovna hostovaly, ať už to byla liberecká Ypsilonka, ústecký Činoherní klub, moravská Husa na provázku nebo legendární Hadivadlo, jistěže i mnoho dalších divadelních scén působících (často ve ztížených podmínkách) v regionu. Právě z Prahy se putovalo za nimi, stejně jako teď mnozí divadelního umění chtiví Pražáci podnikají „dalekou cestu“ až do Brna, ale třeba i do Hradce Králové nebo do Pardubic. A pojedou i do Plzně, budou-li k tomu mít důvod. Přičemž rozhodně nemusí jít o nějaké miliardové divadlo: stačí, aby se říkalo, že se vyplatí jet hodinu z Prahy na večer dobrého kumštu. Třeba na akce pořádané z iniciativy Bezejmenné čajovny v příplzeňských Šťáhlavicích.

Podle logiky ekonoma Stehlíka by se ovšem měly záhy zrušit rovněž veškeré literární časopisy, a to jak tištěné, tak internetové. Přiznejme si, že i včetně Literárního Západu, poněvadž i v české metropoli mají něco podobného (nebo nemají?). Tady se sice nemůže doporučovat nějaká delší nebo kratší cesta autem, nicméně je zase po ruce argument, že všechno všecičko ze světa literární kultury je v Praze, což by mělo každému stačit. Mimo literaturu žijící ekonomové včetně Karla Stehlíka nepochybně vůbec nemají zdání, že v Praze už dlouhou řádku roků není vydáván ani jeden literární měsíčník: ten shodou okolností v současnosti vychází v Brně (Host) a kupodivu stále ještě, dokonce už jedenáctým rokem také v Plzni: totiž na západočeský region zaměřený PLŽ – Plzeňský literární život. Tomu ale plzeňský magistrát už neposkytuje žádnou podporu, a když na to někdo veřejně upozorní, dovídáme se, že jde o skuhrání, skuhrání, ba skuhrání. Přitom kdyby páni úředníci přišli o své kulturní platy, skuhrali by nesrovnatelně oupěnlivěji! Nepřijdou však. Ty nezruší nikdy a nikdo, zvláště když šlapat po kultuře dovedou i oni.

Skutečně nekomentujeme postřehy pana Stehlíka, týkající se zadlužování Plzně. Ti, kdo v městě žijí, vědí o tom své. Ale když zcela vážným hlasem tvrdí, že argument o důležitosti kultury pro život obyvatel je populistické heslo, pak je zjevné, že jemu samému se kultury nejspíše nedostává. Že možná usíná u televize anebo nezdravě často jezdívá autem do Prahy. Ano, tvůrčí kultura, to nemusí znamenat výstavbu nové divadelní budovy, proč však dnešní magistrátní hodnostáři nepodporují víc živou kulturu? Dramatickou, výtvarnou, ba i literární? Možná i z té příčiny, že fanoušci plzeňské Viktorky do divadla stejně nezavítají, kino mívají domácí – a Literární Západ nebo PLŽ jim zhola nic neříká. Pro jejich život není kultura důležitá. Kultura je ovšem velice široký pojem, a proto by mohlo být „rozumné“, kdyby se jako oslava tělovýchovného žití Plzně naráz zrušila i fotbalová Viktoria. Vždyť do Prahy je to pouze hodina cesty autem a v Praze je „několik desítek“ fotbalových klubů. Stačí, když připomeneme zelenobílý Bohemians 1905 a jeho legendární Ďolíček. Stadion dostupný pro všechny plzeňské automobilisty i cestující vlakem!

Inu, zase je to tady: když se mluví o kultuře, leckomu se otevírá kudla v kapse. Pěkně hystericky. A nejvíce těm, kdo o kultuře nekulturně rozhodují.