literární západ

Ani slovo o Ceně Bohumila Polana, ani slovo o ní více, jedině kdyby snad blaničtí rytíři vycválali kvůlivá ní z Blaníku ven a hurá dupy dupy na Plzeň, na město, kde už není po velbloudech ani památky. Zato těch bloudů, plžů, kachen na náměstí – a i pár zlých zmijí. Tak o tom opravdu nic. Otočme list a povězme si znovu něco o Obci spisovatelů. Jenom pár vět, poněvadž nedávná valná hromada jejího členstva se žádnou událostí českého literárního života ani české literární kultury nestala a snad nikdo to od ní ani neočekával. Příjemná překvapení jistěže nejsou nikdy vyloučena, zato ta nepříjemná číhají na každém kroku a za každým rohem. Takže k valné hromadě: zmíněná překvapení dle mínky naší v žádném směru nenastala, zato ale – pohledneme-li na její průběh, ba i přípravu z pomyslné výšiny sv. Bartoloměje –, vězme a slyšme to podstatné: Plzeň podnikla na Obec spisovatelů učiněnou zteč. Snad nikoli vražednou, snad nikoli sebevražednou.

Agent 00007 nám poskytl materiály, z nichž je možné se dovědět leccos hodnověrného a k tomu se pak neméně věrohodně vyjádřit. Ano, na valné hromadě bylo vskutku přítomno osmdesát sedm lidí, nevíme, kolik tam bylo Plzeňáků či Západočechů (tím pochopitelně myslíme členy Střediska západočeských spisovatelů a zároveň i Obce spisovatelů), dovídáme se však, že do Obce byli přijati, přesněji řečeno byly přijaty další dvě Plzeňačky: Vlasta Špinková-Baladová a Tamara Kopřivová-Těšínská, jak to stojí psáno v patřičném zápisu. To by znamenalo, že západočeská sestava v tuto chvíli čítá až čtyřiadvacet lidí a že se může stát v Obci možná i jakousi spisovatelskou parlamentní frakcí! Do čtyřčlenné volební komise byl navržen Milan Čechura (ten by si dal, kdyby na hromadě bylo přítomno třeba pět set spisovatelů…), do nepočetné, jenom dvoučlenné návrhové komise zase Jaroslava Eichackerová-Málková. Když pak došlo na řádné volby do nové, byť jen nepatrně (nakonec nikoli překvapivě nepatrně) obměněné Rady Obce spisovatelů, na kandidátce, kterou přítomným předložil předseda Tomáš Magnusek a stávající Rada, figurovala hned dvě západočeská jména: jednak Málková-Eichackerová, jednak františkolázeňská Alena Vávrová. Ve srovnání s tím kupříkladu moravské kraje přicházely pěkně zkrátka!

Tím však zvěsti o plzeňské a západočeské zteči na Radu Obce nekončí. Nebyli jsme přitom, leč podle zprávy agenta 00007 kromě původně navrhovaných čtrnácti jmen, z nichž jedenáct nejúspěšnějších mělo zasednout v Radě a poté si ze svého středu zvolit nového či staronového předsedu, se v rozpravě vynořilo další západočeské jméno: prozaička a právnička Daniela Kovářová. Ačkoli její kandidatura přišla na poslední chvíli a dr. Kovářová získala poměrně málo hlasů, ani ne polovinu, nicméně uspěla a stala se řádnou členkou Rady. Naopak neuspěla původně navrhovaná Alena Vávrová: zvolíme-li si sportovní terminologii, podlehla Daniele Kovářové na hlasy v poměru 24 ku 37, což je na rovinu řečeno jasná prohra. A to byly určitě obě solidárně podpořeny všemi přítomnými Plzeňáky! Nicméně vždy platí: sláva vítězům, čest poraženým! Co to však je ve srovnání s takovým Janem Cimickým, též oblíbencem západočeského Střediska, který – jak jsme zvěděli od agenta 00007 – v hlasování získal všehovšudy jeden jediný hlas, čili čtyřiadvacetkrát méně než básnířka Vávrová! Pro informaci: Eichackerová-Málková (psána v zápisech i jako Eicheckerová) obdržela plných 71 hlasů, což jí vyneslo čestné sedmé místo. Stejně jako Alena Vávrová nepochodil ani básník Vladimír Stibor, takže Středisko středočeských spisovatelů nebude mít v Radě Obce svého zástupce, achich ouvej achich. Případné místo pro tento region jim vyfoukli právě Plzeňáci! Zteč se jim podařila.

Po valné hromadě se sešla nově zvolená Rada a volila předsedu. Nebylo to jednoznačné, poněvadž ve volbách nezískal nejvíce hlasů dosavadní předseda Magnusek, nýbrž (byť o pouhý hlas) ostravská literátka Lýdie Romanská; na třetím místě skončil sexuolog Radim Uzel. Tito dva se pak v dalším volebním kole stali místopředsedy Obce, zatímco předsednickou funkci nakonec obhájil Tomáš Magnusek. To vše stojí v usnesení, které zapsala Málková-Eichackerová. Škoda, že v tomto usnesení již není nic psáno, jak dopadl původní návrh zřídit kromě Rady Obce spisovatelů taktéž Radu starších. Ani agent 00007 o tom nic neříká! Spousta literátů staršího věku přitom ze spisovatelského společenství odešla, spousta starších autorů v ní ještě zůstala: z tohoto hlediska si taková západočeská Daniela Kovářová může připadat v Obci pomalu skoro jako mladší dorostenka nebo případně starší žákyně. Však je i v Radě, nemýlím-li se, daleko široko nejmladší, mohla by proto iniciovat vznik nějaké opoziční Rady mladších! V Radě Obce ostatně zasedá šest žen a jen pět mužů: je to tudíž mnohem lepší než v našich vládách, což může z vlastní zkušenosti potvrdit zrovna dr. Kovářová. Ještě k jejímu zvolení: držíme jí palce, což o to, nicméně připomeňme, že do Obce spisovatelů se tato autorka přihlásila či byla přijata – dalo by se říci pár vteřin před valnou hromadou – a hle, stačilo v nadsázce těch pár vteřin (či pár dní) a už trůní v Radě Obce! To je přímo let vzhůru střemhlav, to je vzestup!

Ještě k valné hromadě: v reakci jednoho poněkud potrhlého a vztahovačného pána jsem takříkajíc mezi řádky vyčetl výtku, pročpak jsem se nezúčastnil oné hromady, zatímco on jistěže ano. Těžko vysvětlovat, různé, vskutku věru tuze různé jsou a bývají naše cesty a cestičky – jestlipak by dotyčný přijal vysvětlení, že jsem konečně trávil radostný čas s vnoučaty? Nebo (doufejme, snad, kéž by) neméně radostný čas usilovnou a usedavou vědeckou prací? Nebo to bylo z jiné závažné příčiny? Zajímá ho to vůbec? Jenže ani tak jednoduché to není: ostatně, neobdržel jsem na sobotní setkání členů Obce spisovatelů žádnou pozvánku a popravdě řečeno jsem ji ani neočekával. Byl jsem nicméně osobně osloven jednou (mimozápadočeskou) úctyhodnou členkou Rady, která má veškeré mé sympatie, jež se dotazovala, zdali se dostavím či nikoli; objasnil jsem jí svou situaci, uvedl důvody nevyhnutelné nepřítomnosti i upřímné zdůvodnění mé skepse, načež ona mou omluvu i následující vysvětlení přijala s porozuměním. Za to jí děkuji. Tyto poznatky ovšemže nemám od agenta 00007, ty přišly či odešly prachobyčejnou mailovou poštou.

Takže to měla být zpráva o západočeské zteči Obce spisovatelů. Možná bylo v uplynulých vteřinách, než jste laskavě dočetli až k tomuto místu, do Obce přijato ještě několik dalších západočeských literátů, kdo by se divil! Otázkou je, co i ti předtím přijatí od svého účinkování v Obci spisovatelů očekávají a co vůbec mohou očekávat. Připusťme, že i příjemné zážitky a příjemné chvíle, obáváme se však, že obojího bude spíše poskrovnu. Není již prosinec 1989, nýbrž prosinec 2013, zvláště mladí tvůrci se do uvedené spisovatelské instituce ani trochu nehrnou a mnozí dříve narození si své členství velice, ba převelice rozmýšlejí. Zdá se, že Obec chce i nadále reprezentovat českou literární veřejnost, jenomže ta ji z valné části za svého reprezentanta nepovažuje. Ostatně ani jiné instituce, zvláště po finančních excesech spjatých s bývalým či předminulým vedením Obce, k ní nikterak obdivně nevzhlížejí. Budiž, leč ještě jedna záležitost je hodná jistěže následování. Překladatel Petr Weigel obdržel na valné hromadě Obce spisovatelů, nastojte a namoutě, Cenu Obce spisovatelů. Za co? Za to, že prý zachránil Obec spisovatelů tím, že jí zapůjčil (nebo věnoval?) značnou finanční částku. Howgh. Možná i to bude jednou cílem hojných plzeňských členů Obce: z ušlechtilých důvodů šlohnout zástupu koordinátorů koordinujících koordinaci Evropského hlavního města kultury 2015 pár ladem ležících žoků peněz a zachránit jimi Obec, tak, aby je Cena Obce spisovatelů v žádném případě neminula. Ti z Plzně, co vysedávají po zteči v potěšeném rauši, by to už měli začít plánovat.