literární západ

Před třemi roky vznikl televizní dokument Na cestě po Ostravsku – a když ho nyní v dopoledních hodinách opětovně zařadili do programu ČT 2, mohli jsme se jako diváci přesvědčit, že v rámci ostravského kulturního života už tenkrát probíhalo opravdu leccos z toho, na co v Plzni došlo nebo na co se navázalo až po několika letech: kupříkladu využití tzv. industriálu ke kulturním akcím, zejména ke koncertům a výstavám, nemluvě o dalších fenoménech takřečené současné kultury. V soutěži o titul Evropského hlavního města kultury 2015 však nakonec o jeden jediný hlas uspěla Plzeň (však jsme o tom v Zápisníku dr. No psali několikrát), nuže, od letošního ledna je inkriminovaný Rok tady a teď. Ostraváky už porážka určitě dávno přebolela, o to víc ale mohou být u nich na Stodolní i jinde zvědavi, copak se v rámci Ehm Ká děje v Plzni a zda by to v jejich „černé Ostravě“ nesvedli líp, kdyby… Právě že kdyby, leč víme, že kdyby jsou chyby.

Jenomže na začátku měsíce srpna vyšel v babišovském deníku Mladá fronta Dnes poměrně rozsáhlý článek z pera Vojtěcha Varyše, který více či méně posuzoval průběh a výsledky prvního pololetí plzeňského kochání se titulem Evropské hlavní město kultury. Vojtěch Varyš je či býval rozhněvaný mladý muž, v minulosti psával především o filmových novinkách a dával jim co proto, jednou promlouval v prvé řadě jako pisatel rozhněvaný, podruhé spíše jako pisatel mladý, přitom nejednou svou rozhněvanost důkladně okořeňoval svou zjevnou nezkušeností čili neschopností většího vhledu či nadhledu. Nyní je to možná jinak a nyní si nevzal na paškál žádný filmový paskvil z našich končin, nýbrž, jak bylo řečeno, dosavadní úspěchy či neúspěchy Ehm Ká. Nepřekvapí, že si Varyš nebral ani trochu servítky a mohl si to nepochybně dovolit, kdyby ale něco jen vzdáleně podobného utrousil dr. No, určitě by se potázal se zlou! Všechno by se bralo jako výpad, jako výpad sem a potom zase výpad tam. Jiná však je zde ves a jiný však je zde pes: mladofrontovnímu publicistovi to všechno u čtenářů projde nebo už prošlo, můžeme se ale tázat, do jaké míry má pravdu, do jaké míry je jeho kritické láteření spravedlivé a kde možná jeho s chutí odpalované redaktorské salvy míří povýtce do vzduchu – či také nikoli. Nuže slyšme či čtěme:

Nejprve Vojtěch Varyš připomíná kreslený vtip, který je k vidění na internetu a v němž věštkyně vtipně praví: „Vidím město veliké, jehož kultuře nepomůže ani Evropská unie: Plzeň.“ Tumáš čerte kropáč! Varyš vzápětí odstartovává celou řadu příkrých konstatování, při nichž by mělo být Plzni hodně ouzko. Říká, že sice jde o metropoli západočeskou, mentálně je však Plzeň městem východním (co vy na to, Západočeši?), což je „nejlépe vidět na metodách, jakými pracuje právě s kulturou“. Zdůrazňuje, nakolik byla například promarněna nedávná prezentace historicky a umělecky cenných bytů, jež navrhl světový architekt Adolf Loos. Poté se tuze pochybovačně pozastavuje nad tvrzením pořadatelů Ehm Ká, že se jim údajně daří z města piva (dodejme, že i města právníků a prostituce) dělat i město kultury. To zní jak písnička hezká česká, realita je však značně nehezká česká. Publicista připomíná, že z původního plzeňského projektu nezbylo pohříchu skoro nic a z tuzemského kulturního programu se zákonitě z větší části stal import. Ano, do „nekulturního města“ je podle něho opravdu nutné kulturu dovážet. Řada plzeňských produkcí by se mohla stejně snadno pořádat v kterékoli jiném městě, soudí Varyš. A pak dochází k nelichotivému závěru, že v případě Plzně „se místo kultury bavíme spíše o cirkusu“ a že „z Plzně se stala svého druhu pouť“. Co ještě v Ehm Ká chybí? Podle autora jedině snad cukrová vata a kolotoče. Obáváme se však, že na šeredně překrámkované a ještě šeredněji překašnované náměstí Republiky se už ani jakákoli kulturní cukrová vata nevejde! Leda snad protežované „kulturní“ kontejnery.

Posléze Vojtěch Varyš konstatuje, že mimo prostor „vypulírovaného centra“ Plzně mu město bohužel připomíná noční můru každého občanského aktivisty: všude jsou herny, zastavárny, špinavé ulice, rozpadlé domy, beznadějné existence… Divíme se, že pisatel zřejmě z roztržitosti opomněl esteticky exponovanou přítomnost hampejzů všeho druhu! Dále pisatel článku v srpnové MFD prohlašuje, že Plzeň má pověst „velice konzervativního města“. A co Plzeň 2015? Nuže, podle autorova názoru Plzeň 2015 sice „hladí po srsti a nabízí líbivá pouliční představení“, leč „neotvírá žádné palčivé otázky. Nevzbuzuje reakce.“ Což je asi ze všeho nejhorší. A peníze, o které přece vždy jde až v první řadě? Vychvalovaný projekt má přijít město, kraj a stát přibližně na 350 milionů korun(prý i mnohem víc, jen gáže nenasytných úředníků kolik spolknou!), tudíž má Vojtěch Varyš pravdu, že ve skutečnosti je Ehm Ká typickou velkorozpočtovou akcí hrazenou z drtivé většiny z domácích zdrojů a že o metropoli kultury nejde ani náhodou. Čeští turisté se sice objevují, zahraniční však pochopitelně nikoli. Žádné zlepšení cestovního ruchu během Ehm Ká v Plzni se tudíž nekoná. Varyšův neslitovný závěr posléze zní: „Plzeňských dukátů mi není nikterak líto. Kulturní město z Plzně za rok nevybudujete, ale mohlo se tam něco pořádného stát…“

Pouť… Cirkus… Pouliční představení, pouliční atrakce… Pisatel se kriticky zaměřuje obzvláště na okázalou lacinost a prostoduchou líbivost mnoha programových akcí, vypočítává i určité výjimky, nemůže však nikoho překvapit, že se v rámci svého zklamání z dosavadní podoby Ehm Ká v Plzni ni slůvkem nezmínil o západočeském či plzeňském literárním životě. Ví o něm vůbec něco? Třeba o tom, že v Plzni vychází literární měsíčník, což by zrovna Ostravané mohli Plzeňanům nemálo závidět? Jenže paradoxně právě mnozí Plzeňané se na „své“ literární periodikum dívají bůhvíproč úkosem a touží po něčem lepším, po něčem o poznání apartnějším, po něčem zjevně literárně pouličnějším, ne-li nejpouličnějším – sami však většinou nehnou v tomto duchu ani malíčkem, natož palcem či prsteníkem. To, čemu bychom mohli v souladu s Varyšem říkat konzervativní literární Plzeň, navíc organizačně v současnosti splynula jako jedna žena a jeden muž (až na pár výjimek) s členstvem Obce spisovatelů a zřejmě se tam cítí náramně dobře. To také o něčem vypovídá! Kdo ví, možná i existence Obce spisovatelů je do značné míry právě taková pouťová, právě taková cirkusová!

Nejhorší jsou ale novější zprávy, že Ehm Ká má v Plzni i nadále pokračovat, i když se tomu už nebude říkat Ehm Ká, ale třeba Plzeň 2016, potom Plzeň 2017 a tak podobně. Bude se (bohužel) bezstarostně a ledabyle podporovat všelijaká pouťová zábava, vytáhnou se na povrch různé povrchní cirkusové atrakce, možná se Plzeň dokonce stane tradičním dostaveníčkem provazochodců – zato rautů, zato těch rautů, co se bude pořádat ke gurmánskému obveselení vysokopostaveného publika! Proto se dál budou (rozuměj: budou „muset“) nehorázně a především nenápadně snižovat rozpočty kulturních institucí ve jménu programově většího přísunu cukrové vaty a koláčů, proto se budou ouředníci dál utěšeně přeplácet, poněvadž vymyslet pouť a vymyslet cirkus, to je přece kultura jaksepatří! A bude se dál tvrdit, že je hlavní a že je evropská.

Co k tomu dodat? Naši neveselou úvahu možná bez velkého nadšení zakončit slovy z pera Alberta Krásna, které se sice týkají Petera Altenberga, ale mohou se a budou se týkat plzeňských kulturních oudů. Ti si totiž určitě již dnes prozpěvují a budou o to víc prozpěvovat, byť ne v Altenbergově vídeňštině: „Ich bin super, Du bist super, Alles supergut!“

PS: Jak se vám líbil průvod obřích loutek? Řekněte nám v diskusi.