literární západ

Pochopitelně máme na mysli literární ceny a všelijaké literární vavříny tohoto druhu, nikoli cenu jednotlivých výtisků knižní novinky nebo kupříkladu plzeňského pivního moku. Máme v úmyslu upozornit na tradiční setkání českých literárních bohemistů (v poslední době rovněž odborníků slovenských, převážně slovakistů), které se v (pozdních) jarních měsících odehrává na půdě Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a které má již „zavedený“ název Cenová bilance.

Už z tohoto tematického pojmenování může být patrno, o co na uvedeném bohemistickém (nyní taktéž slovakistickém) rokování přednostně kráčí: dílem a ze všeho nejvíce o jednotlivé literární ceny (o prestižní, ba i o nejprestižnější, případně ale i o vavříny spíše okrajového významu), dílem o zajímavé autory a zajímavé knížky, jimž větší či menší ocenění z různých důvodů pohříchu uniklo. Ať právem či neprávem. Případně také o autory, kteří sice byli v uplynulých letech (byť důraz se na sympoziu záměrně klade na současnost neboli na aktuální situaci v literární kultuře) nějakou literární cenou dekorováni, přičemž se o dané ceně pohříchu mnoho neví; veřejnosti chybí odhad, zda ta či ona cena má náležité renomé, anebo naopak skoro žádné renomé (už, doposud) nemá. A tak se na olomoucké Cenové bilanci v dosavadních ročnících souhrnně pojednalo kupříkladu o Ceně Jaroslava Seiferta, o Ceně Jiřího Ortena nebo o Ceně Alfréda Radoka a rovněž o pozoruhodných literárních tvůrcích (laureátů i nelaureátů) včetně spisovatelů takřečených regionálních.

Abychom však rovnou zamířili do černého a pověděli bez okolků to nejdůležitější: na olomoucké Cenové bilanci se už mluvilo rovněž o plzeňské či západočeské Ceně Bohumila Polana coby o literární instituci sui generis. Pochopitelně existovalo i určité očekávání, zdalipak se některý bohemista tohoto tématu (ačkoli pražský expert by tak učinil jen stěží) neujme a nepokusí se důkladně analyzovat jeho problematiku. Hrozilo totiž, že tato cena – dále i CBP –, její začátky a následující léta (vždyť brzy oslaví dvacetileté jubileum!), to vše bude představovat ve světě tuzemského literárního oceňování cosi jako dlouhodobě nepopsaný list. Ačkoli je v regionu napořád nemálo ceněna, pramálo se o ní v českém spisovatelském světě ví, navíc kolikrát není ani přesvědčivé či pádné příčiny, aby se o ní mělo nebo mohlo vědět trochu víc. Některé bizarní soutěžní verdikty jí totiž prokázaly medvědí službu.

Bohužel se doposud v Olomouci podrobněji nejednalo ani o některých hodnotných literárních vavřínech: kupodivu se dosavadní referující vskutku měrou nedílnou jako jeden muž a jedna žena pospolu vyhýbali i literární ceně nejvýznamnější, totiž Státní ceně za literaturu. Což může být trochu na pováženou, zvláště když volba některých laureátů jistěže mohla vyvolat ne-li nesouhlas, potom podiv. Zvláště v literárněkritické obci. Právě tak ni slůvko dosud nebylo vyřčeno o metálu, jemuž s určitou sarkastickou nadsázkou říkejme „minerálková cena“: jistě si každý alespoň zčásti zasvěcený v mžiku ujasní, kterépak přeceněné či nadhodnocené estrádní ohodnocení máme na mysli.

Vraťme se však k Ceně Bohumila Polana: na tu totiž, což je nadmíru chvályhodné, došlo hned na první Cenové bilanci zásluhou labskoústeckého bohemisty a básníka Iva Haráka. Ten zrekapituloval okolnosti, za nichž se CBP uděluje, upozornil na problémové momenty (psali jsme o nich, psali…) a poté se již věnoval laureátovi z roku 2013, což výstižně shrnuje název jeho příspěvku: Cena Bohumila Polana a cena Roberta Jandy. Za to mu budiž i po pěti letech vzdán dík – a jeho kritickou analýzu soudobé západočeské tvorby s odstupu času rádi a s uznáním připomínáme.