literární západ

Klasikové jsou klasikové, přálo jim štěstí, o které se zasloužili v prvé řadě oni sami, občas však mají posmrtně plný ranec smůly. Může se o ně otřít kdejaký pazneht: rasista, fašista… Mnozí na to tragicky doplatili. Existuje ale i jiný způsob, jak pohanět a přitom pohánět klasické tvůrce z pomyslného nebíčka do nepomyslného peklíčka: chválit je tak, až hrůzou vstávají poslední vlasy na hlavě a v útrobách se člověku dělá šoufl. Pak zbývá jediné: blahořečit, že se podobných výlevů klasik nedožil, nejspíš by totiž zmíněnou „chválu“ nepřežil.

Posuďte sami, přesněji řečeno poslechněme si, co o Karlu Čapkovi nablábolil nejmenovaný básníček, který se snaží zviditelnit kupříkladu i tím, že se v záchvatu upřílišněné, veskrze však hrané skromnosti označuje za pouhé „bláto na holínkách Karla Čapka, když se travou procházel na Černém Kříži“. Bláto je napsáno správně, asi nikoli náhodou, zato holinky se píší „holinky“, budiž však. Zato dotyčný ví o autorovi Války s mloky všechno podstatné, a to je prý toto: „Karel Čapek byl a stále je a hlavně bude pořád s námi, nikdy nás neopustí. Byl neuvěřitelně nadaný ve všech oborech, co dělal, zvládl jich hodně. Jednou vyfotil krásně Masaryka a já pochopil, co byl Masaryk zač. Oba byli fajn lidé.“

No sláva. Teď však přijde poééézie. „Já vždycky když mám nějakého takového milovaného autora, tak si myslím, že mne navštěvuje v podobě různých ptáků a Karel Čapek je jednoznačný ledňáček. Občas na mne zapíská, před chvílí to udělal, je vzácný a tak bychom měli i vzácně číst Čapka, pořád mám od něj něco rozečteno. Jednou jsem šel při řece v dešti a viděl ledňáčka, pak jsem přišel domů a rozprskla se mi lampa na všechny kusy, otevřel jsem okno a zase slyšel ledňáčka. Dost o ledňáčcích.“

Tím autorův chvalozpěv nekončí. Bohužel pokračuje a nejlepší přijde na závěr: „Mám takového hezkého kolibříka a četl jsem ho pod lavicí. Asi jsme zrovna probírali něco z chemie, ale každý nemůže být Karel Čapek, aby všemu rozuměl a vše ho bavilo. Až se mi narodí syn, možná se bude jmenovat Krakatit nebo Hordubal.“ Co dodat? Kdyby se našemu čapkofilovi s rozprsklou lampou narodila dcera, pojmenuje ji Továrna na absolutno nebo Věc Makropulos. A dá jí do vínku „takové“ holinky i s blátem.